Ještě na začátku tisíciletí jsme museli hlídat, kolik minut surfujeme a ve které části dne, protože monopolní poskytovatel vytáčeného připojení (Český Telecom) naše peněženky rozhodně nešetřil. Účtování podle času mělo nevýhodu i v tom, že na pomalé lince jsme museli věčně na něco čekat. Stahované fotografie se zobrazovaly postupně, online video bylo s maximální propustností 56 kb/s jen utopií.
Rychlosti uploadu jsou pořád žalostné
Dnes už všichni slušní operátoři svá připojení nelimitují prosurfovaným časem ani daty. Rychlosti jsou několikanásobně vyšší. Podle společnosti Akamai má Česko devátý nejrychlejší internet na světě – průměrná rychlost stahování je zde 12,6 Mb/s. To už je dost pro surfování na náročných stránkách i sledování videa v dobré kvalitě a rozlišení Full HD.
Podobné výzkumy ale beru v úvahu pouze download, nikoliv rychlost uploadu či dobu odezvy. Tyto parametry jsou přitom čím dál důležitější. Služby jako OneDrive, iCloud, Google Drive nebo Dropbox chtějí zálohovat všechna data do vzdáleného cloudu, firmy jako Vmware nebo Citrix zase prostřednictvím prohlížeče zpřístupňují virtualizované operační systémy či konkrétní aplikace. A to už narážíme na úzké hrdlo, které vyřeší jen pořádné symetrické optické připojení. Jak vypadají nejvyšší datové tarify dvou největších českých poskytovatelů? U O2 je to přes VDSL 40/2 Mb/s, u UPC přes kabelovku 240/20 Mb/s. Upload je tedy až dvacetkrát pomalejší než download.
Výkonnější grafická karty
Když v roce 1998 přišel Half-Life, spadla nám brada z věrně zpracované vody. O tři roky později jsme zírali na fotorealistickou grafiku interiérů a detaily obličejů v Maxi Paynovi. Za další tři roky přišel Far Cry, který obojí posunul dál a navíc přidal neuvěřitelně prokreslenou a živou džungli. Tu o další tři roky později pozvedla na novou úroveň hra Crysis od stejných tvůrců jako Far Cry.
Ira od Nvidie už vypadá hodně reálně
DBnes už všechny tyto hry vypadají zastarale a neřekli bychom, že věrně zobrazují realitu. Přišly nové enginy, detailnější textury, lepší grafické technologie pro zobrazení světel, stínů, průhledných materiálů nebo nehladkých povrchů. Samozřejmě přišel i výkonnější hardware, ale ten stále neumí v reálném čase zobrazit složitější objekty nerozeznatelné od skutečnosti.
Jsme blízko, ale zároveň daleko. Nvidia loni ukázala nové demo Digital Ira. Obličeji plešatého chlápka už k dokonalosti mnoho nechybí. Má přirozeně vypadající kůži, která na správných místech propustí světlo (uši, nos). Oči už nevypadají mrtvolně uměle. Nechybí mu ani propracovaná mimika. Pořád je to ale jen jedna hlava, která vyžaduje supervýkonnou kartu GTX Titan. Kde je tělo, kde jsou ostatní postavy a podle fyzikálních zákonů se chovající okolí? 3D grafika se má ještě desítky let kam vyvíjet, o to se nebojte.
Větší kapacita disku
V roce 2000 stál 10GB pevný disk okolo 5 000 Kč. Dnes za stejnou cenu koupíte 4TB až 5TB model. Zaplnit jej bude trvat déle, ale pořád to není kapacita, u které byste si mohli říct: „Tak, a tohle stačí, více už nebudu potřebovat.“ Spolu s kapacitami totiž narostly i nároky. Počítačová hra se už nevejde na pouhé CD, ale má i přes 10 GB, výjimkou nejsou ani 20GB tituly.
