Rekapitulace: Modely Ryzenů 3000
Než se probijeme k novým informacím o výkonu, které vyplynuly z recenzí, je asi třeba shrnout jednotlivé modely a jejich specifikace. Pokud si dobře pamatujete předchozí články, můžete rovnou přeskočit na další stránku. Určitě ale doporučuji přečíst si náš podrobný článek o architektonických detailech a novinkách jádra Zen 2, v kterém řešíme i nové technologie a funkce Ryzenů 3000. Ty už tady znovu opakovat nebudeme, ale není jich málo.
Tip: CPU jádro Zen 2 detailně: nová architektura AMD přináší hlubší změny, než se čekalo
Procesory Ryzen 3000 kódově označené „Matisse“ (ovšem ne APU Ryzen 3000 „Picasso“ s integrovanou grafikou, které vychází současně) jsou vyráběné 7nm procesem TSMC, což dovolilo dostat na platformu AM4 více jader a výkonu při stejné spotřebě. Ovšem 7nm jsou jen jádra CPU v jednom nebo dvou malých „čipletech“. Ta jsou pak externě propojená na 12nm „I/O čiplet“, v kterém je řadič pamětí DDR4 a pozor, také řadič pro PCI Express 4.0.
Tyto procesory jsou vůbec první x86 CPU, které tuto generaci rozhraní přinese. PCI Express má propustnost 2 GB/s na jednu linku, takže dodá grafickým kartám teoretickou propustnost až 32 GB/s a NVMe SSD až 8 GB/s (duplexně). První SSD, která to využijí, už byla odhalena, přinesou rychlosti čtení až 5,0 GB/s proti nějakým 3500 MB/s, což bylo maximum pro NVMe SSD na PCIe 3.0 ×4. Pro využití PCI Expressu 4.0 ale potřebujete desku s čipsetem X570, které se také teď začínají prodávat.
Tip: Detaily čipové sady AMD X570 a desky odhalené na Computexu
AMD oznámilo šest modelů Ryzenů 3000 Matisse s jádry Zen 2, které mají 6, 8, 12 a 16 jader, a dále dvě čtyřjádrová a 12nm APU „Picasso“, která mají jen jádra Zen 1. Matisse žádné integrované GPU nemá.
Ryzen 9: poprvé 12 a 16 jader v mainstreamovém socketu
Špičkou nabídky je prozatím Ryzen 9 3900X s 12 jádry a SMT (tedy 24 vlákny). Obsahuje 64 MB L3 cache, což znamená, že v něm budou aktivní všechny čtyři bloky CCX (po dvou v každém CPU čipletu), ale v každém CCX bude symetricky vypnuté jedno jádro. Frekvence je v základu 3,8 GHz (což je dost vysoko, více než u 12nm a 14nm osmijader – příjemné překvapení). A maximální turbo boost uvádí AMD 4,6 GHz (poznámka: podle některých zdroj je to možná 4,65 GHz, ale AMD bohužel neuvádí takty nikde s přesností na dvě desetinná místa). Přes potenciálně problematický přechod na zcela jiný rodokmen výrobního procesu (TSMC místo GlobalFoundries/Samsungu) tedy takt stoupl o 200–300 MHz.
TDP je 105 W, tedy stejné jako u Ryzenu 7 2700X. Ovšem při turbu si CPU prakticky vždy dovolí TDP překročit, bude-li to dovolovat chlazení. Dělal to tak už Ryzen 7 2700X a také Intelovské procesory Coffee Lake a Coffee Lake Refresh, takže jde dnes vlastně o normu. Podrobněji o tom za chvíli.
Cena tohoto procesoru je vyšší než jsme si zvykli s loňskou řadou – 499 dolarů, u nás se teď objevil od asi 13 300 Kčs s DPH. Není to ovšem zdražení, pokud si situaci porovnáme s první generací Ryzenů, tehdy model 1800X stál stejně. V generaci 2000 AMD muselo ceny snížit kvůli tomu, že Intel měl silnější konkurenci, ale teď by AMD mělo mít ve vícevláknovém výkonu zase výhodu, takže se vrátilo na předchozí politiku. Nicméně 12jádro Intelu (Core i9-9920X) stojí 1189 dolarů, takže ve srovnání s tím není cena zas tak vysoká. Je také v podstatě stejná, jakou Intel žádá za své osmijádro Core i9-9900K. Intely mimochodem také nemají v balení chladič, kdežto u Ryzenu 9 3900X bude RGB iluminovaný Wraith Prism, jako u Ryzenu 7 2700X.
