Odpověď na názor

Aznohh:
Investor samozřejmě přikupuje v době, kdy jde dolů cena akcie, nikoliv hospodaření společnosti.
Když jste nakousnul třeba Nokii. Na cenovém vrcholu (2007), bylo P/E přes 20 (pro srovnání Intel má dneska 11). Dva roky poté, když jí všechno klesalo, P/E naopak rostlo a bylo přes 50. Investor by tedy nenakupoval ani na tom vrcholu, ale už vůbec ne při poklesu (za ty 2 roky asi na třetinu). Následně se dostala do ztráty a tam už vůbec nemá smysl mluvit o dokupování.
Ten Intel nemám rád proto, že by jeho pozice byla neotřesitelná, ale proto, že jeho akcie jsou levné v porovnání s tím, jak hospodaří. Ano, může se to změnit. A až se to změní, změním já pohled na jeho akcie.
Co se rizika týče, investor jako já, ho nemá zrovna velké. Má portfolio akcií napříč obory, takže i kdyby zčista jasna nějaká jeho firma zkrachovala (jako např. Enron), tak mu prostě jen klesne o trochu hodnota portfolia. A pokud nekrachuje, ale jen začne ke krachu mířit, vždycky může z investice vycouvat. Takhle jsem třeba vycouval z krachující Arch Coal. Prodělek není žádná katastrofa. Prodělek je naopak hodně důležitej pro sebevědomí. Když se člověku daří na co sáhne, má tendenci začít riskovat a dosahovat vyšších zisků za kratší dobu. Když mu prodělek připomene, že není Bůh, jeho tendence k riskování se snižují.
Jen pro představu. Za posledních 7 let jsem vlastnil či vlastním 15 akcií, z čehož 5 bylo či je prodělečných (největší prodělek byl 42 %). Taky z těch 15 dvě firmy zkrachovaly (na jedné z nich jsem ale i přesto vydělal). Průměrný výnos za těch 7 let je přesně 13 % p. a. čistého, po započtení kurzových zisků by to bylo ještě víc.
Prostě investor se ztrátou musí počítat. A musí se chovat tak, aby mu tu ztrátu dokázaly pokrýt jiné investice.