AMD R9 290X Quiet mode: ticho léčí vysokou spotřebu, ale výkon padá

29. 10. 2013

Sdílet

 Autor: Redakce

AMD Radeon R9 290X a Quiet Mode

Ve čtvrtečním testu jsme vás seznámili s novinkami, se kterými přichází špičkové Radeony s novým GPU Hawaii a s výsledky a chováním Radeonu R9 290X v Uber Mode – extrémním profilu, který je uložený v jednom ze dvou BIOSů a má z karty dostat co nejvyšší výkon, pokud přimhouříte oči (nebo spíš zacpete uši) nad provozními vlastnostmi.

S druhým BIOSem běží karta v tzv. „Quiet Mode“ a aktivuje se posunutím přepínače směrem k záslepce. Vyhovovat by měl hráčům, kteří si potrpí na nízkou hlučnost.

Karta v tichém režimu mění nastavení regulace a ventilátor běží na nižších otáčkách (lehce přes 2000 ot./min oproti více než 3000 ot./min s Uber Mode). Protože přepracované řízení spotřeby PowerTune reguluje nastavení karty tak, aby dosahovala cílové teploty 95 °C a protože má GPU Hawaii dost vysokou spotřebu, právě nastavení výkonu ventilátoru má na pracovní frekvence GPU nebývale velký vliv.

AMD Radeon R9 290X

Ještě zopakuji vyjádření, které k nadprůměrně vysoké pracovní teplotě GPU poslalo AMD:

„Řada 290 ke navržená tak, aby běžela stabilně na 95 °C. Díky tomu maximalizujeme výkon při minimalizaci hlučnosti. Dosahujeme toho zvyšováním taktu a napětí a/nebo snižováním otáček ventilátoru, dokud GPU nedosáhne cílové teploty. Kdybychom zvolili teplotu nižší, obětujeme výkon, nebo hlučnost.

 

Někoho může teplota 95 °C znepokojovat, ale ujišťujeme vás, že jde o bezpečnou hodnotu, na které může GPU pracovat po celou dobu životnosti. Po technické stránce neexistuje důvod, proč ji snižovat. Stejně jako u ostatních nastavení PowerTune má ale uživatel vše pod kontrolou. Pokud preferujete provoz při nižších teplotách jako 85 °C či 73 °C, doporučujeme upravit nastavení podle vlastních preferencí a napsat o tom do recenzí. To je ostatně důvod, proč produkty navrhujeme s takovou mírou flexibility.“

Na rozdíl od praxe běžné u nereferenčních modelů, kdy se s rychlejším profilem zvedají takty, mezi profilem Quiet a Uber nepoznáte v „papírových“ parametrech karty rozdíl. Liší se jen verze BIOSu.

Quiet Mode | Uber Mode

Přesto je ve výkonu v obou režimech dost velký rozdíl. Nejlépe je to vidět na testech provozních vlastností v Crysis, Aliens vs Predator a Metro: Last Light, proto vám doporučuji tyto kapitoly nepřeskakovat a porovnat je i s výsledky naměřenými v Uber Mode. Jsou klíčem k pochopení toho, co se po spuštění zátěže s kartou děje a proč jsou mezi oběma režimy takové rozdíly i přesto, že jsou jedinou zjevnou odlišností jiné otáčky ventilátoru.

 

AMD Radeon R9 290X

Ještě připomínám, že testovaná karta už bohužel nemá originální pastu. Teploty GPU i hlučnost s původní pastou byly na stávající poměry nestandardně vysoké. Protože jako první je v takovém případě na ráně špatný kontakt chladiče nebo špatně nanesená teplovodivá pasta (hlavně u prvních sérií karet to nebývá nic neobvyklého), a protože nebylo možné ověřit, zda se další karty chovají podobně, první recenzent vzorek pro jistotu rozebral a přepastoval. Naměřené hodnoty by tedy měly být optimističtější než s původní pastou.

Testovací sestava, metodika

Testovací sestava

Jako testovací platforma posloužila základní deska Gigabyte X79-UD5 s BIOSem F10. Procesor je šestijádrový Core i7-3960X s TDP 130 W, který je přetaktovaný na 4,2 GHz při 1,36 V. Asistuje mu 16GB kit operačních paměti DDR3 od Kingstonu.