Šestnáctijádro na podzim
V září se pak objeví ještě výkonnější „ryzec“, Ryzen 9 3950X, jenž má 16 jader a AMD ho jako překvapení prozradilo až o dva týdny později. Tento procesor má 16 jader a 32 vláken, stále 64 MB L3 cache (ale dělené na 4 × 16 MB) a TDP stále jenom 105 W. Bude také stále používat mainstreamový socket AM4. Frekvence v základu je ne úplně nízkých 3,5 GHz (pro srovnání, 12jádro běží v základu na 3,8 GHz). Kromě počtu jader bude ale druhým tahákem turbo, tento model bude totiž nejvýše taktovaným Ryzenem 3000, v maximálním boostu má běžet až na 4,7 GHz. Tím by také měl mít nejvyšší jednovláknový výkon z celé rodiny a také ze všech dosavadních procesorů AMD.
Šestnáctijádro nebude na prodej hned teď, tento procesor začne být dostupný až v září. Jak se ale dalo čekat, má také o dost vyšší cenu. AMD si za něj řekne o 749 dolarů (20 600 Kč s DPH), což je částka podobná jako u 16jádra Threadripper někde ve slevě, ale o 50 % vyšší než za dvanáctijádro Ryzen 9 3900X. Takto vysokou cenu dosud žádný Ryzen neměl, ovšem už Ryzen 9 3900X zdatně konkuruje nejdražším modelům highendové platformy X299 od Intelu i Threadripperům generace 2000, takže s přihlédnutím k výkonu by cena tohoto 16jádra vlastně měla být pořád relativně výhodná.
Osmijádra: 65 a 105 W
Pod tímto top modelem budou následovat dvě osmijádra. Model Ryzen 7 3800X bude stát 399 dolarů (v českých obchodech 10 500 Kč), takže je na pozici, kterou měl Ryzen 7 1700X před dvěma lety. Osm jader/16 vláken poběží na základním taktu 3,9 GHz a maximální turbo je 4,5 GHz, tedy o chlup nižší než u špičky. L3 cache je 32MB, takže CPU je asi složeno jen ze dvou bloků CCX a jednoho CPU čipletu. TDP AMD nechalo na 105 W.
Pro úspornější potřeby ale bude nabízen Ryzen 7 3700X za 329 $ (u nás za 8800 Kč) s 65W TDP a stále osmi jádry, 16 vlákny a 32MB L3 cache. Jeho turbo bude maximálně jen 4,4 GHz a základ 3,6 GHz, což není moc nízko; v první a druhé generaci mělo 65W osmijádro základ jen na 3,0 a 3,2 GHz. Pochopitelně ale také bude třeba vidět, zda a jak moc bude TDP překračováno při turbu a jaká bude klidová spotřeba. Obě osmijádra mají také v ceně chladič Wraith Prism.
Mainstream opět šestijádrový
AMD k těmto top modelům rovnou představila i dva Ryzeny 5, což budou dostupnější CPU ve segmentu, kde jsou teď Ryzeny možná nejpopulárnější. Oba modely jsou patrně tvořeny ze dvou CCX (jednoho CPU čipletu) deaktivací jednoho jádra v obou z nich. Ryzen 5 3600X má 95W TDP, šest jader, 12 vláken a 32 MB L3 cache. Frekvence je v základu 3,8 GHz a maximální turbo je 4,4 GHz. Americká cena je 249 $, u nás se tento model objevil za si 6600 Kč, v ceně je chladič Wraith Spire. V generaci 3000 je ale kvalita tohoto chladiče o něco nižší než v předchozích, už nemá uvnitř vapor chamber a pasiv je jen z čistého hliníku, což kompenzuje ventilátor, který při autoregulaci dokáže vyjet na vyšší otáčky.
Levnější model Ryzen 5 3600 je na tom stejně, ale jeho TDP bude toliko 65W. 32MB L3 cache je zachována, stejně jako podpora PCI Expressu 4.0 (a logicky asi i všech dalších novinek Zenu 2). Opět má aktivní SMT, takže dvanáct vláken. Základní frekvence je 3,6 GHz a maximální turbo 4,2 GHz. Za tento model AMD chce 199 dolarů – u nás je za asi 5250 Kč. Chladič u něj bude jen Wraith Stealth, jako teď u Ryzenu 5 2600.
