6× Ultrabooky: další evoluce počítačů je tady! (test)

Je to již pár let, co byly představeny netbooky. Ovšem dnes se ukazuje, že spojení procesoru Intel Atom a operačního systému Windows XP nemohlo vydržet věčně. Netbooky sice prošly vylepšeními a Atom nahradil jeho dvoujádrový kolega, XPéčka nahradl Windows 7 Starter. Přesto takový stroj dnes může prorazit jen cenou.

Do všeho se vložil Intel, který již loni oznámil koncept Ultrabooků. Jde o registrovanou ochrannou známku, kterou propůjčuje laptopům splňující několik důležitých parametrů. Nijak nezastírá, že jde o konkurenci velmi dobrého laptopu MacBook Air od Applu, na který se již dříve pokoušeli někteří výrobci navázat; například MSI předvedlo jeho kopii zvanou X-slim. Ultrabook se ale nemůže jmenovat lecjaké zařízení, Intel si jeho parametry pečlivě hlídá.

 

Díky podpoře procesorového giganta mají našlápnuto velmi dobře a kromě Airu mohou konkurovat také tabletům. Zkrátka, když si odmyslíte čistě herní a pracovní stroje, mohly by se Ultrabooky stát novým synonymem notebooku, novou střední třídou pro běžné uživatele. Jde sice hlavně o marketing, protože Ultrabooky existovaly již předtím, jen se tak nejmenovaly, ovšem nové značce se zřejmě všichni přizpůsobí.

Nový trend si samozřejmě nemůže nechat ujít žádný výrobce notebooků. Kdo nestihl svůj model představit do vánoc, učinil tak na CESu. U nás se dá momentálně pořídit sedm modelů (když počítáme i MacBook Air), z nichž šest jsme podrobili pečlivému testování. Do testu se nám nepodařilo sehnat jen zástupce značky Toshiba.

Ultrabooky pod drobnohledem

V současnoti mají všechny Ultrabooky úhlopříčku 11,6", nebo 13,3". S rozlišením je to ale slabší. Do 13,3" by se jistě vešlo víc, než jen obligátních 1366 × 768 pixelů. Kromě Applu, který má na výšku alespoň 900 pixelů, to pochopil jen Asus, jenž jich dostal do svého Zenbooku dokonce 1600 × 900. Za pár měsíců se objeví i větší Ultrabooky, které mají mít dokonce Full HD.

V hlubokém spánku vydrží až měsíc, nastartují z něj za 8 sekund

Nedobré je to s pozorovacími úhly displeje. Do notebooků se IPS příliš často nedává, takže úhly bývají dost špatné, obzvláště při pohledu ze spodu. Nejlepší obraz dává MacBook Air, ale rozdíl není tak velký. Mile překvapil Samsung, který se vzpouzí trendu a nabízí matný displej, což se neprojevilo na barevném podání. Za to mu patří potlesk.

Podmínkou pro udělení nálepky Ultrabook je použití SSD disku alespoň pro systém. Většina výrobců osadila jeden velký SSD o kapacitě 128 nebo 256​ GB, jiní ovšem použili běžný disk a doplnili jej pouze malým SSD.

Na pár gigabajtů se však celý systém nevejde, a takový disk ani neuvidíte „pod písmenem“ ve Windows. V těchto případech je totiž SSD určeno pouze pro hibernaci – jelikož Ultrabook musí podle podmínek Intelu po otevření víka velmi rychle nastartovat. Není to apriori špatné řešení, ale raději bychom už viděli čistá SSD řešení – což by při vysokých cenách HDD nemusel být problém. Pouze v Asusu a Lenovu nás potěšili rozdělením disku na systémovou a datovou část.

Hibernace hlubokým spánkem

Ultrabooky nemají hibernaci jako takovou, nové řešení spočívá v tzv. hlubokém spánku technologie Intel Rapid Start. Po zavření víka se laptop standardně uspí a po otevření je během dvou sekund připraven k práci. Ve stavu spánku ale dochází k nezanedbatelné spotřebě energie, proto po určité době dojde k automatickému přechodu do tzv. hlubokého spánku, ve kterém vydrží Ultrabook na baterii třeba až měsíc. Probuzení z hlubokého spánku trvá také jen chvilku. To znamená konec vypínání, prostě jen jednoduše otvíráte a zavíráte víko.

