Asus Striker II Extreme: nForce 790i je tady

23. 3. 2008

Hlavní novinky v novém čipsetu

Nová čipová sada nForce 790i by měla být odpovědí na rozpačité otázky, které se vyhrnuly po nedávném uvedení čipsetu 780i. Tato sada totiž jen mírně vylepšovala již rok a půl starou čipovou sadu nForce 680i, jež obohatila o podporu 3-way SLI a rozhraní PCI Express 2.0 zajišťoval pouze přídavný můstek. Důvodům k upgradu z předešlého modelu tedy příliš nebylo a tak nyní Nvidia přichází se zcela novým čipsetem 790i. Ten se bude prodávat ve dvou verzích – 790i SLI a 790i Ultra SLI. Rozdílů mezi nimi není mnoho – ten nejzásadnější představuje podpora DDR3 pamětí až do frekvence 2000 MHz s EPP 2.0.

Nová čipová sada nyní podporuje frekvenci FSB 1600 MHz (780i SLI jen 1333 MHz), a hlavně nativně rozhraní PCI Express 2.0. nová je i podpora nových 45nm procesorů od Intelu, která na deskách s 680i a 780i čipsety nemusí být vůbec 100%. Změna se také týká podpory DDR3 pamětí a nového standardu EPP 2.0. Ten v sobě ukrývá rozšížené nastavení paměťových modulů pro přetaktování, které tak s novým čipsetem bude ještě snazší. Zkrátka si vyberete jeden z přednastavených profilů.

Zcela přepracovaný je nový Control panel a 3D monitor od Nvidie, který podporuje otevřený standard ESA. Díky tomu z něj můžete kontrolovat a ovládat vše, na co si jen vzpomenete. Od otáček větráků přes napětí až po frekvence všech možných sběrnic a komponent. ESA jde do takových podrobností, že u podporovaného zdroje můžete sledovat napětí na jednotlivých větvích nebo u vodníka teplotu kapaliny v chladícím okruhu.

Každé zařízení, které podporuje standard ESA se k základní desce připojuje přes USB rozhraní, takže automaticky přicházíte o volné vnitřní USB porty. To byl jeden z nejzávažnějších nedostatků, na který jsme narazili při stavbě ukázkové ESA sestavy pro Nvidii.

Vlastnosti čipových sad 790i SLI a Ultra SLI si můžete prohlédnout i na těchto dvou diagramech:

Parametry jednotlivých čipových sad Nvidie shrnuje následující tabulka:

Balení, příslušenství, základní info

Základní deska Striker II Extreme je typickým představitelem desky ze série Republic of Gamers. Tomu odpovídá bohatá výbava na samotné desce i velmi rozmanité příslušenství. O tom, že je deska cílena hlavně na hráče, jasně hovoří fakt, že je k ní dodávána na podzim vydaná hra Company of Heroes: Opposing Fronts, která má v prodeji cenu 899 Kč.

Samotné balení je rozděleno do dvou částí, takže pro vytažení desky nemusíte rozházet veškeré příslušenství, jak tomu obyčejně bývá. Veškeré příslušenství najdete v samostatné krabici a je skutečně z čeho vybírat. Kromě standardních kabelů, jichž je také víc, než bývá obvyklé, zde najdete zvukovou kartu, přídavný větrák připojitelný na chladič mosfetů, sadu pro montáž vodního chlazení, teplotní čidla nebo LCD poster. Na něm můžete sledovat základní systémové údaje a fáze náběhu počítače (nahrazuje tak osazovaný POST displej), ale i vlastní text, který si navolíte v BIOSu.

Mimo to je zde i sada tří konektorů Q-connector pro jednoduchou montáž kabelů od předních USB, FireWire a hlavně konektorů předního panelu. Mohu jen potvrdit, že tento systém se v praxi velmi osvědčil.

