Asus P7P55D Deluxe: Intel P55 a Lynnfield v akci

8. 9. 2009

S novou paticí za světlými zítřky

Od čipové sady Intel P55 a procesorů Core i5 a Core i7 s jádrem Lynnfield Intel právem očekává to, co bylo pro velmi drahou kombinaci Intel X58 a Core i7 s jádrem Bloomfield nedosažitelné – masové rozšíření mezi lidmi. A nutno dodat, že předpoklady zde k takovému očekávání skutečně jsou. I když byla čipová sada i procesor velmi změněny, výkonnostně jsou na tom i v porovnání s X58 velmi dobře, což jistě řadu lidí naláká.

Pokud se podíváte na následující dvě schémata, tak velmi rychle zjistíte, kde se odehrály největší změny. Hned tou nejviditelnější je odstranění severního můstku, jehož funkce se přestěhovaly přímo do procesoru. Ten nyní obstarává nejen funkci paměťového řadiče, ale i komunikačního centra mezi grafickou kartou a systémem. Tuto funkci u čipové sady Intel X58 právě zastával ještě severní můstek. V případě čipové sady Intel P55 se budete muset spokojit s jedním plnohodnotným PCIe ×16 slotem, případně dvěma pracujícími v režimu 2× 8 PCIe 2.0 linek. K dispozici je jak CrossFireX, tak i SLI.

Další výraznou změnou je upuštění u P55 od tříkanálového paměťového řadiče a návrat ke dvoukanálovému uspořádání. Jestli se to nějak výrazně projevilo na výkonu se dozvíte v patřičné kapitole. Vzhledem k tomu, že procesor nyní zastává funkci severního můstku, odpadla z P55 sběrnice QPI. P55 využívá pouze rozhraní DMI s propustností 2GB/s pro komunikaci s jižním můstkem, potažmo ostatními periferiemi.

U čipové sady (možná spíše čipu) se zvětšil počet PCIe ×1 linek z šesti na osm, což výrobcům desek trochu rozvazuje ruce v osazování nejrůznějších řadičů, či rozšiřujících slotů. Změnou prošel i počet USB konektorů, který se rozrostl o další dva na celkových 14 kusů.

Na následujícím obrázku se můžete názorně podívat, jak se zjednodušil návrh základní desky při použití nového procesoru a čipové sady v porovnání se starším Intel x4x (např. P45, G43...) čipsetem.

Následující obrázek shrnuje v podání Intelu hlavní přednosti samotného procesoru a následně i čipové sady Intel P55.

Jádro Lynnfield hned na začátku používají celkem tři desktopové procesory od Intelu. Základní desky jsem testoval s cenově nejdostupnějším Core i5-750. Dva modely podporující navíc HyperThreading (osm logických procesorů ve čtyřjádrovém CPU) nesou označení Core i7 860 a 870.

Jak jsem naznačil v názvu této kapitoly, s příchodem čipové sady Intel P55 spatřila světlo světa i nová patice LGA 1156. Ta má nový upínací mechanismus pro procesor, který bude zřejmě
levnější na výrobu. Na samotné desce totiž již nesedí spodní plech, ale
pouze tři šrouby. Při prvním osazování možná budete mít trochu problém
patici správně zavřít, nicméně je to jen otázka cviku.

Asus P7P55D Deluxe se představuje

S nástupem Intel P55 se návrhářům základních desek trochu rozvazují ruce, které byly doposud pevně sešněrovány trojkombinací procesor–severní můstek–jižní můstek. To se nyní mění a na návrhu základní desky Asus P7P55D Deluxe je to hned znát. Návrh je čitší a mezi čipsetem a mosfety není nyní nutné proplétat změť heatpipe, které by rozváděly teplo z více zdrojů. Aby to ale nebylo zase tak jednoduché, nové procesory jsou velmi citlivé na délku paměťových drah, jež se nyní usídlily trochu blíže patici procesoru.

Základní deska Asus P7P55D Deluxe se drží firemního návrhu Q-Design. Najdete na ní nové paměťové a grafické sloty, přepínače napětí a řadu LED diod.

Přepínače napětí, najdete schované za paměťovými sloty. Slouží pro zvýšení hranice maximálního napětí nastavitelném v BIOSu. Je ale třeba podotknout, že i základní nastavení skýtá pro běžné taktování se vzduchem i vodníkem hodně vysoké hodnoty, které je spíše neradno zkoušet.

Novinkou, ne zcela žhavou, je pak i nový systém uchycení paměťových modulů. Paměťové sloty u grafické karty totiž nemají klasické pojistky, které mnohdy nešly kvůli osazené grafice odjistit, ale nový jistící mechanismus. Ten drží modul velmi dobře a vyndáte jej z patice jen po povolení pojistky na druhé straně slotu.

