V historii Applu najdeme několik produktů, jimž se už firma nevěnuje. Schválně kolik z vás si pamatuje, že Apple pod svou značkou prodával i digitální fotoaparáty nebo tiskárny. To nebyly „neúspěšné“ produkty. Pracovalo se na nich několik let, jen už pak neměly prioritu a firma by na nich do budoucna nedokázala vydělávat.
Možná si ale vzpomenete na digitální zápisník Newton MessagePad, jenž je považován za vzor kapesních počítačů (PDA). Často se označuje jako velký neúspěch, a to kvůli vysoké ceně a možná i velikosti, která zase tak kapesní nebyla. Prodeje byly ve srovnání s iPhony nebo iPady maličké, ale stále je to takřka deset let vyvíjený produkt, jenž přišel v několika generacích a jenž dal Applu zkušenosti pro tvorbu nových zařízení.
V učebnicích jednou najdeme jiné příklady. Pojďme se společně na těch 10 nepovedených, předražených nebo jinak přehlížených produktů a služeb podívat.
1980: Apple III
Apple II se velmi dobře prodával, ale nebyl to počítač, který vytvořil Apple jako tým. Do posledního drátku jej navrhl geniální Steve Wozniak. Na nástupci Apple III už dělal celý tým, ale zase nepřišel očekávaný komerční úspěch.
Apple III se přehříval tak moc, až mu vyskakoval čipy z patic
Počítač cílený hlavně na firmy byl špatný hned v několika ohledech. Byl příliš drahý, základní konfigurace stály přes 4 000 dolarů. Jobs si navíc vysnil, že „trojka“ bude dokonale tichá. Počítače proto neměly ventilátory ani chladicí otvory. Jenže to způsobovalo přehřívání, v extrémních případech dokonce vyskakovaly čipy ze svých patic na základní desce.
1983: Apple Lisa
Slavná návštěva u Xeroxu v roce 1979 změnila svět počítačů. Jobs viděl, že počítače nemusí pracovat jen v textovém režimu, ale že mohou mít grafické rozhraní, okna a pohodlné ovládání myší. Věděl, že další jablečný stroj musí tohle obsahovat. Během příprav Applu III tak firma začala pracovat i na Lise.
Lisa byla revoluční, ale za 10 000 dolarů až příliš drahá
Počítač, který nesl jméno Jobsovy dcery, přišel na trh začátkem roku 1983 za neskutečnou cenu 10 000 dolarů. Byl sice první komerčním počítačem s grafickým rozhraním a myší, jenže cena mu srazila vaz. Na vině bylo i to, že Apple nasadil nadstandardně mnoho předražené operační paměti (1 MB, asi 10× tolik, než bylo zvykem). Proti IBM PC, jehož ceny začínaly na 1 500 dolarech, neměla Lisa šanci, jakkoliv byla revoluční.
1989: Macintosh Portable
Dva roky před populárními PowerBooky uvedl Apple svůj první přenosný počítač. Jmenoval se prostě Macintosh Portable. Tradičně byl velmi drahý (6 500 dolarů) a vlastně nebyl ani tak moc přenosný. Vážil přes sedm kilo (hlavně kvůli olověným bateriím), na tloušťku měl 10 centimetrů.
Macintosh Portable byl těžký a se špatným napájením
Díky nadstandardnímu napájení vydržel až 10 hodin, což v té době bylo asi trojnásobek oproti konkurenci. S napájením ale souvisí i jeho hlavní problém. Apple k „notebooku“ dodával velmi slabý zdroj, takže pokud se akumulátor vybil, počítač vůbec neběžel, aniž když byl připojený k elektrické síti. Nabíječka měla jen 5 W, ale počítač pro svůj chod potřeboval více.
1995: Pippin
Apple chtěl rozšířit svůj záběr i mimo tradiční počítače, a tak uvedl otevřenou platformu Pippin. Byl to prakticky přestrojený Macintosh se systémem Mac OS Classic, ale firma jej upravila pro potřeby multimediálních přehrávačů připojených k internetu. S jedním prototypem předchůdce Apple TV objížděla veletrhy a lákala ostatní výrobce, aby na této platformě postavili vlastní produkty.
Nintendu ani Sony konkurence nevyrostla, Pippin pohořel
Jednou z chycených ryb byla japonská herní společnost Bandai. Ta na Pippinu vybudovala herní konzoli. Vzniklo pro ní pár desítek her a aplikací. Ani to nestačilo. V USA Pippin pohořel a v Japonsku vedle Sony a Nintenda také nebylo místo pro další konzoli. Z vyrobených 100 000 kusů se nakonec prodalo jen 42 000 z nich.
1995: Copland
IBM PC a jeho klony byly levné, Microsoft uvedl Windows 95, obojí dostalo Apple pod velký tlak. Potřeboval zbrusu nový operační systém, ne žádnou další upravenou verzi deset let starého kódu z prvního Macintoshe. System 7.5 byl hodně náročný na hardware, nebyl příliš stabilní a neuměl preemptivní multitasking. Firma proto oznámila zbrusu nový Copland, jež měl být operačním systémem nové generace.
