Acer Aspire S5-391: supertenký Ultrabook s motorkem (recenze)

Bylo nebylo, v Aceru se rozhodli, že udělají nejtenčí notebook na trhu, a jak vymysleli, tak učinili. Acer Aspire S5 má tloušťku v nejširším bodě 15 mm a váží 1,2 kg; leckterý netbook je těžší, o tloušťce nemluvě. Výkonem ovšem S5 patří mezi špičku současných Ultrabooků; má výkonný procesor a pro rychlost úložiště se mi popravdě těžko hledají slova, protože něco takového jsem ještě neviděl.

Nový model prémiové řady S nepatří k nejlevnějším notebookům na trhu, s cenou začínající na 29 000 Kč za konfiguraci s procesorem Core i5-3317U a 128GB SSD má spoustu levnějších konkurentů. Žádný notebook momentálně v prodeji se mu ale nevyrovnává; dokonce i Sony Vaio Z13, které stojí okolo sedmdesáti tisíc korun, je o dva milimetry tlustší a váží přibližně stejně. Nemluvě o mém mobilu (Sony Ericsson Xperia Mini Pro), který vedle Aspire S5 vypadá jako ještě větší cihlička než obvykle.

 

Nacpat výkonné komponenty do opravdu extrémně tenkého těla ale není jen tak, někam se to musí vejít i s chlazením. Základna je sama o sobě tak tenká, že by se tam na výšku sotva vešel síťový konektor (RJ45 neboli Ethernet). Pokud v Aceru chtěli udělat notebook co nejtenčí, bylo jim zřejmě jasné, že budou muset konektory vyřešit nějakým zvláštním způsobem. A tak se zrodil Magic Flip; motorizovaný výsuvný panel na zadní straně, který skrývá všechny konektory s výjimkou napájení, čtečky paměťových karet a audio jacku. To je asi nejzajímavější a nejoriginálnější vlastnost notebooku – počítače s integrovaným Thunderboltem či dvěma SSD v RAID0 jsou taky vzácné, ale existují; podobné řešení má ale opravdu jen Acer.

   

Poznámka: omluvte prosím sníženou kvalitu fotografií v článku. V redakci došlo k malému nedorozumění a ve chvíli, kdy jsem už notebook potřeboval rychle nafotit a vrátit, byl k dispozici jen prastarý "záložní" ultrazoom namísto kvalitní zrcadlovky, se kterou fotíme obvykle. I s minimální nastavenou citlivostí jsou fotky bohužel dost rozšuměné a rozostřené. Odteď fotím notebooky hned v momentě, kdy dorazí do redakce.

Zaměření Aspiru S5 je trochu těžké odvodit. Je samozřejmě výkonný a vysoce mobilní, ale nepůsobí vysloveně jako pracovní stroj – v takovém nasazení se samozřejmě uplatní dobře, ale působí spíš jako vysloveně stylový notebook, něco na pomezí mezi rychlým počítačem a módním doplňkem. Tomu nahrává i kompletně černé, kovové provedení, viditelné hlavně na víku, které má texturu broušeného hliníku. Krátký náhled na to, k čemu je zařízení určené, vám poskytne video od Aceru s Kieferem Sutherlandem, známým mimo jiné ze seriálu 24. Zřejmě vám pomůže upéct cukroví :).

Na českém trhu momentálně můžete koupit dvojici konfigurací, odlišující se osazeným procesorem a úložištěm. V obou případech jde o třináctipalcový Ultrabook s výbavou více než adekvátní pro současnou generaci těchto zařízení – přesně jak to Intel chce. Uvnitř tedy najdeme nízkonapěťové dvoujádrové procesory Intel Ivy Bridge s integrovanými grafickými jádry HD Graphics 4000 a SSD. Nám Acer půjčil dražší verzi, která se vyznačuje již zmiňovaným zapojením dvou 128GB SSD v režimu RAID0, tedy prokládání; dvě úložiště se tedy hlásí jako jeden disk se zcela neuvěřitelnými přenosovými rychlostmi (více viz kapitola o výkonu).