Disky rostou, ale spolu s nimi i naše nároky
Hudbu v MP3 už neskladujeme v nejnižší poslouchatelné kvalitě s datovým tokem 128 kb/s, ale až 320 kb/s. Nadšenci pochopitelně sáhnou po bezztrátovém formátu FLAC, kde je bitrate dvoj- až trojnásobný. A to mluvíme jen o kvalitě Audio CD, studiové mastery s 24bitovou hloubkou a 96kHz vzorkováním jsou ještě několikanásobně náročnější.
Ve vyšším rozlišení jsou i fotografie nebo videa. Dnes plníte filmotéku v rozlišení 1080p, za pár let ji nahradíte 2160p. Windows XP potřebovaly 1,5 GB volného prostoru, Windows 8 si řeknou o 16 až 20 GB. Tentýž cyklus teď čeká SSD úložiště. Oproti pevným diskům mají rychlejší přenosy a hlavně kratší přístupové doby, ale jsou dražší a nedosahují takových kapacit. Gigabajt u HDD stojí asi korunu, u SSD to dělá více než 10 Kč.
Větší rozlišení monitoru
UB rozlišení ještě zůstaňme. Bez debat je to nejvíce zanedbávaná oblast moderních počítačů. Před deseti lety byly nejpoužívanější monitory s rozlišením 1 024 × 768 px. Dnes podle statistik W3C (konsorcium vyvíjející webové standardy) vedou modely s mřížkou 1 366 × 768 px. Hodně to deformují notebooky, které toto rozlišení používají, ať už je koupíte s 11" úhlopříčkou, nebo 15".
5,5
Na našich stránkách Cnews.cz jde s 14% podílem o druhé nejpoužívanější. O deset procentních bodů více mají monitory s rozlišením 1 920 × 1 080 px, což je zase nejtypičtější u externích displejů, kde se používá u 21" až 27" modelů. Jenže kvalitní Full HD displeje už mají i čínské smartphony za cenu okolo 6 000 Kč. Jasně, díváme se na ně z menší vzdálenosti, ale pokud jednou okusíte kouzlo jemné „Retiny“ nebo mobilu nebo tabletu, na počítači už vždy uvidíte hrubý rastr písma a ne tak detailní fotografie.
Vyšší rozlišení monitorů má přitom dvě možná využití. Buď se vám na plochu vejde více užitečného obsahu – k tomu jsou dnes cenově nejvýhodnější 27" monitory s mřížkou 2 560 × 1 440 px. Nebo sáhnete po 28" či 32" modelech s rozlišením 3 840 × 2 160 px (tzv. 4K monitory). U nich byste při standardně nastaveném DPI viděli titěrné písmo, menší tlačítka i další ovládací prvky, proto se u nich nejčastěji používá dvojnásobné DPI. Veškeré prvky jsou stejně velké jako u Full HD, ale jsou detailnější, lépe vyhlazené. Místo jednoho pixelu totiž stejný detail vykreslí hned čtyři.
Delší výdrž
Dlouhá výdrž a vysoký výkon jsou dva odporující si parametry. Při nákupu notebooku si musíte zvolit A, nebo B, případně rozumný kompromis. Výkonný hardware potřebuje více šťávy, tedy větší a dražší akumulátor. Jenže ten zase zabere více prostoru a notebook už nebude tolik mobilní. Je zkrátka hodně způsobů, jak může výrobce notebook zmršit, ale nikdy nedostanete za málo peněz dost výkonu, dobrou výdrž a lehké tělo.
MacBook Air 13 vydrží až 12 hodin, výkon ale špičkový není
Čipy se rychle vyvíjejí a při stejné spotřebě budou rychlejší či při stejném výkonu úspornější. Pozor si musíte dávat hlavně u levných mašin. Jejich akumulátory jsou plus mínus stejné, ale buď vydrží šest a více hodin, jenže přitom používají nepříjemně pomalé procesory Celeron/Pentium N (v jádru jsou to Atomy) či obdoby od AMD, nebo jsou rychlejší, ale zase vydrží jen ty obligátní tři čtyři hodiny.
Pro slušný výkon, výdrž okolo 10 hodin a kvalitní lehké tělo však budete potřebovat přes 20 000 Kč, za které si můžete vybrat z řady ultrabooků či – pokud máte raději jablka – MacBooků Air.