Výsledky v recenzích
Již včera vyšly recenze světových hardwarových webů, obvykle byla recenzována osmijádra Ryzen 7 3700X a dvanáctijádra Ryzen 9 3900X. Z našich obvyklých podezřelých (sestavu odkazovaných webů se snažíme plus minus držet pro konzistenci) má recenzi The Tech Report, PC Perspective, AnandTech, Tom's Hardware, techPowerUp (3700X, 3900X a test toho, jak se liší výkon mezi platformou X570 a starší X470) a německý ComputerBase, jenž má interaktivní grafy a také méně častý test šestijádra R5 3600. Procesory si ve většině těchto testů odnesla vysoká ocenění. V galerii můžete vidět shrnutí výkonu z některých z nich (grafy jsou z ComputerBase a z techPowerUpu).
Článek pokračuje na další stránce.
Galerie: Výkon a výsledky Ryzenů 3000 ve světových recenzích
K tradiční sestavě bych tentokrát ještě přidal dva „hosty“. Phoronix testuje na Linuxu a mimochodem upozorňuje, že aktuální distribuce mají s Ryzenem 3000 problém (je třeba použít LTS verze jako Ubuntu 18.04). A dále nizozemské Hardware.info, kterému asi nikdo z vás nebude rozumět, ale je to hodně podrobná recenze s interaktivními grafy, v kterých je opravdu velké množství procesorů, takže pokud chcete srovnat s tím, co už máte, tento test se může hodit. Testy Ryzenu 7 3800X bohužel zdá se chybí a Ryzeny 5 jsou také málo zastoupené, ale Ryzen 5 3600 docela podrobně otestoval polský ITHardware.
Podle testů to vypadá, že jednovláknové IPC – čímž se myslí výkon při dané identické frekvenci – jádra Zen 2 průměru předstihlo architekturu Skylake; proti Zenu 1 je to zhruba 10–15 % zlepšení (vyjma úloh používajících AVX2, kde je dopad o dost vyšší). V jednovláknových úlohách to není příliš výrazné, spíše pár procent (ovšem liší se to dost úlohu od úlohy). Nicméně Zen 2 zdá se má větší výnos z SMT než Intel z HT. Použití druhého vlákna zvýší výkon relativně více, než na Intelu. Pokud se tedy bere IPC celého jádra s oběma vlákny, je jedno jádro Zen 2 na 1 MHz výrazně napřed oproti Skylaku. Proto ve vícevláknovém výkonu dokáže Ryzen 7 3700X s o dost nižšími takty dohánět i předhánět velmi vysoko taktované (a více energie konzumující) Core i9-9900K od Intelu.
V Single Threadu Intel drží prvenství...
Nicméně úplně čistě v jednovláknové zátěži jsou nejrychlejší Intely mající 4,9–5,0 GHz turbo (Core i7-9700K, i9-9900K) typicky napřed, ovšem není to už moc výrazně. Náskok, který měl Intel na Ryzen 7 2700X, se hodně zredukoval.
...ve vícevláknovém výkonu velký náskok pro Zen 2
Naproti tomu ve vícevláknových úlohách, jako je kompilace, komprese, šifrování, enkódování videa, 3D rendering a tak dále nyní mají Ryzeny prakticky absolutně navrch. Stejný počet jader je totiž s nimi dostupný za podstatně nižší ceny, kdy Ryzen 5 3600 konkuruje Core i7-8700K, Ryzen 7 3700X/3800X pak Core i9-9900K.
A dvanáctijádrový model Ryzen 9 3900X pak už vůbec nemá soupeře na platformě LGA 1151, ale je schopen konkurovat podstatně dražším Skylake-X, a to nejen dvanáctijádrům Core i9-9920X, v testech se blíží až k starším šestnáctijádrům Core i9-7960X a někdy (x264) i 18jádru i9-7980XE/9980XE (například v x264, x265). Výjimkou, kdy je Skylake-X na jádro silnější, by měly být jen vzácné úlohy, využívající AVX-512, což ale nyní jsou hlavně syntetické benchmarky.
Ve hrách zůstává nejsilnější Intel
Slabším místem ale zůstávají hry, což souvisí jednak s nižším jednovláknovým výkonem proti nejrychlejším mainstreamovým Intelům, tak s horší latencí paměti. Rozdíly to však nejsou moc velké a v některých hrách využívajících mnoho vláken se objevila i vítězství.