Také rychlost startu zcela vypnutého počítače je velmi svižná a u všech strojů se pohybovala kolem 22 sekund. Z hlubokého spánku jste ve Windows během 7–8 sekund a z normálního spánku v podstatě okamžitě.

 

Jak jsme testovali

Suché výsledky benchmarků sice srovnají Ultrabooky podle výkonu, ale neřeknou mnoho o tom, jak se bude s takovým strojem pracovat. Navíc je výkon ovlivněn tím, zda testujeme verzi s procesorem Core i5, nebo Core i7. Výsledky benchmarků proto berte s rezervou. Ani jeden Ultrabook kromě Macu nedokázal úplně plynule přehrát náročné Full HD video (VLC player kodeky CCCP, při jiné konstelaci by se mohlo zadařit), ale se 720p problém nebyl. Všechny Ultrabooky měly procesor Core i5, jen dva k nám dorazily ve své výkonnější variantě s procesorem Core i7. „Slabší“ verze ale na všechny činnosti plně postačuje a zaplatíte za ni o několik tisíc korun méně.

Při přehrávání filmů jsme zjistili, že některé Ultrabooky bude problém slyšet. Z řady vybočovalo HP Folio 13, které ozvučí i velkou místnost, zatímco takový Samsung je vhodný spíše pro jediného diváka sedícího kousek od reproduktorů. Asus a Apple potom nabídnou velmi dobrý a prokreslený zvuk.

Grafický čip mají všechny Ultrabooky stejný, tedy HD 3000 od Intelu. Herní výsledky jsou proto u všech současných Ultrabooků téměř totožné. Ve hře Trackmania jsme naměřili stejné fps (15) na všech Ultraboocích. Ovšem tyto stroje stejně nejsou určené na hraní a spustíte na nich jen starší hry. Berte tedy spíše ohled na to, jak se s Ultrabookem pracuje.

 

Spolu s pěti Ultrabooky jsme otestovali také jejich předchůdce, Apple MacBook Air. Ten má téměř stejné parametry, ale zcela odlišný systém. Mac má mírně silnější Core i5, které se podle výsledků blíží výkonu Core i7. MacBook Air svým zpracováním v testu zazářil a již nyní mohu prozradit, že k dokonalosti mu chybí snad jen USB 3.0 a HDMI. Mac se však nekupuje kvůli parametrům, ale kvůli operačnímu systému.

Ve většině Ultrabooků je jedinou mechanickou součástkou ventilátor chlazení a ten ani v jednom případě nebyl absolutně tichý. Některé potřebovaly k uchlazení Sandy Bridge i trochu hluku, nejvíce HP Folio 13, které ovšem zase vydrží nejdéle na baterii. Deklarovaná výdrž 5–8 hodin se sice nekoná, ale při konstantním brouzdání na internetu přes Wi-Fi s polovičním jasem se dostanete na 4–5 hodin, což není špatné.

Provozní vlastnosti

Všechny Ultrabooky jsou precizně zpracované. Některé modely je možné otevřít jednou rukou, aniž by se zbytek těla nadzvedl. Takto dobře vyvážené jsou kromě Macu jen modely Lenovo a Asus. Nejpevnější tělo má Asus a Mac – můžete je zvedat za roh displeje a nikde se nic neprohne. Ani HP ale není žádné ořezávátko.

Na Airu je krásně vidět, že dobře podsvícená klávesnice je požehnáním pro oči. Ultrabooky se ale v tomto ohledu příliš nesnaží, což je škoda. Notebooky této velikosti nemají numerický blok, tím spíše je důležitá kvalita klávesnice. Podsvětlení je skvělá věc, ještě důležitější je ale zdvih, odezva a to, jak se vám s klávesnicí pracuje. V tomto opět exceluje MacBook Air, který má perfektní klávesnici, na které je radost psát. Mezi ostatními Ultrabooky má podsvětlená písmenka už jen HP Folio 13 a pohodlností psaní se Macu rovná (a předčí) jen Lenovo IdeaPad U300s.

