Tak
hezky od začátku. V roce 2006 AMD koupila kanadskou ATI, a není to tak
daleko od té doby, co se v roadmapách objevily procesory Bulldozer
(převálcování Intelu ve stolních počítačích) a Bobcat (superúsporná
konkurence pro Atom). Právě Bobcat je procesorové jádro, které je srdcem
APU, jež si dnes ukážeme.
Dále je tu koncept Fusion, se kterým se AMD také chlubí dlouhou dobu,
nějaký ten pátek má dokonce v logu napsáno „budoucnost je fusion“. Rick
Bergmann za AMD nedávno prohlásil, že „věří, že procesory AMD Fusion jsou zkrátka největším pokrokem v počítačích od více než čtyřicet let starého vynálezu architektury x86“
a že prý se „v jednom velkém kroku posunou do té situace, že v
noteboocích s celodenní výdrží uživatelům nabídnou vždy a vše v HD a
procesor s výkonem osobního superpočítače.“ I pro běžná PR vyjádření je
takové sebevědomí trochu netypické, co má tedy AMD v rukávu kromě
procesoru a grafiky v jednom čipu, jako si to už zařídil i Intel u Sandy
Bridge?
AMD na svém webu začíná několika mírně sci-fi otázkami, třeba „Dovedete si představit, že ukážete prstem na herce ve filmu a notebook bez vytáček najde na ČSFD nebo Wikipedii informace o něm?“ a vysvětluje, že Fusion má možnosti toto umožnit i jinak než v laboratorních experimentech.
Inu začneme bez velkého patosu a vysvětlíme si v kostce: proč by to
úžasné APU (Accelerated Processing Unit) mělo teoreticky být lepší než
oddělené čipy CPU a GPU a v čem by se mělo lišit od jednoho čipu Sandy
Bridge s CPU i grafikou?
APU: o co jde?
...zbytek článku si můžete přečíst na Extranotebooku.