Pokud vám jde čistě o hry a nic jiného, pak je rozhodně Intel legitimní volba, protože Core i7-9700K a Core i9-9900K zůstávají stále nejvýkonnějšími herními CPU (zvlášť pro soutěžní hraní). Jako takové se asi také budou dál poměrně dost prodávat, i když by asi bylo vítané, kdyby Intel horší efektivitu a nižší vícevláknový výkon zohlednil nějakým snížením ceny. Herní PC jsou dnes velmi silným (ne-li nejsilnějším) segmentem trhu desktopů, takže pozice Intelu nebude zas tak slabá. Nicméně přes to, že drží absolutní prvenství, kvůli vyšším cenám mu pořád mohou konkurovat levnější Ryzeny, například R5 3600 proti stejně drahým šestijádrům bez HT bude asi výhodný i jako herní procesor.
Pokud se ohlížíte jak na herní, tak na aplikační výkon, pak bych více jader a lepší MT výkon Ryzenů 3000 (navíc s nižší spotřebou/lepší efektivitou) asi viděl jako významnější věc než o něco lepší herní výkon Intelů. Lze myslím říct, že zatímco slabiny Ryzenu 3000 jsou relativně mírné a v ST a hrách jde o prohry spíš v řádu jednotek procent, přednosti jsou relativně výrazné – náskok R9 3900X ve vícevláknovém výkonu proti stejně drahému i9-9900K jde do desítek procent. U procesorů Intel taky trochu může vadit „morální“ zastaralost, kdy kupujete stále ještě 14nm čip a stále architekturu z roku 2015. Což je sice částečně jen psychologická věc, ale má i nějaký smysl z hlediska hodnoty. Také konektivita platformy AM4 je teď pokročilejší než LGA 1151.
Cena za čipletový design: horší latence RAM
Matisse má měřitelně horší latence paměti (a také o pár cyklů horší latenci L3 cache, ale tam je to cena za její zvětšení na dvojnásobek) než Ryzeny 2000, takže se vyplnila obava, že vyčlení paměťového řadiče a „uncore“ do samostatného křemíku přinese určitý výkonnostní postih. Ten nicméně není zas tak dramatický. AnandTech změřil, že zhoršení latence RAM je o circa 10 ns proti Ryzenům 2000.
Toto je tedy asi jeden z faktorů za horším herním výkonem proti Intelu. Ovšem v porovnání s Ryzeny 2000 se naopak dost zlepšil. To je díky architektonickým zlepšením paměťového subsystému, který byl zřejmě od začátku orientován na to, aby horší latenci co možná kompenzoval. Měly by k tomu pomáhat větší L3 cache a také zlepšení prefetche. Podle testování AnandTechu je také paměťový subsystém jádra Zen 2 a jeho paměťový řadič schopen většího paralelismu než nynější konkurence. Zatímco Skylake a jeho refreshe zvládají zhruba 16 paralelních operací přistupujících do RAM, u Zenu 2 z měření vychází, že je stavěn na 32. Na druhou stranu pretetchery má alespoň v některých situacích zdá se architektura Skylake stále lepší.
Na okraj: Jak vyšly prognózy?
Jen tak pro zajímavost: pokud se ohlédneme pět měsíců zpátky, nakonec celkem vyšel náš odhad toho, jak Ryzeny 3000 dopadnou. Tehdy ovšem AMD ještě tajilo, že Zen 2 přinese nakonec výraznější změny a tím lepší IPC, než zprvu oznámilo. Také s frekvencemi 7nm čipy lehce překvapily, takže nakonec je zaostání v jednovláknovém a herním výkonu dost mírné a náskok ve vícevláknovém výkonu naopak bude hodně velký, hlavně po příchodu šestnáctijádra R9 3950X.
Jak je to se spotřebou versus TDP
U posledních dvou generací procesorů Intel se začal objevovat problém, kdy reálné spotřeby při zátěži všech jader začaly překračovat TDP (u Skylake-X nebo například i9-9900K masivně). Je to proto, že hodnota TDP je u Intelu definována tak, že ji CPU musí splnit jen při svých základních taktech. Při turbu ji ale může překročit a protože je turbo většinou o dost výš, totéž může nastat i u spotřeby CPU. AMD v generaci Ryzen 2000 nasadilo podobně fungující turbo překračující TDP. A stejně tak je tomu i u Ryzenů 3000. Při zatížení všech jader u nich musíte počítat se značně vyšší spotřebou, než co říká TDP.