Rozdíl osm a půl tisíce korun mezi konfiguracemi, které se zas tak moc neliší, je docela výrazný vzhledem k tomu, že se od sebe zas tak moc neliší. Jiný je v podstatě jen procesor a úložiště; u procesoru je rozdíl ve výkonu sice patrný, nicméně i Core i5-3317U je více než dostatečně výkonné pro většinu činností, které na notebooku budete provozovat.

Úložiště u levnější konfigurace je podle vyjádření z Aceru poloviční, ale jinak parametrově podobné – opět by mělo jít o dvojici jednotek v zapojení RAID0, jen má každá poloviční kapacitu. O ohromné přenosové rychlosti tedy s největší pravděpodobností nepřijdete, ať už koupíte jakoukoliv variantu.

Design a zpracování, porty a Magic Flip

Temný rytíř

Aspire S5 je skutečně stylový notebook a rozhodně má na rozdíl od spousty konkurence originální design. Dominuje zde černá barva a zakulacené tvary, materiál má na různých částech různou texturu – na víku je to kartáčovaný hliník a opěrky mají téměř úplně hladký povrch. Notebook je kompletně z kovu, i když to tak na první pohled nevypadá – celá základna je ze slitiny hořčíku a hliníku a je zřejmě nastříkaná vrstvou barvy, která ji chrání proti poškození a dává jí onu černou barvu.

Všechny části notebooku s výjimkou displeje jsou víceméně matné; na přímém světle se povrchy jemně lesknou (hlavně víko), ale ne příliš výrazně. Jediným vysloveně lesklým prvkem je displej. Otisky prstů na notebooku zůstávají, ale neakumulují se hned, na rozdíl od vysloveně lesklých notebooků (třeba od Aceru V3, který se leskne opravdu silně) není až tak lehké jej zapatlat. Povrch se navíc i docela dobře čistí, takže jej stačí jednou za čas přetřít nějakou jemnou látkou a vypadá zase jako ze škatulky.

Co se týče pevnosti, je tady velký rozdíl mezi základnou a víkem. Základna je i přes svou malou tloušťku až překvapivě pevná; notebook není problém bez náznaku prohýbání zvednout za roh, čemuž napomáhá i jeho celkově malá hmotnost. S víkem se dá docela dost zakroutit, ale to se dá vzhledem k tloušťce jen doslova pár milimetrů čekat; hliníkový plát na zadní straně víka jeho pevnost docela zvyšuje, takže ani tohle není problém, pokud s notebookem neděláte vyslovené vylomeniny a nekroutíte displejem schválně.

Klouby víka působí docela robustně, jsou tenké, ale poměrně široké. S odporem problém není, víko drží ve zvolené poloze a nemá žádnou vůli; maximální úhel otevření je obvyklých zhruba 135 stupňů. Otevřít notebook jednou rukou lze, základna se sice nejdřív začne zvedat také, ale po překonání počátečního odporu kloubů sama opět spadne dolů.

Celkově je zpracování s přihlédnutím k fyzickým parametrům notebooku nad průměrem. Má svoje mušky, hlavně co se týče tuhosti víka, ale vzhledem k minimální tloušťce se s tím v Aceru poprali dost dobře. Nikde nic nevrže, všechny díly perfektně lícují a mile mě překvapila hlavně základna, která drží neskutečně pevně; ani když na ni zatlačíte přímo uprostřed klávesnice, neprohýbá se.

Trochu zvláštní je umístění hlavního vypínače; ten jsem napoprvé musel chvilku hledat. Je totiž maličký a schovaný netradičně na levém boku základny. Ideální to není, ale v praxi je to celkem jedno, protože jej budete hledat jen jednou a pak už o něm budete vědět.

Kouzelná dvířka pro konektory

Konečně se dostáváme ke zmíněné unikátní vlastnosti testovaného notebooku: motorizovanému výklopnému panelu s konektory jménem Magic Flip. Ten umožňuje zachovat velmi tenké tělo notebooku a zároveň osadit sadu plnohodnotných konektorů; zatímco někteří konkurenti musí šetřit místo osazováním microHDMI místo klasického velkého HDMI, Aceru S5 se to netýká.

