Jak v tomto AMD uspěje, samozřejmě ukáže jen čas. Na mohutném „25ד jsou ale nejdůležitější detaily. Pojďme se tedy podívat, jak přesně hodlá firma efektivitu svých APU vylepšit.
Z tiskové zprávy vyplývá, že firma mluví zejména o spotřebě „v typických situacích“ a o výkonu, který počítač při této spotřebě má. Tento typický scénář však bude z velké míry záviset na klidové spotřebě, neboť při obvyklé práci s PC dochází k plné zátěži jen občas. Využití tohoto faktu je prvním faktorem, který chce AMD využít. Nejde vlastně o nic jiného, než o politiku „race to idle“, kterou Intel používá už léta. Cílem je vždy dokončit práci co nejdříve (třeba i pomocí turba se zvýšenou spotřebou), aby se CPU/APU mohlo co nejrychleji přepnout do úsporného stavu. Průměrná spotřeba za určitý čas tím klesne.
Pokud APU odvede práci rychleji, může se přepnout o úsporného stavu, což snižuje celkově spotřebované množství elektřiny
Dalším souvisejícím faktorem jsou různá opatření na faktické snížení příkonu. Jde o power gating, snižování provozních napětí a také o integrování dalších komponent přímo na APU. I zde se ovšem bavíme hlavně o statické spotřebě čipu, která se projevuje jak bez zátěže, tak i se zátěží. O čem naopak AMD mlčí, jsou pokroky v dynamické spotřebě, tedy energii spotřebované na výpočty. To je právě oblast, kde má na vrch Intel. Doufejme ale, že něco podnikne AMD i zde – například prostřednictvím nové procesorové architektury K12.
Zdá se však, že v této dynamické spotřebě se AMD spoléhá nikoliv na CPU, které bude výkonnější při stejném příkonu, nýbrž na GPU. Podle firmy lze největší navýšení výkonu vykonaného na jeden Watt možné vydolovat z akcelerace programů na GPU – či v případě AMD přes HSA. Výkon grafik totiž jde nahoru mnohem rychleji. Akcelerace přes HSA nebo OpenCL ale nefunguje automaticky, což znamená, že pro naplnění svého cíle AMD potřebuje spolupráci širokých vrstev vývojářů softwaru.
Klíčová má být akcelarace na GPU, jejichž výkon roste rychleji než u CPU
Pětadvacetinásobek je reálný – ale jen někde
S cíli jako je tento je problém, že se obvykle vyplní jen pro některé vybrané situace. Jsem nakloněn věřit, že se AMD v určitých podmínkách podaří skutečně poměr mezi spotřebou a výkonem vylepšit pětadvacetinásobně. Určitě ale naopak bude mnoho úloh a situací, kdy to taková sláva nebude. Ostatně, firmě se dle jejích vlastních slov už za posledních šest let (2008–2014) mělo podařit zvýšit efektivitu desetkrát. To ale jistojistě platí jen při vhodně zvolené metodice. Například 95W čtyřjádrové CPU dnes při zátěži určitě nemá desetinásobný výkon než 95W CPU z roku 2008.
Pokud má ono „25ד platit, musí se nejspíše sejít všechny šťastné faktory: situace, kdy je procesor spíše nevytížen než vytížen; použití vysoce efektivního mobilního čipu; program, který bude dobře sedět použité architektuře; a zejména úspěšná akcelerace přes HSA (GPU či dokonce nějaký specializovaný akcelerátor).
Problém je, že z toho největší potenciál mají právě ony speciální koprocesory či kód běžící na GPU. Jenže jak víme, softwarová podpora pro tyto funkce je cokoliv, jen ne běžná. Akceleraci na GPU jednoduše využijete jen tu a tam, a navíc ne vždy přináší závratné nárůsty výkonu. Pokud v tomto ohledu nedojde k nějaké revoluci (což spíš nečekám) bude se AMD muset spolehnout i na jiné triky, než je proklamovaná spása skrze HSA. Většina programů bude i v budoucnu nadále používat jen CPU, neboť je to pro autora vždy mnohem snazší.
Zdroj: AMD
ČLÁNKY DO MAILU