Ultrabooky nemají optickou mechaniku

Ultrabooky mají většinou velký touchpad, na kterém jde provádět podobná víceprstá kouzla, jako na MacBooku. Applovské know how se v tomto případě nikomu nepodařilo příliš dobře opsat, a tak se plynulých reakcí dočkáte pouze na Airu. Ultrabooky s Windows sice také zvládají posouvání dvěma prsty, nebo zoom stránky, ale ne každý tomu přijde na chuť.

Bez cédéček, hurá

Ultrabooky nemají žádnou optickou mechaniku, což je jen dobře. Najdete na nich jen minimální množství konektorů, většinou pouhé dvě USB, kde jedno z nich bývá rychlejší. Sandy Bridge však USB 3.0 nenabízí, proto výrobci využívají přídavného čipu, ne však všichni. V našem testu měli toto rychlé rozhraní jen čtyři zástupci, z nichž Samsung ani nedosahoval plné rychlosti USB 3.0.

Ethernetového konektoru se také většinou nedočkáte. Ultrabooky se primárně připojují přes Wi-Fi a pouze HP Folio a Samsung 530U jej mají. Asus Zenbook má v příslušenství malou síťovou kartu s Ethernetem maskovanou jako redukce z USB.

Důležitý je také napájecí adaptér, který je potřeba sebou nosit skoro tak často, jako notebook samotný. Velké trafo a tlustý napájecí kabel není tím, co byste chtěli sebou tahat každý den, proto jsme ohodnotily i rozměry adaptéru. Žádný z testovaných Ultrabooků nebyl špatný stroj, jedná se zcela jistě o správný vývojový směr.

Apple MacBook Air (referenční)

Tenký Air je tím, kdo lavinu Ultrabooků způsobil a inspiroval ostatní k výrobě vlastních tenkých notebooků. Air se v 13" variantě prodává s SSD diskem o kapacitě 128 GB, nebo 256 GB. S menším můžete sice ušetřit 7 000 Kč, my jsme ale měli k dispozici SSD větší.

MacBook Air nelze s Ultrabooky srovnávat přímo. Nikdo si ale nekoupí Mac jen proto, že vydrží na baterii o deset minut déle nebo bude mít o pár procent lepší výsledek v benchmarku. Mac je jiný, má svůj ekosystém a v našem testu slouží hlavně pro porovnání. Přesto jsme se o srovnání pokusili.

Dílenské zpracování Airu je na hodně vysoké úrovni. Nabízí špičkovou podsvícenou klávesnici, které se vyrovná jen IdeaPad od Lenova. Na velkém touchpadu gesta více prsty opravdu fungují a jejich používání je přirozené. Velmi pevné hliníkové tělo bude v zimě citlivější jedince trochu studit a o hranu základny si budou řezat zápěstí – což ovšem opraví trocha smirkového papíru. Víko jde otevřít jednou rukou, celý stroj je výborně vyvážený.

Velmi dobrý je také displej (interně zapojený přes rozhraní DisplayPort), ovšem o IPS matrici se bohužel nejedná. Také na Macu budete při sledování filmu hledat rovný úhel, protože hlavně při pohledu zespodu dochází k inverzi barev. Z testovaných Ultrabooků měl Air (a Samsung) displej subjektivně nejlepší. Obrovskou výhodou Airu je vyšší rozlišení 1 440 × 900 pixelů, což mezi Ultrabooky překonává jen Asus Zenbook. Má procesor Intel Core i5-2557 na 1,7 GHz, což je silnější varianta, než i5 v jiných Ultraboocích.

 

Velkou slabinou Airu je absence rozhraní USB 3.0, které se ale dá v příští verzi již očekávat. Naopak zde najdete novinku v podobě univerzálního konektoru Thunderbolt. Pro hodně uživatelů zvyklých na Windows bude mínusem také operační systém, protože přechod nebývá jednoduchý. Musíme ale uznat, že Air je stále o kousíček (i když jen o malý) napřed před všemi dnes dostupnými Ultrabooky.