Celý systém funguje úplně jednoduše: v pravém horním rohu základny je rozměrné, vystouplé tlačítko, které ovládá výsuvný panel. Po jeho stisknutí se vysune či zasune; celý proces trvá sotva dvě vteřiny a je bohužel doprovázen docela hlasitým a hlavně nepříjemným vrčením motorku. Tlačítko funguje nezávisle na operačním systému, funkce je zakódována kdesi snad v BIOSu; to znamená, že bude fungovat nejen v předinstalovaných Windows, ale třeba i v GNU/Linuxu a panel je možné vysunout či zasunout i když je notebook vypnutý.

Magic Flip funguje částečně i automaticky. Kromě sady konektorů (Thunderbolt, 2× USB 3.0 a HDMI) skrývá i druhou část výdechu chlazení; jeden výdech je přístupný vždy, druhý je vedle konektorů. Pokud teplota uvnitř notebooku dosáhne určité hranice, kdy je potřeba zvýšit výkon chlazení, panel se vysune automaticky. Automaticky se také zavře po vypnutí notebooku (či jeho přechodu do režimu spánku či hibernace); mezi zavřením víka a zasunutím panelu je pauza asi pět vteřin.

Pokud v některém z konektorů necháte zapojený kabel (nebo prostě cokoliv, třeba flashdisk), panel to rozpozná a nezavře se. V případě, že se zapojeným příslušenstvím notebook zavřete a vypnete, panel prostě zůstane otevřený; pokud příslušenství odpojíte až poté, co notebook vypnete/uspíte, tak už otevřený zůstane. Můžete jej ale stále zavřít ručně tlačítkem a není k tomu potřeba notebook opět zapínat. Pokud se panel s obsazeným portem pokusíte zavřít ručně ve Windows, projeví se jediná část závislá na systému: ve spodní části displeje se zobrazí znázornění celého zadního panelu s červeně označeným konektorem bránícím zavření. Tato část je jediná, která nebude na alternativním systému fungovat; v zásadě to ale ničemu nevadí, protože stejně víte, kde je co zapojené, a kdyžtak se stačí podívat dozadu. Samotná detekce obsazení konektoru je stále na systému nezávislá, takže se nemusíte bát, že se panel bude pokoušet zavřít se zastrčeným kabelem a poškodí se.

Z Magic Flipu mám celkově docela smíšené pocity. Systém je to rozhodně originální a zajímavý a je na něm vidět, že návrháři mysleli hlavou; líbí se mi nezávislost na systému a možnost ovládat panel i při vypnutém notebooku. Také je fajn, že audio jack a napájecí konektor nejsou na panelu, ale mimo něj (přesněji na pravé straně) – tyto konektory osobně na cestách používám asi nejčastěji a jistě nejsem sám, takže jsem rád, že kvůli zapojení sluchátek není třeba otevírat celý panel.

Na druhou stranu je ale celé zařízení potenciálním místem, které se může pokazit – neříkám, že se to musí stát, ale náhoda je prostě blbec. Podle Aceru je panel testován na 15 000 otevření a zavření se zátěží 6 kg, což zní dobře, ale bližší informace o tom nemám.

Navíc je zvukový projev motorku pohánějícího panel opravdu dost otravný (podívejte se na přiložené video). V kombinaci s automatickým vysouváním panelu při potřebě silnějšího chlazení je to nepříjemné hlavně v noci, když se třeba chcete podívat na film a někdo v místnosti spí – Magic Flip se totiž sám otevře i po nějaké době přehrávání HD videa. Nemluvě o tom, že jsem z toho jednou ve dvě v noci při sledování nějakého hororu málem dostal infarkt; na displeji zrovna běžela nějaká napínavá, relativně tichá scéna a najednou se ozval motorek. Nic pěkného to nebylo, to vám teda povím. :)

 

Ještě se podívejme, co za konektory na notebooku vlastně najdeme. Dvojice portů USB 3.0 je u Ultrabooků víceméně standard, stejně jako jeden spojený audio jack pro vstup i výstup. Potěšila mne přítomnost plnohodnotného HDMI; analogový výstup na monitor na notebooku není, ale pokud jej potřebujete, v balení je přiložená redukce. Jedním z velkých taháků notebooku je také integrovaný superrychlý konektor Thunderbolt, který je v dnešní době hlavně investicí do budoucna – momentálně na trhu mnoho periferií vybavených tímto rozhraní není, protože jej má jen málo notebooků, ale časem se situace snad zlepší a rozhraní bude využitelné třeba pro připojení velmi rychlých externích SSD.