Technické parametry základní desky shrnuje následující tabulka:

Použité komponenty a jejich osazení

Rozložení komponent je na této desce jedním slovem vynikající. Konektory jsou při okrajích desky, SATA porty jsou příkladně zahnuty, takže instalace je velmi příjemná a kabely nikde zbytečně nekříží prostor nad deskou.

Paměťové sloty jsou od grafické karty dostatečně daleko, takže paměti můžete kdykoli pohodlně vyjmout.

Vzdálenost je dostatečná i od patice procesoru. Testovací chladič AC Freezer 7 Pro nad ně vůbec nezasahoval.

Při výběru chladiče buďte trochu opatrní. Všudypřítomné pasivy a heatpipe znesnadňují jejich instalaci. Na náš AC navíc nebylo možné správně osadit větrák, protože chladič pasiv doslova seděl na horním chladiči mosfetů.

Zadní blok konektorů je doslova napěchován k prasknutí. Mezi netradiční položky zde patří tlačítko pro obnovení nastavení BIOSu (Clear CMOS), pouze jeden PS/2 konektor pro klávesnici nebo dva eSATA porty. K zadnímu bloku dostanete i podsvícenou záslepku.

Veškeré použité součástky patří k tomu nejlepšímu, co můžete dnes na deskách potkat – kondenzátory s pevným dielektrikem a prodlouženou životností nebo feritové cívky, u nichž se nemusíte obávat protivného pískání.

K napájení budete potřebovat obvykou sadu konektorů 24 + 8 pin.

IDE rozhraní má na svědomí sama Nvidie. Na rozdíl od Intelu jej stále ještě podporuje.

Do paměťových slotů můžete osadit maximálně 8 GB paměti. Na nedávno představené 16GB kity od G.Skillu tak raději zapomeňte.

Přehlídka nejrůznějších osazených čipů od navařeného BIOSu, přes I/O rozhraní, FireWire až po gigabitové síťovky a eSATA řadič JMicron.

Užiteční pomocnicí, jejichž služby oceníte zejména při taktování desky na maximum.

Tento přepínač povoluje používání tlačítka Clear CMOS na zadním panelu.

FireWire a USB konektory. USB je na desce maximálně deset.

Díky Q-connectoru nebudete potřebovat barevné odlišení jednotlivých pinů od předního panelu.

Pravý dolní roh základní desky v celé své kráse. Vše je pěkně odlišeno a přehledně rozčleněno.

Deska je připravena na provoz 3-way SLI systému. Bohužel i při osazení jen dvou dvouslotových karet přijdete o jeden ze dvou PCI slotů.

Místo zvukového kodeku na desce najdete v balení osmikanálovou zvukovou kartu s čipem ADI AD1988b.

Systém chlazení

Na systému chlazení si dal Asus u posledního Strikera skutečně záležet. Důkladná péče se projevila na velmi nízkých teplotách, které si můžete prohlédnout v samostatné kapitole. Chladič mosfetů před zadními konektory dokonce zasahuje až do zadní záslepky, kudy přes něj proudí vzduch ven ze skříně.

Mosfety nad procesorem bývají u řady desek opomíjeny. Zde na nich ale také najdete pasiv připojený pomocí heatpipe k ostatním chladičům.

Na severním můstku trůní mohutný pasiv, který je jako jediný vybaven vodním blokem. Vodníka k desce samozřejmě nedostanete, potřebné fitinky však ano. Obdélníček s logem je při správné volbě v BIOSu podsvícen. Plní ale jen okrasnou funkci.

Také na chladiči jižního můstku si dal Asus velmi záležet. Nejen že dobře vypadá, ale také pěkně chladí.

I na zadní straně deksy najdete řadu pasivů, které jsou pod nejžhavějšími součástkami. Nenechte se však zmást jejich barvou, jedná se o hliník.

