V konceptu big.LITTLE samozřemě nic shnilého není. Je to zcela relevantní způsob, jak získat kontrolu nad spotřebou tam, kde neumíš snižovat spotřebu v době nečinnosti zařízení.
Samozřejmě by bylo mnohem lepší, kdyby fungovalo snižování frekvence procesoru skoro až k nule a kdyby výrobce uměl automatické odpojování těch částí procesoru, které zrovna nejsou potřeba.
Jenže vývoj a výroba takovýchto procesorů by byla pravděpodobně dražší než výroba procesorů se dvěma separátními typy jader, jedny zaměřené na výkon a druhé na spotřebu.
V mobilním segmentu, kde kvůli omezené kapacitě baterií musíš honit spotřebu a zároveň kladeš důraz i na cenu těchto zařízení, je prostě koncept big.LITTLE relevantním způsobem řešení problému.
Zhovadilost z toho udělal až Intel, který to začal rvát do desktopu a to především proto, že jeho procesory by jinak měly spotřebu, kterou uživatel desktopu nedokáže uchladit. Nejde tedy u Intelu o apriori snižování spotřeby, ale o s tím související nutnost masivního chlazení. Intel je prostě zcela mimo a nedokázal vyvinout nic kloudného, tak použil do desktopu mobilní technologii. Něco takového koupí jen blázen.