  • základní deska: Gigabyte X79-UD5
  • procesor: Core i7-3960X (deaktivovaný HTT, C1E, EIST), 4,2 GHz na 1,36 V
  • chladič CPU: Noctua NH-D14
  • paměti: 4× 4 GB Kingston DDR3 KHX2133C11D3K4/16GX
  • zdroj: Enermax Revolution 85 ERV920EWT-00, 920 W
  • pevný disk: Intel SSD 510 (250 GB)
  • skříň: Gelid DarkForce
  • operační systém: Windows 7 x64

Testovací sestava na grafické karty

Testovací sestava na grafické karty

Testovací sestava na grafické karty Testovací sestava na grafické karty Testovací sestava na grafické karty Testovací sestava na grafické karty Testovací sestava na grafické karty

Testy spotřeby a teplot probíhají při okolní teplotě 23 °C.

Testy hlučnosti

Hlučnost grafických karet měřím samostatně na speciální sestavě, která vznikla jen kvůli tomuto účelu. Podrobnosti o ní najdete v článku Ze zákulisí: nové sestavy pro měření grafik a hlučnosti. Sestava je osazená SSD, o chlazení dvoujádrového Athlonu se stará chladič Noctua NH-C14, která během měření hlučnosti chladí procesor jen pasivně. Jediným aktivním zdrojem hluku u sestavy při měření je tak tichý zdroj Enermax s ventilátorem běžícím na přibližně 600 ot./min. Abych hluk jeho ventilátoru co nejvíc izoloval od grafické karty, je záměrně umístěný až za základní deskou.

testovací sestavy 4 testovací sestavy 5 testovací sestavy 6 testovací sestavy 7
testovací sestavy 17 testovací sestavy 18 testovací sestavy 19 testovací sestavy 20

Při měření na grafické kartě nastavím otáčky, které jsem zjistil ze zátěžových testů naměřených na herní sestavě a změřím samostatně hlučnost grafické karty. Protože je většina karet (hlavně bez zátěže) tišší než samotná testovací sestava pro měření výkonu, je to jediná možnost, jak se vyhnout zkreslení výsledků systémovými ventilátory a ostatními aktivními prvky chlazení.

Ovladače a karty pro srovnání

Ve srovnání najdete karty, které jste mohli vidět v recenzích na Extrahardware.cz. Na jakých ovladačích byla karta testovaná zjistíte z podrobnějších informací, které se zobrazí v rámečku v grafech po najetí na příslušný datový pruh.

 

 

Aliens vs. Predator, Battlefield 3

Aliens vs. Predator

Scénu z úvodu hry jsme nově nahradili samostatným benchmarkem, který je na internetu k dispozici ke stažení zdarma. Běží v režimu DirectX 11 a je o poznání náročnější než náš původní test.

Pro snadnější testování existuje utilita AvP benchmark tool, tu stačí nastavit takto a spustit test:

 

Pro pomalejší grafiky přidávám i méně náročné nastavení bez teselace a MSAA 4×, do celkového průměru se ale oba následující grafy nezapočítávají.

Battlefield 3

Battlefield testuji s maximální úrovní detailů, výjimkou je pouze deaktivované vyhlazování MSAA, který kvůli náročnosti enginu zvládají rozumně jen nejvýkonnější karty. Vyhlazuje se tedy pouze pomocí FXAA. Testuje se 70 sekund dlouhý úsek po začátku druhé mise Operation Swordbreaker po vystoupení z transportéru.

Bioshock Infinite, Cliffs of Dover (Il-2 Sturmovik)

Bioshock Infinite

Pro otestování Bioshocku používám vestavěný benchmark. Testuji s detaily nastavenými na maximum.

     

Cliffs of Dover

Pokračování jednoho z nejpopulárnějších leteckých simulátorů je na hardware velmi náročné. Většina položek v nastavení snižuje kvalitu obrazu, ale k výrazně vyššímu výkonu nepomáhá. Proto jsem zůstal u velmi vysokého nastavení a stáhl jen kvalitu efektů, stromů a množství budov i za tu cenu, že výsledky naměřené u slabších karet budou nízké a snímkové frekvence možná až nehratelné.

Pro testování v této hře se většinou používá jeden z dodávaných záznamů. Ty ale bohužel nepatří k nejnáročnějším. Proto jsem nahrál vlastní záznam nad Londýnem.

