5× pracovní notebooky: nic pro děti (test notebooků do 26 000 Kč) 1.díl

Klidně jim říkejte konzervy, ale právě oni vytváří na internetu obsah, který vy potom na tabletech a dotykových zařízeních konzumujete. A pokud si i vy na počítači jen nehrajete, ale chcete občas i něco vytvořit, třeba jen lépe upravit fotky, možná by se vám hodil klasický notebook. Říkejme mu třeba pracovní.

Jen málokdy vám budou výrobci počítačů klasické notebooky sami nabízet. Cílí s nimi do firem a pro vás mají nachystané dotykové otočné lesklé barevné konvertibilní … cosi. Možná je v tom budoucnost, klasický notebook je ovšem potřeba nyní.

Navíc prodaných počítačů ubývá, jejich výrobci houfně přecházejí na tablety, ke kterým nacvaknou klávesnice. Ale na nich se dá jen číst, konzumovat obsah, pracuje se na nich špatně. Klasický notebook brzy seženete jen takový, který byl původně zamýšlen do fi remního prostředí. Hledáme proto ideální lehký notebook s velkou výdrží, kvalitním displejem a dostatkem užitečných portů, na kterém se bude dobře psát a který nebude stát více než 26 000 Kč.

Lehký a s výdrží proto, abyste ho s sebou nosili pořád a nestarali se o nabíječku. Displej, protože oči máte jen jedny a rozlišení 1366 × 768 px je zvrácenost. Dostatek portů pro připojení myši, klávesnice a dalších monitorů, protože jinak je i pracovní notebook doma spíše tak trochu na hraní.

Nikdo bohužel neosadil do 13,3" těla lepší displej a 1600 × 900 px nabídnou až 14" notebooky. IPS zůstává pro výrobce sprosté slovo, a tak ani z jednoho notebooku v testu nebudou vaše oči nadšené.

Jsou lepší i pro běžného uživatele

Design takového pracovního notebooku je chytrý a čistě účelný. Nezmenší některé klávesy jen proto, že „by to možná mohlo být hezčí na obrázku“, ani nechybí podsvětlení klávesnice jen proto, aby notebook mohl být o půl milimetru tenčí. No, mezi testovanými notebooky podsvícená klávesnice není a vzhledem k jejich ceně je to jasné mínus. Stejně tak většinou nízké rozlišení a lpění na panelech typu TN. Je to hloupě ušetřených pár korun, ale taková je bohužel situace. Opravdovou kvalitu pod třicet tisíc není lehké v obchodech sehnat.

Přesto jsou pracovní notebooky v řadě věcí lepší i pro běžného uživatele. Najdete na nich řadu vylepšení, které kvůli designu jinde chybí. A to jen proto, že si pár chytrých hlav řeklo, že bez nich to bude na billboardech vypadat lépe. A není to jen matný displej.

Maximální úhly otevření (Toshiba, Dell, Lenovo, Fujitsu, HP):

Více než u notebooků pro běžné uživatele čekáme od pracovních kousků DisplayPort. Ten je lepší než HDMI skoro ve všem kromě rozšíření. Přesto je zbytečné, aby chyběl. Mezi porty občas najdete i slot na SIM kartu. 3G modul pro připojení k internetu na cestách je vítaný, i když u nás vzhledem ke stavu 3G sítí zatím málo použitelný.

 

Poznávacím znamením pracovních notebooků je operační systém Windows ve verzi Pro. Ať už koupíte notebook s Windows 7, nebo s Windows 8, automaticky máte licenci i na ten druhý systém. A to je dobré – řada konzervativních uživatelů lpí na Windows 7, dotykovost nového systému stejně nevyužijí, ovšem nechtějí v budoucnu přijít o snadný a levný přechod na osmičky, které se s každým updatem postupně vylepšují.