Nedílnou součástí jsou i systémová tlačítka. Vymazání nastavení BIOSu pak najdete mezi zadními porty.

Velmi hrdý je Asus i na systém napájení. Zde je do něj zapojeno celkem čtyřiadvacet fází (k těm na obrázku připočítejte další pro paměti). Napájení je to sice robustní, ale nemohu se zbavit dojmu, že možná až přehnaně. Během londýnské prezentace se nám pak Asus snažil demonstrovat výhody 24fázového napájení, jehož výsledkem byl i následující graf. Můžete zkusit hádat, koho tím Asus myslel, když MSI používá maximálně osmifázové napájení s čipy DrMOS.

Balení, příslušenství, parametry

Z dodávaného příslušenství k základní desce byl jednoznačně nejzajímavější nástroj Turbo Key. Ten nahradil OC Palm. Turbo Key připojíte přímo do základní desky a skrze zadní záslepku jej vyvedete ven. Budete jím moci přepínat tři Turbo profily, měnit základní frekvenci, vypnout počítač, nebo spustit šetřící EPU režim. Bohužel při testování mi Turbo Key vůbec nereagovat, což přičítám na vrub velmi rané verzi BIOSu. Přece jen jsem měl možnost tuto desku společně s procesorem testovat již před cca měsícem, takže se daly nějaké drobné mouchy ještě očekávat. V prodejní verzi by již ale mělo vše řádně fungovat.

Co se týče ostatního příslušenství, tak obdržíte šest SATA kabelů, přídavný USB/eSATA modul, Q-konektory, můstek pro grafiky, instalační CD a manuál. Co se týče instalačního CD, tak zde mě Asus mírně řečeno nadzvednul ze židle, protože do samoinstlačního balíčku zahrnul i zkušební verzi Norton Internet Security. Pokud ji nechcete nainstalovat, musíte všechny ovladače instalovat ručně a po jednom.

Použité komponenty a jejich osazení

Zadíváte-li se na desku shora, určitě si všimnete velmi pěkného rozložení komponent. Vše je při okraji desky, SATA konektory zahnuté a rozšiřujících slotů je také více než dost.

Ani mezi zadními porty nic podstatného nechybí, dokonce zde najdete i oba PS/2 konektory, které Intel již ze specifikací P55 oficiálně vypustil. Hned vedle nich se pak nachází malé tlačítko ClearCMOS.

O Q-Designu jsem se již zmiňoval v předchozí kapitole, zde jej ještě doplní obrázek s tlačítkem MemOK, které dokáže otestovat kompatibilitu vložených modulů.

Na desce najdete kromě konektorů z čipové sady i další tři SATA + jeden eSATA port, rozhraní LPT i COM a nesmí chybět ani kompletní audiokonektory. Na dlouhých PCI Express slotech si můžete všimnout nových pojistek, které spadají pod Q-Design. Měly by zabezpečit jednodušší vytahování grafik ze slotů.

Z integrovaných komponent se na desce nachází zvuková karta VIA VT2020, dvě gigabitové síťovky Realtek, FireWire řadič VIA a přídavný IDE/SATA řadič jMicron.

Systém chlazení, teploty a spotřeba

S příchodem Intel P55 se výrazně změnil i návrh chlazení. To zde není vůbec provázáno pomocí heatpipe a vystačí si jen s pasivy. Ty najdete na mosfetech a čipsetu.

Na konektorech pro větráky Asus opět trochu šetřil a přiřknul desce pouze čtyři – dva čtyřpinové a dva třípinové. Tři z nich jsou regulovatelné přímo z BIOSu.

S příchodem Lynnfieldu se udála ještě jedna podstatná událost pro majitele výkonných chladičů pro LGA 775. I když to na první pohled vypadá, že rozteč děr zůstala stejná, opak je bohužel pravdou. Intel dokázal nemožné a změnil rozteč přibližně o 2 mm, takže starší chladiče pro LGA 775 nejdou na patici LGA 1156 nasadit. Osobně si tento krok dovedu vysvětlit jen jako tochou dohodu mezi
Intelem a výrobci chladičů, kteří se tak mohou těšit na další tučné
zakázky. Lynnfield totiž vůbec nemá problémy s vysokými teplotami, takže by na něj šel osadit téměř jakýkoli chladič pro LGA 775, který by si s ním hravě poradil. Navíc ke každému procesoru dostanete chladič přímo od Intelu.