Crysis 3, F1 2013

Crysis 3

Protože by velmi vysoké nastavení bylo pro většinu stávajících karet příliš náročné a vysoké zase zbytečně nízké, zvolil jsem vlastní nastavení. Vycházel jsem z globálního nastavení velmi vysoké, ale u položek post processing, stíny a voda jsem detaily snížil o jeden stupeň na vysoké. Pro vyhlazování hran jsem zvolil méně náročné SMAA střední (2TX).

Testuji na dlouhé, na rozličné efekty bohaté a poměrně náročné úvodní animaci z mapy „Swamp“, která přísluší čtvrté misi s českým názvem „S plným rizikem“. Počítejte s tím, že ve hře narazíte i na náročnější pasáže. Zejména při obtížně opakovatelných (měřitelných) přestřelkách může být výkon karet podstatně nižší.

F1 2013

F1 2013 je poslední ze známé série závodních her od Codemasters postavených na EGO Engine 3.0. Oproti F1 2012 má vylepšenou, avšak na výkon karet stále velmi nenáročnou grafiku.

Pro testy jsem zvolil maximální nastavení s vyhlazováním MSAA 4×. Vestavěný benchmark nepoužívám se standardním nastavením, ale vytvořil jsem vlastní konfigurační soubor. Z okruhů, které jsou k dispozici, jsem vybral nejnáročnější Jerez a zredukoval počet vozů, používám následující nastavení:


 
  
  
  
  
  
  
  
  
 

Max Payne 3, Metro: Last Light

Max Payne 3

V Max Payne 3 jsou téměř všechna nastavení na maximu, výjimkou je snížené rozlišení map pro stíny. Z obdobného důvodu a také kvůli velkým nárokům na výkon karet je deaktivované náročnější vyhlazování MSAA, hrany jsou vyhlazované pouze pomocí FXAA. S vyšší kvalitou stínů a s vyhlazováním MSAA by nebylo možné testovat karty s 1 GB paměti.

FRAPSem měřím úvodních 38 sekund od druhého checkpointu z páté kapitoly, který patří k nejnáročnějším checkpointům ve hře.

Metro: Last Light

Metro testuji pomocí vestavěného benchmarku, který je velmi náročný (přinejmenším je náročnější než několik úvodních hodin hry pro jednoho hráče).

" width="700" height="394" frameborder="0">

 

Testuje se tato trojice nastavení:

 

Třetí měření se zapnutou GPGPU akcelerací PhysX jsem přidal spíše pro ilustraci toho, co pokročilejší fyzika s výkonem karet ve hře udělá. Do celkového průměru však započteno není.

Ačkoliv by se mohlo z průměrných snímkových frekvencí zdát, že je hra s pokročilou fyzikou bez problémů hratelná i na Radeonech, není tomu tak. S Radeony se ve scénách náročných na fyziku propadá na nehratelné snímkové frekvence (pro podrobnosti viz samostatný článek s průběhy frametimes věnovaný Metru).

Splinter Cell Blacklist, Total War: Shogun 2

Splinter Cell Blacklist

Splinter Cell Blacklist testuji na jedné z nejnáročnějších scén ve hře jednoho hráče, které jsou dostupné z uloženého checkpointu. Jde o úvod k misi Vězeňské zařízení, zátoka Guantanamo, Kuba. Pomocí FRAPSu měřím úvodních 82 sekund.

 

Testuje se s detaily nastavenými na ultra a vyhlazováním MSAA 2×, náročnější MSAA 4× už by bylo zejména ve vyšším rozlišení 2560 × 1600 bodů stěží hratelné na highendových kartách.

Total War: Shogun 2

Pro měření používám vestavěný benchmark s vlastním nastavením detailů (na maximum) a vyhlazováním MSAA 4×.

Kromě výše uvedeného nastavení v rozlišení 1920 a 2560 bodů pouštím i méně náročný test se standardním nastavením, uvádím jej pro porovnání s výsledky, které najdete jinde. Do průměrů se ale tento výsledek nezapočítává.

The Witcher 2 (Zaklínač 2)

The Witcher 2 testuji s téměř maximálním nastavením detailů, výjimkou je pouze nastavení Nejlepší kvalita (UberSampling), které je vypnuté.

Do metodiky jsem vybral lokaci, jež patří určitě mezi nejnáročnější: poslední část kapitoly zvané Vedení útoku, kdy drak proboří hradby a útočí na vaši družinu i nepřátelské vojáky.