Konektorů pro větráky nabízí Striker více než dost – dohromady celkem osm. Škod ajen, že pouze ten procesorový je s PWM regulací. U třech z nich pak nejdete v těsné blízkosti i dva piny pro připojení teplotního čidla.

BIOS a jeho možnosti

I když se nejedná o klasický modrý Award BIOS, ale jeho verzi Phoenix, je celý BIOS velmi přehledný a dostatečně bohatý. Hned po jeho spuštění se ocitnete v nejzajímavější části zvané Extreme Tweaker, kde se nastavují veškeré možnosti taktování. Velmi mě zaujaly položky CPU Level Up a Memory Level Up, které vám umožní přetaktovat automaticky procesor na vámi zvolený model. Vše se odehraje zcela automaticky, vy zvolíte jen typ procesoru nebo pamětí. Předpokladem musí být, aby osazený procesor a paměti zvolené přetaktování zvládly. Jediné, co mi zde scházelo, bylo zobrazení výsledné frekvence procesoru, případně zobrazení základní frekvence FSB místo její QDR verze. Obě frekvence takto musíte počítat na kalkulačce.

AI Overclocking Tuner pak představuje rozcestník, který vám určí, jestli se odeberete v taktování automatickou cestou, manuální nebo přes AI Overclock přetaktováním z prostředí Windows.

Jednou z velkých předností čipsetů Nvidie oproti Intelu je Unlinked režim pro paměti. Oproti taktování na Intelu tak nejste nuceni investovat do drahých modulů, které zvládnou vysoké frekvence, ale můžete v BIOSu pamětem napevno nastavit, aby běžely např. na 1066 MHz. Kromě volby Unlinked můžete vše nechat na automatice nebo zvolit Linked.

Mimo to zde můžete i napevno nastavit rychlosti PCIe slotů (zvlášť pro první dva) nebo frekvenci sběrnice mezi severním a jižním můstkem.

Nastavení pamětí není sice tak bohaté, jako např. na deskách DFI, ale možnosti jsou pro pohodlné taktování dostatečné. V pravém sloupci vidíte aktuální nastavené hodnoty, v levém je pak můžete měnit. Vůbec od věci by ale nebylo, kdyby byly sloupce tři a v posledním z nich by byly zobrazeny hodnoty SPD nebo případně EPP pro používané moduly.

Neméně zajímavé jsou možnosti změny napětí jednotlivých komponent. Asus sice hodnoty označuje barevně (zelená, žlutá a červená), nicméně dle mého názoru v tomto ohledu trochu hazarduje. Například napětí 1,5 V pro procesor bych za úplně bezpečné dlouhodobě neoznačoval, navíc do oranžových čísel se dostanete až od hodnoty 1,7 V. To samé platí pro paměti, kde žluté hodnoty začínají až od 2 V. A to je na DDR3 moduly přece jen velká zátěž. U laiků by pak mohlo takové barevné značení vést k falešnému pocitu bezpečí. To ale nic nemění na tom, že rozsahy hodnot jsou skutečně excelentní, navíc velmi dobře funguje i automatická regulace, která dokáže komponentám zatopit vždy, když to zrovna potřebují. V této části BIOSu také najdete položky vhodné pro přetaktování čtyřjádrových procesorů. Tím mám na mysli hlavně položky Loadline Calibration a CPU GTL_REF, které mají vliv na stabilitu při přetaktování.

V záložce CPU Configuration je možné vypnout funkce jako EIST, Virtualizace nebo teplotní kontrolu procesoru (vypínat moc nedoporučuji). Oproti jiným čipovým sadám zde můžete vypínat i jednotlivá jádra osazeného procesoru.

Nyní již můžeme postoupit dál do sekce Main. Zde jsou pouze základní informace o systému a zapínání funkce SMART pro pevné disky.