Při testování základní desky Asus jsem bohužel neměl k dispozici žádý boxovaný chladič od Intelu, takže jsem si musel vypůjčit nový Arctic Cooling Freezer 7 Pro Rev. 2. Ten se od svého předchůdce liší především způsobem uchycení k základní desce, za který bych jeho konstruktéra nejraději vysadil uprostřed Sahary s obrázkem ledňáka v ruce. Nasazování chladiče je skutečně horor a s původním zacvakávácím mechanismem nemá vůbec nic společného. Způsob uchycení je totiž stejný, jako u Freezeru Extreme, jehož recenzi jste si mohli přečíst zde. Po stránce výkonu k chladiči připomínky nemám, ale zabezpečit rovnoměrný přítlak je téměř nadlidský úkol.

Spotřeba a zahřívání

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Teploty mosfetů i cívek se během zátěžového testu držely na průměrných hodnotách. Vynikající teplotu jsem ale zaznamenal na čipsetu. Ta byla totiž nejnižší z naměřených desek.

Měření spotřeby probíhá zásuvkovým wattmetrem, který měří spotřebu celé sestavy (bez monitoru). Bohužel není technicky dost dobře možné změřit spotřebu pouze základní desky, nicméně z porovnání s ostatními deskami s různými čipovými sadami si můžete o spotřebě udělat velmi dobrý obrázek. V tomto případě je měřena spotřeba kompletní sestavy, tedy i s dedikovanou grafikou GeForce 8800 GT a přídavnou zvukovou kartou Asus Xonar D2.

Velmi příjemná byla i spotřeba sestavy bez zátěže, která jen lehce překročila hodnotu 100 W. V zátěži si však Lynnfield příliš servítky nebral a pokořil dokonce i sestavy s Core i7 a X58.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle výkonu chlazení a spotřeby.

BIOS a jeho možnosti

BIOS má na Asus tradiční rozložení i vzezření, Nenechejte se zmást divnou barvou fotografií, to jsem si jen nevšiml špatného vyvážení bílé. U této desky je Ai Tweaker až na druhé pozici, což ale u všech desek tohoto výrobce nebývá pravidlem.

V Ai Tweakeru najdete všechny potřebné položky pro manuální i automatické taktování. Mezi obvyklými položkami najdete i zapnutí všech napájecích fází (Xtreme Phase Full Power Mode), což by se vám mohlo hodit při přetaktování. Nastavení časování pamětí je více než dostatečné, stejně jako rozsahy všech položek. Nechybí ani CPU clock skew

Rozsahy napětí jsou také více než dostatečné, a to i bez přehození přepínačů do polohy OC. Kolísání napětí v zátěži by pak mělo zabránit zapnutí funkce Load-line Calibration.

V záložce Advanced najdete nastavení funkcí procesoru (nezapomeňte se podívat, jestli máte zapnuté Turbo, SpeedStep i C-STATE), zapnutí virtualizace a optimalizace napájení pomocí čipu T-Probe.

Záložka Power skýtá především možnosti pro nastavení a regulaci větráků, sledování teplot napětí. V záložce Tools pak narazíte na nastavení Express Gate (je nutné nejdříve nainstalovat z CD), uživatelské profily, či vytvoření pole RAID.

Jednotlivé nejdůležitější hodnoty pak shrnuje následující tabulka:

Kompletní galerie

Galerie všech snímků

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Za zapůjčení zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus

Za poskytnutí testovacích pamětí DDR2 a DDR3 děkuji společnosti Kingston

Za poskytnutí teplovodivé pasty Noctua NT-H1 děkujeme
rakouské společnosti RASCOM Computerdistribution

Za zapůjčení mechaniky děkujeme společnosti LG

Za poskytnutí procesoru Intel Core i5 750, i7 920, C2D Q6600 a E8500 děkujeme společnosti Intel

Přetaktování

Taktování procesorů Core i5 je velmi podobné taktování Core i7. Nemusíte se ale ohlížet na sběrnici QPI, její frekvenci a napětí. Je ale třeba myslet na integrovaný řadič paměti, který byste při taktování měli také trošku přikrmit.

Co se týče dosažených výsledků, tak ty byly pro mne velmi milým překvapením. Základní frekvence se zastavila na velmi vysokých 212 MHz. po zvednutí na 215 Mhz již ale byla deska hodně nestabilní.

Co se týče frekvence procesoru, tak zde se pomyslná ručička zastavila až na frekvenci 4 GHz. Ta ale byla trochu nestabilní i při zvednutí napětí na 1,45 V a tak muselo ke slovu přijít snížení základní frekvence na 188 MHz, což mělo za následek výslednou frekvenci 3961 MHz (při aktivovaném Turbu). Na té pak proběhly veškeré testy, jejichž výsledky vidíte v přehledných grafech.