Copland měl být novým operačním systémem. Apple ale nakonec raději koupit Next
Apple stále sliboval, vydání však pořád odkládal. Najal 500 programátorů, na vývoj uvolnil přes 200 milionů dolarů, ale dokončení bylo v nedohlednu. Z bezradné situace se Apple nedostal ani v roce 1997. To nakonec vedlo k odkupu Jobsovy společnosti NeXT, která vlastní pokročilý systém měla (mj. na něm vznikl první web). Moderní Mac OS X už přejal prvky Classicu a NeXTSTEPu.
1998: USB Mouse
První prodávaná myš připojená k USB se dodávala společně s počítačem iMac G3, dokonce měla i shodný průhledný design. Přezdívalo se jí hokejový puk, to kvůli kulatému tvaru a podobným rozměrům. Ač byla hezky zaoblená, stejně vůbec nepadla do ruky.
Myš ve tvaru puku je jedním z největších ergonomických omylů
Apple si u svých myší nikdy nepotrpěl na dobrou ergonomii, důležitější bylo, aby dobře vypadala. Pukem trápil své uživatele ještě dva roky. V červnu 2000 konečně uvedl Pro Mouse s tvarem jako mýdlo, kterého se firma s několika obměnami drží dodnes.
2000: Power Mac G4 Cube
Jeden z nejhezčích počítačů vůbec. Kostka designovaná Jonathanem Ivem měla vzdát poctu počítači NeXTcube, se kterým přišel Jobs v meziobdobí, kdy odešel a následně se zase vrátil do Applu. Newyorské Muzeum moderního umění dokonce Cube vystavuje jako exemplář.
Power Mac G4 Cube byl krásný, ale opět až příliš drahý a nedostatečně chlazený
Jenže design znovu zvítězil nad použitelností. Počítač byl opět pouze pasivně chlazený, takže se přehříval a v mnoha případech kvůli tomu jeho plastové tělo praskalo. Pak už to žádný luxus nebyl. Neúspěch ale dovršila přestřelená cenovka. Stál o 200 dolarů více než stejně vybavený obyčejný Power Mac G4, a to navíc v ceně neměl monitor. Na trhu tak vydržel pouze rok.
2010: iTunes Ping
Hudební sociální síť, na které by se střetávali fanoušci přímo s muzikanty. To byla idea Pingu. Apple novou službu ohlásil společně s aktualizovanými iPody v roce 2010. Obklopil se silnými jmény jako Lady Gaga nebo Coldplay. Apple měl silnou uživatelskou základnu – 160 milionů lidí používalo iTunes.
Ping měl být „hudebním Facebookem“. Jenže na Facebooku už hudba byla
Jenže ani to nestačilo. Hudebníci už byli na Facebooku nebo Twitteru. Fanoušci se navzájem kamarádili přes Last.fm. Ping navíc běžel jen ve dvou desítkách zemí a vyžadoval k tomu iTunes, nikoliv pouze webový prohlížeč. Po dvou letech Ping skončil. Nikdo si toho nevšiml, nikdo ani nelitoval.
2012: Maps
Když Apple odhalil iPhone 5 a s ním iOS 6, uživatele čekalo nemilé překvapení. Kvalitní mapy od Googlu byly nahrazeny zbrusu novými od Applu. Ne, že by byly technologicky špatné, uměly i několik funkcí navíc. Jenže mapové podklady stály za starou bačkoru. Byly nepřesné, zastaralé, někde chyběly úplně.
Apple Maps byly tak špatné, že se Tim Cook omluvil a doporučil konkurenční mapy
Internet se bavil, ale v Applu bylo dusno. Šéf firma Tim Cook dokonce veřejně přiznal, že to zpackali. Zároveň s tím doporučil, aby si lidé stáhli aplikace Bing Maps nebo Waze, či používali webové mapy od Googlu a Nokie. Google nakonec aplikaci připravil do tří měsíců. Nokia ji vydala před pár dny v březnu. Apple Maps jsou po dvou letech dokonalejší, ale pro Čechy pořád ne tak dobré jako konkurenční.
2014: iPad Mini 3
Ne, že by se jednalo o špatný produkt. Letošní iPad Mini je ale zbytečný a snad všichni recenzenti světa se shodli na tom, že se jej nevyplatí koupit. Mini 3 se totiž oproti dvojce liší jen ve dvou věcech: prodává se i ve zlatém provedení a má navíc čtečku otisků Touch ID.
iPad Mini 3 je aktuálně nejzbytečnější produkt Applu
V ostatních ohledech je úplně stejný jako loňská generace, jenže stojí o dva až tři tisíce korun více. Bez zlaté barvy nejspíš dokážete žít a čtečka otisků je užitečná hlavně u mobilu. Apple dokonce ani nezměnil displej, přestože několik nezávislých testů prokázalo, že iPad Mini 2 má dost špatné barevné podání.