Podstatně zajímavější je záložka Advanced, kde najdete nastavení rozhraní, připojených řadičů, otestování síťové karty a připojení pod položkou AI NET 2 nebo nastavení externího displeje. Pod touto poslední položkou si vyberete, jaké hodnoty se mají na displeji zobrazovat, jestli má být podsvícen nebo jestli má svítit logo R.O.G na chladiči čipové sady.

Pod záložkou Power najdete ACPI režimy, konfiguraci APM a hlavně Hardware monitor. Zde můžete sledovat napětí, teploty a otáčky větráků, které zde můžete i řídit. Ovládat přitom můžete celkem pět větráků. Rychlost otáček může být od 100 do 60 %.

V části věnované náběhu systému můžete vypnout celostránkové logo, ale kromě toho zde můžete i zobrazit tapetu v BIOSu ve dvou stupních průhlednosti.

V poslední položce Tools jsou ukryty pomůcky jako EZ Flash 2 pro aktualizaci BIOSu bez náběhu systému nebo dva uživatelské profily, kam si můžete uložit dvě verze nastavení.

Pokud při náběhu systému stisknete klávesu F8, dostanete se do Boot Menu.

Testovací sestava, použité testy

Pro účely testování jsme použili následující komponenty a ovladače:

Seznam použitých testů:

Everest 4 Ultimate – paměť – čtení
Everest 4 Ultimate – paměť – zápis
Everest 4 Ultimate – paměť – kopírování
Everest 4 Ultimate – paměť – latence
Everest 4 Ultimate – procesor – Queen
Everest 4 Ultimate – procesor – PhotoWorxx
Everest 4 Ultimate – procesor – Zlib
Everest 4 Ultimate – FPU – Julia
Everest 4 Ultimate – FPU – Mandel
Everest 4 Ultimate – FPU – SinJulia
CineBench 9.5 – single CPU [body]
CineBench 9.5 – multi CPU [body]
CineBench 9.5 – OpenGL SW [body]
CineBench 9.5 – OpenGL HW [body]
CineBench R10 – single CPU [body]
CineBench R10 – multi CPU [body]
CineBench R10 – OpenGL [body]
PCMark05 – celkem [body]
PCMark05 – procesor [body]
PCMark05 – paměť [body]
PCMark05 – grafika [body]
PCMark05 – pevný disk [body]
Paint.NET [ms]
lame 3.97 – kódování 200MB Wav souboru [s]
SuperPI mod 1.5 4M [sec]
RAR 3.71 – komprese 200 MB dat
Propustnost USB (HD Tach RW) [MB]
Propustnost SATA (HD Tach RW) [MB]
kódování DVD videa do DivX 6.8 [fps]
kódování DVD videa do XviD 1.11 [fps]
3DMark2001 SE (1 280 × 1 024) [body]
3DMark05 (1 024 × 768) – celkem [body]
3DMark05 (1 280 × 1 024) – CPU [body]
3DMark06 (1 280 × 1 024) – celkem [body]
3DMark06 (1 280 × 1 024) – CPU [body]
FEAR (640 × 480) [fps]
FEAR (1 600 × 1 200) [fps]
S.T.A.L.K.E.R. (640 × 480) [fps]
S.T.A.L.K.E.R. (1 600 × 1 200, 16× AA) [fps]
UT3 Demo (640 × 480) [fps]
UT3 Demo (1 600 × 1 200, 16× AF) [fps]
Serious Sam 2 (640 × 480) [fps]
Serious Sam 2 (1 600 × 1 200, 4× AA, 16× AF) [fps]
Splinter Cell 3 (640 × 480) [fps]
Splinter Cell 3 (1 280 × 1 024, 4× AA, 16× AF) [fps]
Crysis CPU Bench (800 × 600)
Crysis CPU Bench (1 280 × 1 024, 16× AA)
Enemy territory (640 × 480) [fps]
Enemy territory (1 600 × 1 200, 16× AA) [fps]
World in conflict (800 × 600) [fps]
World in conflict (1 600 × 1 200, 4× AA) [fps]

Jak sami vidíte, testy se dají rozčlenit do několika základních kategorií:

•    Testy procesoru a paměti
•    Testy propustnosti rozhraní
•    Testy grafiky
•    Práce s multimédii

Do testů procesoru a vůbec celkové propustnosti systému lze počítat i všechny herní testy v nízkém rozlišení, kde se hry škálují právě podle výkonnosti procesoru a nikoli grafické karty. Více o tom ale v samostatné kapitole.

