Při debatách nadšenců do procesorů se často probírá IPC procesorů, ale důležitá je také frekvence, zvlášť když se soustředíme na jednovláknový výkon. Od té chvíle, kdy se turbo procesorů Intel dostalo na 5,0 GHz, se magická hodnota 5 GHz občas zjednodušeně považuje za záruku, ne-li podmínku či symbol špičkového herního výkonu.
Procesory Ryzen 5000 proto možná někoho zklamaly, když AMD ohlásilo, že maximální frekvence 16jádra a nejvýkonnějšího modelu je „jen“ 4,90 GHz, tedy těsně pod. I když ne nejtěsnějším rozdílem, jádra Zen a jejich potomci podporují nastavení taktu v krocích po 25 MHz (na rozdíl od Intelu, kde jsou kroky po 100 MHz). Jenže, nakonec je skutečnost trošku jiná. Byť to může být relativně vzácné, Zen 3 nakonec v nejvyšším modelu Ryzen 9 5950X na 5 GHz dosáhl (mluvíme o výchozím nastavení bez přetaktování, samozřejmě).
V recenzích, které včera vyšly, se ukázalo, že v jednovláknových programech, kde má CPU možnost dosáhnout maximálního boostu – jenž je typicky omezený jen na jedno (maximálně možná dvě) preferované jádro – ve skutečnosti Ryzeny 5000 běží na vyšších než očekávaných taktech. Oficiálně uváděné maximální boosty nejsou skutečně maximální a řádící jednotka procesoru má ve skutečnosti trošku jinou „stínovou“ specifikaci, s níž pracuje.
Vyšší reálné boosty
Anandtech došel k tomu, že reálný limit je u Ryzenů 9 o 125 MHz nebo 150 MHz vyšší, takže šestnáctijádro 5950X se může dostat přes 5 GHz (na 5025 či 5050 MHz). U Ryzenu 7 5800X naměřil maximální takt 4825 MHz (+125MHz), ale ComputerBase se dostal výš, takže limit může možná být také až 4850 MHz. U šestijádra Ryzen 5 5600X je ale bonus už mnohem menší, jen 25–50 MHz, takže reálné maximum je zdá se 4650 MHz. Toto jsou samozřejmě hodnoty pro jednovláknové turbo boosty a navíc jenom na jednom preferovaném jádru.
Toto už nastalo v předchozí generaci, kde Ryzen 7 3800X ve skutečnosti může běžet až na 4550 MHz, Ryzen 9 3900X na 4650 MHz a Ryzen 9 3950X na 4750 MHz, ačkoliv tu poslední padesátku jejich specifikace neuvádějí (uvádí se u nich 4,5, 4,6 a 4,7 GHz). U Vermeeru je ale tento skrytý a z hlediska AMD nepovinný/nezaručený bonus výraznější.
Protože jde o špičkový jednojádrový boost, může to asi být dosahováno jen málo často a na krátké okamžiky. Nicméně třeba ComputerBase uvádí, že Ryzen 9 5950X dosáhl na 5 GHz při jednojádrovém Cinebench R20, což není zcela nenáročná úloha.
Současně je ale asi také možné, že toto „neoficiální“ pásmo boostování může být nezaručené také v tom, že AMD negarantuje jeho dosažení do budoucna a na všech čipech. To, co recenze naměřily, může být výsledek toho, že novináři dostali nadprůměrně dobré exempláře a průměrný čip by se přes oficiální boost nedostal – nebo jen velmi vzácně.
Také asi není vyloučené, že třeba v průběhu měsíců, kdy budou Ryzeny 5000 na trhu, dojde AMD k tomu, že toto boostování je excesivní a updatem firmwaru pro řídící jednotku ho boost sníží. Pro takové změny boostu totiž máme precedenty: chování boostu bylo změněno po vydání u Ryzenu 3000, ale nedávno také u GeForce RTX 3000 (GPU jsou sice jiná kategorie hardwaru, ale princip je tu podobný). Teoreticky se i může nakonec ukázat, že v některých případech byly chybně nastavené BIOSy desek (a umožňovaly tak přetaktování).
Vyšší frekvence znamená také vyšší jednojádrový výkon
Frekvence v jednojádrových programech tedy může být o pár procent vyšší, než očekávaná (150 MHz dělá proti 4,9 GHz asi tři procenta navíc). To znamená, že také procesory mohou o trošku překvapit v jednovláknovém výkonu, protože nakonec poběží na o trošku vyšších taktech, než jsme mysleli. Jde ovšem jen o drobné zlepšení. Je ale možná, že procento nebo dvě bude rozhodující v souboji, který v březnu teď vydané Ryzeny 5000 svedou s nadcházející konkurencí, procesory Rocket Lake od Intelu.
Galerie: Odhalení procesorů AMD Ryzen 5000 a architektury Zen 3, oficiální benchmarky
Zdroje: AnandTech, ComputerBase