Všichni to znáte. Kdo už viděl desítky filmů, určitě si v nich všiml spousty klišé, které se v nich opakují. V romantických komediích se dají dohromady dva protipóly, které se na začátku nenáviděly. V hororech hlavním hrdinům padají klíče z rukou, když je někoho honí a oni musí rychle odemknout dům nebo auto. V akčňácích vybuchují auta, i když narazí do popelnice, a ve sportovních vždy vyhraje outsider, protože dá do zápasu trochu toho srdíčka. Co to máš společného s počítači? Věru nic, ale i my v redakci rádi sledujeme filmy a vidíme tam zase ta „naše“ klišé a nesmysly. Těchto deset patří mezi nejznámější.
Dokonalý zoom
Film: Průmyslová kamera zachytila ostrý obraz vraha odražený na hodinkách oběti.
Realita: Zázračné kamery jsou oblíbeným fiktivním nesmyslem. Digitální obraz skládající se z pár pixelů nelze ani pomocí nejlepších filtrů vyčistit a zaostřit tak, aby dokonale přiblížil zachycenou miniaturu. Zvětšením na počítači dostanete pouze větší pixely se stejnou barvou, nikoliv více reálných detailů.
Odvážnější filmaři ještě mohou přidat vícenásobné odrazy od lesklých povrchů a přidat noc. S tmou si filmové laboratoře také náramně poradí. Extrémním případem byl film Nepřítel státu, kde obraz zachycený běžnou kamerou dokázali otočit v 3D prostoru, takže viděli i to, co měla postava v tašce, která původně ani nebyla v záběru.
Článek pokračuje v další kapitole.
Apple nepadl daleko od stolu
Film: Průlet scénou ukazuje hlavního hrdinu, jehož obličej osvěcuje displej notebooku, a ten má na zádech svítící jablko.
Realita: Pokud bychom žili ve filmové realitě, nevládl by počítačům Microsoft a Windows, ale Apple. Jablečné stroje mají určitě nejlepší product placement z celého počítačového světa. Svítící jablko na zádech MacBook je více sexy než nudný notebook od HP, že jo.
Podle IDC prodal Apple za celý rok 2017 zhruba 20 milionů počítačů z celkových 260 milionů, necelých 8 % celosvětové produkce. OS X má na používaných desktopech necelý 9% podíl. Ha, možná si říkáte, že v USA je to určitě jinak. Podíl OS X na desktopu je ve Spojených státech přibližně stejný a mezi výrobci měl Apple loni 12% podíl. Celkově tam jde o tržní čtyřku s velkou ztrátou na Dell a HP, lehce ztrácí i na Lenovo.
Macy jsou fotogenické, proto jsou v téměř každém filmu; Autor: Howard Kang (@Flickr)Článek pokračuje v další kapitole.
Telefon musí umřít
Film: Hlavní lump právě naposledy zavolal policii kvůli výkupnému, pak telefon hodil na zem a rozšlapal.
Realita: Efektní způsob, jak telefon navždy umlčet. Proč to pachatelé dělají? Mobil lze vystopovat, nepotřebujete k tomu ani přesnější GPS modul, stačí, když se nacházíte poblíž mobilních vysílačů. Operátoři až půl roku uchovávají data o tom, kde a s kým jste volali. Díky tomu může policie zjistit váš dřívější pohyb. A když máte telefon aktivní, tak i ten současný. Výpočet polohy není přesný, pouze přibližný. Operátor ví, ke které BTS jste připojeni, což pro orientaci může stačit.
Nepomůže ani vyndat SIM kartu z telefonu, protože mobil se k síti stále připojuje a je rozpoznatelný díky unikátnímu identifikátoru (IMEI). Tím vás mj. odhalí, pokud zavoláte na 112 (jde to i bez SIM karty). A kdybyste do mobilu strčili jinou SIM, operátor si dá jedna a jedna dohromady. Pokud chce hrdina utéct před sledováním, telefon opravdu musí rozbít. Nebo prostě jen vytáhnout baterku, ale to nikdy nedělají. Pravdou je, že dnes už ji v terénu ani jednoduše ručně nevyndají, protože smartphony jsou nedobytné schránky.
Po ukončení hovoru je třeba telefon rozmlátit; Autor: Matthew Hurst (@Flickr)Článek pokračuje v další kapitole.
Výsledky DNA za pár minut
Film: Každá správná kriminálka obsahuje rychlotest DNA, který pomůže identifikovat pachatele či oběť.
Realita: Policie na místě činu najde vlas nebo zaschlou krev a vzorek pošle na zpracování do laborky. Tam experti přes forenzní genetiku podrobí složité proceduře sestávající z uvolnění buněk, izolace DNA, její rozpad na jednotlivé fragmenty a porovnávání zakódovaných úseků s nějakým referenčním vzorkem.
Jen vysvětlení přesného postupu by trvalo déle než filmová analýza. Test nejde zvládnout v řádu minut ani hodin, trvá dny. V prioritních případech tři až čtyři. Porovnání otisků prstů je proti tomu hračka.
Článek pokračuje v další kapitole.
Magické IP adresy
Film: Zelený text, černé pozadí terminálu a v něm IP adresa 512.311.0.78.
Realita: Internetové adresy nejrozšířenějšího protokolu IPv4 jsou 32bitové, zapisují se pomocí čtveřice bloků po osmi bitech (jednom bajtu) oddělených tečkami. Jeden bajt je označen čísly od 0 do 255, proto je „nejnižší“ adresou 0.0.0.0 a nejvyšší 255.255.255.255. Kvůli tomuto principu není možné, aby se v adrese objevovala čísla od 256 a výše.
