Soud nařčení zamítl s tím, že v pravomoci FCC je regulovat poskytovatele širokopásmového a bezdrátového připojení. Jenže tyto služby se technicky vzato neřadí do stejné skupiny jako běžné telekomunikační služby, nelze s nimi proto zacházet stejně. Tady vzniká problém. V posledních deseti letech se vedla diskuze, zda se má s uvedenými službami nakládat jako s běžným prostředkem, nebo raději jako s informační službou. V roce 2005 americký vrchní soud řešil případ, kde rozhodl, že širokopásmové připojení nelze považovat za telekomunikační službu.
V tom případě ale infrastruktura není považována za veřejnou ve smyslu, aby ji veřejnost měla právo používat bez omezení, ovšem za stanovené ceny. Taková infrastruktura nepodléhá regulaci, takže provozovatel má právo stanovit podmínky. Dostáváme se k jádru pudla. FCC po rozhodnutí soudu nemá právo říkat poskytovatelům připojení, aby své služby neomezovali. Ti tudíž mohou zpomalovat nebo blokovat konkrétní přenosy.
Teoreticky a zcela legálně mohou říct, že v jejich síti nesmíte přenášet data pomocí výměnných sítí nebo že nesmíte sledovat firmy pomocí Netflixu, který infrastrukturu logicky zatěžuje silně. Vlastní pravidla mohou firmy použít ke zvýšení cen služeb. Chcete hrát online hry? Tak si přeplaťte vyšší tarif, jenž hraní nelimituje či nezakazuje. Společnosti jako Google nebo Amazon pak mohou naopak platit poskytovatelům, aby jejich služby poskytoval prioritně.
Lidé, kteří síťovou neutralitu podporují, se v důsledku rozhodnutí soudu obávají zpomalení inovace. Zatímco soud neschválil pravidla síťové neutrality, s nimiž FCC přišla v roce 2011, a které podporuje mj. neziskovka Mozilla, boj neskončil. Zřejmě budeme moct pozorovat snahy poskytovatele širokopásmového připojení zařadit do kategorie telekomunikačních služeb.
Zdroj: Cnet via gamrReview
