, a musí mu zaplatit miliardu dolarů jako odškodění. Poněkud lépe Samsung dopadl u jihokorejského tribunálu, kde s jablečnou firmou remizoval – obě společnosti neoprávněně využívaly patenty té druhé, za což (obě) zaplatí pokutu a budou muset stáhnout některé produkty z tamního trhu. Co k tomu dodat – výrobci (samozřejmě nejen) telefonů se navzájem drží v patentovém šachu (kdo koho můžete vidět v téhle grafice), a proto se bojí až na řídké výjimky zásadně vybočit ze zajetých kolejí, aby je nazačal cupovat dav právníků od konkurence.
Při sledování patentových válek se mi vybavují slova Michala Kašpárka – patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka. Máloco mi je svatější jak individuální vlastnictví (ať už v jakékoli inkarnaci), když si ale firmy patentují skoro už to, že kolo je kulaté, ztrácejí patenty svůj kredit coby ochrana vynalézavosti a jejích plodů. Když někdo obšlehne fundamentální (a patentovanou) vlastnost, činící něco výjimečným, zaslouží si pověsit do větru. Tahat se ale po soudech kvůli tomu, jestli může mít ikonky zaoblené jen Apple, nebo i ostatní, je, s prominutím, hovadina. Patenty v dnešním chápání velkých firem podle mne jen brzdí důležité inovace.
Nad cloudovou herní službou OnLive se zatáhla oblaka. Firma prakticky zbankrotovala, a prodává svůj majetek. Herní služba nabízející revoluční způsob hraní na bázi streamování her neobstála se svým platebním modelem spočívajícím v předplatném konkrétních titulů. Delší pronájem totiž vyšel dráž jak jejich samotná koupě. Škoda. V každém případě nám OnLive ukázalo, že věci jdou dělat i jinak.
Vodafone představil nové revoluční tarify. Jejich „revolučnost" spočívá v neomezených esemeskách, ve volání za české ceny na některá zahraniční čísla, ale především v sekundovém účtování hovorů. O internetu moc slov nepadlo – a nespadly, tedy nezvýšily se, ani FUP limity pro internet. Tarifová revoluce, kterou Vodafone avizoval týden předem, tak vyšuměla víceméně do prázdna. Sekundové účtování v první minutě (dříve Vodafone počítal sekundy až po první minutě) je v Česku novinka, ale nemyslím si, že zase natolik zásadní, aby kvůli ní přebíhali zákazníci od konkurence.
Google se mílovými kroky blíží k vlastnímu operačnímu systému pro klasické počítače. Dosud většinově ovládl segment mobilních systémů, nyní má šanci se uchytit i na poli desktopů, či spíše notebooků. I když to nebude mít tak snadné jako u telefonů, nějaké to procento si zajisté ukousne. Vzhledem k webové orientaci systému by mohl zaujmout hlavně uživatele, kteří většinu času visí na internetu. Google by přesto neměl ustávat ve snaze přiblížit web desktopu – a hlavně rozšiřovat portfolio služeb, které dokážou fungovat i offline.
Microsoft po pětadvaceti letech vyměnil logo. Byť název firmy napsaný kurzívou a s typickým zářezem óčka měl něco do sebe, bylo načase logo vyměnit za nové. To nyní působí vzdušně (tj. méně těžkopádně) a určitě se bude lépe lepit na produkty. Mně osobně ale nic neříká – jako by mu chyběl charakter. To od loga, které by podle mne mělo odrážet étos společnosti, očekávám. Nechci být hned rezolutně kritický, třeba v něm časem nějaké hlubší sdělení nakonec najdu.
Za surfování na internetu můžete dostat i padáka. Rozhodl tak Nejvyšší soud, a to v případu zaměstnance pily, který zažaloval svého zaměstnavatele za to, že kontrola jeho počítače byla nezákonná. Šlo nicméně o vcelku pochopitelný krok ze strany zaměstnavatele, jehož oprávněnost teď potvrdil i soud.
