Od kompaktních disků k Blu-ray
Optická média za sebou mají dlouhou a bohatou tradici. Vynecháme-li historické začátky v podání společnosti IBM, která pracovala na vývoji prvních použitelných laserů, vše začalo již před třiceti lety, v roce 1981. V tomto roce se na trhu objevil první kompaktní disk, který obsahoval hudební nahrávku známé švédské skupiny ABBA. Dvanácticentimetrový polykarbonový disk s tloušťkou 1,2 mm, který využíval červený laser s šířkou vlny 780 nm, se mohl pochlubit kapacitou přibližně 650 MB. Byl tak schopen pojmout přbližně 74 minut hudby ve standardizované kvalitě.
I když se poté objevilo několik různých formátů, stalo se toto optické médium standardem i na poli zápisu dat, a to i v běžných domácích podmínkách. Úspěšným nástupcem CD se pak stalo DVD (Digital Versatile Disc), s nímž se můžeme setkat i dnes. Technologie používala opět červený laser s šířkou 650 nm, přičemž velikost pitů (jamek, v nichž jsou zaznamenána data) byla z původních 1,6 ¬µm u CD zmenšena na 0,74 ¬µm. To umožnilo dosáhnout mnohem větší kapacity, která v případě jednovrstvých médií činila 4,7 GB, u dvouvrstvých verzí pak přibližně 8,5 GB. S příchodem filmů ve vysokém rozlišení však tato technologie už neposkytovala dostatečnou kapacitu - proto se objevil Blu-ray.
Sony versus Toshiba
Podobně jako u jiných optických médií, i zde se vyskytlo několik konkurenčních formátů. V roce 2006 se tak na trhu objevil nejen Blu-ray, jehož autorem byla společnost Sony, ale také HD-DVD od firmy Toshiba. V roce 2008 však nakonec zvítězila technologie Blu-ray.
Zastavme se ještě u názvu Blu-ray. Leckoho zřejmě překvapí, že technologie se vzhledem k použití modrého laseru nejmenuje spíše Blue-ray. Důvodem je registrace ochranné známky, která nemůže obsahovat běžně používané názvy. V praxi se setkáme ještě se zkratkou BD, která je použita i jako součást loga.
Blu-ray používá pro zápis i čtení modrý laser s vlnovou délkou 405 nm a pity mají velikost pouze 0,32 ¬µm. Díky tomu nabízí opět vyšší kapacitu než starší generace optických médií, konkrétně 25 GB v jedné vrstvě a 50 GB ve dvou vrstvách, přičemž velikost i tloušťka disků zůstala zachována.
Vzhledem k tomu, že uložená data v podobě pitů v záznamové vrstvě musí být mnohem blíže povrchu než u CD a DVD, používá Blu-ray také vylepšenou ochrannou vrstvu, která je odolnější proti poškrábání a další okolním vlivům. Na Blu-ray jsou nyní distribuována všechna nejnovější filmová díla s vysokým rozlišením Full HD (1 920 × 1 080).
Kromě zvyšování počtu vrstev se v laboratořích po celém světě objevují nové optické "holografické" technologie, které umožňují uchovat kapacity i ve stovkách gigabajtů dat, pity se totiž začínají umisťovat i v prostoru, což vede k trojrozměrnému zápisu dat. Jak už se ale stalo v minulosti, budoucnost nemusí pokračovat po nastolené křivce, technologie se navzájem propojují a jednou za čas dojde k naprosté změně.
Nevýhoda? Slabší odolnost
Disky Blu-ray se na první pohled příliš neliší od CD nebo DVD. Průměr činí běžných 12 cm v případě normální velikosti a 8 cm u menších disků. Tloušťka je pak opět shodných 1,2 mm. Také povrchová úprava je velice podobná předchozím formátům, liší se spíše technické vlastnosti a použitá technologie pro zápis a čtení.
Kapacita média závisí u Blu-ray (podobně jako u DVD) na počtu datových vrstev, které jsou v současné době většinou maximálně dvě. Jednou z nevýhod u Blu-ray disků byla jejich slabší odolnost proti mechanickému poškození. Výrobci tak ke každému médiu dodávali cartridge, tedy ochranný obal. V současné době už to není nutné, protože byla vyvinuta speciální vrstva hard-coat, která data bezpečně ochrání i přes svou velmi malou tloušťku.
Kodeky a regiony, budoucnost Blu-ray
Kodeky, regiony a ochrana proti kopírování
Stejně jako DVD, i Blu-ray disky mohou být kódovány pro určitý region. Regiony se samozřejmě od DVD liší a jsou v základu tři. Až na výjimku několika asijských států je rozdělení podle kontinentů. V praxi se kódování pro určitý region uplatňuje z různých důvodů. V době, kdy ještě zuřil boj s HD-DVD, filmová studia podporující Blu-ray ve většině případů své snímky nijak nekódovala. Po nastolení dominance Blu-ray už jsou některé filmy vydávány s kódováním pro určité regiony. Na trhu lze samozřejmě koupit i přehrávače, které zvládnou přehrát všechny kódy.
S příchodem další generace optických disků bylo jedním z hlavních úkolů přinést i zvýšenou ochranu autorských práv. Blu-ray využívá systému Advanced Access Content System (AACS), který byl vytvořen konsorciem AS Licensing Administrator (členy jsou společnosti jako Intel, Disney, Matshushita, Microsoft, Warner Bros., Sony, Toshiba či IBM).
Jedná se o kryptografické zabezpečení, které je založeno na šifrování pomocí jednoho nebo více klíčů titulu (title key). Ty jsou získány z kombinace klíče média (media key) a tzv. Volume ID (číslo disku přiděleného z výroby). Následuje několik složitějších procesů šifrování a dešifrování, jejichž cílem je samozřejmě co nejlépe zabezpečit obsah proti nelegálnímu kopírování. Jako každé zabezpečení i to u Blu-ray bylo již úspěšně napadeno.
Jak to bude dál?
Přestože byla technologie Blu-ray už standardizována a její vývoj je dokončen, výrobci se stále snaží o její vylepšování. Mohli jsme vidět například testovací média se čtyřmi vrstvami o celkové kapacitě 100 GB od firmy TDK.
Nedávno uvedená externí Blu-ray vypalovačka od společnosti Asus
Do přenosných počítačů jsou Blu-ray mechaniky dosazovány stále častěji, samozřejmě především do modelů, které jsou určené především pro multimédia či přehrávání filmů. Blu-ray mechanika je například součástí modelu Sony Vaio F13, jehož recenzi jsme přinesli na webu ExtraNotebook na začátku tohoto roku, nebo "filmového" 18palcového modelu Fujitsu Lifebook NH570. Lze očekávat, že v budoucnu se perspektivní technologie Blu-ray rozšíří ještě výrazněji.