V recenzích se objevila zajímavá informace, která by měla konečně vrhnout světlo na to, jak tento vztah TDP a reálné spotřeby funguje (u Ryzenů 3000, ale také Ryzenů 2000). Turbo Boost má stanovené limity proudu a spotřeby pro různé třídy TDP. Pro 65W procesory je určeno, že nesmí překročit odběr proudu z napájecí kaskády 90 A, případně 60 A, pokud je VRM přehřátá. 105W procesory mají tyto limity 140 A a 95 A (pozor, bavíme se tu o stock fungování, tedy bez přetaktování). Hodnota maximálního proudu se jinak nazývá EDC (Electrical Design Current) a hodnota maximálního proudu v situace zahřáté VRM je TDC (Thermal Design Current).
65W modely mohou žrát až 88 W, 105W procesory až 142 W
A podobně je omezená také spotřeba, tato stropová hodnota se jmenuje PPT (Package Power Tracking). Pro procesory, které mají ve specifikacích 65W TDP, je limit spotřeby 88 W, což znamená, že při běžném fungování mohou mít při zátěži všech jader maximálně tuto spotřebu a jejich turbo se jí bude aktivně snažit dosáhnout (kvůli výkonu), pokud to váš chladič dovolí. U procesorů se 105W TDP je maximální hodnota spotřeby 142 W. Opět tedy při zatížení všech jader platí, že turbo boost bude takty tlačit tak vysoko, jak jen to půjde, dokud se nedostane na tuto spotřebu. Pokud váš chladič bude stačit. Pokud vás tedy zajímá maximální zátěžová spotřeba, jsou to tato dvě čísla: 88 W pro 65W TDP a 142 W pro 105W TDP. Podle recenzí se jich totiž procesory Ryzen 7 3700X (65W) a Ryzen 9 3900X (105W) docela přesně drží.
Asi by bylo lepší, kdyby ve specifikacích byly udávány tyto hodnoty, protože historicky uživatel očekává, že TDP je maximální spotřeba. Nicméně udávaná 65W a 105W TDP pořád nejsou nesmyslná čísla. Pokud procesor osadíte chladičem, který zvládne jen právě tyto hodnoty, mělo by dojít k tomu, že turbo nebude tak agresivní a bude se na těchto spotřebách skutečně držet. CPU by tedy mělo být schopnost s tímto TDP pracovat, ale když máte chladič lepší, přizpůsobí se a výkon zlepší na úkor překročení TDP až po hodnotu PPT.
Uvádět ve specifikacích kromě TDP ještě hodnotu PPT (například jako „Dynamické TDP“, „Turbo TDP“ nebo tak nějak) asi pro AMD není moc schůdné. Procesory by totiž na papíře vypadaly hůř ve srovnání s Intely, které také uvádějí jen TDP. Asi to tedy není reálné, dokud to nebude dělat i konkurence.
(Poznámka: zda je turbo spotřeba takto tvrdě zastropovaná i u Intelu, nebo je ponechána bez limitu, není úplně jasné. Turbo boost čipů Intelu stanovuje limity proudu PL2 a PL3, které udávají, kam může spotřeba jít, ovšem měly by platit po konkrétní omezenou dobu v sekundách, poté by spotřeba měla klesnout na nižší limit PL1. Problém je, že výrobci desek nastavují limit na nekonečno, takže se z této dynamické spotřeby stává spotřeba dlouhodobá, přičemž i limity PL2/PL3 mohou sami zvýšit. Intel toto zdá se tiše toleruje nebo dokonce schvaluje. Nějaké jasně dané obecné stropy spotřeby v turbu proto pro CPU Intelu nejsou. I zde ovšem platí, že pokud byste použili slabší chlazení zvládající tak akorát hodnotu TDP, procesor to je schopen ustát a přizpůsobí se této situaci snížením turbo taktů a spotřeby.)