    

Rozmístění konektorů jste už nejspíš pochytili z popisu Magic Flipu a z fotek okolo – USB, HDMI a Thunderbolt jsou vzadu na výsuvném panelu, napájecí vzadu vedle něj, audio jack vpravo a čtečka paměťových karet vlevo. Osobně většinou preferuji konektory na bocích, ale chápu, že v tomto případě to nešlo udělat jinak; navíc podle ohlasů u minulých recenzí části uživatelů vyhovují spíše konektory vzadu, takže záleží na osobním vkusu – každé řešení má své výhody.

Klávesnice, touchpad, displej

Stará známá klávesnice a rozměrný clickpad

K osazené klávesnici nemám příliš výhrad. Je vzhledem k úhlopříčce notebooku přiměřeně velká, klávesy mají o trochu kratší, ale stále pohodlný chod. Hlučnost je minimální, tedy alespoň pokud nemáte ve zvyku do kláves opravdu bušit. Rozložení je standardní Acerovské, výrobce jej poslední dobou používá snad na všech svých menších noteboocích; vyslovené záludnosti tady nejsou, i když na pohled vypadá třeba klávesa "\" přilepená na levý shift docela neobvykle. Žádný problém jsem ale neměl.

Jediným potenciálním slabším místem je blok kurzorových šipek, ke kterým jsou přisazeny i klávesy pro pohyb v textu; standardně je to Page Up a Page Down, v kombinaci s přepínačem Fn pak Home a End. Tohle řešení popravdě vůbec není špatné a po pár dnech používání jsem mu docela přišel na chuť (i když je pravda, že to nebylo moje první setkání s tímto rozložením; jak říkám, Acer to používá na více modelech). Je to rozhodně lepší, než když klávesy pro pohyb v textu úplně chybí, a navíc se mi líbí, že celý tento miniblok je díky menším klávesám a umístění úplně v rohu dobře nahmatatelný.

Docela nepříjemná je ještě absence podsvícení klávesnice, to by se opravdu hodilo. Chápu proč chybí, zabralo by to prostě víc místa a výrobce se primárně soustředil na co nejmenší tloušťku; kdyby podsvícení osadil a notebook tím nabral třeba o 1,5–2 mm na tloušťce, už by se nemohl chlubit tím, že má nejtenčí notebook na trhu... život je otázkou kompromisů. Bez podsvícené klávesnice se samozřejmě žít a pracovat dá (i v noci), ale osobně bych o 2 mm tlustší základnu klidně snesl – i tak by notebook byl extrémně tenký.

Pro ovládání kurzoru myši je přítomen klasický clickpad od firmy ELAN. Velkým fanouškem clickpadů obecně nejsem a s tím na S5 jsem ze začátku docela bojoval (připadal mi příliš citlivý – občas si pokus mírně pohnout kurzorem vyložil jako klepnutí levým tlačítkem), po asi týdnu jsem si ale zvykl i tady. Plusem jsou rozhodně rozměry clickpadu (na třináctipalcový Ultrabook je slušně velký) a dotyková vrstva má navíc příjemný a dobře klouzavý povrch. Ocenil bych ovšem tišší mechaniku; pokud chcete klepnout pravým tlačítkem a tudíž clickpad zmáčknete vpravo dole, cvakne poměrně výrazně.

