Alienware M17x R3 – nejlepší konfigurace za téměř sto tisíc

Exkluzivitka v redakci

Mnoho z vás jistě ví, že Alienware se zaměřuje pouze na herní stroje, ať už se jedná o notebooky či počítačové sestavy. Sedmnáctipalcový M17x je herní notebook tradičního mimozemského zjevu s bohatou výbavou. Předem je nutno podotknout, že Alienware je exkluzivní značka, kterou vlastní společnost Dell a stejně jako dnes stojí exkluzivní grafické karty přes třicet tisíc korun, i za tento notebook si připlatíte. Za konfiguraci, která se nám dostala k testu, zaplatíte okolo 90 000 Kč, ale také získáte skvělou záruku NBD (Next Business Day).

 

Než si řeknete, že je takový notebook naprosto zbytečný a předražený, vžijte se do situace nějakého profi hráče, který který jezdí často po turnajích a potřebuje s sebou brát výkonný stroj, který se mu po půl roce nerozpadne. Jak si ukážeme, i s touhle velkou "sedmnáctkou" se dá běžet na akumulátoru relativně dlouho, pokud zohledníme výkonnost. To bude asi nejčastější případ využití takového notebooku a tak se dnes dozvíme, co kupující získá, případně na co se má připravit. Dalším potenciálním kupujícím může být bohatší člověk, který má hráčské choutky a chci jednoduše udělat radost.

 

Model M17x je možno koupit v mnoha konfiguracích a přímo na stránkách Dellu si můžete nakonfigurovat svůj vlastní s tím, co chcete a co vám vyhovuje. Základní konfigurace začíná na ceně $1499. Každý M17x obsahuje devítičlánký akumulátor o kapacitě 90 Wh, což je o něco lepší hodnota, než na jakou jsme u herních sedmnáctek zvyklí. Díky technologii Nvidia Optimus se při méně náročné práci dedikovaná grafická karta vypíná, tudíž je výdrž při surfování, psaní dokumentů a pouštění filmů ne zrovna nejnižší. Možná by se dalo říct, že na takhle výkonný sedmnáctipalcový notebook poměrně slušná. K tomu ale více v příslušné kapitole.

 

Notebook vypadá na první pohled velice zajímavě, dá se říct atypicky. Kombinace "ufonního" a "stíhačkového" vzhledu dává celému M17x takový šmrnc, podle kterého člověk již bez nějakého většího zkoumání pozná, že se nejedná o jen nějaký obyčejný model, ale o nadupanou herní mašinu.

 

Sedmnáctka nadupaná výkonným hardwarem

Sedmnáctka nadupaná výkonným hardwarem

Po výkonové stránce nebude mít majitel této konfigurace snad žádný problém. Jako hlavní výpočetní jednotka je použit čtyřjádrový mobilní procesor Intel Core i7-2820QM. Díky technologii Hyper-Threading má procesor celkem osm výpočetních vláken. Základní deska nese čipovou sadu Intel HM67.

 

 

 

Druhým nejdůležitějším prvkem je grafická karta. V tomto případě jsou osazeny dvě a to Intel HD Graphics 3000 a Nvidia GeForce GTX 580M. Mnoho z vás už jistě tuší, jakou úlohu má jaká karta. Integrované grafické jádro v procesoru je aktivní při nenáročných aktivitách, jako třeba surfování na internetu, poslech hudby, sledování videa (i náročného full HD s velkým datovým tokem a v mkv formátu). Pokud je potřeba většího výkonu, technologie Nvidia Optimus automaticky přepne na dedikovanou grafickou kartu. Ta má k dispozici 2 GB GDDR5 grafické paměti bežící na 3000 MHz.

 

Oproti desktopové verzi je název trochu zavádějící, jelikož není použito jádro GF110, ale "pouze" GF114 s 384 stream procesory. To je v desktopech použito u grafických karet GTX 560 Ti. Taktováno je na 620 MHz. I tak je to však poměrně výkonné řešení a člověk moc často nenarazí na situaci, kdy je potřeba snížit nastavení detailů.