Na pracovních noteboocích je vše pěkně účelně zařízené a ergonomie je na prvním místě. Nechte lesklé plasty a chybějící klávesy pro děti, zkuste pořádný notebook. Cenové rozpětí je tentokrát trochu větší, hranici 26 000 Kč se někteří ani nepřiblížili, proto má cena velký vliv na celkové hodnocení.

Celkový výkon

 

Výdrž na akumulátor

 

 

1. Toshiba Portégé Z30

Původní model ultra tenkého pracovního notebooku od Toshiby bylo velmi povedené Portégé Z930 a uvedení jeho nástupce se stalo jedním z motivů celého testu. Z30 už tak extrémně tenký není, ale to vůbec nevadí, honba za milimetry má své rozumné hranice a Z30 je stále překvapivě lehký.

 

V prodeji jsou varianty se 128GB a 256GB SSD diskem a další dvě s procesorem s podporou technologie vPro. Chystá se i „civilní“ varianta Satellite Z30, jež se bude zřejmě lišit lesklým dotykovým displejem, běžnou verzí Windows 8 a absencí dokovacího konektoru. Oboje dělá lepší variantou právě Portégé.

Lehounké Portégé Z30 váží jen 1,2 kg a má hořčíkové šasi. Jako jediný notebook v testu disponuje velkým výkonným SSD diskem, což z něj činí nejsvižnější pracovní nástroj. V absolutních číslech jej díky silnému procesoru a grafice o kousek překonává Lenovo, jenže SSD je v praxi důležitější. Toshiba ohromí výdrží téměř osm hodin při přehrávání videa, čímž ostatní také o dost překonává. V testu je ovšem nejdražší, na samé hranici cenového limitu.

 

Portégé má všechny porty pohodlně umístěny v zadní části obou boků, čtečka SD se zacvakávacím mechanismem je potom dobře přístupná vpravo a vlevo najdete už trochu přebytečnou čtečku byznysových karet SC.

 

 

Podsvícená klávesnice je výborná. Možná by někomu mohly vadit menší rozměry kláves, ale rozložení a zdvih je perfektní. Chválím odsazené šipky i šikovně umístěné klávesy Pg/Pn – tohle je ideální klávesnice pro malé notebooky.

 

Touchpadu by nebylo co vytknout, funguje i jako clickpad a přídavná samostatná tlačítka má nad dotykovou plochou. Jenže při nešetrném zacházení se časem může trochu vyviklat, což jsme zjistili právě díky předchozímu majiteli našeho kusu. Mezi klávesami nechybí ani modrý trackpoint.

 

Bohužel se Toshiba z předchozího modelu nepoučila a i nový Z30 má jen obyčejný TN displej s rozlišením 1366 × 768 px. Po zkušenostech, které Toshiba má s předchozím modelem Z930, na kterém byl největším mínusem právě displej, je zopakování této chyby nepochopitelné. Že to ostatní výrobci mají stejně, není omluvou.

 

Portégé uživatelsky rozdělat moc nejde, šroubky jsou totiž i pod gumovými nožičkami. Uvnitř byste našli dva paměťové sloty a obří akumulátor roztáhnutý přes polovinu šasi. Jeho kapacita ohromující není, třeba Lenovo a Dell mají více, ostatní zhruba stejně, ale reálná výdrž bere dech. SSD je způsobně umístěno v mSATA a na další disk tu místo nezbývá.

 

Portégé Z30 budete díky nízké hmotnosti s sebou nosit pořád a díky perfektní podsvícené klávesnici používat s radostí. Nabíječku klidně nechejte doma. Mít aspoň o kousek lepší displej, bylo by Portégé Z30 nejlepším cestovním pracovním notebookem, takto má co zlepšovat. U vybraných modelů se prý varianta s Full HD chystá.

 

2. Dell Latitude E5440

Pracovní řada Latitude E5440 nabízí modely i s procesorem Core i7 a dedikovanou grafikou, do cenového limitu se ale vešel jen notebook s Core i3. To však vůbec nevadí, důležitější jsou úplně jiné parametry.

