Asus Zenbook UX21E: poctivý jedenáctipalcový Ultrabook (recenze)

Zenbooky od Asusu vzbudily při svém příchodu na trh docela slušnou senzaci. A právem - do té doby jediný pomyslný hráč ve své kategorii, Apple MacBook Air, v nich konečně našel plnohodnotného konkurenta s Windows bez kompromisů. UX21E je menší z dvojice Zenbooků a s úhlopříčkou displeje 11,6‚Ä≥ vyzývá na souboj MacBook Air 11. Tomu se podobá do detailu - má stejný procesor, stejné množství paměti, stejně velké SSD úložiště jako Air 11 v základní konfiguraci, stejné rozlišení displeje, stejné bezdrátové sítě, oba dva mají v balení adaptér z USB na LAN... podobnosti je tu až až. Největším rozdílem je vedle operačního systému jiná konektorová výbava (Zenbooku chybí Thunderbolt a místo něj má USB 3.0) a také cena, která je v případě Asusu o zhruba dva tisíce nižší než nejlevnější jedenáctipalcový Mac.

Ale oprosťme se nyní od srovnávání s největším konkurentem a podívejme se na UX21E samostatně. Na první pohled je to nebál bych se říci až roztomilý počítač. Ani tisíc fotek vás nepřipraví na to, jak miniaturně tento notebook působí, když jej vezmete do rukou. Hmotnost okolo 1100 gramů je téměř zanedbatelná a tloušťka 17 mm v nejtlustším bodě z něj v kombinaci s celkově malými rozměry dělá produkt, u kterého nejedno srdce zaplesá. Nebo alespoň v mém případě tomu tak bylo - když jsem jej poprvé spatřil na tiskovce Asusu, říkal jsem si, že tohle je prostě "ono".

Čtěte také:

• Intel Ultrabook: to, co chce od notebooku každý
• Asus Zenbook UX31E: nejdražší ultrabook, a stojí zato!

Design je stejný jako u většího, třináctipalcového Zenbooku UX31E. To znamená tělo téměř kompletně z hliníku v různých povrchových úpravách - vnější strana víka je tmavá s nádechem lehce do fialova a zdobí ji logo Asusu, vnitřek je stříbrný a velmi jemně kartáčovaný. Klávesnice je mírně zapuštěná pod povrch základny a díl mezi klávesami má mírně tmavší barvu, která vnitřek notebooku ozvláštňuje. A rámeček displeje je nejtmavší částí celého notebooku. Je poměrně široký, ale jeho hlavní přednost spočívá v tom, že je matný - je trochu smutné, že to musím vyzdvihovat jako klad, protože by to podle mě měla být samozřejmost; každopádně na něm neulpívají otisky prstů, což je skvělé.

 

Otisky prstů ovšem jsou tak trochu problém jinde. Ačkoliv bych to do notebooku neřekl, má s tím docela problém, a to především na vnější straně víka - prostě díky tomu, že je tmavší a tak jsou tam šmouhy lépe vidět. Tělo notebooku si až tak lehce neušpiníte, pokud se vám třeba nepotí ruce; pokud se vám to však povede, dostat jej do původního stavu není úplně lehké.

Otevírání chce trochu cviku

Otevírání usnadňuje drobný výčnělek na horní straně víka. I s jeho pomocí je ale v podstatě nemožné notebook otevřít jednou rukou a i oběma je to ze začátku tak trochu cvičení v prstové gymnastice - je potřeba si na to najít svůj grif a ideálně nemít čerstvě ostříhané nehty. Základna i víko notebooku se totiž směrem dopředu zužují, takže předek je tenký s trochou nadsázky jak nůž, a do prostředka této tenké části je potřeba dostat nejlépe nehet pro usnadnění otevírání. Postupem času jsem přišel na to, že výstupek lze podebrat i bříškem prstu, ale za celou dobu, co jsem Zenbook měl půjčený (cca 4 týdny a podstatnou část této doby jsem jej denně používal) se mi nepodařilo naučit se jej otevírat automaticky, aniž bych se na to musel soustředit. Ale možná mám jen nešikovné prsty.

  

Výše zmíněným potížím s otevíráním napomáhá i fakt, že kloub displeje je velmi tuhý. Je zde pouze jeden, který je masivní a zabírá naprostou většinu zadní strany základny. Kvůli jeho konstrukci nelze displej otevřít více než do úhlu přibližně 135 stupňů; to ale většině běžných smrtelníků bude asi stačit.

