Napadly mne dvě varianty.
Ta první spočívá v návratu před použití diakritiky. Tedy aa=á, a tak podobně. Prostě po přihlášení na cizím počítači v zahraničí, kde budou národní klávesy s největší pravděpodobností vždycky chybět, by se diakritika v k l á d a l a právě tímto způsobem. V textu zobrazeném i uloženém by se text zobrazoval již s diakritikou tak, jak jsme zvyklí. Pouze při jeho vkládání by bylo možné použít libovolnou klávesnici, která je právě k dispozici, tedy i tu na které chybí čárka nad písmenem stejně jako háček, a podobně by byly stanoveny dohodnuté způsoby jak vložit kterékoliv písmeno s diakritikou pomocí vložení kombinace několika písmen bez diakritiky po sobě.
Ta druhá spočívá v tom, že by na určitém místě měl uživatel uloženo své vlastní rozložení klávesnice. Po tom co by se kdekoliv na světě přihlásil k tomuto profilu, stáhl by si toto rozložení (pokud možno stiskem jediné klávesy,) a od tohoto okamžiku by se klávesnice počítače na kterém se přihlásil už chovala přesně stejně jako ta jeho kterou používá doma.