Na Beatles se nezapomíná
Lákal lacinou hláškou, celý svět se jí chytil a očekával senzaci. Apple totiž v pondělí na svém webu slíbil, že zítřek (úterý) bude prostě další den. Ale den, který nezapomeneme. A mělo se to týkat iTunes. Média ihned začala spekulovat, že to bude něco velkého:
- Spuštění nových služeb po akvizici Lala (streamování hudby).
- Možné rozšíření iTunes Store do dalších zemí.
- Měsíční předplatné jako alternativa nákupu hudby.
V úterý ráno se už začalo mluvit o uvedení dlouho očekávaných alb Beatles do hudebního katalogu. Ještě před avizovanou 16. hodinou se v iTunes jejich alba skutečně objevila. Ale to bylo vše. Žádné Stevovo „one more thing“. Zklamaná byla zahraniční média (protože u nás stejně iTunes oficiálně nefunguje), ale také česká scéna na Twitteru.
Ale netřeba zoufat, protože uvedení Beatles samozřejmě peckou je. Za sebe můžu říct, že je mám opravdu rád a za 50 let se jejich hudba vůbec nezměnila. Aby také ano, když byli Brouci mnohokrát označeni za největší hudební legendy a co do počtu prodaných alb je nikdo nepřekonal.
Jenže digitální (online) věk jim stále unikal. Už s vydáváním na CD byly problémy, ale do internetových prodejů se jejich hity zatím nedostaly. Tedy do úterního odpoledne.
iTunes s exkluzivními hity
iTunes Store se konečně dohodlo s EMI a Apple vydal 13 studiových alb, speciální dvojalbum Past Masters a dvě kolekce nejlepších hitů. Jedno album stojí samostatně 12,99 USD, dvojalbum 19,99 USD, případně 1,29 USD za skladbu. V nabídce se objevila i kompletní sada The Beatles Box Set za 149 USD. Každé album navíc obsahuje videozáznamy a mini dokumenty.
To není žádné terno, stejnou sadu najdete na Amazonu za 129,99 USD. Jedná se o stejné remasterované nahrávky ve stereu (většina původních písní byla nahrána v monu), jen s lepším zvukem. Audiofila asi 256kb/s formát AAC nezvedne z pohovky, nekomprimovaný zvuk na CD by už mohl. A za lepší cenu.
Co je zajímavé, v Americe si můžete koupit speciální 16GB flash klíčenku ve tvaru jablka, která všechna alba obsahuje také, včetně videí. Dokonce v lepším zvuku: bezztrátový FLAC 44,1 kHz 24-bit a 320kb/s MP3. Cena je ale vyšší – 279,99 USD.
Tip: na krátký dokument The Beatles: Live At The Washington Coliseum z roku 1964 se můžete podívat přímo na stránkách thebeatles.com. Ale pištící fanynky z jejich prvního koncertu za velkou louží jste už určitě viděli i v televizi.
V další kapitole se dozvíte, co všechno bránilo dlouhá léta vydání alb online a proč se Brouci rozpadli už dříve než v roce 1970.
Beatles se rozpadli už dříve
Beatles se rozpadli už dříve
Také jsem doufal, že Apple přestaví ještě něco jiného, ale když si uvědomíme spletitou cestu Beatles na internet, asi musíme být rádi alespoň za to. Tím „my“ myslím lidstvo, ne střed Evropy, na který Apple zatím kašle. Zkusil jsem se vydat po stopách, co vydání tolik bránilo. Věděl jsem, že historie je složitá, ale tohle bylo opravdové právnické inferno.
Kapela se dávala dohromady už v roce 1957, některé zdroje uvádějí rok 1960, ale „novodobí“ Beatles pocházejí až z roku 1962.