Malá odbočka: kdesi v reklamě jsem zahlédl údaj o tloušťce 3 až 9 mm. Ty tři milimetry sedí, v přední části je notebook skutečně takto neuvěřitelně tenký, ovšem maximum 9 mm není až tak úplně pravda. Ve skutečnosti je to v zavřeném stavu 17 mm v nejtlustším bodě, tedy vzadu uprostřed. Oněch 9 mm je tloušťka zadní hrany - základna se ovšem zužuje i do stran, takže je tento údaj v podstatě irelevantní.

 

Konektory, klávesnice, touchpad, displej

Stačí dvě USB?

Konektory jsou všechny schovány po stranách a moc jich popravdě není. Máme zde dvakrát USB (jednou 2.0, jednou 3.0), digitální microHDMI, analogový mini VGA s dodávanou redukcí na klasický VGA výstup, jeden audio jack a konektor napájení. Všechny porty jsou v zadní části - více dopředu by se prostě nevešly. V balení najdete kromě redukce mini VGA - VGA i USB - LAN adaptér pro připojení k počítačové síti (klasický konektor RJ45); u tohoto zařízení bych si ale dovolil tvrdit, že snad ani nebude potřeba, protože Wi-Fi samozřejmě nechybí a připojovat UX21E k síťovému kabelu mi přijde tak nějak nevhodné. Každopádně je přibalení redukce do krabice s notebookem milé a navíc na ni dostanete i pěknou, hnědou kapsičku, která ladí s velkým pouzdrem, které v krabici najdete také.

  

  

Pouze dvě USB by se mohla zdát jako problém; osobně si však nemyslím, že by jich u jedenáctipalcového, kilogram vážícího notebooku bylo potřeba víc. Nedovedu si představit, že bych k něčemu takto malému a subtilnímu připojoval externí myš a síťový kabel přes redukci - to by úplně popíralo jeho účel. Samozřejmě se taková situace může vyskytnout a pak vám bude chybět třetí USB pro připojení třeba flashdisku, ale k síti se dá dnes snad v naprosté většině případů připojit bezdrátově a vytahovat někde v kavárně externí myš mi nepřijde ideální. Berte to samozřejmě jen jako můj názor - pokud trváte na používání jiné než Bluetooth myši, bude vám zbývat jen jeden konektor USB.

Klávesnice s jedním "ale"

Klávesnice a touchpad jsou, stejně jako celkový design, na chlup stejné jako u většího Zenbooku UX31E. Budu proto v podstatě psát znova to, co v recenzi třináctipalcové verze psal Ondra Bešťák, ale opakování je matka moudrosti.

 

Klávesnice je tedy klasicky ostrůvková, jednotlivé klávesy jsou ve většině případů čtvercové a všechny jsou z kovu. Rozložení kláves neskrývá žádné zákeřnosti až na jednu drobnost, která mi při testování ale docela dost vadila: tlačítko pro zapnutí/vypnutí notebooku je součástí klávesnice, není nijak oddělené a je v pravém horním rohu, tam, kde obvykle bývá klávesa Delete. Občas se mi tak stávalo, že jsem jej stisknul při editaci textu. Notebook se v takovém případě nevypne, ale zeptá se vás, co chcete udělat (naštěstí), jenže je to stejně dost otravné, protože tu objevivší se nabídku samozřejmě musíte zrušit. Navíc tato "pojistka" nefunguje vždy - normálně ve Windows je to OK, ale v některých situacích se počítač prostě bez ptaní uspí. Mám podezření, že se to stává v případě kdy jede nějaká aplikace v celoobrazovkovém režimu. Neoddělit vypínač každopádně není zrovna dobrý nápad.

Klávesnice má navíc ještě jeden problém: klávesy je nutno stisknout uprostřed, jinak se jejich stisk nezaregistruje. To je docela zákeřné, protože většinu kláves není problém stisknout i na kraji tak, že cítíte že jde nadoraz - nicméně systém to nevidí a chová se, jako by se nic nedělo. Levý Shift mi v tomto ohledu dělal asi největší problémy. Když jsem chtěl napsat delší sekvenci čísel, tak jsem jej stisknul a začal psát (česká klávesnice); pak jsem třeba v polovině opravdu velmi mírně, téměř neznatelně pohnul s prstem, který držel Shift dole, a počítač to vyhodnotil tak, že jsem jej přestal držet, i když byl stisknutý dál. Je to trochu krkolomný popis, ale snad chápete, co tím myslím - namísto čísla třeba 123456 jsem kvůli téměř neznatelnému pohybu prstu napsal 123čřž.

