1. Difference Engine
První programovatelný počítač vytvořil britský matematik a filozof Charles Babbage. Stroj pojmenovaný Difference Engine a navržený v roce 1822 měl sloužit k výpočtu hodnot polynomiálních funkcí. Poháněn byl otáčením kliky. Babbage bohužel tento ani svůj pozdější stroj (Analytical Engine) nedokončil. Zprvu jej financovala vláda, která však vzhledem k pomalému vývoji svou finanční podporu stáhla. Části prvního počítače můžete vidět v Londýnském muzeu. Babbageovy nákresy však v roce 1991 posloužily k sestrojení Difference Engine číslo 2, a to v plně funkční podobě. Byly přitom použity postupy známé v 19. století, aby se dokázalo, že stroj mohl být postaven již za Babbageova života.
1946
2. ENIAC
Druhá světová válka znamenala výrazné zrychlení vývoje nejrůznějších technologií. V roce 1946 byl světu představen počítač ENIAC (Electronic Numerical Integrator And Computer), v tisku přezdívaný Velký Mozek. Šlo o historicky první elektronkový počítač, který byl původně sestrojen k výpočtu palebných tabulek pro dělostřelectvo americké armády. Stejně jako Babbageův Difference Engine pracoval v desítkové soustavě. Cena stroje, uvedeného do provozu 14. února 1946, se pohybovala okolo půl milionu dolarů. Dne 9. září byl vypnut kvůli požadavku na zvětšení paměti a od června roku 1947 pracoval nepřetržitě až do 2. října 1955. ENIAC navrhli pánové John Mauchly a J. Presper Eckert z Univesity of Pennsylvania. Počítač se skládal ze 17 468 elektronek, 10 tisíc kondenzátorů, 70 tisíc odporů a 1 300 relé a chladily jej dva letecké motory. Se svou vahou 27 tun zabíral plochu 160 m2, spotřeboval 160 kW a za sekundu zvládal zpracovat 5 000 operací.
1964
3. IBM System/360
V roce 1964 byl představen mainframový počítač IBM System/360. Šlo o první řadu počítačů, jejichž návrh a provedení byly od sebe odděleny. IBM tak byla schopna nastavit různé ceny pro různá sestavení tohoto stroje. Hlavním architektem System/360 byl Gene Amdahl. Stroj zaznamenal na trhu velký úspěch, neboť umožňoval zákazníkům pořídit menší systém, který bylo později v případě potřeby možné rozšiřovat. Tento stroj již pracoval ve dvojkové soustavě. S jeho uvedením se poprvé objevily takové pojmy jako osmibitový bajt, bajtově adresovatelná paměť, nebo číselný typ word. Stroj byl navržen tak, aby problémové programy nemohly poškodit data a chyby v procesoru mohly být opraveny sadou kontrolních rutin. Ke stroji šlo připojit celou řadu periferií - diskové a páskové jednotky, čtečku děrných štítků nebo OCR jednotku. Tyto stroje byly na trhu až do roku 1977, nicméně se jich zachovalo jen několik.
1970
4. Datapoint 2200
Rok 1970 byl ve znamení masově vyráběného počítače Datapoint 2200. Jeho význam spočívá v tom, že šlo o první programovatelný terminál, který bylo možné připojit k různým mainframovým počítačům, přičemž emulace terminálu se načítala z pásky. Nebylo tedy zapotřebí trvalého spojení s mainframem. Uživatelé brzy zjistili, že tento programovatelný terminál je schopen fungovat i jako plně samostatný počítač. Datapoint 2200 od Computer Terminal Corporation (CTC) byl také zárodkem instrukční sady architektury x86, se kterou se setkáváme dodnes. Počítač měl vestavěnou klávesnici, zelený 12řádkový monitor široký 80 znaků a dvě kazetové jednotky s kapacitou 130 kB. Velikostí se nelišil od psacího stroje té doby. Obsahoval osmibitový procesor Intel 8008, 2kB RAM rozšiřitelné na 16 kB a mohli jste k němu připojit modem, pevný disk i tiskárnu. Na vývoji počítače se podíleli Victor Poor, Harry Pyle, Gary Asbell a Jack Frassanito.
1973
5. Xerox Alto
Jeden z prvních osobních počítačů (personal computer - PC) představila společnost Xerox v roce 1973. Šlo o první stroj, jehož systém obsahoval pracovní plochu a grafické uživatelské rozhraní. Xerox Alto nebyl komerční produkt. Několik tisíc exemplářů tohoto stroje bylo používáno na univerzitách a výzkumných střediscích PARC (Palo Alto Research Center) patřících Xeroxu. Obsahoval 128 kB operační paměť (rozšiřitelnou na 512 kB), pevný disk s výměnnou 2,5 cartridge, připojení k síti, klávesnici, třítlačítkovou myš a speciální pětitlačítkové zařízení do dlaně. Výstup zajišťoval dvoubarevný CRT monitor orientovaný netypicky na výšku. Xerox Alto později inspiroval mnoho nástupců a dá se říct, že s některými prvky, které přinesl, se setkáváme dodnes.