Nic na tom nemění ani novější protokol IPv6, který léčí hlavní bolístku staršího standardu – nedostatek adres. IPv4 jich může mít maximálně necelých 4,3 miliardy (232). To IPv6 rozšiřuje adresní prostor na 2128, což je těžko představitelných 3,4 × 1038. Každý člověk na planetě by mohl mít přes 48 kvadriliard adres, a tolik počítačů, telefonů a jiných a zařízeních závislých na zmíněném protokolu doma určitě nemáte. Filmového příkladu navíc nedosáhnete ani s IPv6, protože ten používá jiný (hexadecimální) zápis, například 2001:0db8:0000:0000:0000:0000:1428:57ab.
Zavolej na 555
Film: Všechna telefonní čísla začínají na 555.
Realita: V amerických filmech, seriálech nebo i videohrách se opravdu používá fiktivní telefonní předvolba 555, za níž by měla následovat čtyři účastnická čísla. Legraci si z toho dělal i podceňovaný Schwarzeneggerův film Poslední akční hrdina (v ukázce od času 0:40). Ve formátu 555-xxxx je možné vytvořit pouze 9999 čísel, tak jak může tento rozsah stačit pro celý Hollywood?
No, nemůže, matematiku neobelstíte. Fiktivní čísla vznikla proto, aby na ně lidé nemohli volat, když je uvidí na obrazovce. To už však dnes neplatí, neboť americký telekomunikační regulátor nechal v roce 1994 pro fiktivní účely pouze formát 555-01xx. Ve starších filmech se tak mohou objevovat dnešní skutečně používaná čísla.
Článek pokračuje v další kapitole.
Hahaha viry
Film: Počítačový virus na sebe sám upozorní, ideálně vykřičenou obrazovkou a ďábelským smíchem.
Realita: Nejúčinnější virus je ten, který se schovává v pozadí a potichu škodí. Maže nebo mění data, případně je odesílá jinam. Oběť nemusí o ničem vědět. Filmoví škůdci se však musí sami ohlásit, aby uživatele propadl pocitu beznaděje. Nebo jste už ve filmu viděli nainstalovaný Avast či AVG?
V reálném světě chtějí útočníci nejčastěji nenápadně škodit (konkurenční boj), případně získávat užitečné informace (špionáž). Cizí software si viditelně projeví až tehdy, pokud vás chce někdo vydírat. Určitě jste už slyšeli o policejním malwaru, který po vás žádá několik tisíc korun, protože jste údajně sledovali dětskou pornografii. Jednodušším útokem je nastrčení podvrženého webu vypadající jako originál, typicky internetového bankovnictví, do kterého zadáte přihlašovací údaje, které útočník zneužije ve vlastní obohacení. Říká se tomu phishing.
Článek pokračuje v další kapitole.
Jednoduché kopírování
Film: Hrdina se vloupá do kanceláře, strčí do počítače flashku, jednou klikne a data se už kopírují.
Realita: Filmová krádež dat vypadá až příliš jednoduše. Soubory v cizím počítači přímo čekají na to, aby je někdo zkopíroval. Jednoduché prostředí, kde stačí kliknout myší nebo stisknout tlačítko byste v reálu jen těžko našli.
Pokud se na cizí počítač dostanete (obejdete přihlášení), budete muset nejdříve zjistit, kde jsou data uložena. V dokumentech, na druhém disku, ve složce na ploše, nebo jinde? Pokud ani nevíte, co přesně hledáte, musíte naklonovat celý disk. K tomu už potřebujete zvláštní nástroj a hodně velké a rychlé externí úložiště. Okno ukazující stav přenosu také málokdy odpovídá tradičním desktopovým správcům (Průzkumník, Finder, Nautilus, Total Commander…). A když už je dokopírováno, sotva uvidíte, jak hrdina použije funkci bezpečného odpojení.
Heslo na třetí pokus
Film: Hacker má minutu na to, aby se naboural do cizího systému. Pro jistotu na něj ještě někdo míří.
Realita: Sednout k cizímu počítači a zčistajasna prolomit heslo není legrace. Pokud narazíte na naivku, který systém zahesloval řetězcem „heslo“ nebo „1234“, můžete zkusit štěstí. Pravidelné úniky dat z online databází ukazují, že tato hesla jsou nejpopulárnější.
Hned na nimi jsou jména domácích mazlíčků, partnerů, dětí, místa narození a jiné symboly okolí. To lze odhadnout také, oboru se dotýká tzv. sociální inženýrství. Oběť musíte dopředu sledovat, zjistit osobní informace, a ty pak zkoušet zadat. Případně se vydávat za někoho jiného a o přihlašovací údaje si říct. Pokud budete mít dostatek času, můžete použít dešifrovací software, který prostě vyzkouší všechny možné kombinace pomocí slovníkového útoku. Na to ale potřebujete moře výkonu, ideálně se zapojením výpočtů na grafické kartě.
Článek pokračuje v další kapitole.
Tisíce úhozů bez chyb
Film: Slečna píše sáhodlouhý e-mail bez jediného překlepu, programátorovi rychle naskakuje bezchybný zdrojový kód.
Realita: Psaní bez chyb je určitě snem každého, kdo si prací s klávesnicí vydělává na živobytí. Ve světě filmu je to hračka, hrdinové buší jeden úhoz za druhým, na displeji se objevují slova, ale nikdy je neuvidíte použít klávesu Backspace. A když se soustředíte pořádně, tak možná ani Shift nebo mezerník.
Dokonalých písařů ale moc není a těžko se tato schopnost měří. Před 15 lety stanovila světový rekord v psaní Češka Helena Matoušková, činil 928 úhozů za minutu. Za dobré tempo pro praxi se považuje 200–250 úhozů s chybovostí 0,5 %. To znamená, že za čtyři minuty psaní (1000 úhozů) uděláte nanejvýš pět chyb. Zvládnete to?