Když pominu toto specifikum klávesnice, na které se přece jen dá zvyknout, je docela povedená. Pozitivně hodnotím hlavně její tichost; můžete do ní (s nadsázkou) bušit jak chcete, ale žádného hlasitějšího zvuku se nedočkáte.

Usínající touchpad

Touchpad je u Ultrabooků obvyklý clickpad, jehož dotyková plocha zasahuje i na naznačená tlačítka. Osobně tento typ polohovadla nemám příliš v lásce, klasická oddělená (a dobře udělaná) tlačítka mi přijdou výrazně pohodlnější. Podpora multitouche a gest je samozřejmostí. S touchpadem jsem ze začátku taky docela bojoval, přišel mi řekněme ne úplně ideálně responsivní a občas jsem měl pocit, že se po chvíli nečinnosti nějak "uspí" a pak zareaguje až na druhý pokus. Měl jsem k němu více výhrad, většinu problémů ale spravila chvilka hraní si s nastavením. Pozitivně u touchpadu rozhodně hodnotím jeho velikost, vzhledem k celkovým rozměrům Zenbooku je opravdu hodně velký.

Displej postačí

Zabudovaný displej s úhlopříčkou 11,6‚Ä≥ je sice vsazený do matného rámečku, sám se ovšem leskne. Musím se přiznat, že se mi to vizuálně docela líbí, ale jinak příliš nechápu, proč Asus u notebooku kladoucího důraz na mobilitu osazuje displeje s lesklou povrchovou úpravu. Ale na druhou stranu, odlesky nejsou až tak hrozné jako u některé konkurence (třeba multimediální notebooky od HP to poslední dobou opravdu přehánějí). Pokud nemáte přímo za hlavou silný zdroj světla, koukat se na to dá. Pozorovací úhly jsou vcelku průměrné, což ovšem znamená, že hlavně ve vertikální ose se při odklonu od ideálního úhlu barvy mění velmi rychle. Vyčítat to zrovna Asusu ovšem není úplně fér, tímto problémem trpí téměř všechny displeje v dnešních noteboocích - je to prostě jejich vlastnost a nic moc se s tím nedá dělat.

Rozlišení 1366 × 768 bodů je na jedenáctipalcovém notebooku slušné; sice bych ocenil poměr stran 16:10, ale ani takhle to s čistým srdcem nemohu počítat mezi mínusy. Je to prostě standard, vyšší rozlišení (třeba 1600 × 900 jako má UX31E) by na takto malé úhlopříčce mohlo lidem s horším zrakem dělat problémy.

Kompletní report ke stažení (v PDF) naleznete zde

Jinak je na tom displej velmi podobně jako ten v třináctipalcovém UX31E. Má ohromný rozsah podsvícení (minimum je na 35 Cd/m² a maximum na těžko uvěřitelných 518 Cd/m²). Tím ale výčet pozitiv v podstatě končí. Barevné podání je mezi notebooky vcelku v normě (průměrná odchylka delta E 11,6, maximální 27; nejpřesnější podání mají červená (dE 5,1), tyrkysová (dE 5,4) a žlutá (dE 6,7) barva; nejhůř na tom je modrá, což se u displeje s LED podsvícením dá očekávat. Gamut (barevný rozsah) je dost špatný, jak je vidět z obrázku, a nepovedlo se trefit ani gammu a teplotu bílého bodu. Ani černá na tom není nejlépe, černý bod má jas 0,72 Cd/m² - na druhou stranu, i když to zdaleka není nejlepší hodnota, kterou jsme kdy naměřili, není ani nejhorší a patří spíš mezi lehce horší průměr.

Displej se tak rozhodně neřadí mezi nejlepší zobrazovače a na grafickou činnost bychom jej rozhodně nedoporučili. Vtip je ale v tom, že na jedenáctipalcovém Zenbooku snad nikdo nic podobného dělat nebude. Předchozí řádky proto berte s rezervou a spíš jako zajímavost - realisticky na barevném podání asi nikomu záležet nebude.

Provozní vlastnosti (výkon, výdrž, chlazení)

V malém těle silný hardware

Ultrabooky jsou zajímavé především tím, že nabízí velmi svižný hardware ve velmi tenkých tělech. Zenbook UX21E není výjimkou a na jakoukoliv běžnou práci vystačí naprosto perfektně. Největším plusem je v tomto ohledu SSD úložiště - klasické plotnové disky obvykle bývají nejslabším (nejpomalejším) článkem každého počítače a největší brzdou systému; SSD tento problém do velké míry řeší.