 

Na čtrnácti palcích osadil Dell jen velmi nízké rozlišení 1 366 × 768 px, zatímco Lenovo i HP už mají 1 600 × 900 px. Chválíme alespoň za matný povrch, jelikož nižší řada Vostro 5470 (za méně peněz s vyšším výkonem) má lesklý. Dražší konfi gurace Vostra 5470, který byl v testu původně, se dodává s dotykovým displejem, ale hlavně se 128GB SSD diskem za cenu jen o kousek vyšší. I tyto konfi gurace mají jen mizerné rozlišení a TN panel. Latitude není tak tenký, ale celkově je lepší.

Víko displeje drží na pořádných pantech a jde otevřít až do úhlu 180°. Tělo notebooku je z kvalitních matných plastů, jen dílenské zpracování není tak skvělé, jako jsme u Dellu zvyklí. Šasi místy nelícuje.

 

Na klávesnici se píše velmi dobře, líbí se mi oddělené šipky, ke kterým se povedlo ergonomicky umístit stránkovací klávesy tak, aby nevadily. Pro regulaci hlasitosti má Latitude samostatná tlačítka nad klávesnicí včetně jednoho pro ztišení. Škoda že nejsou podsvícená jako zapínací tlačítko. Indikační diody jsou vepředu, takže blikání disku nebo stav Wi-Fi vidíte, jen když se nahnete.

 

Umístění portů na levém boku není příliš ideální a čtečka SD má krytku, kterou brzo ztratíte. Specialitou jsou porty i vzadu, kde najdete LAN a USB 2.0. Latitude disponuje dokovacím konektorem, ke kterému je do páru povedená dokovací stanice, ale už mu třeba chybí čtečka otisků prstů, jež je v této kategorii téměř standardem.

 

 

Testovaný Latitude má nejslabší procesor v testu, ale nejen díky disku SSHD se celkovým výkonem na ostatní dotahuje. Díky tomu, že má DVD mechaniku, by nebyl problém s osazením SSD jako druhého disku, čímž by se svižnost notebooku dostala o třídu výše.

 

Pod spodním krytem najdete 2,5" SSHD o kapacitě 500 GB a volný slot mSATA (není jisté, zda by šel použít pro samostatný disk). Operační paměť lze rozšířit druhým modulem. Akumulátor s obří kapacitou 65 Wh vydrží přehrávat video neuvěřitelných téměř sedm hodin a za hodinu v nabíječce jej nabijete na polovinu.

 

 

 

 

3. Lenovo ThinkPad E440

Pracovní notebook od Lenova je významně tlustší a také váží necelých 2,5 kg. Na čtrnácti palcích má solidní rozlišení 1 600 × 900 px, matný displej i celkově pevnou konstrukci těla.

 

Díky procesoru Core i7 má nejvyšší celkový výkon. Slabinou je ale disk, kterému samostatné 16GB SSD pro cache zase tolik nepomáhá. Hybridní disk by byl o něco málo lepší, ale samostatné SSD by ThinkPad katapultovalo o třídu výše. Slot mSATA pro jeho osazení využít spíše nepůjde, zůstává zde však možnost druhého disku místo vypalovačky DVD. Tento notebook seženete i v nižších konfiguracích s nízkým rozlišením, případně s dostatečným procesorem Core i5.

Šasi z matného a jemného plastu vůbec nechytá otisky prstů a Lenovo zde nejspíše našlo ideální materiál (pokud nepočítáme hliník). Působí sice obyčejně, ale je stoprocentně funkční. Výrazný reproduktor z přední strany hraje dostatečně nahlas.