" width="560" height="315" frameborder="0">

 

Chování PowerTune: Crysis

Zpočátku byla průměrná snímková frekvence cca 83,6 fps a karta chvíli běžela na frekvencích kolem 990 MHz, už během zahřívání karty začalo jádro snižovat takty a frekvence GPU s rostoucí teplotou pomalu klesala. Jakmile karta dosáhla 94 °C, snižování taktů výrazně zrychlilo. Po nějakých padesáti sekundách už karta oscilovala v rozmezí 727-800 MHz a po dalším zahřívání teplota vzrostla ještě o stupeň a frekvence už se stabilně držela na 727 MHz. Při nich se snímková frekvence propadla z 83,6 na 66,1 fps.

 

Nejvyšší spotřeby karta dosáhla chvíli předtím, než karta dosáhla 94 °C. To se spotřeba sestavy pohybovala kolem 442 W (to je stejné jako s profilem Uber), pak následoval prudký pokles (o cca 80 W za půl minuty). Spotřeba se ustálila na 355,8 W. Na tomto měření mimochodem pohoří recenzenti, kteří zaznamenávají pouze špičky (v obou režimech téměř shodnou hodnotu, přes 440 W) nebo ti, kteří odečítají spotřebu jen pár desítek sekund po spuštění zátěže.

A ještě zbývá ventilátor, ten zůstal na ~2040 ot/min při 94 °C a při 95 °C ještě přidal na cca 2060 ot./min.






Chování PowerTune: Aliens vs Predator

Aliens vs Predator je ukázkový příklad toho, co to s výsledkem udělá, pokud při testování vezmete výsledek studené karty místo karty po zahřátí.

První zhruba dvouminutový úsek karta se studeným chladičem zvládá na plný plyn. Už v druhém ale takt pozvolna klesá někam k 800 MHz a v dalších už frekvence po půlminutě osciluje pod 800 MHz. Velmi dobře je to vidět i na grafu spotřeby PC, při prvním průběhu a při začátku druhého ještě roste, v dalších už je špičková spotřeba podstatně níže.

 

A co se přitom děje s výkonem? Mezi prvním a druhým průběhem je dost výrazný sešup.

  • 102,8
  • 95,1 (-7,5 %)
  • 90,9 (-11,5 %)
  • 90,4 (-12,0 %)
  • 90,3 (-12,2 %)
  • 90,3 (-12,2 %)

 

U referenční GeForce GTX 780, která za takové „švindlování“ v testech sklidila nemálo kritiky, nejsou rozdíly zdaleka tak dramatické:

  • 86,2
  • 83,4 (-3,2 %)
  • 83,0 (-3,7 %)
  • 82,9 (-3,8 %)
  • 82,8 (-3,9 %)
  • 82,8 (-3,9 %)






Chování PowerTune: Metro: Last Light

Při simulaci „běžné“ herní zátěže v benchmarku Metro: Last Light (3×1920 × 1080, 3× 2560 × 1600, 3× 1920 × 1080 s advanced PhysX) se karta držela v nejnižším rozlišení na maximálním výkonu zase jen po dobu prvního a kousek z druhého průběhu.

Rozdíl mezi prvním a třetím průběhem? Opět dost výrazný pokles, ze 73,05 na 66,32 fps (o 9 %). U GTX 780 to bylo jen ze 61 na 59,7 fps (-2,1 %).

 






Teploty, otáčky ventilátoru, hlučnost

Teplota grafického čipu

Teplota grafického čipu je údaj získaný ze senzorů pro monitoring grafické karty. Hodnoty berte spíše jako orientační, diagnostické utility se spoléhají na informaci, kterou jim předá samotná karta a ta nemusí odpovídat reálné teplotě GPU. Ze zkušeností s jinými komponentami víme, že diagnostika dokáže tyto hodnoty přikrášlit a občas naměří i nižší hodnoty než je teplota okolního vzduchu. Proto bych nedoporučoval přinejmenším vzájemně srovnávat hodnoty naměřené na různých GPU.

S teplotami čipu bez zátěže nebývá problém, přesto může být tento údaj zajímavý. Pokud je karta i bez zátěže hlučná a teplota GPU je přitom nízká, svědčí to o nevhodném nastavení regulace otáček (karta je hlučnější, než by při lépe zvládnuté regulaci mohla být).

