První seznámení, parametry
Milovníci malých bodů, jemných rastrů a vysokých rozlišení mohou jásat. Na malé monitory se dostává vysoké rozlišení 1920 × 1080 px. To začne pomalu vytlačovat pro 20" a 22" modely typické rozlišení 1680 × 1050 px. I když se budou marketingová oddělení snažit přicházet s nejrůznějšími vysvětleními, jak je takový poměr stran pro práci na počítači prospěšný, pravý důvod je zcela jinde. Panely formátu 16:9 se zkrátka z velkých plátů řežou s menšími zbytky, a tak jsou na výrobu levnější. To koncového zákazníka na druhou stranu může jen potěšit. A pokud mu navíc nevadí malé body, tak na nových 21,5" a 23" monitorech získá rozlišení bližší těm 24". Takže nakonec vytěží i v tomto ohledu.
Typickým zástupcem nastupující generace LCD panelů je dnes testovaný BenQ M2200HD, který přichází právě s úhlopříčkou 21,5" a vysokým rozlišením 1920 × 1080 px. Díky tomu se velikost bodu smrskla na rozměr 0,248 × 0,276 mm, což již může lidem s horším zrakem vadit. Pro ně pak budou lepší volbou 23" modely se stejným rozlišením a tím pádem i větším bodem.
Monitor BenQ M2200HD přichází ve velmi elegantním bílém lesklém provedení a hodně bohatou výbavou. Do ní se počítá 2Mpx webkamera s mikrofonem, čtyřportový USB rozbočovač (dva porty na levé straně, jeden mezi ostatními konektory + horní pro webkameru), tři videovstupy (D-Sub, DVI a HDMI), nebo reproduktory doplněné výstupem na sluchátka. Škoda jen, že stejně bohatá není výbava po stránce kabelů, kde dostanete pouze jeden D-Sub doplněný USB a audio kabelem.
Možnosti polohování, ovládací prvky
Také u tohoto panelu ustoupila ergonomie designu, a panel lze tak kvůli stojanu pouze naklápět v rozmezí -5°až 20°. Vzhledem k technologii TN se cení alespoň mírná snaha o záporné naklonění, které může přijít vhod při sledování monitoru z níže položených míst.
Ovládání probíhá skrze šest tlačítek, jimiž můžete přímo nastavit úroveň hlasitosti reproduktorů, režim obrazu, či spustit automatickou kalibraci. Zbývající tlačítka slouží pro ovládání OSD nabídky. Bohužel zde nelze přímo přepínat vstup.
Kompletní galerie
OSD nabídka, možnosti nastavení
OSD nabídka je velmi pěkně graficky zpracovaná, ba co víc, je kompletně v češtině. Je rozdělena do pěti tématických celků, mezi nimiž se dá velmi jednoduše pohybovat pomocí šipek. První část patří nastavení analogového vstupu, kde můžete ovlivnit pozici obrazu, šířku pásma i fázi. Také zde lze spustit automatickou kalibraci.
Druhá záložka patří nastavení obrazu. Zde můžete korigovat jas, kontrast, ostrosti i nastavit barevné profily. Ty jsou k dispozici tři doplněné jedním uživatelským.
Nastavení obrazu pak můžete doladit v třetí záložce, kde najdete funkce jako automatické podsvícení, režimy obrazu (sRGB, foto, dynamika, film, standardní), či zapnutí zachování poměru stran při nižším rozlišení. U připojení HDMI pak můžete využít nabízené funkce Overscan.
Čtvrtá záložka je vyhrazena nastavení zvuku. Velmi se mi líbila možnost přepnutí zvukového zdroje nezávisle na přepnutém vstupu.
Pod poslední záložkou můžete přepínat videovstupy, či nastavit chování OSD nabídky.
Metodika testování
Před tím, než začnu jakýkoli panel testovat, tak na něm v ideálním případě alespoň den běžně pracuji. Tím se čerstvě vybalený panel alespoň částečně zahoří a ustálí. Pak následuje měření optickou sondou X-Rite eye one, kterou změřím barevné podání a jeho odchylky v továrním nastavení. To bývá u řady panelů doslova katastrofální. Pak následuje kalibrace obrazu optickou sondou na co nejlepší hodnoty blížící se teplotě barev 6500K, gamma 2,2 a jasu 150 cd/m2.
Po kalibraci optickou sondou následuje zjišťování pozorovacích úhlů, barevného podání na testovacím obrazci a podání jasu s kontrastem. K těmto účelům používám speciální aplikaci, kterou jako svou diplomovou práci na VUT vytvořil můj dlouholetý kamarád Jirka Švec (díky Jirko). Díky ní jsem schopen zjistit rozsah zobrazení jednotlivých barevných kanálů RGBCMYK, zejména v jejich kritických krajních rozsazích. To samé platí o podání jasu s kontrastem na stupních šedi.
Na barevném obrazci vidíte zastoupení jednotlivých barev RGBCMYK ve dvou řadách. Spodní pruh zobrazuje celé spektrum odstupňované po deseti krocích v rozmezí 0–255, horní pruh pak jemné detaily v rozmezích 0–25 a 230–254 pro každou barvu. Díky tomu jsem schopen s celkem velkou přesností určit, jaké barevné odstíny jednotlivých barev již panel není schopen ani po kalibraci zobrazit. Výsledkem jsou pak dva grafy, které zobrazují, od jaké hodnoty bylo možné na monitoru rozeznat odstupňování nejtmavších a nejsvětlejších jemných odstínů.
