Jádrem žaloby má být to, že AMD údajně mělo označením FX za osmijádra vytvořit mylný dojem, že procesory „umějí zpracovat osm nezávislých výpočtů naráz“ (sic), zatímco ve skutečnosti to kvůli sdíleným prostředkům nedokáží. Kvůli tomu prý nejsou skutečnými osmijádry; podle obžaloby jsou funkčně jen čtyřjádry a zákazníci byly podvedeni klamavou charakteristikou výrobku. Žalující žádá pro sebe a další poškozené, kteří se přihlásí, odškodné včetně úroků, náklady na právní zastupování a soudní výlohy a tak podobně, plus další právní opatření dle uvážení soudu.
Žaloba byla podána 26. října v severní Kalifornii (v San Jose). Iniciátorem je jistý Tony Dickey, zastupován čtyřmi právníky z dvou kanceláří. K hromadným žalobám se ovšem během procesu můžou další poškození připojovat a na případné odškodnění mají poté nárok všichni, kdo se přihlásí a splňují kritéria (tedy že v určeném čase procesor koupili atd).
U Bulldozeru bych čekal, že by někdo mohl „zkusit štěstí“ například kvůli tomu, že absolutní výkon čipů zaostal za vytvořenými očekáváními (i když ani to by při obvyklé opatrnosti marketingu asi nebylo snadné), ale tato žaloba mi popravdě přijde přitažená za vlasy. Stejně jako internetové debaty na téma osmijádro/čtyřjádro myslím hodně přepíná dopady sdílených prostředků v Bulldozeru. Například sdílená FPU je implementační detail, který nemusí znamenat, že by kvůli ní byl modul jediným jádrem. Reálné testy, v nichž mají Bulldozery jedno jádro v modulu vypnuté, ukazují, že sdílení může typicky stát okolo 10 % výkonu hypotetického páru nezávislých jader (místo 200 % jednoho vlákna je výkon 180 %). To je dost daleko od tvrzení, že se ve skutečnosti jedná o čtyřjádro.
Přitom se nedá říct, že by se o sdílených prostředcích v modulárních architekturách AMD mlčelo. Dokonce se o nich mluvilo i v marketingu, sdílená FPU dokonce měla propagační jméno, „Flex FPU“. Navíc v menší míře jsou podobné problémy se sdílenými prostředky ve všech CPU – kvůli sdíleným paměťovým řadičům, cache, ale také kvůli tomu, že je sdíleno celkové TDP, čímž se jádra navzájem omezují. A kvůli nedokonalosti softwaru stoprocentně neškálují ani plně nezávislá jádra.
FX je myslím dostatečně blízko skutečnému osmijádru – minimálně by z těchto dvou alternativ bylo absurdnější označit ho za čtyřjádro než naopak. Stížnosti, že nemá takový výkon, jaký by kupující čekal od „reálného osmijádra“, jsou ve skutečnosti spíš pláčem nad tím, že je nízký výkon jednoho samotného jádra. Ale to není problém jen Bulldozeru, takto by se dalo žalovat třeba za čtyřjádrové Celerony nebo Athlony s pomalými jádry Silvermont či Jaguar. Nemluvě už o desetijádrových mobilních čipech. Myslím, že by nemělo být soudně postižitelné to, že některá jádra mají jinou úroveň výkonu na 1 MHz. Ostatně Intel také nešel k soudu za to, že Pentium 4 mělo při stejném taktu nižší výkon než Pentium III.
Osobně tedy doufám, že tato žaloba neuspěje, neboť jde ve snaze vytlouct za něco odškodnění příliš daleko. V případě Bulldozeru byla architektura zveřejněna a vysvětlena, testy byly také široce dostupné. Informovanost byla poměrně dobrá a problém proti tomu poměrně malý (bylo-li i přes sdílenou FPU škálování okolo 180 %). I zákazník by měl mít určitou základní odpovědnost a mám pocit, že v tomto případě už by vysouzené odškodnění překročilo hranici, kdy by se jednalo o „odměnu za blbost“.
Schéma architektury Bulldozer, publikované AMD
Aktualizováno (11. 11. 2015):
AMD k věci poskytlo stručné oficiální stanovisko, v němž odmítá, že by docházelo k nějakému šálení zákazníků. V překladu:
„Věříme, že náš marketing věrně odráží schopnosti architektury Bulldozer; ta ve své implementaci v osmijádrových procesorech AMD FX dokáže zpracovávat osm instrukcí současně.“
Zdroje: Ars Technica UK, Legal News Line