V tomto případě je měřena spotřeba kompletní sestavy, tedy i s dedikovanou grafikou Nvidia GeForce 8800 GT a přídavnou zvukovou kartou Asus Xonar D2.

Nyní se můžete podívat na celkové nárůsty frekvence sběrnice, procesoru i celkové hodnocení přetaktování.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 se zapnutým C1E i EIST. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz. Paměti jsou nastaveny na frekvenci 800 MHz a časování 5-5-5-15. V případě desky s čipsetem X58 jsou testy provedeny s procesorem Core i7 920 na základní frekvenci 2,66 GHz se zapnutým Turbo režimem a pamětmi DDR3-1066 s časováním 7-7-7-20. To samé platí i pro nově přidaný procesor Intel Core i5 750, jehož pracovní frekvence je shodná s Core i7 920, tedy 2,66 GHz. Na rozdíl od něj ale nepodporuje HyperThreading, což se na výsledcích testů také významně podepsalo.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle výkonu procesoru a pamětí. V grafu jsou porovnány všechny výše naměřené výsledky a výsledky z testu pamětí. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Testy pamětí, pevného disku a USB rozhraní

Nyní se můžete podívat na propustnost USB rozhraní a výkon pevného disku WD3200AAKS. Jeho výkon je měřen jednak v HD Tachu.

Nyní se můžete podívat na relativní srovnání desek podle propustností SATA a USB rozhraní. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Herní testy

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili nízkém rozlišení 800 × 600 bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vyšším rozlišení 1680 × 1050 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním. Detaily jsou ve všech hrách nastaveny na vysoké. Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

Do nové metodiky byly zařazeny hry Call of Duty 4, Crysis a UT3 Demo. Dále zde najdete výsledky z testů 3DMark Vantage. Tyto testy probíhají na dedikované grafice Nvidia GeForce 8800 GT. Integrovaná grafika (pokud ji deska má), je v tomto případě vypnutá.

Na závěr kapitoly je zde opět relativní srovnání desek, tentokrát podle výkonu grafiky. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří kódování videa do DivX 6.8, převod HD videa do H.264 pomocí X.264 benchmarku, kódování 200MB WAV souboru do MP3 pomocí lame 3.97 a úprava fotek v Paint.NET.

Také zde nechybí relativní srovnání desek, tentokrát podle výkonu v multimediálních aplikacích. Desky jsou porovnávány pouze mezi sebou, takže s příchodem nějaké velmi povedené desky se hodnocení může posunout vzhledem k ní.

Dodávané aplikace

K základní desce dostanete obvyklou porci aplikací od Asusu i třetích stran, mezi nimiž nechybí ani AI Suite s Fan Xpertem. V něm si můžete vytvořit teplotní profily pro jednotlivé větráky a tím zabezpečit tichý chod systému.

Za velmi povedenou aplikaci považují Asus TurboV EVO, které umožňuje nejen pohodlné manuální taktování, ale i zcela automatický režim. Bohužel tato funkce, stejně jako Turbo Key, neběžela v dodané verzi tak, jak měla a ke kýženému přetaktování nedošlo. Došlo k němu ale na Londýnské prezentaci, takže se dá předpokládat, že u prodejních verzí bude již vše zcela v pořádku.

Závěrečné hodnocení

I když se tato recenze měla týkat výhradně základní desky Asus P7P55D Deluxe, nejde z hodnocení vynechat ani čipovou sad u Intel P55. Ta je totiž jejím základním stavebním kamenem, který umožnil úpravy v rozložení komponent v dosud nevídané míře. Rozložení je nyní přehlednější, čistší a samotný Asus jej navíc obohatil o některé zajímavé prvky jako Q-Dimm (upravené paměťové sloty) a Q-slot (upravené grafické sloty).

Samotná základní deska podala velmi solidní výkon, za který by se nemusely stydět ani desky z nejvyšší třídy. Testovací procesor Core i5 750 šel velmi dobře taktovat, což navíc podtrhla sama základní deska vysokou základní frekvencí. Taktování usnadňuje i tradičně povedený BIOS.

Co se týče hodnocení ceny, tak pět tisíc je horní hranice, kam by se měly základní desky s Intel P55 šplhat. Pokud vám bude stačit nižší výbava, můžete se zkusit podívat po variantách EVO, Pro, či jen P7P55D, které začínají na ceně i o 1600 Kč nižší. Na druhou stranu verze Deluxe přináší vynikající výbavu, Turbo Key a další drobnosti, které by vám právě na nižších modelech mohly chybět. Bude také zajímavé sledovat, jaké ceny nasadí u svých vyšších modelů konkurence. Core i5 se totiž v kombinaci s Intel P55 může stát podobným trhákem, jako Core 2 Duo v kombinaci s Intel P45.