Bedýnky pro náročné: reprosety 2.0 k počítači do 3000 Kč (test)

David proti Goliášovi

Podmínky testu byly formulovány velmi vágně – mělo jít o reprosety konfigurace 2.0 (dva satelity), které se vejdou do tří tisíc. Nakonec se nám tak sešla velmi různorodá parta – jeden z modelů byste na zaskládaném stole snadno přehlédli, dva z reprosetů se naopak na stůl téměř nevešly. Svojí konfigurací a konektorovou výbavou se ale k počítači hodí, přišlo nám fér je tedy do testu také zařadit. Ukázalo se, že jsme udělali dobře, protože zvukové výsledky byly velmi rozmanité.

Zjistili jsme, že jedině těžká překližková deska zajistí opravdu hutné nižší basy. Ani velké a mohutné tělo ale nemusí být zárukou kvalitního, nezkresleného zvuku. To je spíše otázka kvality měničů a ovládací elektroniky. Také jsme zjistili, že moderní technologie mohou zvuku dosti pomoci, ale rozhodně by se to s nimi nemělo přehánět. Různé prostorové a jiné digitální efekty totiž mohou zvuku spíše ublížit.

Jak jsme testovali

Ani velké a mohutné tělo nemusí být zárukou kvalitního, nezkresleného zvuku

Testovací metodiku jsme klasicky rozdělili do několika kategorií. První a nejdůležitější byl samozřejmě zvuk. Bodovali jsme kvalitní bezztrátové nahrávky celé řady různých žánrů a stylů (rock, jazz, vážná hudba, elektronika) – zaměřovali jsme se na vyváženost zvuku a prokreslení jednotlivých frekvencí. Obzvláště pozor jsme si dávali na vokály – bedýnky tohoto typu budou často využívány i ke sledování filmů. Zvuk jsme vždy bodovali v základním nastavení, snažili jsme se ale také vždy najít ideální balanc – tedy v případě, že byly k dispozici nějaké ovládací prvky např. pro výšky a středy.

Hodnotili jsme kvalitu zvuku při nízké hlasitosti, i maximální výkon, který dokáží bedny vyvinout bez slyšitelného zkreslení. Do této kategorie se započítalo také to, jak účinně je možné měnit zvukovou charakteristiku pomocí ovladačů přímo na reproboxech. Většina modelů v testu je určena také k použití u televize. Hodnotili jsme tedy i kvalitu zvuku na větší vzdálenost a schopnost zvukem vyplnit větší obývák. V tomto ohledu nás ale všechny modely spíš zklamaly – ideální zvuk poskytují spíše na malou vzdálenost u počítače.

V další hodnocené kategorii zpracování jsme hodnotili design výrobků, mechanické provedení, kvalitu materiálů, či kvalitu a délku kabelů. Do poslední skupiny další jsme shrnuli ostatní důležité vlastnosti, jako bylo konektorová výbava, nebo dostupnost regulace hlasitosti a dalších ovládacích prvků. Projevily se zde také další přednosti jednotlivých modelů – dálkové ovladače, rozdvojky v balení, speciální konektory, či speciální funkce.

1. Creative GigaWorks T40 Series II

1. Creative GigaWorks T40 Series II

Vítězem testu se stal tak trochu překvapivě zástupce značky Creative. Ne, že by jejich reproduktory nebyly dobré – v našich testech se vždy umisťoval na předních příčkách – šlo ale spíše o to, jaké bedny proti tomuto modelu stály. Na jedné straně to byly reproboxy vyhlášené Hi-Fi značky s nejmodernějšími technologiemi, na druhé straně pak dvacetikilová monstra s mnohonásobně většími měniči. Přesto nakonec model T40 zvítězil, nikoli však nejvyšší kvalitou zvuku, ale souhrnem všech vlastností.

Co se hudebního projevu týče, nabídnul singapurský  výrobce vyvážený projev bez větších excesů, ačkoli u některých středů (typicky vokály) jsme se dočkali trochu více syčení, než bychom si představovali. V rockové hudbě nám pak středy zanikaly. Naopak elektronická hudba plastovým bedýnkám svědčí nejvíce a dočkali jsme naprosto suverénního a přesného zvuku. Konfigurace dvou středových a jednoho výškového měniče je překvapivě vyvážená, basy zajišťuje technologie BasXPort (rezonanční otvor najdete netypicky v horní části satelitů). Na svoji velikost basují bedýnky slušně, velkým překližkovým modelům se ale rovnat nemohou.

