Thomas Jefferson, jeden z amerických „Otců zakladatelů“ si včas uvědomil elementární rozdíl mezi vlastnictvím a kopírovacím monopolem. Tento rozdíl ilustruje bonmotem: „Kdo zažehne svíci po mém vzoru, si svítí, aniž by mi stínil.“ Americká ústava tedy stanovila možnost, nikoliv povinnost, zavést kopírovací monopol (v USA mu říkají copyright). Pro jeho zavedení však jako první ústava na světě deklarovala účel, který musí splňovat.
Tímto účelem byla podpora tvorby a vynálezecké činnosti. Spojené státy americké kopírovací monopol a patenty zavedly proto, aby podpořily vědecký pokrok a užitečné znalosti. Pozoruhodné je především to, že kopírovací monopol nebyl zaveden na podporu žádné konkrétní profese, ať už autorů, nakladatelů nebo tiskařů, ale čistě proto, aby prospěl poznání a kultuře ve společnosti.
Účelem udělování kopírovacího monopolu tedy bylo zajistit rovnováhu mezi právem veřejnosti na přístup k informacím a zájmem veřejnosti na vzniku nových uměleckých děl. Žádné právo nakladatele nebo autora na „přiměřený zisk“ při vzniku kopírovacího monopolu nehrálo roli, byť nám to lobbisté zábavního průmyslu tvrdí.
Účelem patentu byla podpora tvorby a vynálezecké činnosti
Tady se ovšem Jefferson nezastavil a rozhodl se vymyslet i mechanismus, který by určil maximální možnou délku kopírovacího monopolu. Jeffersonovi velmi záleželo na tom, aby byli lidé uchráněni před dlouhotrvajícími monopoly. Jako maximální přípustnou dobu kopírovacího monopolu vypočítal 19 let. Jak k tomu číslu došel? 19 let byla tehdy na přelomu 18. a 19. století doba, za kterou se proměnila nadpoloviční většina dospělé populace USA. Padesát procent občanů starších 21 let tehdy prostě během devatenácti let zemřelo.
Jefferson považoval za nepřijatelné činit rozhodnutí, která zadluží budoucí generaci. Jinými slovy vycházel z principu: „Země patří živým, nikoli mrtvým.“ Na základě těchto argumentů se do ústavy dostala deklarace, že kopírovací monopol musí být časově omezen. První americký kopírovací zákon pak stanovil délku trvání kopírovacího monopolu na 14 let s možností jednorázového prodloužení o dalších 14 let, pokud autor zůstal naživu.
Německý paperbackový zázrak
V Británii mezitím kopírovací monopol učinil z knih luxusní zboží. Knihy se v univerzitních knihovnách připoutávaly k policím řetězy, aby si je studenti nemohli půjčit domů, zatímco nakladatelé jezdili po Londýně ve zlatých kočárech. Oproti Německu, kde kopírování nikdo neomezoval, se v Anglii vydávala na počet obyvatel zhruba desetina titulů. Historik ekonomie Eckhard Höffner považuje právě levné paperbacky, které v té době zaplavily Německo, za jeden z rozhodujících faktorů, který z našeho souseda učinil průmyslovou velmoc. Většinu děl publikovaných v Německu první poloviny 19. století totiž tvořily akademické práce. Populární byly i příručky pro zemědělce, které pomáhaly zefektivňovat produkci potravin.
„Nemůžete lidi nechat číst knihy zadarmo, nikdo potom už nikdy žádnou knihu neprodá!“
Vysoká cena knih Británii ovšem přinesla i první příklady sdílení. Bohatí Angličané, kteří si mohli knihy dovolit, je začali půjčovat svým chudším sousedům. Tento stav popudil tehdejší nakladatele. Nakladatelé se pokusili postavit veřejné knihovny mimo zákon ještě před tím, než vůbec začaly existovat jako instituce. „Číst knihy bez placení, to je okrádání autorů,“ i takové argumenty si tehdy vyslechl britský parlament. Poslanci si ovšem uvědomili pozitivní dopad četby a vzdělanosti na společnost a rozhodli se pro jiný přístup. V roce 1849 zákonem umožnili zřízení veřejných knihoven a už o rok později byla v Salfordu otevřena první knihovna, ve které si mohl knihy půjčit kdokoli a bezplatně.
Myšlenka svobodného přístupu ke vzdělání doháněla přívržence kopírovacího monopolu k nepříčetnosti už před 160 lety. „Nemůžete lidi nechat číst knihy zadarmo, nikdo potom už nikdy žádnou knihu neprodá. Pokud tento zákon projde, žádný autor už nikdy nenapíše knihu,“ zaznívalo v debatě. No a zkušenost nás učí, že od roku 1850 už v Británii žádná kniha nevyšla.
Článek vznikl ve spolupráci se serverem PiratskeNoviny.cz a původně vyšel v našem časopisu Extra PC.
ČLÁNKY DO MAILU