Přetaktování

Abych vás k taktování s touto deskou trochu navnadil, můžete se napřed podívat na krátké video, ve kterém Shamino na komponentech od Asusu ukazuje, jak se dají jednoduše trhat výkonnostní rekordy.

Jak jste si již mohli všimnout z předešlých popisů, je tato deska pro přetaktování jako stvořená. Od začátku tomu však tak nebylo. Deska byla dodána s BIOSem 0402, který přetaktování nakloněn vůbec nebyl. Naštěstí pro Strikera Asus stihnul během testování dodat novější BIOS 0502, s nímž se vše rázem změnilo. U čtyřjádrového Kentsfieldu Q6600 jsem se dostal s frekvencí FSB na již ověřených velmi pěkných 450 MHz bez nutnosti cokoli dopodrobna ladit v BIOSu.

U dvoujádrového C2D E6550 jsem se dostal ještě o malý kousek dál, konkrétně na 462 MHz. Bohužel jsem v době testování neměl k dispozici nový 45nm procesor, který by měl být k přetaktování na této desce ještě přívětivější. Podle jiných recenzí není problém se u těchto procesorů dostat na 550 MHz FSB i výše. U procesorů s 65nm procesem však úplné zázraky se Strikerem raději nečekejte. I tak obyčejné C2D E6550 z původních 2,33 GHz běželo na velmi pěkných 3,24 GHz.

V případě pamětí dostály moduly Kingston DDR3-1800 tomu, co na nich výrobce uvádí. Výš se mi je však dostat nepovedlo. Při taktování paměťových modulů můžete u této čipové sady narazit na dva zásadní problémy, které mají vliv na výkon paměťového subsystému. Při větším překročení frekvence FSB 400 MHz se výkon pamětí nezvýší, ale naopak poklesne. Na druhý problém narazíte, pokud budete paměti provozovat v synchronním režimu a dělící poměr se bude výraně odchylovat od poměru 2:1, výkon opět bude klesat.

Nejlepší variantou je samozřejmě provozovat paměti v synchronním režimu s nízkým časováním nebo v režimu Unlinked.

Testy procesoru a paměti

Základní desky testuji na základním nastavení s procesorem Intel Core 2 Quad Q6600 s vypnutými šetřícími funkcemi a virtualizací a pak i při přetaktování. Všechny desky jsou tak testovány na základní frekvenci 2,4 GHz i při přetaktování na 3,33 GHz (9× 370 MHz). Frekvence 3,33 GHz byla stanovena tak, aby ji bylo možné dosáhnout na doufám všech základních deskách, tedy i těch, které nejsou přímo určené k přetaktování. Při přetaktování je zvednuté i napětí procesoru na 1,475 V, aby se ukázalo, jestli se nebude deska přehřívat a jak vysoké teploty se při tomto nastavení naměří. Za normálních podmínek by procesor mohl na této frekvenci běžet s podstatně nižším napětím.

V těchto testech dopadl zajímavě test paměti v Everestu, kdy osazené moduly DDR3, tentokrát provozované na frekvenci 1066 MHz porazily dříve testované DDR2-800.

