Druhá generace ARM procesorů Apple pro notebooky (M2) přinesla spíš menší zlepšení, jelikož je patrně založená na stejných architekturách jako M1 a výkon zvyšuje vyššími takty a také vyšší spotřebou. Vypadá to ale, že počítače MacBook Pro založené na M2 skýtají ještě jedno překvapení, na které byste si měli dát pozor: ukázalo se, že modely s 256GB SSD mají výrazně horší výkon, a to i proti předchozí generaci.
Apple používá vlastní proprietární formát SSD a tato SSD jsou napevno osazená na desce. Po koupení je tedy už nelze vyměnit nebo upgradovat. To, co jednou pořídíte, máte již navždy, takže je třeba pořádně měřit před „řezaním“ a vědět, do čeho jdete.
Jeden čip místo dvou, poloviční rychlost SSD
Uživatelé zkoušející nové MacBooky Pro založené na procesoru M2 zjistili, že konfigurace s jen 256GB SSD (což je výchozí nejlevnější kapacita, kterou Apple nabízí) mají nižší výkon než modely s 512GB SSD, a to docela výrazně. Přenosové rychlosti čtení a zápisu jsou prakticky poloviční.
Podle Vadima Yuryeva z YouTube kanálu Max Tech měla předchozí generace notebooku MacBook Pro 13 s M1 rychlost čtení a zápisu 256GB modelu 2900 MB/s a 2215 MB/s. Při testech 256GB verze MacBooku Pro 13 s procesorem M2 ale byl naměřen výkon čtení jen 1446 MB/s a 1463 MB/s. To je na úrovni, kde byla lowendová NVMe SSD před pár lety.
SSD od Applu fungují tak, že samotný SoC má v sobě integrovaný řadič SSD, jenž má určitý počet kanálů. Nejde ale o to, že by se pak přímo k procesoru M2 připojovaly čipy NAND. Místo toho řadič v procesoru s pamětí NAND komunikuje přes linky PCI Express pomocí modifikovaného protokolu NVMe a každý kus NAND má v pouzdru připojený jednoduchý řadič, který tento protokol teprv překládá na standardní komunikační rozhraní čipů NAND. Proč je to takto komplikované, těžko říct (pokud tedy nejde jen o překážku pro ty, kdo by chtěli na desce notebooku přepájet čipy NAND a získat tak bez posvěcení Applu vyšší kapacitu).
Apple má na desce notebooků pozice pro dvě pouzdra s pamětí NAND a plný výkon řadiče v SoC je zřejmě dosažen jen tehdy, pokud jsou osazené obě, jinak je polovina kanálů řadiče neobsazených a nelze je využít pro zlepšení výkonu paralelním přístupem k NAND. A to je právě důvod této kauzy. Zatímco předchozí generace MacBooků Pro s procesorem M1 měla 256GB úložiště tvořené dvěma pouzdry o kapacitě 128 GB, nové modely s procesorem M2 mají místo toho jedno jediné 256GB pouzdro a zřejmě ponechávají polovinu kanálů řadiče nevyužitou. A to snižuje výkon SSD na polovinu.
Je škoda, že Apple pro tyto modely nepoužil starší čipy NAND s nižší kapacitou jako v předchozí generaci (když už nebylo možné zvětšit kapacitu nejlevnějšího modelu na 512 GB, což by na nákladech nestálo nějaké strašné peníze).
Apple MacBook Pro M2 13 (zdroj: Apple)Pomalejší swapování se může projevit i v programech
Toto zpomalení nemá dopad jenom na úlohy, které pracují s daty na SSD – takových nebude zas tak mnoho a obvykle je nebudete provozovat na notebooku s jen 256GB úložištěm. Dopad to ale má i na programy, které nejsou přímo závislé na disku. Nejlevnější model notebooku má totiž zároveň jen 8GB kapacitu RAM a kompenzuje to poměrně agresivním swapováním (jiná věc je, že to může opotřebovávat nevyměnitelné SSD). Swapování dat z paměti do odkládacího souboru je ale na 256GB SSD také dvakrát pomalejší.
Podle benchmarků se výkon SSD projevuje na běžném aplikačním výkonu, 8GB/256GB model s M2 je prý kvůli tomu pomalejší než předchozí model s procesorem M1 ve Photoshopu, Lightroomu nebo Final Cutu Pro – přínos nové generace je pak přes novější CPU záporný. Pomalejší SSD se tedy může projevit i tam, kde byste to přímo nečekali, ne jen při kopírování souborů a podobných operacích.
Apple M2 (zdroj: Apple)Levnější modely versus výkon v recenzích
Ne, že by to byl nějaký velký skandál. Horší výkon u nižších kapacit je něco, co u SSD dobře známe, takže zde nejde o velké překvapení. Ale v kombinaci s tím, že Apple na rozdíl neupozorňuje a SSD se nedá později vyměnit, jde o něco, co je dobré před koupí vědět. Výsledné rychlosti 256GB verze pořád nejsou nějaké tragické a fungovat by se dalo i s ještě pomalejším výkonem a čtením, ale notebooky Applu jsou přece jen poměrně dražší koupě a marketing si na rychlých úložištích dříve dost zakládal.
„Zrada“ je tedy hlavně v tom, pokud uživatelé budou 256GB modely kupovat s očekáváním vyššího výkonu, která si vytvoří z recenzí. První recenze vyšly totiž od těch vybraných médií, kterým Apple hardware půjčil v předstihu, a byly v nich notebooky s většími 512GB a 1TB disky. Apple se logicky snaží vytvořit co nejlepší dojem na počátku, kdy je o testy největší zájem, s tím, že řada uživatelů bude prostě předpokládat, že výkon vyšších modelů bude platit i pro ty nižší. V tomto případě si na takové uvažování bude třeba dát dost pozor.