Nemastný, neslaný displej

Od prémiových Ultrabooků si pomalu zvykáme očekávat rozlišení minimálně 1600 × 900 bodů a matrici IPS, současnou špičkou je momentálně matný Full HD IPS panel v Zenbooku Prime. Acer v tomto ohledu bohužel docela zaspal a osadil úplně obyčejný, lesklý panel typu TN s rozlišením 1366 × 768 px (HD Ready). Před rokem bych z toho sice nebyl nadšený, ale napsal bych, že je to standard a v podstatě nikdo nic lepšího nepoužívá, dnes už to ale prostě není pravda. Nakonec i Acer u svého chystaného modelu Aspire S7 používá Full HD IPS.

O povrchové úpravě displeje jsem se již zmínil – je lesklá. Naštěstí je ale lesklá rozumně, což znamená, že jsem neměl větší problémy s čitelností ani na přímém slunečním světle. U notebooků stavěných pro vysokou mobilitu, do kteréžto kategorie S5 nepochybně patří, vždycky preferuji displeje matné, protože tady jde spíš o čitelnost než o pěkné živé barvičky, ale pořád je v tomto ohledu osazený displej jeden z rozumnějších, neleskne se v něm úplně vše.

Naměřené parametry displeje jinak nejsou vůbec oslnivé. Rozsah podsvícení je docela slušný: minimum je na 20 Cd/m², maximum jsme naměřili 233 Cd/m². Barevné podání je spíše pod průměrem, maximální odchylka je dE 29,7, což je opravdu mnoho (jde o modrou barvu, ta je prostě mimo); průměrná odchylka činí dE 11,2, což je u TN displejů docela obvyklá hodnota. Mezi nejlépe podané barvy patří akvamarínová (dE 4,7) a červená (dE 5,9).

Kontrast také není nijak oslnivý, což je dáno především nepříliš povedeným podáním černé barvy (černá prostě pořád příliš svítí). Jas černého bodu je 0,63 Cd/m² při bílé na 130,9 Cd/m² (snažíme se měřit vždy co nejblíže 120 Cd/m²). Jednoduchým výpočtem dostaneme hodnotu statického kontrastu 207,7:1, což není mezi notebookovými TN displeji úplně špatné, jde o lehký nadprůměr – nicméně černá prostě není úplně povedená a třeba ve filmech v tmavých scénách ztratíte dost detailů. Pro srovnání, notebooky s IPS displeji mívají černou do 0,2 Cd/m² a kontrastní poměr výrazně nad 500:1.

 

V pozorovacích úhlech má použitá technologie TN jasnou nevýhodu oproti IPS; displej v testovaném notebooku není výjimkou a v tomto ohledu je opět průměrný. Z boku je celkem koukatelný, při pohledu zvrchu a především zespodu velmi rychle dochází k posunu až inverzi barev – však to zná každý, kdo měl někdy téměř jakýkoliv notebook v ruce.

Sečteno a podtrženo: displej je jednoznačně nejslabším místem Aspire S5. Je prostě průměrný, což kontrastuje s "prémiovým" zbytkem notebooku – s nadprůměrně výkonnými komponentami, vysokou mobilitou a slušným zpracováním. Výrobce tady prostě zaspal; možná se podobně jako v případě multimediálního Aspire V3 polepší a časem nabídne i konfiguraci s Full HD IPS – pokud ano a pokud to nezvýší cenu o dalších pět nebo více tisíc, notebook se pak stane skutečně prémiovým v každém ohledu a i tu nepodsvícenou klávesnici mu pak bez řečí odpustím.

Povídání o výkonu a úložišti

Boot za patnáct vteřin

Při psaní každé recenze notebooku se porozhlédnu po českých internetových obchodech, abych si udělal představu o nabídce konfigurací a jejich cenách. U Aspire S5 jsem si přitom všiml zajímavé věci: obchody se v popisu tohoto notebooku vůbec nezmiňují o jeho nejlákavějších vlastnostech. Jednak některé obchody neuvádí přítomnost rozhraní Thunderbolt, asi protože na to prostě nemají kolonku. To bych ale ještě pochopil, v současné době to pro většinu uživatelů přece jen není až takové terno, protože nabídka periferií, která by jej uměla využít, není příliš rozsáhlá a většina těchto zařízení je docela drahá. Co mě ale zarazilo ještě více je, že snad všichni u námi testované konfigurace mají pouze kapacitu osazených SSD 256 GB. To je sice správně, ale není to všechno.