 

Lenovo IdeaPad U300s

U Lenova se za Ultrabook bere model U300s, který je dostupný s procesorem Core i5 (se 128 GB SSD), nebo i7 s 256GB SSD. Cenový rozdíl mezi oběma modely ovšem činí 15 000 Kč. V tomto případě jsme měli k dispozici slabší verzi s Core i5. Základní šasi je tvořeno slitinou hliníku a IdeaPad je již na první chycení velmi příjemný notebook. Kromě zadní strany má ze všech boků prolisek a díky tomu není potřeba žádný výstupek pro otevření víka.

Na pravé straně je napájení, plnohodnotné HDMI a rychlý USB 3.0. Vlevo potom najdete USB 2.0 a výdech ventilátoru. Displej lze otevřít jednou rukou a po jeho obvodu je natažená tenká distanční guma, kterou se víko opírá o základnu.

Nad klávesnicí vlevo se nachází samostatně umístěné zapínací tlačítko a pod ním z boku ještě jedno menší – když jej použijete při vypnutém notebooku, dostanete se k možnosti obnovení systému, případně do BIOSu. Klávesnice je stručně řečeno perfektní. Rozložení kláves, jejich zdvih i odezva se blíží naprostému ideálu a jako na jediném Ultrabooku se mi na Lenovu psalo lépe, než na Macbooku Air. Velká škoda, že klávesnice není podsvícená.

Skleněný touchpad má velmi dobrou citlivost. Výtku bych měl jen k síle potřebné ke stisknutí pravého tlačítka, kterou musíte vyvinout o něco větší, než by byl ideál. Problematický je i dvojklik, který občas nereaguje. Buď je potřeba vyvinou větší sílu, nebo prst více položit pro větší kontaktní plochu.

 

Lenovo je známé, že nadbytečný software v jeho počítačích se na rozdíl od konkurence celkem dá používat. Hned zkraje musím pochválit předinstalování prohlížeče Google Chrome nazvaného na ploše jako Internet Browser. Také aplikace pro obnovu systému se povedla. IdeaPad příjemně překvapil velmi rychlým nabíjením. Nejlevnější Ultrabook v testu není nejpevnější, ani nemá nejrychlejší disk, ale pracovalo se s ním nejlépe.

Takto efektně svítí informační diody. Ve dne na ně ale moc vidět není a stejně jsou před přímým pohledem trochu ukryté.

Lenovo má pěkný software pro zálohování systému (ve spojení s hardwarovým tlačítkem na boku), méně nároční tak ušetří za Acronis.

 

HP Folio 13

Foliu 13 od HP se říká podnikový Ultrabook a u nás se dá sehnat jen s Core i5 a 128GB SSD diskem. Tělo není celokovové, přesto jsou použité velmi dobré materiály. Kryt víka a základny je z broušeného hliníku, zbytek tvoří černý plast, který je však velmi pevný, jakoby lehce pogumovaný a příjemný na dotek. Při držení za roh displeje se téměř nehne, přestože jde jen o plast.

Konektory tvoří v levé části HDMI, čtečka SD karet a USB port, který nás trochu zmátl, protože je černý. Na spodní straně jsou u něj drobná písmenka SS značící rozhraní USB 3.0. Mezi vstupy je tu ještě jedna zvláštnost a to plný konektor RJ45 pro Ethernet.

Za zapůjčení Ultrabooku HP Folio 13 děkujeme společnosti

Na spodní straně prosvítá hlučnější ventilátor. Není hlučný nijak extrémně, ale v porovnání s Ultrabooky jde jednoznačně o nejhlasitější kousek. A titul nejhlasitější si Folio 13 drží i při přehrávání filmu, kdy svým zvukovým z reproudktorů projevem předčí ostatní až dvojnásobně. Samotná kvalita zvuku je při velké hlasitosti průměrná, ale celkově se reproduktorová část více než povedla.

Velkou výhodou klávesnice je kvalitní podsvícení. Air má sice ještě o kousek lepší, ale černá písmenka prosvětlená bílými diodami patří k největším kladům tohoto Ultrabooku. Na klávesnici se také dobře píše, má optimální zdvih a pouze tvar šipek bych si představoval navržený lépe.