1977
6. TRS-80
V srpnu 1977 byl představen počítač od Tandy Corporation, který si brzy získal přízeň domácích uživatelů. Šlo o odpověď na jiné dva, v té době úspěšné počítače - Commodore PET 2001 a Apple II. Za 599 dolarů jste získali sadu obsahující počítač, klávesnici, monitor a páskovou mechaniku jako úložiště dat. Tvůrci Don French a Steve Leininger se snažili společnost přesvědčit k výrobě 50 000 kusů, začalo se však s produkcí pouhé tisícovky. Tandy ale nakonec prodala více než čtvrt milionu kusů. Tělo s klávesnicí tvořilo jeden celek, který poháněl známý procesor Zilog Z80 taktovaný na 1,7 MHZ. Základní modely byly vybaveny 4 kB RAM, později 16 kB. Obraz byl dvoubarevný (namodralá na černém pozadí, později zelená). Později se objevily doplňky v podobě disketové mechaniky a tiskárny. TRS-80 byl v roce 1979 strojem s největší kolekcí dostupného softwaru na trhu mikropočítačů.
1977
7. Apple II
V roce 1977 byl představen také nový počítač od společnosti Apple. Šlo o první masově vyráběný počítač této značky a patřil k nejúspěšnějším domácím počítačům. Do roku 1993, kdy skončila jeho výroba, se prodalo něco mezi pěti a šesti miliony kusů. Apple II patřil k standardu v americkém školství. Jeho operační systém byl vlastně interpreterem jazyku BASIC, později se přidal Apple DOS kvůli podpoře disketových mechanik. S podporou rozšiřujících karet byl počítač schopen spouštět populární programy Wordstar a dBase. Aple II byl vyráběn v mnoha modifikacích, první verze obsahovala procesor MOS technology 6502 taktovaný na 1 MHz, 4 kB operační paměti a kazetovou mechaniku. Obrazovka měla 24 řádků pro 40 znaků, výstup byl možný i na NTSC televizory. Otevřený návrh a podpora rozšiřujících modulů napomohla ke vzniku mnoha doplňujících periferií pro Apple II.
1981
8. IBM PC
Počítač, jehož návrh je vzorem pro všechny počítače, se kterými dnes běžně pracujeme, představila společnost IBM 12. srpna 1981. Byl dílem inženýrů pod vedením Dona Estridge. Přestože termín personal computer (PC, osobní počítač) byl použit již u Xerox Alto o několik let dříve, úspěch IBM PC byl takový, že se používá právě ve spojení s ním. Stroj přišel na trh v době, kdy mu kralovaly osmibitové počítače od Commodore a Atari, Apple II a TRS-80 od Tandy. Původní verze IBM PC 5150 obsahovala Microsoft BASIC zabudovaný v paměti ROM. CGA (barevný) adaptér mohl být připojen k běžnému televizoru. Později se objevil i MDA (monochromatický) adaptér. Jako úložiště se používaly diskety, pásky byly nabízeny jako levnější alternativa. Později se objevil i pevný disk. Stroj poháněl procesor Intel 8088 s koprocesorem 8087 pro matematické výpočty. Následovaly modely IBM PC XT a IBM PC AT s procesorem Intel 80286, na které si určitě mnozí z vás již pamatují.
1984
9. Apple Macintosh 128K
V lednu roku 1984 přišel na trh Apple Macintosh, který byl prvním komerčně úspěšným počítačem nabízejícím grafické uživatelské prostředí a počítačovou myš místo prostředí příkazového řádku. Jeho cena byla 2 495 dolarů. Počítač byl spolu s černobílým devítipalcovým CRT monitorem a rozlišením 512×342 pixelů ukryt uvnitř společné skříně, což umožňovalo jeho snadné přenášení (očima tehdejších uživatelů). Stroj poháněl procesor Motorola 6800 na 8 MHz, byl vybaven 128 kB DRAM a 16bitovou sběrnicí. Operační paměť nešlo rozšiřovat. Macintosh přinesl standard 72 DPI pro zobrazování dokumentů na obrazovce. Klávesnice neměla šipky ani numerickou část, myš zase pouze jedno tlačítko. Data jste mohli ukládat na 400 kB, 3,5" diskety. První Macy byly velmi tiché - neměly ventilátor, což bohužel vedlo k řadě problémů s hardwarem.
2008
10. IBM Roadrunner
Výkonnost současných počítačů demonstrují superpočítače. Jedním z nich je i Roadrunner od IBM umístěný v Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku v USA. Momentálně jde o nejrychlejší počítač na zemi schopný výkonu 1,7 petaflops (tedy 1,7× 1015 operací za sekundu). Skládá se z 12 960 procesorů IBM PowerXCell a 6480 dvoujádrových procesorů AMD Opteron. Zabírá plochu 560 m2, pohání jej operační systém Red Hat Enterprise Linux. Podobně jako kdysi ENIAC slouží k vojenským výpočtům, konkrétně k simulaci stárnutí nukleárního materiálu a bezpečnosti zbraní. Další využití směřuje i k vědě, financím, automobilovému a leteckému průmyslu.
Originál článku vyšel v časopise Svět 10/08