Internet, grafiky, disky, rozlišení a výdrž
Miniaturizace, roaming, dostupnost internetu, bezpečnost a vyhledávání
Ještě menší tělo
Spolu s předchozím bodem souvisí i honba výrobců za co nejmenší elektronikou. Ne vždy je to ke škodě. Supertenké televizory nebo monitory vypadají sexy, u mobilních zařízení se také každý ušetřený gram počítá. Diety ale nesmí přijít na úkor použitelnosti.
Zotac Pi320 je stolní počítač, který se vejde do kapsy
Přesvědčili jsme se o tom v kauze bendgate. iPhone 6 Plus je hodně velký, ale zároveň příliš tenký. V těsnější kapse se ohýbá, a protože jeho kovové tělo tolik nepruží, nemusí se už vrátit do původního tvaru. Spolu s konstrukční chybou – slabým místem u ovladače hlasitosti – se i pod menším tlakem umí nepříjemně zlomit.
Extrémně tenké tablety a smartphony zase nemají kam strčit větší akumulátor, který by udržel zařízení delší dobu v provozu. Levné tenké notebooky kvůli tomu zase podceňují chlazení, takže maličký pasivní chladič musí ofukovat hlučný ventilátor. Zmenšování se dotklo i desktopů. Znovu přicházejí do módy počítače integrované v monitoru, případně maličké nettopy jako Intel NUC. Zotac nedávno představil minipočítač s Windows velký jako telefon. Prakticky jde o pomalý tablet (kvůli Atomu) bez displeje, takže na to pozor.
Dostupnější síť
Pracovat s notebookem v terénu je problém, protože bez dostupného internetu to není ono. Česko sice patří mezi velmoci, co se týče dostupných Wi-Fi na kilometr čtvereční, ale k čemu to je, když se k většině z nich nepřipojíte. Ne všude vám přístupové údaje dají, pokud hodně cestujete, brzy vás to otráví.
Wi-Fi síť Fon slibuje bezplatný roaming po celém světě
Ř,ešením by byl šikovný roaming, jedna velká síť napříč celou republikou. Kdybyste se připojili na jednom místě, tak to se stejnými údaji půjde i jinde. Takovou prý pro své klienty chystá české UPC. Ve světě (trochu také u nás) funguje síť Fon. Každý, kdo pomocí speciálního routeru sdílí vlastní připojení, se může na oplátku (zdarma) připojit k ostatním. Na akademické půdě jednu velkou síť tvoří systém Eduroam.
Vždy samozřejmě můžete použít mobilní síť. Rychlé 3G bude dostupnější na více místech než Wi-Fi. Co se týče LTE, tak do konce roku slibují všichni operátoři více než 90% pokrytí populace. Ani jeden z operátorů ale nenabízí neomezené připojení. Maximem je datový balíček s 10 GB, který bez úvazku stojí od 650 do 1 000 Kč. Integrované modemy jsou v noteboocích hodně vzácné, takže si navíc musíte koupit externí do USB, případně síť sdílet ze smartphonu, kde zase musíte počítat s rychlým vybitím akumulátoru.
Otevřenější internet
Internet je decentralizovaná síť, která prý nezná hranic. Prý. V praxi to ale funguje jinak. Každý připojený bod má vlastní IP adresu, jež jej zařazuje do konkrétní podsítě. U ní je jasné, jestli se nachází v Česku, nebo Čečensku, protože přidělování IP adres má určitou hierarchii. A menší sítě se spojují v peeringových centrech. Co to znamená?
Je nám líto, ale tato služba není ve vaší zemí dostupná
Nevhodné IP adresy lze snadno blokovat. Známé zahraniční služby si řeknou, že Česko pro ně není důležitý trh, takže vám při návštěvě jejich stránek prohlížeč řekne, že v této zemi máte smůlu. Takovou stopku vám vystaví například populární Netflix. Pokud vycestujete do zahraničí a chtěli byste sledovat online přenos na ČT Sport, čeká vás rovněž hláška o tom, že se nacházíte ve špatné zemi.
