Biostar TPower I45: lidová rekordmanka

19. 10. 2008

První setkání s rekordmankou

Biostar si pro své zákazníky, kteří prahnou zejména po vysokém přetaktování, připravil základní desku TPower I45, která je postavena na osvědčeném čipsetu Intel P45. Téměř okamžitě po svém uvedení si deska získala obrvskou popularitu mezi overclockery, protože na ní šlo velmi snadno zvedat především frekvenci FSB sběrnice. V tomto směru je TPower I45 držitelkou několika rekordů.

Poslední rekord má hodnotu 725 MHz. V tomto případě byl ale procesor i čipset chlazeny kapalným dusíkem. Vysoká frekvence FSB se pak podepsala i na několika dalších rekordech, z nichž ty nejvýznamnější představují přetaktování Core 2 Duo E8400. Zde se jeho frekvence více než zdvojnásobila na konečných 6,1 GHz (rekord s tímto procesorem je ale aktuálně již na frekvenci 6,3 GHz).

Kvůli vysokému přetaktování používá Biostar poměrně mohutné chladiče na mosfetech a čipsetu, které je možné ještě doplnit přídavným pasivem s větráčkem, který je schopen se rozparádit až na vysokých a hlučných 4200 ot./min. Naštěstí jej lze regulovat.

Samotnou čipovou sadu Intel P45 jsme na ExtraHardware rozebírali již několikrát, proto vás v tomto případě odkáži na recenzi desky Asus P5Q Deluxe, kde byla představena poprvé. Čipová sada nemíří na nejvyšší mety, ale do střední třídy, o čemž svědčí zejména podpora CrossFire pouze v režimu 2× 8 PCIe linek.

Balení, příslušenství, parametry

Balení, příslušenství, základní info

TPower I45 představuje nejvyšší model Biostaru a tomu odpovídá i relativně bohaté příslušenství. Najdete v něm šest SATA kabelů doplněných napájecími redukcemi, audio modul, IDE kabel a záslepku. Biostar už opustil od dodávání kabelu k disketové mechanice.

Specialitou této série je přídavný chladiš, který se osazuje na zadní mosfety. Větráček je schpen se roztočit až na hrozivých 4200 otáček, při nichž produkuje enormní hluk. Naštěstí je regulovatelný.

Použité komponenty a jejich osazení

Už při prvním pohledu vás jistě praští do očí řada červených můstků sloužících pro přepínání režimů CrossFire. Také přídavný Molex konektor pro napájení grafických karet již příliš často na deskách nenajdete. Všimněte si také hodně vysoko posazené patice na procesor, což u širších chladičů může vést až je kolizi se zdrojem.

Mezi zadními konektory mi celkem chybělo rozhraní FireWire. Na druhou stranu zde najdete 2× eSATA. Digitální výstupy ze zvukové karty vyvedete pomocí přídavného modulu.

Deska ke svému chodu používá pouze čtyřfázové napájení. I to ji ale stačí k velmi dobrým výkonům.

U paměťových slotů najdete ještě staré nezapouzdřené cívky. Sloty mají kvůli přepínacím můstkům trochu netradiční rozložení.

Na desce najdete celkem dva přídavné řadiče. Jeden se stará o eSATA výstupy, druhý pak i PATA rozhraní.

Na spodní hraně najdete tři konektory pro šest USB portů, S/PDIF výstup ze zvukovky, barevně odlišené konektory předního panelu a tlačítka pro zapnutí a restart systému. Můstek pro vymazázní CMOS se nachází trochu nešťastně za (nebo spíš pod) grafickou kartou. Na segmentovém displeji můžete při náběhu sledovat POST kódy, po naběhnutí ukazuje místo klasického FF teplotu procesoru. Velmi jednoduché a praktické využití.

Přehlídku osazených čipů začneme I/O řadičem Fintek, pokračujeme přes zvukový čip Realtek ALC888, síťovou kartu Realtek RTL8111C a zakončíme ji eSATA řadičem Marvell.

Hlavními nedostatky jsou po osazení umístění můstku pro vymazání CMOS a hodně vysoké posazení patice procesoru. Kolem samotného chladiče procesoru je pak místa hodně a nebudete mít problém ani s rozměrnějším chladičem.

Systém chlazení

Pro chlazení na této desce si Biostar vymyslel označení Hybrid Space Pipe. V podstatě se ale nejedná o nic převratného, jde o klasické pasivy na severním můstku a mosfetech, které jsou propojeny heatpipe. Navíc je možné osadit i již zmiňovaný přídavný pasiv s větrákem. Ten se přišroubuje místo ozdobného plechu s nápisem T-Power.