Hned po vybalení z krabice a bez očistné kůry v podobě odinstalace bloatwaru (kterého mimochodem není zrovna málo) notebook stíhá studený start (tedy z vypnutého stavu, ne z hibernace) za velmi pěkných 20 vteřin. Za tuto dobu nejen nabootují Windows, ale je možné s nimi pracovat (měříme dobu od stisknutí vypínače po otevření prohlížeče - Google Chrome). Uspání a probuzení notebook stihne téměř okamžitě (zhruba 3 s) díky Super Hybrid Engine II (nebo Intel Rapid Start, je to to samé). Celkově je systém stejně jako u ostatních Ultrabooků (nebo u jakéhokoliv počítače s SSD) velmi svižný a pokud přejdete z klasického plotnového HDD, rozdílu si všimnete okamžitě.

Výpočty obstarává často osazovaný, nízkonapěťový procesor od Intelu - Core i5-2467M. Jedná se o dvoujádro se základní frekvencí 1,6 GHz a maximální frekvencí v turbo režimu 2,3 GHz. K tomu 3 MB vyrovnávací paměti L3 a TDP (zjednodušeně řečeno maximální spotřeba) 17 Wattů. Procesor je dostatečně rychlý na veškeré běžné činnosti typu přehrávání videa, práce v Office či prohlížení webu a v tomto ohledu má dostatečnou výkonovou rezervu. Náročnější činnosti, jako zpracování fotek či videa a komprimace/dekomprimace souborů mu ale už dávají docela zabrat, což se dá očekávat. Ani tak to ale není nic hrozného.

 

Grafické výpočty obstarává integrovaná grafika Intel HD 3000. Pravidelní čtenáři ji nepochybně dobře znají, setkáváme se s ní téměř u každého notebooku. Výkonově to samozřejmě není žádná sláva a na hry se jedenáctipalcový Zenbook nehodí (kromě těch opravdu starých), akceleraci prostředí Windows Aero ale zvládá bez sebemenších problémů.

Osazené úložiště je, jak již bylo zmíněno, typu SSD. Jedná se o typ ADATA XM11 s kapacitou 128 GB (reálně 120 GB), použitý řadič je známý SandForce SF-2281. Tady je velký rozdíl oproti většímu UX31E - kus, který jsme tenkrát testovali, měl osazeno SSD od Sandisku (typ U100). Výsledky testů čtení a zápisu prozrazují, že úložiště v menším UX21E je výrazně rychlejší především v testu čtení a zápisu 4kB souborů v CrystalDiskMarku 3; největší rozdíl je v režimu 4k QD32, kde UX21E dosahuje 3,5× rychlejšího čtení a dokonce 13,5× rychlejšího zápisu. V AS SSD Benchmarku jsme naměřili rychlosti mírně nad průměrem nedávného testu SSD na serveru ExtraHardware. Celkově bych se nebál osazené SSD označit za silnou stránku notebooku.

O něco hlučnější, o něco teplejší

Ondra Bešťák v recenzi většího Zenbooku vcelku chválil provozní parametry - hluk a chlazení. Menší model má v podstatě stejnou konstrukci, ale kvůli menším rozměrům je na chlazení prostě méně místa, což se zákonitě muselo projevit. Maximální teplota, kterou se nám podařilo dlouhou, silnou zátěží (Furmark + Prime95) bylo nepříliš příjemných 93 ¬∞C na procesoru. Jeden ze senzorů, měřících teplotu uvnitř šasi, měl maximum na 92 ¬∞C. Od zahřívajícího se CPU se navíc kvůli nedostatku místa a "zhustění" většiny komponent do malého prostoru zahřívá i SSD, které se tak v zátěži dostalo na docela vysokých 58 ¬∞C.

Fyzické zahřívání těla jsme pozorovali stejně jako u třináctipalcové varianty na spodní straně šasi vzadu, což je logické - většina komponent se nachází právě tam. Výhodou zužující se konstrukce je, že se vepředu na opěrkách zápěstí a touchpadu nemá co zahřívat, takže se nemusíte obávat, že vás budou pálit ruce. Jen si dejte pozor, pokud jste zvyklí pracovat s notebookem na klíně (ovšem je pravda že ani tady nebylo zahřívání příliš silné, nedá se říci, že by notebook vysloveně topil).

Se zahříváním souvisí i provozní hluk. Bohužel, zatímco UX31E je poměrně tichý notebook, jeho menší sourozenec se nevyhne občasnému spuštění ne úplně tichého ventilátoru i mimo nějakou větší zátěž - běžně k tomu stačilo i delší přehrávání komprimovaného HD (720p) videa nebo prohlížení internetu. Rozhodně se nejedná o nadměrně hlučný notebook, to ne, ovšem v porovnání s větším Zenbookem je přece jen znatelný rozdíl.