 

Klávesnice má vyšší zdvih, je lehce zapuštěná a nepíše se na ní vůbec špatně. Nemůže chybět ani červený trackpoint a touchpad lze mačkat v kterémkoliv místě. Klasicky mi vadí jen neoddělené šipky kvůli přídavným klávesám PgUp/PgDn, ale mnohem více nefunkční zkratka Alt+F4 v případě, že máte horní řadu kláves primárně pro funkce typu jas a hlasitost. Jiné notebooky od Lenova měly toto vyřešené. V BIOSu jde prohodit Fn a Ctrl, ale už nejde změnit primární funkce horní řady kláves. Však jsou F také jen drobným písmem, přednost mají funkce. Horní řadu alespoň chválím za oddělené klávesy po čtyřech.

 

Hardware je přístupný pod dvěma krytkami. Pod menší je zvlášť bezdrátový modul, pod větší pak disk, malé SSD pro cache a dva paměťové sloty. Osazen je jeden. Místa uvnitř je nadbytek a ThinkPad mohl být při jiné konstrukci o něco tenčí. Nejvíce místa zabírá vypalovačka. Akumulátor z těla nevystupuje, využívá dostatek místa v těle notebooku a nabídne dobrou výdrž čtyř hodin práce. Většina laptopů v testu je však ve výdrži ještě lepší.

 

 

Edge E440 vyniká v drobnosti zvané uspání už při přivření víka, kdy se režim spánku aktivuje až ve zcela zavřeném stavu, respektive pod úhlem pouhé 2°.

 

Lenovo nemá žádné indikační diody, jen jednu designovou v logu Th(i)nkPad. Oznamuje zapnutí či stav spánku. Kromě gigabitové sítě je většina konektorů umístěna příliš vepředu a ke čtečce SD karet se bez nadzvednutí nedostanete. Dokovacím konektorem je zde výborný OneLink.

 

 

 

 

4. Fujitsu Lifebook U554

V nabídce Fujitsu se běžné notebooky snad ani nevyskytují, najdete tu jen byznysové pracovní modely. Naši cenovou hladinu nejlépe splňuje Lifebook U554, který seženete ve třech konfi guracích. Vždy se liší pevným diskem – buď obyčejný 500GB, nebo stejně velký hybridní, případně 256GB SSD. Poslední volba je tou nejlepší, ovšem záhadně stojí všechny tři zhruba stejně. Není tedy co řešit, berte SSD. V testu je ovšem model s SSHD.

 

Na Lifebooku je sympatické tenké kovové tělo s účelným designem. Černé provedení lemuje červený pruh, který najdete i okolo touchpadu. Jen matný nedotykový displej zklamal v rozlišení 1 366 × 768 px a TN panelu. Drobné tělo je pocitově o dost těží než podobně tenké Porté Z30. Tuhé víko se hůře otevírá, ale pak pevně drží a ani se nehne.

Klávesy s nízkým zdvihem jsou zcela v rovině a píše se na nich dobře. Pochválit musím odsazené šipky a pravý pruh kláves. Písmo na klávesách je velké a skvěle čitelné, jen zapínací tlačítko nad klávesnicí je až příliš tuhé. Jedna klávesová zkratka s nápisem ECO vypne Wi-Fi a Bluetooth a sníží jas i výkon procesoru.

 

Fujitsu umístilo na oba kraje Lifebooku piktogramy naznačující, jaké se v tom kterém místě nacházejí porty. Tohle by u běžného notebooku marketingovým oddělením nikdy neprošlo, přitom jde o užitečný prvek, který při naklánění a zjišťování, „kam strčit fl ashdisk“, zamezí nejednomu lupnutí v krku. Porty jsou šikovně umístěny po stranách vzadu, ale čtečka SD karet nemá žádnou aretaci. Tato korunová položka zbytečně snižuje komfort při zasouvání.

 
 

Mřížka reproduktorů nad klávesnicí je ovšem vyloženě škaredá. Na krásu se sice nehraje, ale kvůli prosvítání červeno-oranžové působí spíš jako nevzhledný výdech ventilátoru. Její součástí je i šestice modrých indikačních diod.