Jedním z nedostatků této desky je malý počet konektorů pro větráky. Jsou celkem tři a jeden z nich skoro vždycky obsadí větrák na procesoru. Druhý pak může zabrat přídavný větrák na mosfetech a pak už vám zbývá jen jeden pro zadní nebo přední větrák. Pokud to s chlazením ve skříni myslíte trochu vážně, budete muset nejspíš investovat do přídavného regulátoru větráků.

BIOS a jeho možnosti

BIOS je velmi podobný tomu, jaký jste mohli vidět u základní desky Biostar TP45 HP. V záložce Advanced najdete sledování teplot a hlavně řízení otáček všech tří větráků, které je možné nastavit do nejmenších detailů. K dispozici jsou dva přednastavené profily (Quiet a Performance) doplněné jedním vlastním nastavením. Skvělá je i automatická detekce maximální a minimální rychlosti větráku.

V záložce Boot si můžete vybrat, který ze slotů PCIe má sloužit pro náběh systému (obyčejně volíte jen mezi PCI a PCIe, případně integrovanou grafikou). V záložece Chipset najdete nastavení severního a jižního můstku. V nastavení jižního můstku pak může některé administrátory velmi potěšit možnost nastavení počtu aktivních USB portů.

Hlavní nastavení systému a veškeré možnosti taktování se ukrývají pod položkou O.N.E. Hlavní obrazovka je rozdělena na tři části. V první volíte způsob přetaktování mezi automatikou a manuálním. Automatické přetaktování má několik režimů lišících se rychlostí FSB. Velmi se mi líbila možnost nastavení počtu pokusů při náběhu počítače. Tato funkce pracovala celkem spolehlivě a při přehnaném nastavení počítač skutečně několikrát zkusil naběhnout a při nezdařených pokusech naběhl zpět do BIOSu. Nastavení přitom zůstalo zachováno. i tak se mi ale asi dvakrát stalo, že jsem musel sáhnout po ne zrovna dostupném můstku a CMOS vymazat ručně.

Možnosti nastavení pamětí jsou vynikající, přičemž u nastavení časování jsou zobrazeny i SPD hodnoty. Děliček pamětí je také dostatečné množství.

Oproti desce TP45 HP zde najdete podstatě větší rozsahy napětí, které vám umožní jít i do extrémného taktování, na které již ale budete potřebovat lepší chlazení. Nechybí ani pokročilé položky pro taktování čtyřjádrových procesorů GTL Ref Voltage, ani nastavení FSB strap. Chybělo mi ale manuální nastavení napětí npro CPU VTT. Poslední položkou O.N.E. je Memory test. Jedná se o specialitku od Biostaru, který na desku integroval velmi oblíbený MemTest86+, který hned po spuštění počítače začně prověřovat spolehlivost paměti. V záložce Exit pak najdete položku CMOS Backup, pod níž si můžete ukládat nastavení BIOSu až do deseti vlastně pojmenovaných profilů. Při nábehu systému jsou pak zobrazovány i poměrně podrobné systémové informace.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

K testování základních desek používáme také ustálenou sestavu testů, které desky prověří po všech stránkách.

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém
rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování. Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím.

Taktování na této desce bylo o poznání lepší, než na TP45 HP, kde jsem se dostal se čtyřjádrovým Q6600 jen na 450 MHz na FSB a hlavně jen na 470 MHz u dvoujádrového E8500. V tomto případě se frekvence FSB zastavila na 465 MHz pro čtyřjádro, ale hlavně na 565 MHz u dvoujádrového E8500. po celou dobu taktování jsem se ale u této desky setkával s podvoltováním, což u vedlo i k problémům s nestabilitou při zkoušení E7200. V jeho případě dávala deska poměrně nízké napětí (1,136 V), což v zátěži vedlo k nestabilitě. Při taktování vám také bude určitě vadit špatně umístěný můstek pro vymazání CMOS. Zapoměňte také na taktování s USB klávesnicí, protože s ní se nedostanete do BIOSu (teda alespoň v jeho verzi 08.00.15 a v případě klávesnice Logitech UltraX, v případě Logitech G15 by dle diskuze na našem fóru mělo být vše v pořádku).

Zde se můžete podívat na rozdíl ve výkonu po přetaktování C2Q Q6600 na 3,33 GHz.

Při testování jsem vyzkoušel i automatické přetaktování s procesorem Q6600. Při nastavení BIOSu na režim V6 se frekvence FSB zvedla z 266 MHz na 270 MHz. Při nastavenínejrychlejšího režimu V12 se pak FSB nastavila na 285 MHz. Je vidět, že Biostar v tomto směru příliš neriskoval.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz. Paměti jsou nastaveny na frekvenci 800 MHz a časování 5-5-5-15.

V testech procesoru Biostar nikde nezaváhal a podával vyrovnané výsledky. Paměťové testy už na tom byly o trochu hůře.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku

Zde se překvapení nekonalo a naměřené výsledky přeně odpovídaly použité čipové sadě.