Umělá omezení do sítí vkládají také operátoři. Poskytovatel si zamane, že chce bojovat s pirátstvím, takže zablokuje síťové porty, na kterých fungují P2P služby, případně adresy pirátských stránek. Mobilnímu operátorovi se nelíbí, že lidi jeho datovou síť zneužívají k levnému nebo bezplatnému volání, a tak může zablokovat porty Skypu či Viberu. Na celonárodní úrovni může vzniknout „firewall“, který bude blokovat veškerou nevhodnou komunikaci. K dokonalosti to vyhnala například Čína, která v peeringových centerech blokuje 144 z 1 000 nejnavštěvovanějších webů světa.
Bezpečnější systém
V listopadu to bude 26 let, co byl vypuštěn první internetem přenášený počítačový virus. Sám se replikoval a napadené stroje pak zahlcoval požadavky, takže byly počítače nepoužitelné, dokud se nerestartovaly a nevyčistily. První viry byly nápadné a ničily. Dnešní hrozby se ale snaží schovávat někde v útrobách a škodit jinými způsoby.
Vyděračský „policejní virus“ získal peníze od mnoha lidí
Vir tvářící se jako policejní zpráva vás může přesvědčivě vydírat, abyste zaplatili, protože prý našel ve vašem počítači dětskou pornografii. V souboru (typicky zaslaném e-mailem jako přílohou) se může ukrývat nenápadný keylogger, který zaznamenává vše, co píšete na klávesnici, a zasílá to útočníkovi. Phishingová stránka vydávající se za stránku internetového bankovnictví může z nepozorných uživatelů vyloudit přístupové údaje.
Existují ale hrozby, před kterými vás neochrání ani ty nejlepší firewally a antiviry. Letos by objeven způsob, jak přepsat firmware klávesnice, flash disku nebo jiného USB zařízení tak, aby se po připojení do počítače choval jako virtuální klávesnice či síťová karta. Pak si ani nevšimnete, že vás někdo odposlouchává nebo vás přesměruje na zmíněné phishingové stránky. Ochrana proti napadenému firmwaru neexistuje. Objevily se také nepříjemné díry v routerech, které zpřístupňovaly připojené disky, v síťových kamerách, které zase daly nahlédnout do cizího soukromí, nebo cloudových tiskárnách, jež útočníkům dovolí sledovat, co tisknete.
Schopnější vyhledávače
Dostat vás na neznámou webovou stránku bylo nejdříve úlohovou internetových katalogů a adresářů (Yahoo, Seznam…). Pak přišly na řadu skutečné fulltextové vyhledávače (AltaVista, Google…), jež neustále procházely celý web a nabídly vám stránky, kde se zadaný termín nachází. Postupně se vylepšovaly jejich jazykové schopnosti, dotaz našly v jinak skloňované podobě, případně související výsledek s jinými klíčovými slovy.
Microsoft učí Bing rozpoznávat jednotlivé rasy psů
Google nebo Bing ale ukazují, že to není konečná. Uživatelé nechtějí odkazy na stránky, kde hledaný výraz najdou. Chtějí přímé odpovědi na dotazy. Pokud se vyhledávačů zeptáte na to, kdo je prezidentem USA, tak vám řeknou, že Obama. Umí hledat i souvislosti, takže vám řeknou i něco o jeho manželce, dětech či předchůdci v úřadu.
Pracuje se také na sofistikovanějších dotazech. „Které filmy od roku 1975 do 1990 natočil Martin Scorsese a zároveň v nich hrál Robert de Niro?“ Moderní vyhledávač si už navíc neporadí jen s psaným textem. Umí rozpoznat objekty na indexovaných fotografiích, překládat nadiktované věty do cizího jazyka. Microsoft učí Bing rozeznávat jednotlivé psí rasy a přes Skype dokáže v reálném čase překládat hovor Němce a Američana. Všechny schopnosti se však musí programátoři počítače nejdříve naučit.
ČLÁNKY DO MAILU