Aspire S3 lákal na výborný poměr výkonu a ceny a patřil k nejlevnějším Ultrabookům na trhu. Toho se bude držet i nová generace. Konfigurace, která nám dorazila do redakce, je s procesorem Core i7-3517U, 4 GB operační paměti a 120GB SSD nejsilnější v nabídce a na některých českých obchodech je již zalistovaná za cenu zhruba 26 tisíc včetně DPH, což s tímto na poměry supertenkých notebooků dost silným procesorem nezní vůbec špatně. Levnější konfigurace se odlišují zpravidla slabšími čipy (nízkonapěťová Core i5) a rychlost SSD mění za vyšší kapacitu a nižší pořizovací náklady 500GB pevného disku kombinovaného s 20GB vyrovnávací paměti (SSD). Takové modely se dají pořídit již za dvacet tisíc korun, a to je vzhledem k vysoké mobilitě i výkonu skutečně lákavé.
Testovaný model dorazil v miniaturní krabici, která vypadá, že se do ní vejde spíše desetipalcový tablet než 13,3″ Ultrabook. Nicméně vše důležité v ní je, Acer prostě jen při vymýšlení obalu použil mozek a naskádal dovnitř vše důležité co nejúsporněji.
Klady i neduhy z minula
Notebook samotný se od minulé generace na první pohled odlišuje jinou barvou klávesnice – posledně byla ve světle šedé barvě, nyní je černá. Tělo vypadá stejně na některých fotkách, rozdíl existuje ale i tady: v první verzi bylo šedé, nyní má jemný zlatavý nádech.
Na straně výhod je to jednoznačně i na Ultrabook dost nízká hmotnost, nedosahující ani 1,4 kg, což je u třináctipalcového notebooku s dostatkem výkonu na vše kromě her a 3D modelování výborná hodnota a třeba nové Ultrabooky od Lenova (U310 s 1,7 kg a 14″ U410 s 1,9 kg) oproti Aceru působí jako cihly (je mi líto, ale tohle Lenovu jen tak neodpustím). S tím souvisí i malé rozměry, především tloušťka – S3 je opět dost tenký, v nejsilnějším bodě má 18 mm.
K pozitivům zachovaným z minula bych přiřadil i zpracování – notebook je celý z kovu, zadní strana víka je z chladivého hliníku, základna a rámeček displeje ze slitiny hliníku a hořčíku. Druhý jmenovaný materiál má navíc perfektně jemnou, matnou texturu, díky které je téměř nemožné na notebooku udělat nějakou šmouhu. U víka to trochu problém je, broušený hliník tímto problémem vždycky trochu trpí, ale nic vážného.
Jako nevýhodu (opět přenesenou z minulé generace) bych viděl především rozmístění konektorů – vše kromě audio jacku a čtečky paměťových karet opět najdete na zadní straně. Chápu, proč k tomu Acer přistoupil, při zachování co nejmenší tloušťky je to nejspíš docela rozumný kompromis, ale stejně mě to štve. Spokojil bych se přitom klidně i s jediným USB portem někde na boku, protože sklápět displej nebo otáčet notebook pokaždé, když chci zapojit nebo vytáhnout USB flashku, je prostě otrava. Stejnou věc jsme kritizovali i u patnáctipalcového Aspire M3.
Tak trochu problém máme i s displejem. Rozlišení 1366 × 768 bodů sice není na třináctipalcové úhlopříčce tak zlé, jako na 15,6″, a jemnost zobrazení není špatná, ale na obrazovku se toho prostě málo vejde a kdyby existovala možnost pořídit o něco dražší variantu s rozlišením 1600 × 900, určitě bychom nebyli jediní, kdo by to ocenil. Použité rozlišení je standard, ale nadšení z toho nejsme. Displej je navíc lesklý, což u vysoce mobilního notebooku považujeme za problém – u sedmnáctipalcového stolního monstra nám to nevadí, ale s Ultrabookem budete často cestovat a ne vždy je možné si sednout někam, kde na displej nebude svítit slunce nebo třeba zářivka. Matná povrchová úprava by se tady určitě osvědčila lépe.
Tím zatím preview ukončíme. První pohled z druhé generace Aspiru S3 je dobrý. Jak je možné vidět ve včerejším testu zde osazeného procesoru, výkon notebooku se oproti minulé verzi se Sandy Bridge výrazně zvedne a Acer přitom drží cenu ve velmi rozumných mezích. Zachována navíc zůstala i velmi nízká hmotnost, pro mnohé jeden z nejdůležitějších parametrů u podobného notebooku, takže jsme zatím spokojení. Na velké recenzi pracujeme.