Teplota grafického čipu v zátěži by se určitě neměla dostat přes 100 °C. Už při teplotách přes 90–94 °C ale začínají nějaké karty výrazně snižovat takt jádra nebo roztáčet ventilátory na plný výkon.

Specialitou jsou karty s GPU Boost 2.0, jejichž regulace karty automaticky přetaktovává tak, aby teplota GPU nepřesáhla nastavenou hodnotu (standardně 80 °C). V případě, že je u karty s GPU Boost naměřená hodnota 80 °C, s velkou pravděpodobností karta narazila na cílovou hodnotu a snížila úroveň přetaktování.

Teplota grafického čipu u testované karty

K teplotě bez zátěže nemám větší výhrady, teplota v zátěži je naopak ve srovnání s tím, nač jsme v současnosti zvyklí a zejména ve srovnání s teplotním limitem používaným u GeForce s GPU Boost 2.0 podstatně vyšší.

Karta řídí spotřebu a ventilátory tak, aby jádro dosahovalo na současné poměry nezvykle vysokých 95 °C (u GeForce je to už hodnota, na které začíná karta aktivovat ochrany proti přehřívání). Podle vyjádření AMD je to ale záměr a hodnota naprosto bezpečná.

V obou případech se zarazila u hranice 95 °C. V režimu Quiet to ale bylo po zahřátí při taktu 727 MHz a ~2065 ot./min u ventilátoru, zatímco v Uber běžel ventilátor na 3025 ot./min a takty oscilovaly kolem 950 MHz.

Otáčky ventilátoru

Protože ne všechny karty používají stejně koncipované chladiče a zejména stejně velké a stejně výkonné ventilátory, nemá samotné porovnávání otáček ventilátorů valný význam. Údaje v tomto grafu slouží pouze jako doplnění pro měření hlučnosti.

Radiální (odstředivé) ventilátory s lopatkami po obvodu, které se nejčastěji používají u výkonnějších referenčních karet, bývají na stejných otáčkách hlučnější než chladiče s axiálními ventilátory.

Dále platí, že karty s jedním ventilátorem bývají i při podobné hlučnosti na poslech snesitelnější než karty se dvěma či třemi ventilátory. Důvodem není jen větší průtok vzduchu a vyšší aerodynamický hluk. Pokud jsou na chladiči vedle sebe dva ventilátory, v místě, kde sousedí, ženou jejich lopatky vzduch proti sobě a vzájemně se přibržďují. Kvůli tomu může hluk vydávaný kartou kolísat, což člověk vnímá hůř než stabilní hladinu hluku.

Ventilátor testované karty

Ventilátor se bez zátěže chová kultivovaně stejně jako v Uber Mode běží na celkem tichých ~1000 ot./min.

V zátěži se roztočil přes 2000 ot./min, což už byla podobná hodnota jako u referenční GeForce GTX 780 a podstatně nižší a tišší režim než v rychlejším Uber Mode. Ventilátor je ale odlišný a liší se i konstrukce pasivu, ve výsledku je tedy chladič i přes nižší otáčky hlučnější.

 

Hlučnost grafické karty

Hlučnost bez zátěže je o poznání vyšší než u karet s axiálními ventilátory a také oproti radiálním ventilátorům u GeForce s luxusním „proskleným“ referenčním chladičem. Mohou za to parazitní zvuky, které se ozývají z útrob ventilátoru. Nejde o obvyklé vrčení nebo cvakání motorku, ale spíše o souvislý hluk, který má nejspíš na svědomí uložení ventilátoru. Není to ale nic dramatického, uvnitř skříně nebo za běžnými systémovými ventilátory to v pohodě zanikne. Kartu možná uslyšíte jen u odhlučněného PC v nočních hodinách.

R9 290X je zejména v Uber Mode hodně kritizovaná za vysokou hlučnost. A když se podíváte o kousek níže na graf s novějšími referenčními i nereferenčními kartami, seznáte, že mezi nimi bude suverénně nejhlučnější.

Oproti referenčním HD 7950 a HD 7970 už není rozdíl tak dramatický, jenže u moderních karet jsou už ty hlučnosti jinde.

V Quiet Mode už je karta podstatně tišší, pohybuje se lehce nad úrovní referenční GeForce GTX 680. Stále ale platí, že s nereferenčními chladiči s axiálními ventilátory už se měřit nemůže. Na nějaké další manuální snižování otáček při 95 °C na jádře a taktu 727 MHz v intenzivnější zátěži už prostor nezbývá. Snad by ještě mohlo malinko pomoci výkonnější systémové chlazení.

