Ve snaze zabránit České republice přiklonit se k zemím jako je Rusko, Čína nebo Irán CZ.NIC na konci minulého týdne obeslal všechny poslance s výzvou, aby ve třetím čtení podpořili pozměňovací návrh poslance Jana Farského a zamezili tak blokování Internetu. S našimi hlavními argumenty se můžete seznámit v následujícím článku.
Nebezpečný precedent
Umožnit blokování vybrané internetové stránky (případně celé domény), jen na základě rozhodnutí vybraného úředníka vytváří pro Českou republiku nebezpečný precedent. Nelegální obsah Internetu není jen o hazardních hrách, a pokud tak lze hodnotit, troufám si tvrdit, že existují mnohem závažnější typy takového obsahu – ať již se jedná o dětskou pornografii, prodej drog nebo nelegálních léků, o číslech kradených kreditních karet nebo zbraních dostupných na tzv. temném internetu ani nemluvě. Přesto se však Česká republika v žádné z těchto oblastí k cenzuře nerozhodla. Ve strategii Digitální Česko schválené v roce 2013 vládou se ostatně výslovně říká:
„Česká republika bude garantovat, že nebude blokovat komukoliv přístup k internetu, případně přístup ke konkrétním internetovým stránkám nebo on-line službám.“
Na skutečnost, že návrh zákona o hazardních hrách je v naprostém rozporu se státní politikou v elektronických komunikacích ostatně upozornilo i Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Blokování vybraných služeb představuje nefunkční a neefektivní opatření
Důvodem, proč zatím žádný ze sektorů k blokování vybraných služeb v České republice nepřistoupil, je především nefunkčnost takových opatření. Blokování stránek tak, jak je navrženo v § 82, se lze totiž poměrně snadno vyhnout a to včetně legálních cest jako je použití tzv. anonymizérů, změnou DNS či dalšími technickými prostředky např. za využití tzv. virtuální privátní sítě (VPN).
O tom, že způsob blokování navržený Ministerstvem financí je špatnou cestou ostatně hovoří již i zmíněné Digitální Česko 2.0, které technické možnosti velmi dobře vystihlo v následujících řádcích: „Koncoví uživatelé mohou jednoduše obejít blokování, neboť internet je postaven na systému, který nerozlišuje politické členění na státní útvary. Provozovatelé nelegálních internetových stránek se blokování formou seznamu zakázaných internetových stránek mohou rovněž snadno vyhnout.“
Digitální Česko 2.0 dokonce hovoří i o negativních aspektech zavedení, kdy uvádí:„Zavedení blokování by je navíc podnítilo k tvorbě systémů, které by obsah internetových stránek automaticky přesunovaly v okamžiku zjištění, že tyto stránky byly zařazeny mezi blokované.“
V této souvislosti je dobré si připomenout, že odst. 3 § 82 navrhovaného zákona o hazardních hrách počítá, že poskytovatelé připojení k internetu (ISP) mají 15 dnů na to, aby od zveřejnění dané stránky v seznamu nepovolených internetových her zavedli příslušné blokování. Po zveřejnění v seznamu jistě provozovatelé nebudou dva týdny čekat na to, až bude přístup na jejich stránky zablokován a přesunou je na jinou adresu, o které mohou hráče i předem informovat.
Blokování však může přinést i opačné problémy – § 84 hovoří o tom, že poskytovatelé připojení k Internetu mají povinnost blokovat adresu internetové stránky, na níž je provozovaná internetová hra v rozporu se zákonem, avšak již neuvádí, zda adresou je myšleno pouze konkrétní URL nebo celá doména.
O tom, k čemu takového blokování může vést, svědčí např. případ z roku 2008, kdy na základě hlášení britské Internet Watch Foundation (IWF) zablokoval stránku s článkem o desce „Virgin Killer“, ale samotný obrázek desky, kvůli kterému byla stránka zablokována, zůstal nadále přístupný. IWF tak vlastně „potrestalo“ místo obrázku dva texty (obou zablokovaných stránek), které nebyly ani posuzovány, ani shledány závadnými. A v případě první stránky, se samotným článkem, tento text sám hovořil o kontroverznosti obrázku a zasazoval ho do vysvětlujícího kontextu.
V souvislosti s regulací internetových hazardních her je zajímavé se podívat, jak je tato oblast řešena v Evropě. Evropská komise v této souvislosti v červenci 2014 vydala „Doporučení zásadách pro ochranu spotřebitelů a hráčů služeb hazardních her online a pro prevenci hraní hazardních her online nezletilými osobami“ (2014/478/EU), které se dané problematice věnuje a uvádí celou řadu opatření, která by měly členské státy přijmout – např. umožnit hraní her pouze registrovaným osobám s vlastním účtem s ověřenou totožností, e-mailem nebo telefonem a to samozřejmě včetně věku hráče. Podle Doporučení Evropské komise by měl mít hráč zároveň možnost již ve fázi registrace nastavit finanční i časové limity nebo kdykoliv přerušit hraní. Žádné z opatření doporučovaných Evropskou komisí však nehovoří o blokování stránek.
Naopak Český telekomunikační úřad v rámci připomínek k návrhu zákona o hazardních hrách upozornil na skutečnost, že v evropském kontextu tento způsob regulace (v době meziresortního připomínkového řízení označen jako § 70) představuje porušení volného pohybu služeb podle čl. 56 a následujících Smlouvy o fungování Evropské unie a další liberalizace služeb podle čl. 59 a následujících téže smlouvy.
Zamezit nelegálnímu on-line sázení lze účinnějšími nástroji, než je cenzura
Zkušenosti ze zahraničí i České republiky ukazují, že zamezit nelegálnímu on-line sázení a hazardních her lze i mnohem účinnějšími nástroji, než blokováním Internetu. Ostatně sám návrh zákona o hazardních hrách v této souvislosti v § 83 zavádí pro poskytovatelé platebních služeb zákaz provádět platební transakce ve prospěch ani k tíži platebních účtů uvedených na seznamu nepovolených internetových her.
Tento zákaz jsou pak poskytovatelé platebních služeb povinni, obdobně jako ISP uplatnit do 15 dnů. Nabízí se tak celkem logická otázka, zda toto opatření není již samo o sobě dostatečné – pokud si hrát nemůže zaslat vklad, ani si nechat vyplatit výhru, stránka s nelegální hazardní hrou ho pravděpodobně přestane zajímat. Založení nového účtu je zároveň i v době všudypřítomného elektronického bankovnictví stále o něco pomalejší, než registrace nové domény a založení nové internetové stránky.
V zákoně č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách zároveň již existuje ustanovení § 10, které zakazuje účast na sázkách v zahraničí, při nichž jsou sázky placeny do zahraničí. Před necelým rokem ostatně Ministerstvo financí za porušení tohoto zákazu uložilo fyzické osobě pokutu ve výši 850 000 Kč.
Jak je vidět, nástroje k omezení nelegálního on-line hazardu existují. Pokud ani Vy nechcete, aby se v České republice zavedla cenzura Internetu, která může začít u on-line sázení, pokračovat přes dětskou pornografii a prodej léků a skončit třeba až u blokování stránek s nepohodlnými názory, napište jako my svému poslanci.
Článek původně vyšel na blog.nic.cz, autorem je Jiří Průša. Zde jej uveřejňujeme pod licencí CC BY-SA.