 

K hardwaru uvnitř se dostanete velmi snadno. Vedle klasického disku je zde i prázdné místo s nápisem SSD pro mSATA, ale bez osazeného konektoru, takže sami sem disk nedostanete. Do dalšího prázdného prostoru jsou vyvedeny antény Wi-Fi. Integrovaný akumulátor s nejmenší kapacitou v testu paradoxně zvládne druhou nejdelší výdrž.

 

Jako jediný nemá Lifebook gigabitovou síť, redukci však najdete v příslušenství. Je bohužel jen do USB 2.0 (nízká rychlost) a vyžaduje nainstalování ovladače. Fujitsu také nemá čtečku otisků prstů. Lifebook U554 si určitě nekupujte tento testovaný, berte model s 256GB SSD za skoro stejnou cenu.

 

 

 

5. HP ProBook 640

Vedle Lenova druhý notebook, který nesází na tenké lehké tělo. HP má v nabídce i zajímavý EliteBook 840 za necelých 25 tisíc, jež ovšem disponuje jen základním rozlišením 1 366 × 768 px, volba proto padla na levnější ProBook 640. Čtrnáct palců matné obrazovky nabídne rozlišení 1 600 × 900 px, které je na práci mnohem lepší.

 

Plastové tělo ani vedle kovových konkurentů nijak nepatřičně nepůsobí a docela zaujme příjemně pogumované víko displeje. Horší je ale jeho měkké zpracování, jelikož se velmi snadno prohne. Na základně jsou sice gumové výstupky i těsně pod klávesnicí, což ale tolik nepomáhá. Víko má být zkrátka pevné.

Rozložení kláves kazí jen designový tvar šipek, který si HP neodpustí ani u byznysových modelů, a trochu může vadit i umístění sloupce kláves napravo od Enteru. Ergonomii zde nepomáhá skoro nic, tedy až na dvojici samostatných tlačítek vpravo nad klávesnicí. Slouží pro zapnutí Wi-Fi a ztišení zvuku a jsou velmi užitečná, navíc s podsvícením, což se o zbytku klávesnice říct nedá.

 

Pod touchpadem jsou velmi výrazná tlačítka, což je přesně jeden z prvků, který u běžných notebooků už skoro nenajdete. Přitom se o tolik lépe používají.

Na levém boku jsou porty pěkně způsobně vzadu a před nimi DVD vypalovačka. Vpravo je tomu bohužel naopak, zadní část zabírá výdech ventilátoru a dvojice USB je umístěná nepohodlně vpředu. Čtečka SD je nepříliš vhodně umístěná pod porty USB.

HP boduje osazením plného DisplayPortu, vedle něj pak nabídne obstarožní VGA. Dát místo něj do dvojice HDMI by bylo lepší volbou. ProBook má klasický pevný disk a kvůli tomu celkově slabší výkon. Také výdrž na akumulátor je nižší, přehrávat fi lm zvládne jen necelé čtyři hodiny a výdrží v testu trochu zaostává. Zase ale má o třetinu rychlejší nabíjení a za hodinu v zásuvce získá na 80 % kapacity. Také v režimu spánku má jen velmi malé vybíjení.

Přístup k hardwaru je příkladný, dokonce bezšroubkový. Jedna páčka hlídá akumulátor, druhá spodní kryt, pod kterým se snadno dostanete k disku i paměťovým slotům. DVD mechaniku lze nahradit druhým diskem a přitom je pro ni nachystané místo v dokovací stanici.

Grafi cky hodně předělaný BIOS umožňuje prohodit funkci horní řady kláves, ve druhém případě ovšem nefunguje zkratka Alt+F4. Překvapivě je zde položka pro aktivní NumLock po startu, což sice bez numerické klávesnice nedává smysl, ale jestli to HP bude konečně mít ve více noteboocích, jedině dobře.