A ještě si připomeneme, jak na tom byly v zátěži karty testované předchozí metodikou:

 

Spotřeba, poměr výkon/watt (Crysis, AvP, Metro LL)

Měření spotřeby

Protože nás zajímají především rozdíly mezi jednotlivými kartami, pro zmenšení chyby měření a snížení vlivu procesoru jsou v BIOSu deaktivované úsporné funkce procesoru (ten je navíc přetaktovaný). To kdybyste se divili, proč se jinde dostávají bez zátěže k hodnotám kolem 60 W, zatímco naše sestava jde daleko přes 100 W. Samotná sestava bez grafické karty by měla mít bez zátěže spotřebu kolem 115 W.

Spotřeba v úsporném režimu monitoru

V úsporném režimu obecně vítězí Radeony zásluhou technologie ZeroCore, režimu, ve kterém by spotřeba Radeonů HD 7000 měla být nižší než 3 W. Záměrně říkám že měla, protože při rozdílech naměřených mezi jednotlivými Radeony je zřejmé, že se všechny do deklarovaného 3W limitu v ZeroCore vejít nemohly.

Spotřeba ve Windows

Naměřená hodnota odpovídá spotřebě počítače při nečinnosti, kdy je zobrazená pouze pracovní plocha systému. Naměřená hodnota odpovídá „práci“ v systému Windows 7, který má (z ryze praktických důvodů) vypnuté rozhraní Aero.

Spotřeba při intenzivní zátěži v Crysis

V následujícím grafu je spotřeba celé sestavy v náročné statické scéně v Crysis. Grafické karty v ní dosahují vyšší spotřeby i zahřívání než při běžném hraní, zřejmě nemají daleko k maximální hodnotám, na které u grafické karty při běžném hraní dá vůbec dostat.

Nejde o jedinou špičkovou hodnotu, kterou zaznamenal wattmetr, jak se to často pro usnadnění v testech měří, ale o průměrnou hodnotu spočítanou ze zhruba minutového úseku měřeného po 15–60 minutách zátěže, kdy je celý počítač dostatečně prohřátý a ustálí se teplota karty i ostatních komponent a s tím i spotřeba.

Při běžném hraní, kde není grafické jádro tolik vytížené a karty se tak nezahřívají, mohou být rozdíly mezi kartami odlišné.

Některé karty s automatickým řízením spotřeby nebo přetaktování mohou při vyšší zátěži narazit na nastavené limity spotřeby či teploty a následně snížit takty. Potom se bude naměřená spotřeba ve srovnání s ostatními kartami jevit lepší, než by tomu bylo u porovnání při nižší zátěži.

Spotřeba v AvP a Metro: Last Light

Spotřeba je měřená během dávky měření použitých i v kapitole chování PowerTune/GPU Boost. Naměřená hodnota je průměrem z posledního průběhu testu, kdy už jsou karty zahřáté.

Spotřeby u testované karty

Oproti dřívější metodice jsem udělal jednu drobnou změnu – měřím při okolní teplotě cca 23 °C, což je o dva stupně méně než dříve. Na spotřebě v zátěži to udělá u většiny karet, u kterých kvůli tomu výrazně nezasáhne automatická regulace, ale jen malý rozdíl, který se příliš neliší od chyby měření. Jde o pokles kolem 1–2 W, zmiňuji to hlavně kvůli srovnání se staršími grafy. Bez zátěže jsou rozdíly minimální, jaké byly hodnoty u dalších karet si připomeneme starším grafem.

Spotřeba v zátěži v Uber módu je vysoká, na jednoprocesorovou kartu až extrémní. Nevzpomínám si, že bych jinou jednoprocesorovu kartu s tak vysokou spotřebou. Výsledek byl dokonce o něco vyšší než u dvouprocesorové GTX 690.

V Quiet mode je propad spotřeby razantní, ale to je dáno především výrazným podtaktováním GPU po zahřátí karty. Předtím, než karta začne snižovat takty, je náběh obdobný jako v Uber Mode a spotřeba sestavy jde daleko přes 400 W.