 

Na F-klávesách jsou primárně systémová tlačítka. Vypnutí bezdrátu či úprava jasu je tak velmi rychlá. Výtku bych měl k úpravě hlasitosti, která nedostatečně reaguje na opakovaný stisk a lépe je klávesu držet – u úpravy jasu tento problém nebyl. V BIOSu se dá primární funkce F-kláves změnit.

Folio má také velmi dobrý touchpad. Hladký černý povrch a jistá odezva patří mezi jeho nejsilnější stránky. Při přehrávání filmu překvapilo Folio velkou výdrží na baterii, kdy atakovalo hranici šest hodin. Celkově se Folio 13 povedlo a být méně hlučné, mohlo být téměř bez chyb.

Dobrou klávesnici trochu kazí nevhodně zvolený tvar šipek. Fakt že je podsvícená jí ale přidává na použitelnosti – škoda jen, že podsvícení není nastavitelné jako u Macu.

Plný Ethernet do Ultrabooků tak úplně nepatří. Podle HP je Folio „podnikový Ultrabook“, takže chybět nesmí a my jsme jej také ocenili

 

Asus Zenbook UX31E

Zenbook seženete ve dvou verzích.  S procesorem Core i5, nebo i7, a podle toho bude uvnitř osazen SSD disk o kapacitě 128 GB, nebo 256 GB. V nabídce je také 11,6" verze, což je ale na Ultrabook dost málo. Zenbook se z aktuálních Ultrabooků nejvíce podobá MacBooku Air, včetně ostré přední hrany. My jsme otestovali ten nejsilnější s Core i7 a 256GB SSD.

Hliníkové tělo je dokonale pevné a displej jde otvírat jednou rukou, aniž by se nadzvedával celý notebook. Na pravé straně najdete moderní USB 3.0 a dva videovýstupy: VGA a HDMI v mini verzích. V příslušenství dostanete redukci USB-RJ45, jež vám zpřístupní rozhraní Ethernet.

Klávesnice má dobré rozložení a velmi nízký zdvih, ovšem tlačítka jsou uložena spíše volněji. Občas tedy může docházet k překlepům, respektive nedostatečnému stisknutí klávesy. Trochu může mást tlačítko pro zapnutí v pravém horním rohu, kde jsme zvyklí spíše na klávesu Delete; ta je umístěna hned vedle. Náhodné vypnutí ale nehrozí, při jeho stisku se zobrazí dotaz, zda počítač vypnout, restartovat, nebo nedělat nic. Velký touchpad od Sentelicu podporuje gesta a ač má ke komfortu MacBooku nejblíže, nepracuje se s nimi moc dobře. Samotný touchpad je ale přesný.

Reproduktory od Bang & Olufsen se na kvalitě zvuku projevily příznivě. Zvuk je dobře prokreslený v širším frekvenčním pásmu, jen by mu prospěla ještě o kousek vyšší hlasitost. Na ploše najdete widget Asus PowerWiz, díky kterému máte přehled o zbývající kapacitě pro různé režimy, například pro sledování filmu, či brouzdání webem.

 

Zajímavou funkcí je nabíjení mobilního telefonu přes USB port i při uspaném počítači. Můžete nastavit, při jaké úrovni baterie bude nabíjení fungovat. Největším plusem Zenbooku je kromě pevného těla hlavně jeho rozlišení displeje. 1600 × 900 pixelů je o třídu lepší, než co nabízejí konkurenti.

Tvar jako MacBook Air, ale pevnější tělo a ještě vyšší rozlišení. Dojem kazí horší klávesnice.

Vzhledem k horší kvalitě webkamery není funkce přihlašování obličejem příliš šťastný nápad.

Nebýt rozměrné redukce pro českou zásuvky, byl by adaptér od Asusu mnohem lépe použitelný.

Acer Aspire S3

Ultrabook Aspire S3 od Aceru se také dodává v různých verzích. Můžete si zvolit Core i5, nebo i7 a nezávisle na nich buď model s SSD, nebo s pevným diskem a malinkým SSD určeným pouze pro potřeby systému. My jsme otestovali nejsilnější model s 256GB SSD.