Ale vraťme se o pár let zpět. Budoucí manažer kapely, Brian Epstein, vedl hudební oddělení obchodu, který koupil jeho otec. Obchod se jmenoval NEMS (North End Road Music Stores), prodávaly se zde hudební nástroje ale také gramofonové desky. Nedaleko se nacházel Cavern Club, kde začínající Beatles vystupovali a jak se časem ukázalo, do NEMS chodili i nakupovat. Epstein začal psát do hudebního magazínu a časem se spojila i skládačka s Beatles. Dnes 9. listopadu 1961 se po jejich vystoupení v Cavern Clubu nabídl jako jejich manažer. Pár měsíců na to už měli podepsanou smlouvu (už se psal rok 1962) a Epstein dostal za úkol sehnat jim nahrávací společnost.
Pár neúspěchů nakonec zalepila nabídka slavného Parlophone na Abbey Road (část dnešní EMI Group). Na místě bubeníka ale musel Peta Besta vystřídat Ringo Starr, protože do vzhledu Beatles lépe zapadal. Tamní producent George Martin nakonec kývnul, noví Beatles mohli nahrávat a podle Epsteina se měli stát většími hvězdami než Elvis. To on jim ostatně poradil změnu image a z fracků v kožených bundách se stali slušňáci v oblecích.
První dělení Beatles
O rok později se všichni členové dohodli s Epsteinem, že práva na hudbu a texty předají společnosti Northern Songs vedené Dickem Jamesem. Ten získal 55% podíl, zatímco zbytek si rozdělili čtyři členové a Epstein. Jenže přišly problémy a soukromá firma byla nucená vstoupit na burzu. Podíly ve firmě se reorganizovaly. Lennon a McCartney dostali po 15 %, Epstein 7,5 % Dick James a jeho obchodní partner Emmanuel Charles Silver měli dohromady 37,5 %, Harrison a Starr získali po 0,8 %. Se zbytkem se obchodovalo na londýnském trhu.
Jenže v roce 1967 umírá na předávkování Epstein, v kapele panuje napětí a vztahy s Jamesem nebyly nikdy dobré (Epstein byl takový ideální prostředník). Dva roky na to prodali svoji část akcií James a Silver britské ATV (Associated TeleVision). Hudebníkům ani nedali možnost jejich díl odkoupit a rázem byl většinový podíl u cizí firmy. Beatles tak v podstatě ztratili práva na vlastní písně. Situaci nemohl zachránit ani Allen Klein, nový manažer skupiny. Ve stejný rok si Lennon vzal Yoko Ono, a pak už to znáte. S Beatles to šlo do kopru.
Protože byli hudebníci stále smluvně zavázaní Northern Songs, že až do roku 1973 bude skládat písně, ale zároveň už by v té době tři roky nefungovali, museli se z toho vyplatit. Lennon prodal svůj 15% podíl ATV, McCartney měl údajně o něco větší, protože už dříve koupil další akcie. Harrison a Starr si svůj díl ponechali.
Michael Jackson je má v hrsti
Ale historie autorských práv pokračuje dále. ATV se také dostalo do problémů a museli se zbavit hudebního katalogu, jehož třetinovou hodnotu tvořila práva na hudbu Beatles. Do hry se zapojil Michael Jackson, který v roce 1985 odkoupil veškerá práva za 47 milionů dolarů. Nabídku nedokázal přebít ani McCartney, ani ovdovělá Yoko Ono. Velkou část totiž tvořily i další skupiny, proto cena naboptnala, i když byla vlastně podhodnocená. Ale Jackson byl na vrcholu díky megaúspěšnému Thrilleru. A nově vlastnil i 251 písní Brouků.
Jenže za dalších deset let se do finančních potíží dostal také Jackson. Svou ATV Music nechal spojit se Sony, která mu vyplatila 95 milionů dolarů a ve firmě získal 50% podíl. Jenže pak si Jackson půjčil dalších 300 milionů a ručil za ně polovinou svého podílu. Všechny peníze, pokud vím, nakonec nikdy nesplatil.
Součástí katalogu nebyly čtyři písně McCartneyho: Love Me Do, Please Please Me, P.S. I Love You a Ask Me Why. Ty jsou totiž napsány ještě před vznikem Northern Songs a dnes je vlastní Paulova firma MPL Communications.
A to jsme, dámy a pánové, pouze u práv na hudbu a texty. Jenže ještě existují vydavatelská práva a také kauza, ve které byl zapleten i Apple.