Vysoká zátěž, méně výkonné systémové chlazení a zahřívání karty tak paradoxně (obdobně jako u GTX 780 či GTX Titan) dělá spotřebu karty hezčí než je ve skutečnosti.

V následujícím grafu je vypočtený poměr výkon/watt ze stejné scény. Číslo je to jen přibližné, platí pro celou sestavu a vyjadřuje, kolik snímků za sekundu zvládá počítač na 1 W. Lepší jsou vyšší hodnoty. Opět připomínám, že jde o situaci při intenzivním vytížení grafické karty náročnou scénou a v méně náročných situacích jsou rozdíly menší.

Aliens vs Predator

V Aliens vs Predators či v Metru už ale není podtaktování tak intenzivní, výsledkem je ve srovnání s referenční GTX 780 o poznání vyšší spotřeba.

Metro: Last Light

Celkový výkon, cena, poměr cena/výkon

Ceny

Ceny jsou vybrané z některých velkých českých počítačovch e-shopů (Alfa Computer, Alza, Czech Computer), jde pokud možno o nejlevnější dostupné modely. Karty, které se už neprodávají, mají poslední ceny, za které byly k mání.

Protože cenu hledáme především kvůli porovnání poměru cena/výkon s nejvýhodnějšími kartami, které jsou ve stejnou dobu dostupné, nemusí odpovídat konkrétním testovaným modelům, ale může jít o levnější kartu na obdobných taktech.

Poměr cena/výkon

Poměr cena/výkon je v obou případech lepší než u GTX 780, připomínám, že u GTX 780 se do českých cen zatím nepromítly avizované slevy.

Závěrečné shrnutí

Závěrečné shrnutí

S výsledky karty v režimu Quiet jsme už o poznání moudřejší, k dokonalosti ale chybí ještě dva scénáře – testy nějakého nereferenčního přetaktovaného modelu GTX 780, který by udržela teploty pod limitem 80 °C a testy nereferenční R9 290X, na ty si ale ještě minimálně nějaký čas počkáme.

Když se podíváte na grafy a domyslíte to do důsledku, je až děsivé, jak se na všech vlastnostech karty (výkon, spotřeba, hlučnost) podepsala taková zdánlivá banalita, jako je rozdíl 1000 ot./min u ventilátoru chladiče.

Záleží i na tom, jak intenzivní je zátěž GPU, paradoxně platí, že čím je zátěž intenzivnější, tím více ztrácí na výkonu a v extrémním případě, jakým je Crysis, může výkon se zahříváním spadnout až o čtvrtinu.

Rozsah frekvencí, ve kterém se PowerTune pohybuje, může být ve srovnání s GPU Boost prakticky trojnásobný a Radeony jdou s frekvencí podstatně níže. Chladič se zahřívá poměrně rychle, takže si výkon v tichém režimu naplno užijete sotva první tři, čtyři minuty (a pokud na to člověk při testování nepamatuje, je to tak akorát na to, aby karta absolvovala dvě či tři obvyklá měření a stihla vychladnout před spuštěním dalších testů).

Zatímco u GeForce jsem vliv GPU Boost a snižování taktů, které se na výkonu projevilo pár procenty, spíše banalizoval, u PowerTune třeba v AvP výkon klesne postupně až o 12 %, a to už je prakticky stejný výkonnostní rozdíl jako mezi R9 280X a R9 290X v tichém režimu. A obdobné dramatické rozdíly lze pozorovat u spotřeby.

Pozitivní je, že v tichém režimu po zahřátí jde se snižováním taktů spotřeba na podstatně přijatelnější hodnoty, přičemž propad ve výkonu je není tak velký jako u spotřeby. Při běžném hraní se tak karta v tichém režimu pohybuje na rozumných taktech, rozumné hlučnosti a rozumném poměru výkon/watt a poslední vyšší hodnotou zůstává teplota.

V testech, které karta absolvovala, i v tichém režimu výkonem překonává referenční GeForce GTX 780. Také je dobře vidět, že ve srovnání s HD 7970, resp. R9 280X s takty vyhnanými nadoraz, jsou provozní vlastnosti umravněné R9 290X o poznání lepší a přitom podává vyšší výkon.

Oproti čtvrtečnímu testu se v cenících už objevily znatelně nižší prodejní ceny – karty jsou až o tisícovku levnější a ve větších obchodech začínají někde kolem 12 400 Kč s DPH. S nákupem ale není kam chvátat, AMD a Nvidia se zřejmě pustili do boje, který tu už dlouho nebyl a dá se čekat další posun k lepšímu.

