Odpověď na názor

Proč rušit diskuze ? Co je na nich závadného ? Co je v nich třeba omezit nebo znemožnit ?

1. Vulgarita ? (z psychologického hlediska) jde o uvolnění nastřádaných emocí, o agresi v případě nedostatku argumentů, o léčení si komplexů atp. Vulgarita tu prostě je a bude co svět světem stojí a nemá smysl zavírat před ní oči nebo si zacpávat uši. Zdravý a sebevědomý jedinec s argumenty ji prostě ignoruje. V každém případě může mít editor webu dojem, že vulgarita nezapadá do jakési AURY jeho webu a narušuje jeho konzistenci. Samozřejmě má právo se rozhodnout a vulgaritu může omezit či zakázat.

2. OFFtopic ? Věci mimo téma ? Zase jde o editora. Pokud chce věcnou diskuzi nad tématem bez nesouvisejícího balastu, tak má samozřejmě právo diskuzi řídit a cenzurovat.

3. Nekorektnost ? Samozřejmě má editor právo se sám rozhodnout co považuje za korektní a co ne a pak cenzuruje. Bez různých, alternativních pohledů na věc včetně těch nekorektních se ale web stává jen prostorem pro sdělování vybrané "pravdy" a to už zavání propagandou a ne svobodným výběrem a posuzováním informací. Cenzura se v tomto případě obvykle obrací proti editorovi a klesá mu návštěvnost o ty, kteří jaksi neradi brainwashing. Proč být vlastně korektní ? Chceme chránit něčí práva ? To je myslím jádrem věci. Vše je skryto za Frází : "Svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného". Co nám ta fráze vlastně říká ? Lidé odpradávna koexistují ve světě, kde musí soupeřit o zdroje. O potravu, o samice, o prostor k životu. Z toho se logicky odvíjí konflikty a pokud má být zabezpečeno přežití jednotlivce dochází ke vzniku společenství. Aby společenství mohlo fungovat, musí se některé potřeby (svobody)jedněch podřídit potřebám jiných. Jednotlivci se podřizují řádu tlupy, státu, straně, vládci, zastupitelům atp. Jednotlivci a menšiny se obvykle podřizují většině a jejím potřebám. Zde je tedy zcela logicky a přirozeně omezena spousta svobod "některých", které končí tam kde začínají svobody jiné "většiny, státu, diktátorské vlády atp." Celá výše zmíněná fráze tedy vystihuje elementární přirozenou podstatu existence živých bytostí. Jaké ale z té fráze plyne praktické východisko ? Myslím, že právě o to VÝCHODISKO tu jde. Jsou zde 2. možná východiska. 1. Nechat prostor (v rámci práva), aby každý mohl za svou svobodu a práva bojovat. Jsem-li osočen, pomluven či napadán a poškodí-li mne někdo, mám právo na satisfakci pokud tu újmu prokáži a prokáži, že jsem byl napaden na základě lži či zlého úmyslu. Tak to myslím nyní funguje. 2.východisko je o delegování odpovědnosti za něčí svobody na stát či "někoho jiného". Myslím, že výše zmíněná fráze směruje tímto směrem. Jde o snahu chránit NĚKTERÉ svobody NĚKTERÝCH lidí a skupin. Přebírat za ně odpovědnost. Myslím, že to je už docela ošemetná věc. Proč ? Protože nelze chránit všechny přede všemi. A pokud toto nelze pak je taková právně ukotvená ochrana JEN NĚKTERÝCH silně diskriminační. Vzniká v neprecedentním kontinentálním právu cosi precedent postavený na dvojím metru tj. na rozdílném posuzování práv ve vztahu k různým skupinám.

Závěr : Má svoboda končí tam, kde začíná svoboda jiného a musím si dát pozor jestli svým útokem někoho nepoškodím. Má právo za tu újmu požadovat odškodnění. Rozhodně se ale nebudu snažit přesunout odpovědnost za svou ochranu na celé společenství či nějakou autoritu. Není tedy ani možné činit odpovědné editory za zveřejnění názorů někoho jiného. Oni tu nejsou od toho, aby garantovali něčí svobody. Každý nechť si je v diskuzi hájí sám za sebe. To by mohl být za chvíli stát (my všichni, kdo platíme daně) odpovědný např. za to, že nějaká paní Vondráčková je špiněna v médiích. Podle principu 1. se přeci může soudit s tím kdo ji v médiích pošpinil. Nebo snad má být podle principu 2. odškodněna NÁMI VŠEMI (státem) za to, že ji někdo poškodil? Máme MY (stát) převzít tu odpovědnost za paní Vondráčkovou ? My jsme ji napadli? My ji máme platit odškodnění? My jsme ji snad měli chránit, aby nebyla napadena? A co ti všichni ostatní poškození? Co další poškození umělci či obyčejné lidé? Co různé skupiny, které se cítí být poškozeny? Bude stát spravedlivě chránit úplně všechny? Není to absurdní představa? Není tedy absurdní myšlenka, že by měl stát chránit jen některé (vybrané), kteří mají správné konexe na to aby si zajistili ochranu?