 

V případě pouze herního využití si nějak nedokážu představit, že by někdo využil celých 16 GB operační paměti, kterými byl notebook osazen. U Windows 7 (a nejen u něj) však platí, že čím více operační paměti osadíte, tím větší bude její využití. Velmi užitečné využití bych ale viděl ve vytvoření RAMdisku, jako velmi rychlého a dočasného úložiště. Použity jsou čtyři 4GB moduly od společnosti Samsung s výchozí frekvencí 1333 MHz.

 

Řešení uložného prostoru je opravdu extrémní. V notebooku totiž naleznete celkem dva 256GB SSD disky zapojené v režimu RAID 0 (stripping). Ty jsou taktéž od společnosti Samsung, ale jsou bohužel jen SATA 3 Gb/s, tudíž nejsou nějak extrémně výkonné. I tak však ve stripu nabídnou velmi vysoký výkon.

Vzhled a konstrukce

Vzhled a konstrukce

Skoro celé tělo je z plastu a jediným vnějším kovovým prvkem je pás z kartáčovaného hliníku na ovládacím panelu, v jehož středu naleznete hlavu "ufona" a tlačítka pro změnu hlasitosti, ovládání přehrávače, vysunutí disku z mechaniky, zapnutí/vypnutí Wi-Fi a spuštění Alienware Command Center, ke kterému se dostaneme v části s nainstalovaným softwarem.

 

 

Dominantou víka je opět logo "ufona", které je podsvětleno bílými LED diodami. Není zcela rovné a má na sobě jakési prolisy, které mají ladit se vzhledem celého notebooku. Podobně jako Asusy z řady ROG i Alienware připomíná tak trochu tvary, které mají stíhačky Stealth.

 

Konstrukce M17x je i přes použití plastů velmi pevná. Nikde se nic neprohýbá, ale pár výtek bych i tak měl. Netuším, zda se jedná pouze o problém námi testovaného kusu, každopádně jsme objevili nějaké konstrukční nedostatky. Hliníkový pás, o kterém jsem se již zmínil, se v pravé části u tlačítek odlepoval, našli jsme také několik míst, kde se slícování plastových částí moc nepovedlo a buď odstávají a nebo při potlačení na ně "cvakají". U notebooku za téměř sto tisíc bych tedy čekal lepší zpracování.

 

Celé tělo je pogumované kromě předních "průduchů", plastu okolo klávesnice a rámečku kolem displeje. Když už jsme u toho displeje, je možná trochu škoda, že není použito sklo Gorilla Glass, které několik výrobců notebooků používá. U tak drahého stroje bych to rozhodně čekal. Rámeček okolo něj je z leklého plastu, respektive celá plocha je souvislá, což dává vědět, že i display je lesklý, nikoliv matný. Zda je to dobře či špatně nechám na vás, jelikož sám vím, že každému vyhovuje něco jiného, aneb sto lidí, sto chutí.

 

Přední stranu zdobí dva otvory ve tvaru jakýchsi průduchů. Ty jsou podsvětleny stejně jako plno dalších prvků. Za kovovou perforací je síťovaná látka a můj odhad je, že se za ní nacházejí reproduktory zvukového systému Klipsch.

 

Teplý vzduch z chlazení procesoru, čipové sady a grafické karty se odvádí dozadu. Vlevo můžete vidět vyústění chladiče grafické karty a vpravo vyústění chladiče procesoru a čipové sady. Mezi oběma otvory nalezneme konektor pro připojení napájecího zdroje.

 

Jeho velikost je opravdu ohromná, avšak oproti jiným zdrojům stejného výkonu stále skoro poloviční. Vyráběn je společností Delta Electronics. Maximální výstupní výkon je celých 240 W, tedy je ještě mírně naddimenzován, jelikož jsme se v průběhu testování nedostali se spotřebou nad 180 W. Nedokáži si však představit, že by byl vytížen naplno, jelikož i tak byla jeho teplota při zátěži nějakých 73 ¬∞C na povrchu.

