168 hodin #16: když se rok s rokem sejde by Cnews on Mixcloud
Špionážní skandál kolem NSA
V červnu přišly deníky The Guardian a The Washington Post se šokujícími informacemi o špionážním programu PRISM, za nímž stojí americká zpravodajská agentura NSA. Podle zveřejněných informací mají být v programu zapojeny velké technologické společnosti, jako je Facebook, Google, Apple a další, ty však dodnes jakoukoli vědomou spolupráci s bezpečnostní agenturou odmítají. NSA má mít prostřednictvím programu PRISM přístup k datům služeb, aniž by žádosti musel předcházet soudní příkaz. Federální soudce William Pauley na konci prosince podle agentury Reuters dospěl k závěru, že sledovací program je zákonný, a smetl tak ze stolu pochybnosti o tom, že operace PRISM porušuje čtvrtý dodatek americké ústavy.
Krátce po zveřejnění článků v zmíněných denících, které kauzu čtenářům porcovaly jako salám, odhalil jejich zdroj svou identitu. Materiály usvědčující americkou vládu z masivního sledování médiím poskytl Edward Snowden, který pracoval jako systémový administrátor pro NSA a předtím údajně pro CIA. Navzdory nedokončenému studiu v agenturách postupoval po kariérním žebříčku stále výše. V době zveřejnění informací pracoval pro společnost Booz Allen Hamilton, která jako dvorní dodavatel americké státní správy externě spravovala síť NSA. Před soudním stíháním se Snowden nejprve ukrýval v Hongkongu, odkud se přesunul do Ruska, kde mu byl udělen dočasný azyl.
Americká exekutiva zřejmě marně doufala, že únik byl ojedinělý a že kauza Snowden vyšumí podobně jako aféra kolem Wikileaks, která se ve své době také zdála být velmi významnou (mimochodem, ústřední postava Wikileaks, Julian Assange, stále visí na ekvádorské ambasádě v Londýně). Jenže Snowden ze svého kouzelného kufříku začal vytahovat další a další tajné informace, které pomalu celou kauzu transformovali do špionážního thrilleru.
Americkou vládu publikované informace usvědčovaly z odposlouchávání špiček Evropské unie, včetně osobního telefonu německé kancléřky Angely Merkelové, schraňování metadat o hovorech a lobbyistických aktivit za účelem oslabení šifrovacích algoritmů a získání zadních vrátek do různých bezpečnostních řešení. Čerstvé informace hovoří o úplatku deset miliónů dolarů od NSA za záměrné oslabení algoritmu RSA.
Snowden nyní říká, že jeho mise skončila. Údajně nechtěl zničit NSA nebo pomoci nepřátelům USA, ale poukázat na tajné aktivity, které podle něj přinášejí více zlého než dobrého. Tajné služby Snowdena dodatečně prověřovaly a také se přiklánějí k tomu, že jednal nezávisle a úniky nebyly součástí nějaké vyšší zpravodajské či politické hry.
Člověk si říká „tohle přece není možné, tohle těm zmetkům už nemůže projít“. V reakci na zveřejněné informace jsem očekával minimálně ochlazení vztahů s USA, ať už na unijní úrovni, či alespoň německých nebo francouzských. Z počátku se zdálo, že špičky Evropské unie našly odvahu a budou na situaci adekvátně reagovat, tedy ustoupí například od tehdy vyjednávané volné zóny obchodu mezi USA a státy Unie, reakce pak však začaly krotit a omezily se jen na požadování omluvy. Spojené státy jsou v očích evropských politiků zřejmě více než důležitý partner a tímto se přesvědčily, že si mohou dovolit už asi úplně cokoliv. Řada úniků kolem aktivit tajných služeb v důsledku vedla jen ke zvýšení obecné nedůvěry v technologie a potvrzení oblíbeného názoru, že internet je naskrz prošpikován sledovacími nástroji.
Telefónica zpátky v českých rukou
Další televizní drama připomínaly tanečky Petra Kellnera a jeho společnosti PPF kolem české pobočky Telefóniky. O tom, že si Kellner brousí zuby na největšího českého operátora, se vedla šuškanda už dlouho předtím, nebylo tu však nic, co by to posunulo z drbu do roviny relevantní spekulace. Pak přišla aukce kmitočtů (pokus druhý), jíž se PPF mělo prostřednictvím své společnosti Air Mobile zúčastnit.