Na první pohled pevný notebook, který má ale hliník pouze na víku, zbytek těla tvoří plast. Nikde se neprohýbá ani nevrže, ale je to plast. Víko se nedá otevřít jednou rukou a jde hodně ztuha Je možné jej vyklopit téměř do 170°, což je mezi Ultrabooky zdaleka nejvíce.

 

Na levé straně najdete pouze zkosený jack pro sluchátka a na pravé čtečku SD karet. Veškeré konektory jsou umístěny vzadu, rychlé USB 3.0 bohužel chybí. V kloubu je umístěno tlačítko pro zapnutí společně se dvěma notifikačními diodami, které jsou tak vidět i při zavřeném víku.

Klávesnice má celkem dobré rozložení, ale působí plastově a odezva se mi také moc nelíbila. Často jsem si nebyl jistý, zda jsem tlačítko zmáčknul dostatečně. Ani dvojtlačítka u Enteru a levého Shiftu mi moc nevyhovovala, nehledě na malé stísněné šipky, které doplňují klávesy PgUp a PgDn. Bílé popisky na šedých klávesách jsou také hůře čitelné a klávesnice je tak asi to nejslabší na jinak povedeném Ultrabooku. Touchpad je proti ní naopak celkem dobrý. Svou drsností sice není nijak zvlášť příjemný na dotyk, ale má dobrou citlivost a dobře se s ním pracuje.

 

SSD disk (Micron RealSSD, 25nm MLC buňky) je rozdělen na oddíl pro obnovení, hibernaci a zbylých 215 GB je uživatelský disk C. Je škoda, že Acer nevytvořil ještě datový oddíl. Pokud hledáte Ultrabook s co nejrychlejším diskem, Acer bude vaší volbou.

Aspire S3 je velmi výkonný Ultrabook s horší klávesnicí. Je zde překvapením, že Acer neosadil do takto nabušené sestavy ani jedno USB 3.0. Chystaný nástupce Aspire S5 by měl být v podobném stylu, ale s lepším hardwarem, menšími rozměry a lepšími použitými materiály.

Veškeré konektory jsou vzadu. Hlavně u USB to není dobré řešení a Acer nás tím trápil celou dobu testování.

Komu by se chtělo tahat sebou adaptér velký jako samotný notebook. Vzhledem k menší baterii mohl Acer použít i menší nabíječku.

Samsung 530U

Samsung jde trošku mimo hlavní proud, nemá totiž model čistě s SSD diskem. Jediný zástupce má klasický disk, kterému sekunduje 16 GB SSD paměti sloužící pro hibernaci. (Tento systém používá také Acer u své nejlevnější konfigurace). Probuzení systému je tak stejně rychlé, jako u jiných Ultrabooků, ale úlohy vyžadující rychlý disk budou na Samsungu vždy o něco pomalejší. Během testování jsme však žádné zpomalení (kromě benchmarku) nepozorovali.

Tělo notebooku je plastové, hliníkový je pouze povrch víka a opěrky pro ruce na základně. Na levé straně najdete napájení, šikovně řešený výklopný Ethernet, USB 3.0, HDMI a audiojack. Na opačné straně se nachází další dva USB porty, tentokrát běžné rychlosti, a čtečka SD karet. Samsung má tedy tři USB, což je o jedno více, než ostatní.

Na klávesnici se píše dobře, tlačítka jsou dostatečně velká, jen mi trochu nevyhovovaly směrové šipky; zřejmě pro jejich nepoměr délky k šířce, to je ale subjektivní. Upoutalo nás krásné zapínací tlačítko. Hlavně ale musíme ocenit matný displej – to se dnes už moc často nevidí a Samsung nás tím hodně potěšil.

Přitom nijak podstatně nedegraduje barevné podání. Při spuštění jakéhokoliv videa navíc Samsung detekuje overlay video vrstvu a přepne barevný mód do teplejších barev. Pozorovací úhly displeje jsou sice stejně mizerné, jako u všech ostatních Ultrabooků, ale Samsung zde stejně dokázal zabodovat.