Nejde totiž o jediné čtvrtterabajtové SSD, ale o dvě fyzické jednotky Lite-On CMT-128L3M, zapojené v režimu RAID0. To znamená, že 1) oba disky se tváří jako jeden s kapacitou 256 GB a 2) čtení i zápis jsou výrazně rychlejší, než kdyby šlo o jeden fyzický disk. Operace se totiž v zapojení RAID0 rozdělují víceméně rovnoměrně mezi obě jednotky – zjednodušeně řečeno, když chcete zapsat určitý objem dat, tak se data rozdělí na bloky o určité velikosti. Sudé bloky se pak zapisují na jeden disk a liché na druhý. Tím pádem celá operace probíhá výrazně rychleji než když se všechna data zapisují na jedno fyzické úložiště.

Tohle v kombinaci s SSD, která jsou sama o sobě (a oproti klasickým pevným diskům) rychlá jako ďábel, znamená, že jakákoliv operace na notebooku probíhá neuvěřitelně rychle. Testy výkonu úložiště dopadly neuvěřitelně dobře – pokud mě paměť neklame, tak je tohle první případ, kdy jsem viděl notebook v testu AS SSD Benchmark dosáhnout kombinovaného skóre více než 1000 bodů. Test sekvenčního čtení v AS SSD Benchmarku naměřil doslova pekelných 666 MB/s a i testy s malými bloky vracejí neuvěřitelné výsledky – čtení i zápis 32 4kB bloků (4kQD32) se pohybují nad 350 MB/s – tady RAID0 pomáhá nejvíce a dosahuje rychlostí běžných spíše u sekvenčního čtení/zápisu u samostatných SSD. HDTune Pro má dokonce průměr 872,9 MB/s.

  

Přeloženo do lidské řeči to znamená, že vše je neuvěřitelně rychlé. Notebook při studeném startu (z kompletně vypnutého stavu, ne z hibernace či spánku) nabootuje do Windows během zhruba patnácti vteřin tak, že je možné s ním pracovat. S jedním SSD to bývá okolo 25 s. Veškerá práce je ďábelsky rychlá, ať jde o instalaci aplikací či jejich spouštění. Nejvíce RAID0 pomáhá ve chvíli, kdy na disk přistupuje rovnou několik procesů zároveň: když na počítači s normálním pevným diskem zaráz pospouštítě několik aplikací, tak se na nějakou dobu "zasekne", protože aplikace chtějí načítat data jedna přes druhou a disk nestíhá; u SSD je to o něco rychlejší a v tomto případě jde vše téměř okamžitě. Paráda.

Celkově silný

Ani zbytek konfigurace neslevuje z nastaveného tempa. Osazený procesor je staré známé nízkonapěťové dvoujádro Intel Core i7-3517U nové architektury Ivy Bridge se základní frekvencí 1,9 GHz a maximem na 3 GHz. Jde o druhý nejsilnější procesor této třídy v současné nabídce Intelu, je přímo určený pro Ultrabooky, je úsporný, ale zároveň výkonem odpovídá "plnotučné" střední třídě dvoujader minulé generace jako Core i5-2430M.

Na jakoukoliv běžnou práci je to procesor zcela dostatečný a nijak zvlášť se nezadýchá ani při nějakém tom domácím převodu videa či práci s komprimovanými soubory, což se vám i u mobilního notebooku spíš na práci než na zábavu rozhodně může hodit. (Rychlé práci s archivy navíc opět masivně pomáhá i rychlé úložiště.)