Po avizovaných slevách GeForce GTX 780 se nejspíš začíná něco dít už i v českých obchodech, první karty jsou k mání za 13 200 korun (oproti čtrnácti tisícům z minulého týdne je to minimálně pěkný začátek). Následovat bude uvedení Radeonu R9 290 (zřejmě první týden v listopadu) a jen pár dní na to bychom se měli dočkat přímé konkurence pro R9 290X – GeForce 780 Ti. Jakkoliv obvykle říkám, že na hardware nemá smysl čekat, tentokrát by těch pár čekání mohlo stát za to.

Mám-li ale Radeon jako obvykle hodnotit na základě stávající situace, musím říct, že jsme tu už dlouho neměli nejvýkonnější jednočipovou kartu za částku lehce převyšující dvanáct tisíc. Vidím u ní jen jednu obrovskou nevýhodu, pro kterou jí neudělím ocenění Smart Buy, ale „jen“ ocenění We Want It a ještě s výhradou.

Zatímco u GTX 780 či GTX Titan se dalo říci, že slušně adaptuje na počítač, ve kterém je osazená a ani při nejhorších scénářích se její chování dramaticky nezhorší, Radeon R9 290X v referenčním provedení rozhodně není blbuvzdornou kartou a její majitel by měl vědět, co pořizuje a jak s tím naložit.

GTX 780 měla prakticky ve všech ohledech velké rezervy, R9 290X naopak v režimu Uber balancuje na hraně maxima a v tichém zase dost často padá na své minimum. A to znamená nezvykle velké rozdíly ve výkonu i ve vlastnostech. Nejde o kartu, kterou můžete strčit do počítače a dál se nestarat, ale o kartu, u které se bez dalšího naladění a úprav systémového chlazení neobejdete, pokud má výsledek za něco stát.

Výhradu k chladiči asi netřeba příliš pitvat – kombinace poměrně malého pasivu, radiálního ventilátoru, malého otvoru v záslepce a vysoké spotřeby karty hlavně v Uber Modu znamená nepříliš lákavé provozní vlastnosti. Movitější majitelé vodního chlazení už ale určitě pokukují po vodních blocích a nemůžou se dočkat, až si začnou hrát.

Běžným smrtelníkům bych určitě doporučil počkat, jak se ještě výrobci poperou s vlastními chladiči (jenže než budou nové modely na skladech, je to spíš otázka měsíců než týdnů). Po zkušenostech se spoustou nereferenčních karet s PowerTune a GPU Boost se bojím, že s novými Radeony a jejich řízením spotřeby budou také hodně bojovat.

AMD Radeon R9 290X (v Uber Mode)

+ nejvýkonnější jednočipová herní grafika
+ lepší poměr výkon/watt než OC Radeony s Tahiti
+ bez zátěže celkem tichá

+ až tři monitory současně přes DVI a HDMI
+ PowerTune řídí spotřebu podstatně lépe
+ dva BIOSy, s „tichým“ a výkonným profilem

+ cena
+ poměr cena/výkon ve srovnání s konkurenční GTX 780 (minimálně před slevou)

± výkon i vlastnosti výrazně závisí na nastavení PowerTune a systémovém chlazení

− spotřeba v zátěži
− velmi vysoká spotřeba i hlučnost při přetaktování
− v zátěži velmi hlučná (v Uber Mode)
− komplikovanější přetaktování

AMD Radeon R9 290X (v Quiet Mode)

+ vysoký výkon
+ lepší poměr výkon/watt
+ po zahřátí mnohem nižší spotřeba než v Uber Mode
+ bez zátěže celkem tichá

+ až tři monitory současně přes DVI a HDMI
+ PowerTune řídí spotřebu podstatně lépe
+ dva BIOSy, s „tichým“ a výkonným profilem

+ cena
+ poměr cena/výkon ve srovnání s konkurenční GTX 780 (minimálně před slevou)

ICTS24

± výkon i vlastnosti výrazně závisí na nastavení PowerTune a systémovém chlazení

− velmi vysoká spotřeba i hlučnost při přetaktování
− v zátěži nepříliš tichá při vysokých teplotách
− výrazné snižování taktů i výkonu po krátkém zahřátí
− komplikovanější přetaktování