 

Touchpad je ze staré školy. Má oddělená tlačítka, která při stisku vydávají zvuk klikání. Trochu nezvyk u Ultrabooku, ale přesto je práce s ním bezproblémová. Tlačítko pro zapnutí Wi-Fi je trochu línější, protože spouští aplikaci Easy Settings. V té jde mj. nakonfigurovat Ultrabook jako přístupový bod. Ve většině parametrů je Samsung pouze průměrný, ale potěší všechny ty, kteří hledají Ultrabook s více USB porty, Ethernetem, dobrým displejem a velkým diskem.

O činnosti informují čtyři dobře přístupné LEDky. Jedna z nich je pro pevný disk, protože Samsung má jako jediný v testu pouze malé SSD pro hibernaci.

Samsung detekuje spuštění videa a automaticky upraví barvy obrazu. Ve spojení s matným displejem nás touto jednoduchou funkcí mile překvapil.

 

Naměřené hodnoty všech Ultrabooků

Suché výsledky benchmarků sice srovnají Ultrabooky podle výkonu, ale neřeknou mnoho o tom, jak se bude s takovým strojem pracovat. Navíc je výkon ovlivněn tím, zda testujeme verzi s procesorem Core i5, nebo Core i7. Výsledky benchmarků proto berte s rezervou.

Naopak výdrž baterie je u Ultrabooků velmi důležitá. Proklamovaných 5 až 8 hodin lze s některými modely za určitých podmínek dosáhnout, ovšem při neustálém prohlížení webu a střídání stránek, což bereme jako běžnou práci s Ultrabookem, se 5 hodin podařilo překročit pouze HP a Lenovu.

Výdrž na baterii

 

Graf výdrže při brouzdání přes Wi-Fi

 

Benchmarky

PCMark Vantage, PCMark 7 a Cinebench závisí na osazeném procesoru, který někteří nabízí Core i5 i Core i7 (dočtete se v článku). V těchto případech berte hodnoty s rezervou. Rychlost přenosu přes USB jsme měřili kopírováním velkého souboru v průzkumníku (respektive Finderu).

Poznámka: v samostatné recenzi Ultrabooku HP Folio 13 jsme naměřili vyšší hodnoty u PCMarku. Důvod je ten, že Folio 13 má defaultně zapnutou funkci Cool Fan (přes F-klávesu), se kterou se měřil tento test. V recenzi potom byla tato funkce vypnutá.

 

To hlavní

Nejdůležitější část testu tvořily provozní vlastnosti. Tedy to, jak se s Ultrabookem pracuje. Výsledky najdete ve dvou tabulkách níže, každé hodnocené kritérium má body od 1 do 10 a výsledek podle našich vah uvádíme v procentech. Tato hodnota se na celkkovém umístění podílela z jedné poloviny, zbytek tvořila výdrž a výkon podle benchmarků.

Tabulka provozních vlastností pro první až třetí Ultrabook (řazeno abecedně)

 

Tabulka provozních vlastností pro čtvrtý až šestý Ultrabook

Galerie: porovnání klávesnice

Na Airu je krásně vidět, že dobře podsvícená klávesnice je požehnáním pro oči. Ultrabooky se ale v tomto ohledu příliš nesnaží, což je škoda. Notebooky této velikosti nemají numerický blok, tím spíše je důležitá kvalita klávesnice. Podsvětlení je skvělá věc, ještě důležitější je ale zdvih, odezva a to, jak se vám s klávesnicí pracuje. V tomto opět exceluje MacBook Air, který má perfektní klávesnici, na které je radost psát. Mezi ostatními Ultrabooky má podsvětlená písmenka už jen HP Folio 13 a pohodlností psaní se Macu rovná (a předčí) jen Lenovo IdeaPad U300s.

Galerie: porovnání otevíracích úhlů

Galerie: porovnání adaptérů

Důležitý je také napájecí adaptér, který je potřeba sebou nosit skoro tak často, jako notebook samotný. Velké trafo a tlustý napájecí kabel není tím, co byste chtěli sebou tahat každý den, proto jsme ohodnotily i rozměry adaptéru.