Procesoru zdatně sekundují i čtyři gigabajty operační paměti typu DDR3 na 1333 MHz. Někdo se možná ušklíbne, že dnes je standardem 1600 MHz; je to sice pravda, ale v podstatě je to celkem jedno. Nevýhodou je v případě pamětí jejich kapacita – ne že by 4 GB byly málo, ale přece jen už pomalu začíná být standardem dvojnásobek; paměť navíc nelze jednoduše rozšířit, protože k nim běžný uživatel nemá jednoduchý přístup. Jak je u Ultrabooků běžné, ke komponentám ani chlazení se nedostanete, museli byste odšroubovat celou spodní stranu základny. Vyčítat Aspiru S5 čtyři gigabajty paměti by každopádně nebylo moc fér, protože ostatní Ultrabooky nemívají více a většině uživatelů to bude stačit.

 

Pozitivem je u pamětí jejich osazení ve dvou modulech (2× 2 GB) a z toho vyplývajícího dvoukanálového zapojení, což zvyšuje propustnost pamětí. Profituje z toho hlavně grafická karta, integrovaný Intel HD Graphics 4000, který si z operační paměti část "ukousne" pro sebe. O žádnou herní grafiku samozřejmě jako obvykle nejde, od toho tady ani není – Ultrabooky nejsou (tedy až na výjimky) herní stroje. Nějaké ty starší tituly dokáže přijatelně rozhýbat, ale jak pořád říkám, na hraní si radši kupte desktop.

Provozní vlastnosti – chlazení a výdrž

Povedené chlazení

Vysoký výkon a subtilní tělo je pro mnoho notebooků smrtící kombinace – odpadní teplo od komponent (i když úsporných, procesor má TDP 17 W) samo jen tak nezmizí a je potřeba vše pořádně chladit, což se ne vždycky daří. Acer tady nicméně odvádí velmi dobrou práci a i po velmi vysoké zátěži trvající desítky minut se teplota procesoru nevyšplhá nad 81 stupňů Celsia. To by bylo slušné i u běžného patnáctipalcového notebooku; u 1,5cm tenkého S5 je to opravdu hodně dobrý výsledek.

Co se týká teplot povrchu v zátěži, tak nejmarkantnější zahřívání je znát na spodní straně notebooku, především na výsuvném panelu (Magic Flipu), tedy vzadu. To mi přijde docela zajímavé, popravdě bych se do útrob tohoto modelu docela rád podíval, protože by mě zajímalo, jak jsou komponenty rozmístěné, že topí právě vzadu – řekl bych, že umístit procesor někam k pohyblivým částem musel být docela zajímavý technický problém. Ale zpět k tématu: z horní strany se základna nijak zvlášť nezahřívá, o opěrky zápěstí ani touchpad se rozhodně nespálíte (což rozhodně není pravidlem); při práci s notebookem na klíně bych pánům doporučoval trochu opatrnosti, pokud chtějí potomky. Ani na spodku to ale není zlé, "centrum" zahřívání je vzadu, takže když máte notebook na klíně, nejteplejší část je ve vzduchu.

S provozním hlukem je to trochu horší. Jednak se při dosažení zhruba 50 °C na procesoru automaticky (a hlučně) otevře Magic Flip, což jsem zmiňoval v příslušné kapitole; jednak je v notebooku nejspíš opravdu malinký, vysokootáčkový ventilátor, který se v případě potřeby umí ozvat docela hlasitě. Přes den v redakci to není příliš velký problém, notebook jsem slyšel, ale nikoho vysloveně nerušil; v tiché místnosti se ale opravdu umí pořádně ozvat.

Tolik náš zátěžový test, kterým zkoušíme provozní hluk v nejhorším možném případě. Při běžné práci se ventilátor ozývá nárazově: odhadl bych, že tak dvě třetiny času je neslyšný (buď běží na nějaké minimální otáčky, nebo je úplně vypnutý) a třetinu času běží poměrně výrazně – tak, že si toho všimnete. Opět dost záleží na tom, kde zrovna jste, kancelář s několika dalšími lidmi většinu hluku stejně utopí. Mezi notebooky celkově je chladicí systém řekl bych lehce nadprůměrně hlučný, mezi Ultrabooky, což je férovější srovnání, je na tom dost podobně jako většina ostatních – u těchto zařízení, kde se výrobci snaží ušetřit každý milimetr, se nějakému tomu hluku vyhnout dost dobře nedá.