Malý akumulátor a mini adaptér

Výdrž na jedno nabití se odvíjí od kapacity akumulátoru, která je v tomto případě opravdu nízká, pouhách 33,6 Wh. To jsme měli od začátku na paměti, ovšem naměřené výsledky nás i tak dost nepříjemně překvapily. Dvě hodiny a 36 minut při přehrávání filmu (MKV, 720p), polovičním jasu displeje a zapnuté Wi-Fi opravdu není výsledek, kterým by se Asus mohl chlubit, a ani při prohlížení webu to není o moc lepší - v tomto režimu (opět zapnutá Wi-Fi, poloviční jas displeje a otevřený prohlížeč Chrome s pěti taby a automatickým obnovováním stránek po 15 s) jsme naměřili nepříliš dobrých 2:41 hodin.

  

Napájecí adaptér je stejný jako u většího UX31E; je to taková zvláštní kostka s (bohužel) lesklými stranami a tenkým konektorem. Je velmi lehký, což je vždycky výrazné plus, má tenký kabel, který není problém smotat jakkoliv chcete a navíc se zasouvá rovnou do zásuvky, nepotřebujete k němu další, tlustý přívodní kabel, jak bývá obvyklé. Tady Asus boduje. Stejně tak spotřeba adaptéru měřená na zásuvkovém wattmetru je příjemná - naměřili jsme maximálně 35 W při nabíjení (vybitá baterie a zapnutý notebook); při posledních 10 % nabíjení klesne spotřeba na cca 17 W. Při plně nabitém notebooku bez zátěže se spotřeba pohybuje na 10-11 W. Nabití baterie z pěti na 90 % trvá téměř přesně 2 hodiny; na 100 % je to už 3:15 hod. Nabíjení tedy probíhá docela pomalu.

Zhodnocení a závěr

Roztomilý, ale ne pro každého

Jak jsem již psal, první kontakt s malým Zenbookem by se dal popsat jako láska na první pohled. Ostatně, mám takový pocit, že to je i reklamní slogan Asusu používaný v reklamní kampani na tato zařízení, a v případě menšího z nich je to prostě trefné. Po pár týdnech testování jsem narazil na nemálo menších i větších problémů, z nichž největší vidím v opravdu slabé výdrži - napájecí adaptér je sice miniaturní, takže není problém jej nosit stále s sebou, ale přece jen zásuvka není k dispozici vždy a tři hodiny výdrže jsou prostě málo. Chápu, proč to tak je - kvůli zachování nízké váhy a malé tloušťky se větší akumulátor asi prostě nevlezl, ale stejně je to škoda a klidně bych se smířil se 100-200 gramy navíc výměnou za výdrž na úrovni většího UX31E.

Když ale pominu výdrž a poněkud nešťastnou klávesnici, stále se mi tento jedenáctipalcový prcek líbí, i když prvotní nadšení částečně opadlo. Hodně bodů navíc dostává za velmi slušné SSD, které je v tomto typu notebooků klíčové a propůjčuje Zenbooku opravdu záviděníhodnou svižnost. K tomu si připočítejme krásný design, relativně příznivou cenu (ačkoliv je to vážně malý notebook, užitnou hodnotu má mnohem vyšší než všechny netbooky dohromady; je o cca dva tisíce levnější než jedenáctipalcový MacBook Air a o osm tisíc levnější než jeho třináctipalcový sourozenec).

 

A nakonec, u takového zařízení se nedá hledět pouze na výkon a provozní parametry. Můžu vám garantovat, že když přijdete do kavárny a vytáhnete z pěkného (dodávaného) pouzdra tento miniaturní notebook tenký jak žiletka, vzbudíte pozornost. Zenbook UX21E má prostě jakýsi "wow" efekt, který se nedá pořádně popsat ani kvantifikovat; musíte si jej osahat, vzít jej do rukou, ocenit jeho minimální hmotnost a pak jej spustit a koukat se, jak rychle startuje. Není bez chyb, ale pokud na světě existuje notebook mající něco jako šarm, tohle je on. Společně s MacBookem Air.

+ rozměry, hmotnost
+ design
+ vzhledem k rozměrům silný hardware
+ rychlé SSD
+ slušná cena
+ obal a redukce v balení

- chlazení je hlučnější než u UX31E
- provozní teploty
- nepříliš povedená klávesnice
- touchpad občas "usíná"
- bloatware
(- displej)

Výsledky benchmarků a galerie screenshotů

 Výsledky testů a screenshoty

• Popis metodiky testování