 

Na akumulátoru se nachází fíčura, kdy se po zmáčknutí tlačítka rozsvítí příslušný počet diod podle toho, jak hodně je akumulátor nabit.

 

Konektorová výbava

Nabídka konektorů a různých rozhraní je opravdu bohatá. Nejprve se podívejme na levou stranu. Pro připojení do sítě kabelem je k dispozici ethernet konektor. Pokud budete chtít použít externí monitor, projektor a jakékoliv další zobrazovací zařízení, můžete jej připojit do D-Sub, HDMI či mini DisplayPort konektoru. Dále zde ještě máme dva porty USB 3.0 a vstupy/výstup zvukového kodeku.

 

Na pravé straně asi jako první zaujme štěrbinová mechanika, která podporuje jak CD, DVD, tak i Blu-ray média. Nad ní je čtečka paměťových 9 v 1. Jelikož by dva porty USB byly málo, osadil výrobce ještě další "tři". Proč v uvozovkách? Jeden je totiž kombinovaný s eSATA konektorem. Nakonec tady máme tak trochu netradiční řešení. Ač u notebooků najdete v naprosté většině případů grafické výstupy, námi testovaný Alienware má dokonce i HDMI vstup. Využít jej můžete například k připojení herní konzole.

 

Displej, klávesnice a touchpad

Displej, klávesnice a touchpad

Klávesnice a touchpad

Po týdnu používání M17x jsem byl z klávesnice doslova nadšen. Pracuje se na ní moc příjemně, odpor kláves je naprosto optimální pro mé prsty a celkové rozložení velmi povedené a podobné běžným externím klávesnicím. Za co bych ještě výrobce pochválil, je velká klávesa enter, která bývá u notebooků často zmenšená. U herního notebooku samozřejmě nesmí chybět oddělený blok šipek od ostatních kláves.

Takovým luxusnějším bonusem je podsvícení jednotlivých kláves. V aplikaci Alienware Command Center je možno zvolit jednu z dvaceti barev včetně černé, respektive vypnutí. Nastavení je velmi bohaté a kromě trvalého svícení lze nastavit i pulzování či přechod mezi barvami. Mně osobně se v noci nejlépe pracovalo při tmavší modré barvě, která není moc výrazná a klávesy byly nasvíceny jen tak decentně. Přes den je to asi celkem jedno, jelikož nebude podsvícení potřeba a záleží jen na vašem vkusu. Pro zajímavost přidávám fotku, kde můžete vidět opravdový mišmaš barev.

 

Narazil jsem však i na jednu vadu podsvícení a to v určité části klávesnice. Netuším, zda měly diody špatný kontakt, či byla chyba někde jinde, ale několik jich při jiné než modré barvě svítilo jiným odstínem nebo spíše jinou barvou. Po zmáčknutí kláves v těchto místech se barva změnila na správnou. Po chvíli práce však opět přeskakovala.

Používání touchpadu je taktéž velmi příjemné. Je poměrně velký a povrch je ideální. Stisk levého či pravého tlačítka není doprovázen žádným cvaknutím, je velmi tichý a jistý.

 

Skrolování je ve výchozím nastavení vypnuto. Pokud jej chcete využívat, musíte jej v Command Center zapnout. Nepodařilo se mi zjistit, zda umí touchpad i multidotykové ovládání, každopádně nefungovalo a v nastavení ani nebylo.

Displej

Pant displeje je pouze ve středové části. I tak však drží displej v nastavené pozici velmi pevně. Jelikož jsem notebook často otevíral a zavíral, mohu říct, že mě "kvalita" pantu překvapila.

 

Jelikož jsme měli na test vyšší model, měl dodaný 17,3" displej rozlišení full HD (1920 × 1080 px). Aby bylo zhodnocení kvality displeje na úrovni, opět jsme požádali kolegy z ExtraHardware o řádné přeměření a verdikt. V následujících několika odstavcích se tedy dozvíte, jak na tom Alienware po stránce displeje je.