Přetaktování bohužel velmi omezené
Všechny Ryzeny 3000 jsou opět odemčené pro přetaktování. Ale je na nich hodně omezené tím, že automatické řízení spotřeby už v základu vymačkává prakticky všechen potenciál. Rozhodně není možné přetaktovat výkonnější modely na jejich maximální turbo frekvenci, hranice je o hodně níž. Pro modely, kde je v CPU čipletu aktivních jen šest jader, což usnadňuje chlazení (3600, 3600X, 3900X), uvádí rozbor od The Stilta, že se dá počítat s OC všech jader asi na 4,25 GHz. U modelů, kde je aktivních osm jader (3700X, 3800X, budoucí 3950X) se dá čekat jen asi s 4,15 GHz. Protože tím při fixní frekvenci přijdete o hodně velkou část jednovláknového výkonu dostupného se zapnutým turbem, není přetaktovaní ani doporučené. Smysl má proto asi jenom přetaktování pomocí Precision Boost Overdrive.
Funkce Precision Boost Auto Overclocking (podrobnosti viz zde), která umožňuje zvýšit maximální frekvenci, na kterou může turbo vyhnat frekvenci (i pro jednovláknovou zátěž) o 200 MHz, má také omezenou využitelnost. Sice dovoluje i jednovláknovému turbu jít výš než je výchozí maximální frekvence, ale v praxi to funguje jen u nižších modelů jako je Ryzen 5 3600, kde je výchozí frekvence nízká. Procesor si totiž kontroluje, zda případný vyšší takt zvládne a nepoužije ho, pokud by to vyžadovalo příliš nebezpečné napětí. U Ryzenu 9 3900X proto údajně nastavení o 200 MHz vyššího limitu reálně nemá žádný efekt – čip detekuje, že na vyšší frekvenci prostě stabilně nemá a nepoužije ji. U Ryzenu 7 3700X (maximální boost 4,4 GHz) Stilt uvádí, že Auto Overclocking překročil stock boost jen o 25 MHz. Nečekejte tedy od Auto Overclockingu moc, ale u Ryzenu 5 3600 asi bude užitečný.
Stilt jinak uvádí, že zmíněné interní automatické řízení spotřeby, frekvencí a napětí v čipu považuje za bezpečné napětí pro 7nm procesory Matisse jen asi 1,325 V při vysoké zátěži všech jader. Procesory při maximálních jednovláknových turbech jdou o dost výš, používají napětí i přes 1,4 V. Ale to neznamená, že je bezpečné pro OC všech jader. Tato napětí procesor ustojí jen při nízkém odběru proudu, tedy pokud jsou zatížená jen třeba jedno nebo dvě jádra. Při vysoké proudové zátěži musí být napětí nižší, jinak nastává riziko poškození. Pravděpodobně zde jde o to, že při velkých proudech dochází k většímu zvlnění a výchylkám napětí při změně proudové zátěže, takže napětí je méně stabilní a je třeba větší rezerva, aby kratičký výkyv nahoru nezničil něco v křemíku. Proto raději při ručním přetaktování a nastavování napětí nevolte moc vysoké voltáže (zkuste se třeba držet těch 1,325 V).
Podle Stilta mají 7nm čipy určitý zlom efektivity okolo 3,8 GHz, nad touto hodnotou se zhoršuje nárůst spotřeby a klesá efektivita. Momentálně údajně také asi 7nm výroba má poměrně rozkolísanou kvalitu, protože různá jádra na čipu nejsou typicky schopná dosáhnout stejných jednovláknových frekvencí a některá jsou kvalitnější než ostatní.
Ryzen 3000 může být vítězství AMD, ale jde o to, na co budete klást důraz
Závěr se tak trochu vrátí k titulku článku, protože bude asi sporný. AMD evidentně překonalo Intel v použití nejmodernější křemíkové technologie (7nm proces), technologií celé platformy, v IPC mikroarchitketury jádra (což je docela signifikantní vítězství), efektivitě co do spotřeby a konečně v počtu jader a vysokém vícevláknovém výkonu. Lze to chápat jako celkové vítězství, kdy je Intel v mnoha ohledech překonán a Ryzen 3000 lze označit za celkově atraktivnější CPU. A už nikoliv jen za CPU, atraktivnější vzhledem k ceně.
Ovšem štěstí Intelu na jeho14nm proces dosahující velmi vysoké frekvence, jakož také výhoda monolitického křemíku způsobily, že se mu podařilo uhájit prvenství v jednovláknovém výkonu a ve hrách, jakkoli to může být těsné. Tím pádem se zachránil před kompletní porážkou. Boj o to, která CPU jsou lepší, se tím transformuje na boj o to, která výkonnostní kritéria jsou převažující: zdali čistý procesorový výkon (a efektivita) v původním smyslu, nebo schopnost dosáhnout vyšších FPS v náročných scénách her.