Krátce před aukcí však skupina PPF oznámila, že se aukce účastnit nebude a založenou společnost Air Mobile narychlo odkoupil její tehdejší ředitel a rychle s ní vstoupil do aukce, ačkoliv bylo zřejmé, že nemá prostředky na nákup ani těch nejméně zajímavých radiových spekter a ani čas na sehnání investora.
Společnost totiž měla skupině PPF posloužit jako pojistka pro případ, že by se jí nepodařilo koupit českou Telefóniku. To se jí ale podařilo a Kellnerova skupina získala většinový podíl za zhruba šedesát miliard korun. Telefónica novému majiteli povolila používat stávající značku po další čtyři roky a ve společnosti si nechala drobný podíl, už teď se ale jeví jako logický návrat ke staré značce Eurotel, pod kterou si operátora lidé dodnes pamatují a na kterou má stále práva.
Kellner bude usilovat o to, aby se Telefónica stala efektivním podnikem, ne ale proto, aby snad díky poklesu nákladů mohl zlevnit koncovým zákazníkům, nýbrž pro to, aby operátora učinil zajímavějším pro další prodej.
Ve stínu tohoto miliardového obchodu trochu zapadají výsledky aukce kmitočtů. Čtvrtý operátor z ní nevzešel a ne všechny frekvence byly vydraženy, telekomunikační úřad proto uvažuje o další nabídce. Nejvíce kmitočtů překvapivě získal Vodafone, u nějž jsem před aukcí čekal, že z ní vyjde spíše jako poražený. Na nic nečekal a začal s pokrýváním Česka signálem LTE, i když jeho síť bude zatím vůči standardu velmi omezená a bude dosahovat zlomkových 15 Mb/s. Do konce příštího roku ale chce pokrýt téměř většinu území, již teď nová síť Vodafonu funguje na 300 vysílačích.
Opět trochu blíže civilizovanému světu
Česku se v roce 2013 otevřely hned tři hudební služby. Nejprve dorazilo Rdio a poté následoval Google s Play Music. Jako poslední do Česka v předchozích týdnech zavítalo Spotify, které završilo hudební revoluci. Všechny služby nabízejí nabouchaný katalog muziky a Spotify dokonce vstřícný bezplatný tarif, jinak se poplatky pohybují v rozmezí sto až dvě stě korun za měsíc. Třeba tato trojka služeb naučí Čechy platit za muziku.
Očekávané seriálové a filmové služby ale ani tento rok nedorazily a nic příliš nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit příští rok. Jmenovitě čekáme na Netflix a Hulu a dále menší služby. Netflix se po Evropě pomalu rozšiřuje, nejblíže dorazil zatím do Nizozemska. Neočekávám proto, že by v roce 2014 přeběhnul Francii a Německo a otevřel se i Česku. Pomalé kolonizování zahraničními službami ale fandí tuzemským projektům. V uplynulém roce dost zabralo Voyo, které stále rozšiřuje obsahovou nabídku a uvedlo vlastní přehrávač k televizi. Nabídka zahraničního obsahu tam ale není moc velká, avizovaná dostupnost cizích seriálů s titulky ale možná má slova změní.
Nokia v područí Microsoftu
Microsoft od finské Nokie koupil její mobilní divizi, se kterou již před lety navázal důležitou spolupráci a jíž dlouho vedl Stephen Elop, který předtím šéfoval divizi Office právě v Microsoftu. Microsoft tak získal plně pod kontrolu dvorního výrobce telefonů s Windows Phone.
Krátce před nákupem Nokie oznámil svou rezignaci dosavadní šéf Steve Ballmer, a společnost tak začala hledat nového ředitele. Ve své více jak třicetileté historii měla firma, pokud počítám Ballmera, jen dva. Dlouhá léta Microsoftu šéfoval jeho zakladatel Bill Gates, po dvaceti letech ale kormidlo společnosti svěřil právě Ballmerovi, aby se mohl více věnovat své nadaci.
Horkým kandidátem byl dlouho právě Elop, což by znamenalo, že by Microsoft vedl opět člověk se zkušenostmi ze společnosti, i když si absolvoval několikaleté intermezzo jako trojský kůň v Nokii. Celá záležitost kolem nového ředitele se potom začala komplikovat. Chvíli byl kandidátem číslo 1 ředitel Fordu, poté pro změnu Patrick Gelsinger z VMware. Konečné jméno ředitele bychom se mohli dozvědět v prvním kvartálu nového roku.
Jaké další události podle vás v roce 2013 ovlivnily svět IT?