Ačkoli je displej poměrně velký a osazený v drahém notebooku, nevsadil Dell na některou z "lepších" matric (IPS či VA). Na druhou stranu, hráčské stroje (notebooky i stolní PC) jsou takřka bez výjimky osazovány levnými TN. Monitory s touto matricí sice nemohou nabídnout skvělé pozorovací úhly (a v případě bližšího posazení k relativně velké úhlopříčce také zcela homogenní barevné podání po celé ploše), zato je velmi snadné dosahovat rychlé odezvy. V praxi sice nebyla odezva u tohoto displeje tak bleskurychlá jako u některých desktopových TN (zejména těch 120Hz), ale i tak se vešla do 19 ms.

Ačkoli nepatřím mezi uživatele extrémně citlivé na rychlost odezvy, nemyslím si, že byste i při hraní velmi rychlých her typu Counter-Strike, Call of Duty či Battlefield měli mít problémy se šmouhováním. Potud tedy fajn.

Na notebooku kupodivu nenajdete senzor intenzity světla v okolí, jas musíte tedy reagulovat pouze manuálně. Můžete tak činit v rozsahu 32 až 264 cd/m2. Zatímto minimální jas pro vás bude i za noci nejtemnější zcela v pořádku, maximální jas se sice nevymyká notebookovému průměru (či dokonce nadprůměru), ale na nějaké hraní venku na sluníčku to není. Existují i menší a levnější notebooky s rozsahem větším, třeba až někam k 350 cd/m2 (stále mluvíme o jasu bílého bodu, měřeno poblíž středu displeje).

Notebookové displeje bývají na štíru také s kontrastem a podáním černé barvy. U M17x jsou v rámci notebooků a dokonce i obecně panelů TN obě hodnoty opět nadprůměrné. Jas se při střední intenzitě podsvícení pohybuje těsně pod 700:1 a černá pak kolem relativně nízké hodnoty 0,19 cd/m2 (nižší je lepší, spousta notebookových LCD nejde s černou pod 0,40 cd/m2, nejlepší desktopové IPS umí asi 0,11 cd/m2, prim v tomto hrají VA s až 0,03 cd/m2).

Úplně nakonec jsme nechali měření barev. Zde uspěje opravdu málokterý notebook, ačkoli když se Dell může vejít s tovární předkalibrací do ceny např. 24" LCD U2410 (cca 12 000 Kč s DPH), mohl by to určitě dělat i u svých top notebooků.

Kdo dával pozor v recenzi HP EliteBook 8460p, už ví, že po stránce barevného gamutu dopadl M17x velmi dobře. Pokryje takřka celý rozsah prostoru sRGB, v modré a hlavně zelené umí předvést ještě sytější odstíny.

Horší je to pak už s barevnými odchylkami od referenčních barev. Odstíny šedé jsou zcela mimo a průměrná barevná odchylka je horší než snad u úplně nejlevnějšího desktopového monitoru. Zřejmě má být hráčům jedno, že si jejich monitor barvičky na fotkách vymýšlí. Budou docela barevné (syté) a kontrastní, tak co. Také teplota barev a nastavení gamy se od standardu (6500 K, resp. 2,2) nechvályhodně lišilo. Navzdory poslednímu odstavci, který můžete částečně spravit i softwarovou kalibrací "od oka", lze displej v M17x hodnotit kladně a považovat jej za nadstandardní.

Výdrž na akumulátor, chlazení a podání zvuku

Výdrž na akumulátor, chlazení a podání zvuku

Výdrž na akumulátor

Když jsem se dozvěděl, v jaké konfiguraci notebook k testu dostaneme, říkal jsem si, že výdrž při běhu na akumulátoru nebude moc velká. Ten Dell dodává o kapacitě 90 Wh. Jeho umístění je trochu netradiční a to v přední části.

Je jasné, že při nějakých náročnějších aktivitách moc dlouho notebook nevydrží. Při hraní Mafie II jsem se dostal na 1 hod. a 20 min., což není zase tak špatné. Zajímavější je však výdrž při surfování na internetu. Jak jsem se již zmínil, díky dvěma grafickým jádrům je využito technologie Nvidia Optimus, která mezi těmito akcelerátory přepíná, pokud není potřeba výkonu dedikovaného.