Zvuk je ve výchozím nastavení lehce přebasovaný, naštěstí jsou v přední části pravé bedýnky dostupné otočné voliče pro basy i výšky, které se velmi příjemně ovládají a navíc jsou vybaveny jemnou středovou zarážkou. Celkově musíme pochválit zpracování i design, na počítačovém i vedle moderní placaté televize se budou výborně vyjímat. Konektorová výbava nezklamala – vstup v podobě 3,5mm jacku najdete v přední i zadní části, nechybí ani výstup na sluchátka. V zadní části pak najdete konektor pro dokovací stanici. Pokud si ji dokoupíte, získáte možnost zadokovat svůj iPod a navíc bedýnky ovládat dálkově. V balení najdete kromě potřebných kabelů také rozdvojku pro audio kabely. Model T40 zvítězil díky vyrovnanému výkonu ve všech hodnocených kategoriích, výrazně nejlepší zvuk ale nenabízí.

 

2. Bose Companion 2 Series II

2. Bose Companion 2 Series II

Model známého výrobce kvalitní audiotechniky Bose nezklamal. V malém plastovém těle se skrývá velký zvuk, který bychom nečekali ani mnohem rozměrnějších modelů. Hudební podání je velmi kultivované, jak bychom ostatně u této značky čekali. Oproti Creativu nabízí lépe prokreslené vyšší středy a vynikající vokály. S elektronickou hudbou se tento model poradí hůře, daleko více mu sedí jazz nebo klasika. Nižší basy samozřejmě téměř chybí, ačkoli se krabička snaží, seč může. Akustika je ale neúprosná fyzikální disciplína a přírodní zákony naštěstí zatím marketingový zástupci na růžovo natřít nedokáží. Na vině je také fakt, že je v každém satelitu osazen jen jediný, relativně malý měnič. Přišlo nám, že v některých žánrech krabička basuje (tam kde to dokáže) přespříliš – proto nám chyběl alespoň základní ekvalizér. O vyvážení jednotlivých frekvencí při různých hlasitostech se totiž stará integrovaná elektronika, která také minimalizuje zkreslení zdroje. Další technologie TrueSpace pak má zajišťovat lepší prostorový zvuk.

Bose samozřejmě dostal výrazně plusové body za design a zpracování – to je skutečně na špičkové úrovni. O vkusném provedení svědčí i fakt, že tyto reprobedny najdete i v prodejnách firmy Apple, která si na čistém designu (a kvalitě) zakládá. Jako vypínač slouží otočný regulátor hlasitosti – velmi nás potěšilo, že ani v zapnutém stavu nikde nesvítí žádná dioda. Model Companion 2 byl ze všech beden v testu výrazně nejmenší a bez obtíží se tak vejde i na přecpaný pracovní stůl.

 

3. Modecom MC-HF60

3. Modecom MC-HF60

Bedny Modecom byly zřejmě největším překvapením testu. V první řadě nás téměř šokovala jejich velikost a váha – na běžný počítačový stůl se vám vejdou jen tak tak. Další zajímavostí byl tvar seříznutého jehlanu, který nás ale nijak zvlášť nenadchnul. Poslední a zásadní věcí byla konfigurace měničů – model MMC-HF60 nabízí klasický malý výškáč a k němu obří 20cm středobasový reproduktor. Zřejmě díky němu se stal model značky Modecom absolutním zvukovým vítězem. Nabídnul nekompromisní basy, přesně vykreslené středy všech frekvencí i zvonivé výšky. Výborně hrál také při nízkých hlasitostech, konkurenci ale neměl ani co se maximálního výkonu týče. Ke zkreslení zvuku nedocházelo ani při hlasitostech, které už nebyly poslouchatelné. Ve standardním nastavení jsou basy malinko hlasitější, vše se dá ale pohodlně a účinně zregulovat pomocí otočných voličů, které najdete na pravé stěně pravého satelitu.