Kvalitu integrované zvukové karty měřím pomocí RightMark Audio Analyzeru a zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29.

Měření pomocí RightMarku odhalilo slabiny staršího zvukového kodeku Realtek ALC 888 v podobě menšího odstupu signálu od šumu (jen -87,6 dBA) a větších přeslechů mezi kanály (-87,9 dB). Extrémně vysoké bylo také harmonické zkreslení THD. Od integrovaného kodeku také nemůžete očekávat podporu herních standardů EAX a pod. Při poslechovém testu navíc docházelo k pronikání praskání cívek při posouvání oknem do sluchátek. je ale možné, že se jedná pouze o chybu testovaného kusu.

Dynamický rozsah

Odstup signálu od šumu

Přeslechy mezi kanály

Frekvenční odezva

Harmonické zkreslení

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

Při testování s referenční GeForce 8800 GT jsem na žádné závažné nedostatky nenarazil, narazil na ně ale Mirek Jahoda, který měl na pár dní desku ve svých spárech. Ten do ní zkusil osadit různé grafiky (jek je jeho zvykem) a zjistil, že s Radeonem HD 4850 dochází po 2–10 minutách ve Windows k zatuhnutí systému. Když zkusil osadit GeForce GTX 280, tak se místo Windows objevila černá obrazovka. Stabilní byal deska až s GeForce 9800 GTX.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Již sice uvolněný XviD ve verzi 1.12, který vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní, a proto jej pro testování nepoužívám.

Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Teploty na severním a jižním můstku se držely na příjemných hladinách. V případě cívek došlo při přetaktování ke zvýšení teploty až na poměrně vysokých 81 °C.

Měření spotřeby probíhá zásuvkovým wattmetrem, který měří spotřebu celé sestavy (bez monitoru). Bohužel není technicky dost dobře možné změřit spotřebu pouze základní desky, nicméně z porovnání s ostatními deskami s různými čipovými sadami si můžete o spotřebě udělat velmi dobrý obrázek.

Spotřeba se také držela v přijatelných mantinelech, trochu mi vadila jen spotřeba v režimu spánku a při vypnutém počítači. V těchto případech deska pořád odebírala 4 W. Pravdou ale je, že do ročního rozpočtu tato spotřeba asi díru neudělá.

Dodávané aplikace

K desce dostanete na CD kromě ovladačů také nástroj pro sledování a taktování systému z prostředí Windows – T-Power2. Jejím prostřednictvím můžete aktualizovat BIOS (T-Power 2 jej ale neumí sám vyhledat a stáhnout z internetu), měnit napětí a přetaktovávat změnou FSB. Násobič ale měnit nelze.

U procesoru C2D E8500 jsem zkusil i automatické přetaktování, které v případě V3 režimu zvedlo FSB o pouhé 4 MHz, v případě nejvyššího V15 režimu o 20 MHz. Nejedná se tedy o nijak nebezpečný nástroj, který by ze součástek mačkal maximum výkonu.

Závěrečné hodnocení

Biostar TPower I45 je bezesporu zajímavou deskou, která osloví hodně uživatelů už jen díky své nízké ceně, za níž nabízí nadstandardní možnosti BIOSu i některé unikátní funkce. Mezi ně patří např. zobrazování teploty procesoru na POST displeji po náběhu operačního systému. V BIOSu pak můžete zcela dopodrobna regulovat větráky, zvolit si počet restartů při zkoušení přetaktování nebo ukládat až deset profilů. K desce je také dodáván přídavný chladič na zadní mosfety, který může zvýšit hladinu přetaktování.

Naopak problémy si můžete užít s některými grafikami (v našem případě to byly referenční vzorky Radeon HD 4850, GeForce GTX 280), nebo podvoltováváním procesoru. Problémy s grafikami se mi bohužel nepodařilo ověřit, tak pokud doma provozujete danou kombinaci, napište do diskuze a tím vyloučíme problém celé řady. Je možné, že se jednalo o chybu konkrétního testovaného kusu. Co ale není chybou kusu, je malý počet napájecích konektorů pro větráky, zvlášť když dva ze tří osadíte procesorovým a přídavným větrákem na mosfetech. Kvalita integrovaného audiokodeku také nepatří zrovna k nejvyšším. Zda s těmito nedostatky dokážete žít, je již čistě na vás.

+ frekvence FSB
+ tlačítka Power a Reset
+ regulace větráků
+ slušné chlazení
+ možnosti BIOSu
+ POST displej ukazuje i teplotu CPU
+ integrovaný MemTest 86+
+ cena

- patice procesoru u horního okraje desky
- málo konektorů pro větráky
- chybí FireWire
- podvoltování procesoru
- problémy s některými grafikami
- kvalita integrované zvukovky