 

Teploty nestoupající nad 80 (81) °C jsou úctyhodné i z toho důvodu, že notebook má vlastně jen jeden otvor na chlazení – vzadu. Zároveň je to skvělé v tom, že nenasává vzduch zespodu. Pokud tedy třeba vlezete s notebookem do postele a položíte jej na peřinu, nemusíte se na rozdíl od naprosté většiny ostatních počítačů obávat, že si ucpete nasávací otvory a zabráníte cirkulaci vzduchu.

Výdrží neoslní

Zabudovaný akumulátor má kapacitu 35,5 Wh, což jinak řečeno znamená "ne zrovna moc". Výdrž při prohlížení webu v našem obvyklém testu atakovala hranici čtyř hodin, přesně jsme naměřili 3 hodiny a 57 minut při nastavení podsvícení displeje na 50% a připojení přes Wi-Fi. Přehrávání HD videa notebook zvládl o něco kratší dobu, přesněji 3 hodiny a 36 minut. Nejsou to nijak oslnivé výsledky, ale vzhledem k osazenému akumulátoru se to dalo očekávat; na cestě mezi Prahou a Brnem vás notebook bez problémů zabaví.

Pozitivní je, že napájecí adaptér je docela malý a především tenký; není tak problém jej přibalit do jakékoliv brašny či batohu, kde ani neudělá bouli, a při první příležitosti notebook dobít. Dobíjení baterie je mírně rychlejší než u většiny konkurence, z vybitého stavu (3 % kapacity) se dostane na 90 % už zhruba za hodinu a půl a plně nabitý je akumulátor za zhruba 2,5 hodiny. Maximální spotřeba měřená na wattmetru je při nabíjení a provozu notebooku 46 W, pokud je baterie nabitá a notebook je v minimální zátěži, spotřeba klesá i pod 10 W – díru do peněženky vám spotřebou rozhodně neudělá.

Závěrečné zhodnocení

Sázka na jednu kartu

Největší klad Aspire S5 je zároveň jeho nevýhodou. Acer všechno vsadil na to, že uvede nejtenčí a nejlehčí notebook na západním trhu – jediné, co jej momentálně překonává, jsou japonské Ultrabooky typu NEC LaVie Z, a mějme na paměti, že Japonci používali 5MPx fotoaparáty v mobilech v době, kdy se u nás objevovaly první modely schopné fotit v rozlišení VGA. Cíl byl splněn a s hmotností cca 1200 g a tloušťkou do 15 mm je notebook jednou z nejlehčích třináctek současnosti – a v tloušťce (nebo spíš tenkosti) momentálně vítězí.

Co nejmenším rozměrům ale bylo nutné přizpůsobit vše ostatní. Proto je tady výsuvný Magic Flip, což je sice nepochybně originální a chytré řešení, ale kdyby byl notebook o dva milimetry tlustší, myslím, že by nebylo třeba. Proto není podsvícená klávesnice, protože se prostě nevešla, a proto má baterie podprůměrnou kapacitu 35 Wh – větší nebylo kam dát.

Hardwarovou konfigurací jde o nejrychlejší Ultrabook na trhu, tedy pokud nepočítáme "herní Ultrabooky" jako Aspire M3 či novinky Gigabyte, které tvoří spíše samostatnou kategorii. Co se týče práce ve Windows (Office, surfování po internetu), testovanému modelu v rychlosti se sotva něco vyrovná. Procesor je stejný jako u nejsilnější konkurence a dvojici rychlých SSD v ještě rychlejším zapojení RAID0 nikdo jiný nemá. Osazení konektoru Thunderbolt je navíc esem v rukávu, které testovaný notebook posunuje o krůček dál než ostatní srovnatelná zařízení; záleží ovšem samozřejmě na tom, zda jej využijete.

Největším nedostatkem je bezesporu nepříliš oslnivý displej; před půl rokem bych nad tím mávl rukou, ale dnes už TN panel s rozlišením 1366 × 768 px prostě neosloví.

 

Výsledky testů, fotografie a screenshoty

 

Galerie screenshotů

Kompletní fotogalerie