Na třetí místo Modecom srazily nedostatky v dalších kategoriích. Byl to zejména design, ale i rozměry, které se na počítačový stůl nehodí. Také zpracování bylo ze všech modelů nejslabší – po vybalení z originální krabice byly bedny zaprášené, na místech mírně špinavé a pod prachovou síťkou měli i mírně poškozený lak. Konektorová výbava byla průměrná, chyběl nám zejména výstup na sluchátka, či možnost bedny vypnout vpředu nebo na boční straně. Nepříjemným překvapením byl také zvuk na větší vzdálenost – při daných fyzických parametrech bychom čekali schopnost suverénně ozvučit i velkou místnost. Poslech z jednoho metru byl ale výrazně kvalitnější – bedny jsou zvukově navržené jako stolní repro k PC, což ale neodpovídá jejich velikosti a provedení.

 

4. Gembird WCS-049HQ

4. Gembird WCS-049HQ

Reproset Gembird pochází velmi pravděpodobně ze stejné továrny jako Modecom (stejně jako některé modely Redstar, případně jiné značky, které se v minulosti na českém trhu objevovaly nebo stále objevují). Dá se tak usuzovat hned z několika indicií. Některé prvky jsou na obou modelech totožné (výškový měnič, konektory, kabely, ovládací prvky, uchycení prachového filtru) a navíc na českých eshopech najdete model Modecom MC-HF100, který je s Gembirdem navlas stejný (snad kromě barvy). Model WCS-049HQ je dražší a lépe vybavený, než Modecom na 3. místě, paradoxně ale nabízí horší kvalitu zvuku. A to i přesto, že nabízí samostatné měniče pro všechna tři pásma. Zvuk je celkově dobrý, zejména basy hravě předčí malé plastové modely na prvních dvou příčkách. Se středy je to ale o poznání slabší (i přes přítomnost středového měniče) např. u náročného vokálního jazzu jsem pak zaznamenali i slyšitelné zkreslení hlasu. Obecně je zvuk méně vyvážený, než u beden Modecom.

Lépe je na tom model naopak co se designu týče – navíc – přesto, že je vyšší, zabere na stole díky pravidelnému tvaru méně místa. Dá se také lépe použít jako sloupové řešení do obýváku. U obou čínských modelů jsme ocenili svorkové uchycení propojovacího kabelu, který byl realizován v podobě kvalitně stíněné dvojlinky. Navíc je možné dokoupit delší kabel a bedny ve větší místnosti umístit dál od sebe. Všechny ostatní modely v testu mají kabel na propojení satelitů v jednom z boxů na pevno uchycen, což může být v některých případech limitující.

 

5. Genius SP-HF2.0 2020A

5. Genius SP-HF2.0 2020A

 

Poslední místo patří netradičně bednám Genius, které většinou v testech cenově dostupných reproduktorů končí o poznání lépe. V tomto testu to ale byla těžká konkurence, navíc byl tento model výrazně nejlevnější. Geniusu se nevyplatilo experimentování s moderními technologiemi, které nás v tomto podání příliš nenadchly. Místo klasické regulace výšek a basů je k dispozici neergonomický čudlík, kterým se přepínají tři přednastavené režimy – široký zvuk, hluboké basy a režim kdy se zvuk optimalizuje, v případě, že umístění satelitů není ideální. Ve všech případech však došlo ke značnému zkreslení a tak jsme se nakonec vždy raději vrátili ke standardnímu režimu.

Nadšení jsme nebyli ani z otočného regulátoru hlasitosti, který není mechanicky, ale elektronický. Když jsme jím intenzivně kroutili, chvílemi přestával reagovat. Navíc nenabízí dostatečnou citlivost – rozdíl mezi minimální a nulovou hlasitosti je příliš velký. Naopak jsme velmi ocenili dodaný dálkový ovladač a také možnost vstupu digitálního signálu přes koaxiál. Kvalita zvuku byla ze všech modelů nejnižší – Genius nevhodně zvolil tři měniče stejné velikosti pro dvě různá pásma (dva mají hrát basy, jeden středy). Na mírně zastřeném a místy zkresleném zvuku se to jasně projevilo.