Zavření Megauploadu nemělo se svobodou co dočinění
Skoro hned po Novém roce americké úřady odpojily Megaupload od internetu a jeho provozovatele, výrazného Kima (Dotcoma) Schmitze, spolu s dalšími členy podniku obvinily z porušování zákonů o ochraně duševního vlastnictví. Tento akt vyvolal vášnivé diskuse na sociálních sítích a pod články na zpravodajských serverech. Kdekdo se najednou stal odborníkem na právo a čin amerických úřadů odsoudil jako svévoli nahrávacího průmyslu. Argumentovalo se velkými myšlenkami, svobodou sdílení, přitom šlo o sprostý vztek na to, že skončilo uložiště, kde člověk našel, co si zamanul a že to na chvíli bude krapet složitější.
Kim Schmitz uložiště hájil tím, že bylo využíváno k zálohování souborů. Jenže přítomnosti ohromného množství autorsky chráněného materiálu si musel všimnout i slepý; Schmitz si porušování duševních práv byl vědom, neboť právě na tom vydělal své jmění. To stálo Megaupload existenci a Schmitze dobré bydlo. A se svobodou – ani sdílení – to nemělo nic společného.
Stačilo přitom nemít nos tak vysoko a bez průtahů vyhovět oprávněným výzvám vykonavatelů autorských práv, aby byl jejich obsah z uložiště odstraněn. Některé servery raději samy skončily, pro jiné z toho vyplynulo poučení, že DMCA není jen bezvýznamnou normou.
ACTA ad acta
S principem, že provozovatel není zodpovědný za obsah uživatelů do chvíle, než ho při oprávněné výzvě odmítne odstranit, vlastně souhlasím bez výhrad. Precedentní kauza serveru Megaupload ukázala, že tento princip je dostatečným legislativním nástrojem k zakročení proti soustavnému porušování autorských práv. Nástroj na jejich vymáhání tedy existuje, nyní by to chtělo přikročit k samotné revizi těchto práv.
Chvíli po konci Megauploadu se objevila sporná dohoda ACTA, která po protestech nakonec nebyla ratifikována. Cílem smlouvy bylo zlepšení mizerné pozice držitelů duševních práv. Jenže místo právě tak potřebné novelizace autorského práva, které jako by uvízlo v době magnetických pásek, v podstatě nabídla jen další represivní nástroje. Hořkou pachuť slovům protestu vycházejícím zpoza masek Guye Fawkese přidalo to, že dohoda byla až do poslední chvíle vyjednávána v utajeném režimu, pod evidentním vlivem lobbyistů nahrávacího průmyslu a bez účasti druhé zainteresované strany. Výsledkem se stala dohoda, která straní držitelům práv a lidem komplikuje život (kontroly na hranicích, atd.).
K dobru lze smlouvě přičíst jen to, že konečně otevřela širší debatu o podobě autorského práva v moderní době. Tím oceňuji samotný fakt, nikoliv často radikální tón, v němž se takové diskuse vedly.
Komu leží internet v žaludku
Nejnovější událostí co se tohoto tématu týče je v prosincová konference WCIT. Delegáti členských zemí Mezinárodní telekomunikační unie (ITU) se sešli v Dubaji, kde jednali o přesunu kompetencí stávajícího správce internetu ICANN právě na ITU. Návrh na plénum předložilo Rusko, které v tom podpořila Čína a další země, kde vládne pevná ruka. Přesun správy sítě pod ITU měl zajistit rovný vliv všech členů na její chod. ICANN totiž sídlí v Kalifornii a jeho provoz je mimo jiné sponzorován i americkou vládou. K tématu jsem se podrobně vyjádřil v mém dřívějším komentáři, kde najdete souhrn důvodů, proč návrh jako takový považuji za špatný, přestože se na první pohled jeví oprávněným. Naštěstí neprošel.
Téma letošní konference WCIT je varováním před mylným domněním, že regulace internetu se řeší jen na státní úrovni a nám v kilometry i způsobem vládnutí vzdálených krajinách. Téma spoutání svobodného internetu normami se snad poprvé (vážně) řešilo i na mezinárodní půdě. Do budoucna bychom proto měli být na pozoru.
Snad se dění v roce 2013 bude méně upínat k hledání represivních nástrojů a více k hledání cesty, jak zmodernizovat autorské právo, aby nikdo ve vztahu vlastník práv <-> uživatel netratil.
Čtenářům Cnews.cz přeji šťastné vykročení do nového roku, úspěchy osobního i pracovního charakteru a pevné zdraví především.
Názor autora se nemusí shodovat s postojem redakce.