 

Zde už jsem se dostal na hodnotu přes tři hodiny, přesněji tři 3 hod. a 17 min. Vzhledem k výkonu a velikosti je to relativně slušný výsledek. Jistě, mnoho notebooků jej překoná, jenže kolik notebooků má takovou HW výbavu a delší výdrž na akumulátor?

Dva separované "okruhy" pro CPU a GPU

Pro dedikovanou grafickou kartu a procesor s čipovou sadou jsou chladiče zvlášť. Hlučnost ventilátorů v klidu je velmi nízká a notebook uslyšíte jen v opravdu tichém prostředí (v přímém porovnání s mým obstarožním Asus EEE 1000HD je hlučnost dokonce ještě nižší). V zátěži se hlučnost zvyšuje velmi razantně, ale pořád je, myslím si, oproti některým jiným herním modelům od různých výrobců dobrá.

 

S tím souvisí i teploty. Regulace je zřejmě nastavena více na ticho, než-li na "výkon" a tak se teplota procesoru při hraní vyšplhala na maximálně 85 ¬∞C. Při náročném vytížení v LinX byla maximální teplota o 2 ¬∞C vyšší, tedy 87 ¬∞C.

Samotný Intel uvádí maximální provozní teplotu 100 ¬∞C, tudíž je tam ještě nějaká ta rezerva, když se například chladič začne zanášet prachem, nebo je ucpán nasávací otvor. Navíc jsme testovali za velmi vysokých letních teplot, kdy bylo v redakci 34 ¬∞C, tudíž taková zkouška ohněm.

 

Teplota grafické karty GTX 580M se v průběhu týdenního testování vyšplhala maximálně na 78 ¬∞C. S ní jsme však narazili na jeden problém, který se s modelem M17x táhne již od roku 2009, jak zjistil kolega Petr Bokoč. V jejím BIOSu je totiž limit spotřeby (či teploty) nastaven velmi nízko a při pořádném zahřátí karta začíná throttlovat (takty se přepnou do nejúspornějšího režimu) - s teplotou se zvyšuje odpor a s tím také stoupá proud, proto nevíme, zda se špatně nastavena ochrana týká spotřeby či teploty. Tato situace trvá asi minutu, než se jádro zchladí na určitou teplotu a poté se takty přepnou zpět na maximální výkon (tedy 3D režim). Jako příklad může být screenshot při běhu FurMarku, který však není úplně ideálním případem.

 

V něm se totiž proces throttlování opakuje velmi často, kdežto v náročných hrách (u nás například v Mafii II) se poprvé projeví asi po čtvrt hodině a poté pravidelně zhruba po deseti minutách. V ne tak úplně náročných hrách, jakými jsou třeba v našem případě Company of Heroes a Battlefield 2, se tato "chyba" neprojevila. Tohle by se u notebooku za 90 000 Kč rozhodně objevovat nemělo.

Zvuková soustava se subwooferem v akci

Pokud zrovna nemáte k dispozici například své domácí reproduktory, nabízí Alienware M17x zvukovou soustavu o dvou reproduktorech a jednom subwooferu, alespoň podle specifikací. Samotný subwoo Abych se přiznal, zvuk není zrovna má parketa ohledně popisu technologií a podobně, tedy bude následující text obsahovat pouze mé subjektivní dojmy.

S nastavením jsem si nijak nehrál a poslech hudby nebo také sledování filmů probíhalo ve výchozím nastavení. Po poslechu první skladby jsem si říkal, že to není vůbec špatné. Při dalším používání, kdy jsem se podíval i na pár filmů, jsem zhodnotil, že je ozvučení poměrně dobré. Není to žádný "plechový" zvuk, který často slýcháváme, bez zvýrazněných jakýchkoliv složek.