Testy propustnosti rozhraní a zvuku

Do těchto testů zahrnuji propustnost SATA a USB rozhraní měřenou HD Tachem na interním a externím pevném disku a kvalitu integrované zvukové karty měřenou pomocí RightMark Audio Analyzeru a hlavně nově pomocí zvukové karty Asus Xonar D2, která má dostatečně kvalitní vstupy, aby dokázala integrované HD kodeky proměřit. Kvalitu zvuku hodnotím také pomocí poslechového testu pomocí sluchátek Koss UR/29. Při tomto testu jsem žádné nežádoucí zvuky, šum či rušení nezaznamenal.

V testech propustnosti Nvidia kralovala v rychlosti USB rozhraní, kde dosáhla nejvyšší hodnoty ze všech testovaných desek. Bohužel stejné ovace nový čipset neslízne za rychlost SATA rozhraní. Zde naopak dopadla naprosto nejhůř a uvedený výsledek 192,7 MB/s je nejlepší z mnoha opakování. Nebylo výjimkou, že se naměřená rychlost pohybovala hluboko pod 190 MB/s.

Kvalita přiložené zvukové karty s kodekem ADI AD1988b je na vysoké úrovni. Kvalit referenční zvukové karty Asus Xonar D2 sice nedosahuje, ale doposud testované desky s kodeky Realtek rozcupovala bez problémů.

Dynamický rozsah

Odstup signálu od šumu

Přeslechy mezi kanály

Frekvenční rozsah

Harmonické zkreslení

Testy grafiky

Testování grafiky lze rozdělit na dvě části – na test propustnosti systému a test samotného grafického výkonu. Pro první jmenovaný jsme všechny hry spustili v nejnižším možném rozlišení (nejčastěji v 640 × 480) bez zapnutého vyhlazování nebo anizotropního filtrování, v druhém případě pak ve vysokém rozlišení 1 600 × 1200 nebo 1 280 × 1 024 se zapnutým antialiasingem a případně i anizotropním vyhlazováním.

Zatímco u prvního nastavení se grafy krásně škálují především podle výkonu procesoru, v druhém případě jsou již výsledky téměř srovnatelné, protože hlavní slovo si zde bere grafická karta, která je vždy stejná. Rozdíly se tak pohybují v jednotkách fps a nikoli desítkách, jako je tomu v prvním případě.

Výsledky v herních testech jsou poměrně rozkolísané. Výborně si deska vedla v testech F.E.A.R. a S.T.A.L.K.E.R., v ostatních testech to již tak slavné nebylo. Výsledky ve vyšších rozlišeních, kde již tolik nezáleží na propustnosti systému, ale výkonu grafické karty byly celkem srovnatelné, ale to, co deska předvedla v Enemy Territory nebo Crysis bylo dost tristní.

Práce s multimédii

Do těchto testů patří v prvé řadě kódování videa do DivX a XviD. Zatímco DivX ve verzi 6.8 podporuje vícevláknové zpracování, a výsledky se tak neškálují jen podle frekvence procesoru ale i počtu jeho jader, XviD ve verzi 1.11 zatím stále zvládá pouze jednovláknové zpracování. Výsledky v XviD tak čistě záleží na frekvenci procesoru a jeho schopnostech. Již sice uvolněný XviD ve verzi 1.12, který vícevláknové zpracování podporuje, nicméně je stále nestabilní, a proto jej pro testování nepoužívám.
Do této části se pak jistě řadí i kódování do MP3 pomocí lame 3.97. Převáděn je v tomto případě 200MB WAV soubor. Posledním testem v této kategorii je pak provádění grafických operacích v Paint.NET. Při tomto testu se měří, za jak dlouho dokáže systém požadovaný sled úkonů provést.

Ani v jednom testu nebylo možné pozorovat žádné výkyvy a všechny multimediální testy proběhly naprosto bez problémů.

Spotřeba a zahřívání

Grafy spotřeby jsou od minulých recenzí již podstatně zajímavější, protože v nich najdete porovnané nejen základní desky pro AMD, ale i pro Intel. V porovnání tak najdete celkem pět čipových sad na šesti deskách při měření na základní frekvenci i při přetaktování. U teplot již najdete jen desky s paticí AM2+.

