Malá velká planeta
Bartoloměj, třináctiletý chlapec s diagnózou vysoce funkčního autismu, do Sony napsal, jak moc si oblíbil hru LittleBigPlanet, a v průvodním dopise zase jeho matka Alena vysvětlila, jakým způsobem Bartolomějovi hraní pomáhá v boji s handicapem. Coby autista má omezené sociální dovednosti (viz tento „test“ na autismus) a je neobratný v komunikaci, takže vedle toho, že například trvá na rituálech či se obtížně přizpůsobuje novým situacím (prostředím), také neadekvátně reaguje na projevy emocí. Respektive reagoval.
Bartoloměj Doležal
Mix plošinovky a budovatelské hry LittleBigPlanet totiž klade jak u postavičky hráče (Sackboy), tak u těch dalších velký důraz na ztvárnění široké škály emocí. Už při vytváření postavy se dá pracovat s tím, jestli se bude mračit nebo usmívat, což Bartoloměje značně ovlivnilo. Kreslil jednotlivé postavičky a chodil se ptát rodičů, co znamenají jejich výrazy. „Najednou se začal orientovat ve výrazech lidských tváří,“ říká Alena Doležalová. „Do té doby byl schopný se na člověka, který se mračí, reagovat úsměvem, teď chápal, že něco znamená i zvednuté obočí.“
Počty s GTA
Julius Bittmann z Národního ústavu pro autismus (NAUTIS) potvrzuje, že hraní her se mu osvědčilo jako nenahraditelná součást terapie. A to zejména coby motivace. „Motivace je problémem číslo jedna a v podstatě jediné, co funguje podobně dobře a dlouhodobě jako hraní her, jsou peníze,“ vysvětluje terapeut, který konzoli PlayStation používá coby nástroj terapie už více než šest let. Hraní ale podle něj rovněž rozvíjí myšlení, ať už jde o cizí jazyky, logiku nebo třeba nakládání s penězi: „Pokud někomu nejde matematika, nechám ho, aby si v GTA spočítal, kolik peněz mu chybí na nový dům.“
Hry (a to především ty agresivnější typu právě „simulátoru zločince“ Grand Theft Auto) dále pomáhají eliminovat problémové chování. Lidé s autismem mají totiž potíže s ventilací frustrace či nepohody sociálně přípustným způsobem – dochází k agresi, vulgarismům, destrukčnímu chování… Hra ale umožňuje se vybít. „Než začal Bertík hrát LittleBigPlanet, býval zlostný a agresivní,“ popisuje Doležalová. „Dnes je na tom o mnoho lépe a dokonce i obrázky maluje pozitivnější. Dříve to často bývaly nějaké morbidní výjevy.“
Bittmann navíc tvrdí, že hry mají vliv na sociální sounáležitost. Představují vhodný propojovací prvek mezi vrstevníky a omezují vyčlenění autistických dětí z kolektivu. Opět mu dává za pravdu příklad Bartoloměje. „Berťa původně nesnesl invaze do prostoru, ale hraní na PlayStationu najednou sdílí. Hraje se sestrou nebo třeba chce, abych se podívala, co zrovna dělá,“ říká Doležalová a pokračuje: „Před deseti lety jsme nevěděli, jestli nám vůbec někdy řekne ‚mami‘, ‚tati‘ a on si najednou píše anglicky s dvanáctiletým klukem z Dánska.“
Boj s neléčitelným
Autismem údajně trpí každé 68. dítě a jde o postižení, jež má genetické příčiny, avšak ne přesně známé. Jeho lehčí formy jsou těžko diagnostikovatelné a nedá se léčit. „Dají se pouze mírnit jednotlivé symptomy,“ říká Bittmann. „O to více je progres, ke kterému u Bartoloměje došlo, cenný.“
Českému zastoupení Sony se později ozvala ještě další rodina, jejímuž autistickému členovi hraní na konzoli PlayStation pomohlo, takže už teď je jasné, že u poslání několika triček se Sackboyem na adresu Doležalových to nekončí. „Chceme spolupracovat s NAUTISem na širším zavedení konzole PlayStation do terapeutické praxe,“ uvádí Jakub Holý, marketingový manažer PlayStationu. „Rozhodli jsme se darovat ústavu potřebné vybavení a zároveň chceme podpořit vznik studie, která by se věnovala právě vlivu hraní her na děti s poruchami autistického spektra.“
" frameborder="0" height="360" width="640">
Podobně se o terapii hraním dříve zajímal i Microsoft s vlastní konzolí Xbox a jejím pohybovým ovládáním Kinect, nicméně PlayStation má hned několik exkluzivních es v rukávu. Vedle právě LittleBigPlanet, dnes již trojdílné série o dobrodružstvích populárního Sackboye, je jím například čerstvě vydaná hra The Witness, od které si terapeuté také hodně slibují. „Bude skvělá na logiku,“ věří Bittmann.
Autoři videa: Martin Bartkovský a David Markovič