Apple bojuje proti Applu
Jabko pro jablku (nakousnutému)
Práva vydávat hudbu Beatles vždy náležela EMI, respektive Parlophonu. V Americe sice prodávala jiná společnost – Capitol Records – ale ta také spadá do rodiny EMI. Avšak alba vycházel v trochu jiné podobě (bylo jich více, protože byla jinak složena).
V roce 1968 založili Beatles vlastní firmu Apple Corps, jejíž součástí bylo i vydavatelství Apple Records. To oficiálně vydávalo další alba skupiny, ale vlastně jen tak na oko. Na přebalech bylo logo jablka, ale hlavní zodpovědnost i katalogizační číslo patřilo stále Parlophonu. Apple Records ale zastupovalo další umělce, na těch však tolik nevydělali.
Logo Apple není vždy nakousnuté, zdroj: Apple Records
Když se na trh v 70. letech dostal Apple Computer (tedy ten známý Apple Steva Jobse), netrvalo dlouho a už na ně přiletěla žaloba kvůli názvu. První soudní kolečko proběhlo v letech 1978–1981. Verdiktem nakonec byla pokuta pro Apple Computer v hodnotě 80 000 dolarů. Obě firmy se navíc zavázaly, že nebudou fušovat do řemesla té druhé. Apple Corps tedy nebude dělat do počítačů a Apple Computer do hudby.
To Apple Computer porušil už za pět let a mezi 1986–1989 se rozpoutaly další soudní tahanice. Jobsův Apple totiž vydal počítače s rozhraním MIDI a možností záznamu zvuku. Ale vrcholem byl až rok 2003, kdy (už pod jménem) Apple Inc. vydal elektronický obchod s hudbou iTunes Music Store. V roce 2006 musel nakonec dočasně kvůli britskému soudu smazat nápis Apple, jen ponechal nakousnuté jablko a značku iTunes. Nakonec to však byl Apple Corps, kdo musel platit dvoumilionovou pokutu (v librách).
Situace se začala obracet v roce 2007. Když v lednu na konferenci Macworld ukazoval Steve Jobs první iPhone, na pozadí hrála písnička Beatles. Šéf Applu několikrát tvrdil, že mu jejich muzika imponuje a proto i ten úterní tyátr. V únoru téhož roku se pak obě firmy dohodly, že značku Apple bude vlastnit Apple Inc. a Apple Corps bude platit za používání názvu licenční poplatky. Můžeme mluvit o posledním rozpadu Beatles.
Na internet chtěli všichni, ale vlastně nikdo
Apple Corps ještě během let 1979 a 2005 stačil třikrát zažalovat EMI, protože prý málo platili a otázka distribučních práv byla stále nejistá. Práva na vydávání hudby ale zůstala v rukou EMI, Apple Records spravuje video materiály.
Aby to bylo ještě složitější, další z divizí Apple Corps, Apple Publishing vydávala po rozpadu Beatles alba pro George Harrisona a Ringo Starra. Ti si nakonec založili vlastní produkční společnosti Harrisongs a Startling Music.
Když už jsme zpátky v současnosti, kdo vlastně zavinil, že Beatles se objevují online až nyní? Inu, všichni se vymlouvají na všechny. Prsty v tom má Apple Records, EMI, možná i Sony a hlavně členové Beatles. Všichni mohli jen z povzdálí sledovat, že online distribuce opravdu funguje a lze na ní vydělávat.
Najednou však všichni kolem Beatles obrátili. V tiskové zprávě Applu se tetelí blahem Steve Jobs (konečně je získal), Paul McCartney (technický hračička, ale hlavně ty prachy), Ringo Starr (už se ho nikdo nebude ptát, kdy to vydají na iTunes) i vdovy po Harrisonovi a Lennonovi.
Jenže někteří jako Radiohead, AC/DC, Led Zeppelin nebo Pink Floyd se iTunes, potažmo jiné službě bránili/brání. Protože iTunes chce prodávat i jednotlivé skladby, zatímco interpreti v tom vidí hrozbu umění. Album funguje jako celek.