"Ultimátní" hardware a jeho výkon

"Ultimátní" hardware a jeho výkon

Vzhledem k výkonnosti notebooku najdete v dnešním testu výsledků více, než je obvyklé. To proto, abyste získali komplexní pojem o tom, jak hodně je oproti jiným notebookům výkonnější. Všechny testy jsou provedeny podle zavedené metodiky, aby bylo možno testovaný model porovnat s dalšími.

 

Syntetické benchmarky 3DMark Vantage a PCMark Vantage nám ukazují, že Alienware M17x je nejvýkonnější z dosud testovaných notebooků a v 3DMarku se na nej těsně dotáhnul Goldmax Racer. To samé se týká i herních testů a testů procesoru, kde byl na tom Goldmax velmi podobně nebo trochu hůře.

 

Naopak výkon dvou SSD v RAIDu je ultimátní a nemá při porovnání zdaleka žádnou konkurenci. Jen je možná trochu na pováženou, proč výrobce zvolil toto zapojení. Zda máte rychlost čtení 250 MB/s nebo 500 MB/s, při práci v systému to již nepoznáte a tak by možná bylo vhodnější první SSD použít pro systém a druhé SSD například pro nainstalované hry, data, atd.

 

Ze zajímavosti jsem změřil také výkon v benchmarku Mafie II, která v testovací metodice nefiguruje. Při maximálním nastavení detailů, rozlišení full HD a PhysX na vysokou úroveň byl výsledek 27,4 FPS. Po snížení úrovně PhysX a vypnutí Ambient Oclussion věřím, že by byla hratelnost mnohem lepší bez nějakých výrazných propadů.

Závěr nesoucí se v duchu nejistoty

Závěr nesoucí se v duchu nejistoty

Jsme již na konci dnešní recenze a tradičně nás čeká závěrečné zhodnocení a zkonstatování, co se nám na notebooku líbilo či nelíbilo. Mnoho z vás bude mít asi připomínky, jak můžu tak drahý notebook vůbec hodnotit kladně. Je nutné si uvědomit, že herní notebook od Alienware je exkluzivní věc stejně jako například drahá luxusní auta. Člověk má pocit, že si koupil něco výjimečného, co jen tak někdo nemá.

Bohužel i u luxusních věcí udělá výrobce sem tam nějakou tu botu. V tomto případě se jedná o ne úplně stoprocentní provedení plastů, respektive jejich slícování, chyba podsvícení klávesnice a problémy s grafickou kartou. Její chladič byl uchycen špatně a kvůli nízko nastavenému teplotnímu limitu throttlovala v náročných hrách či zátěžových testech.

U prvních dvou "vad" by se dalo říct, že se mohou týkat jen kousku, který se nám dostal do rukou. U problémů s dedikovanou grafickou kartou se to však říct nedá, jelikož podle mnoha diskuzí se Dell s tímto problémém potýká u modelu M17x již od roku 2009.

I tak však můžu prohlásit, že konstrukce a pevnost celého těla je na velmi vysoké úrovni. Pogumovaný povrch se mi velmi líbil, byť na něm šly vidět šmouhy a otisky možná ještě více než na lesklém povrchu. Kvalitní klávesnice a touchpad zpříjemní práci s notebookem a kvalitnější reproduktory taktéž nejsou k zahození. Vše podtrhuje ultimátní výkon, kterým notebook disponuje. Extrémně rychlé datové uložiště a 16 GB operační paměti dává vědět, že lze tuto konfiguraci využít nejen na hry.

O výkon ve hrách se poté stará čtyřjádrový mobilní procesor Intel Sandy Bridge s osmi výpočetními vlákny a dedikovaná grafická karta Nvidia GeForce GTX 580M ("ekvivalent" desktopové GTX 560 Ti) 

Výdrž na baterii není nejhorší vzhledem k použití výkonného hardwaru a velikosti displeje. Ten také nesmíme zapomenout zmínit, jelikož se jedná o nadprůměrný full HD panel mezi notebooky a na rozdíl od pracovního HP EliteBook 8460p, který jsme taktéž podrobili měření sondou, dopadl mnohem lépe.

Za zapůjčení notebooku Alienware M17x děkujeme českému zastoupení
společnosti Nvidia