Měření teploty jednotlivých komponent základní desky probíhalo při plné zátěži bezdotykovým infračerveným teploměrem Voltcraft IR-270H s laserovým zaměřovačem. Před samotným měřením byl systém v plné zátěži 15 minut, aby se všechny chladiče dostatečně rozehřály.

Spotřeba sestavy nijak nevybočila z toho, co jsem od ní čekal. Je plně srovnatelná s high-endovým čipsetem X48 od Intelu.

Kdyby neměla být tato deska vynikající už v ničem jiném, tak v chlazení 100% je. V tomto směru Striker soupeřúm neutekl rozdílem jedné, ale rovnou několika tříd. A to nebylo použito vodní chlazení, ani přídavný větrák na mosfety. Také osazený AC Freezer 7 Pro měl kvůli pasivu na horních mosfetech větrák posazený o dvě žebra výše, takže přes spodní zahnuté plechy na mosfety vzdych vůbec nefoukal. Ve světle těchto naměřených dat se vkrádá myšlenka, že je použití vodního chlazení v tomto případě naprosto zbytečné.

Dodávané aplikace

Asus nenechal nic náhodě ani v případě softwarové výbavy. Hráče určitě potěší hrou Company of Heroes: Opposing Fronts a mimo ni dostanete i aplikace pro zpracování videa a fotografií.

Asus ale kromě aplikací třetích stran dodává i řadu užitečných nástrojů vlastních. Ty nejzajímavější se ukrývají za označením AI Suite. Pokud jej spustíte, zobrazí se základní okno, které slouží zároveň jako rozcestník pro přetaktování procesoru, paměti nebo řízení otáček větráků. Aplikace jsou přehledné a pěkně grafiky zpracované. Co do taktování – můžete měnit frekvenci FSB, ale nikoli násobič.

Mimo to si můžete ze stránek Nvidie stáhnout zdarma nový Control Panel a 3D monitor s podporou ESA zařízení. Bohužel u desky Asus hlavně Control Panel nefunguje zrovna spolehlivě a řada funkcí správně nefunguje. Control Panel tak bude doménou zejména referenčních desek s designem Nvidie, jaké najdete např. pod značkami XFX, eVGA nebo Zotac.

Závěrečné hodnocení

Asus Striker II Extreme představuje skutečně jedinečnou základní desku, na níž se zápory hledají dost těžko. Výkonnostní výkyvy v některých testech bych možná přisuzoval ještě ne docela doladěnému BIOSu, na němž Asus ale každým dnem neustále pracuje. Rozdíl mezi původně dodanou verzí 0402 a novou 0502 byl skutečně výrazný.

Dech mi vyrazilo hlavně chlazení, které i jen v pasivním režimu zvládá desku uchladit i při přetaktování o několik tříd lépe než konkurence. Možnosti k přetaktování jsou také vynikající, čemuž napomáhá i velmi pěkně zpracovaný BIOS.

Jako hlavní nedostatek vidím rychlost SATA rozhraní, která za konkurencí pokulhává klidně i o 20 MB/s. Jestli to je problém pouze tohoto Asuse nebo čipové sady zjistíme při příštím testu. Deska XFX s referenčním designem Nvidie se již zahřívá v ukázkové sestavě, kterou ExtraHardware stavělo přímo pro Nvidii.

Cena této nádherné desky není zatím určena, ale měla by se pohybovat řádově kolem 8000 Kč.

+ celkové provedení
+ vynikající chlazení
+ rychlost USB rozhraní
+ maximální výbava
+ bohaté příslušenství
+ počet konektorů pro větráky

- rychlost SATA rozhraní
- výkyvy v některých testech
- kolize s AC Freezerem 7 Pro

Za zapůjčení základní desky a zvukové karty Asus Xonar D2 děkujeme společnosti Asus