To samé platí pro testovací obrazec se stupni šedi. V horní polovině můžete vidět rozmezí 1–24 na černém pozadí (0), v dolní polovině pak světlé odstíny v rozmezí 231–254 na bílém pozadí (255). Na tomto obrazci se velmi pěkně pozorují např. problémy S-IPS panelů s nejtmavšími odstíny.
Se zkalibrovaným panelem se pak podívám, jak si poradí s barevnými přechody a případným ditheringem. Ten je nejvíc patrný v černo-bílém přechodu, kde je velmi často vidět alespoň jemné pruhování.
První obrazec (se střídavými černými a bílými obdélníky) je věnován měření stability kontrastu. Měřeny jsou vždy rozdíly na dvou stejných sousedních bodech (dvě dvojice), jejichž výsledky jsou pak zprůměrovány. Tím je eliminováno zhoršení výsledků vlivem nerovnoměrnosti podsvícení. Stabilitu kontrastu měrím celkem v jedenácti krocích - pro nastavení jasu od 0 % do 100 % po 10% skocích. Výsledkem je pak graf, který najdete v příslušné kapitole.
Následuje měření homogenity podsvícení, ke kterému si díky této aplikaci zobrazím libovolně hustou (v mém případě 10 × 6) síť, v níž probíhá měření. Jas je v tomto případě nastaven na 100%, aby bylo zamezeno kmitání obrazu na osciloskopu vlivem blikání podsvětlovacích trubic. Výsledky měření jsou pro lepší grafickou přehlednost převedeny do grafického obrazce s příslušnou legendou.
Při stejném nastavení pak probíhá i měření odezvy. Tomuto účelu je věnována také jedna záložka aplikace LCD Tester. Kromě standardního průběhu odezvy měřené v rozsahu 0–x mě zajímá i jak si panel poradí s odezvami pro běžný provoz podstatně typičtějšími a to 127–255 (šedá–bílá) a 75–180 (šedá–šedá, někdy označována jako GTG (gray-to-gray)). Tyto hodnoty jsou pro každý TN panel nejhorší, protože se krystal musí ustálit na dvou ne krajních hodnotách, při nichž není možné v takové míře použít OverDrive.
Za zapůjčení digitálního osciloskopu M526 děkujeme společnosti ETC.
Za zapůjčení optické sondy X-Rite eye-one display 2 děkujeme společnosti X-Rite.
Pozorovací úhly, rovnoměrnost podsvícení
Pozorovací úhly nesou typické znaky TN technologie. Nejhůře je na tom spodní úhel, kdy již při mírném vychýlení dochází k výraznému tmavnutí, které posléze přejde do inverze barev. K tmavnutí dochází i u krajních bočních úhlů, nicméně mezi TN panely patří tento BenQ k těm lepším.
Velmi dobře je na tom monitor s rovnoměrností podsvícení. Jeho intenzita neklesá ani v nejtmavších partiích pod 80 %, průměrná intenzita se pak pohybuje na 89 %, což je velmi dobrý výsledek. Vzhledem k malé úhlopříčce se ale dobrý výsledek dal celkem očekávat.
Rovnoměrnost podsvícení při maximálním jasu
Rovnoměrnost podsvícení při jasu 150 cd/m2
Jas, stabilita kontrastu
Jas roste velmi lineárně a jeho minimální hodnota při 50% kontrastu začíná na přijatelných 96 cd/m2. Monitoru nečinilo problém dosáhnout ani výrobcem udávaných 300 cd/m2, které o ještě o 29 cd/m2 překonal.
Panelu není co vytknout ani po stránce stability kontrastu. K jeho výraznějšímu úbytku dochází až pod úrovní 20 % jasu, přičemž ale ani na 0% jasu si drží velmi pěknou hodnotu 74 % maximální intenzity.
Barevné podání a kalibrace obrazu
BenQ si velmi dobře poradil i s továrním nastavením, s nímž jsou na štíru i podstatně renomovanější výrobci LCD panelů. Průměrná hodnota delta E se zastavila na hodnotě 3, přičemž žádný kanál nevykazoval extrémní zkreslení. Po kalibraci sondou se pak všechny hodnoty pěkně srovnaly pod hranici delta E 2.0, která platí za výborné barevné podání.
Tovární nastavení
Po kalibraci optickou sondou
Nyní si ještě můžete prohlédnout, co s obrazem provádějí vybrané přednastavené profily Movie a sRGB. Na tyto profily bylo přepnuto po kalibraci displeje, přičemž s žádným parametrem obrazu nebylo hnuto.
Režim Movie
Režim sRGB
Zkoumání barevného podání nesvěřuji pouze optické sondě, ale i vlastnímu oku. To odhalilo na testovacím obrazci slévání nejtmavších červených odstínů. I v tomto ohledu ale panel obstál na výbornou a u ostatních barevných kanálů bylo možné rozlišit v podstatě téměř všechny odstíny.
Interpolace obrazu
Ani v interpolaci si panel nevedl úplně špatně, mírné zklamání přineslo pouze rozlišení 1280 × 1024 při zachování proporcí. Nižší rozlišení 1024 × 768 na tom bylo s ostrostí podstatně lépe.
1920 × 1080 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – širokoúhlé zobrazení
1024 × 768 – širokoúhlé zobrazení
1280 × 1024 – zachování proporcí
1024 × 768 – zachování proporcí
Rychlost odezvy a spotřeba
Rychlost odezvy byla jedním slovem blesková. Dokonce i u přechodů šedá-šedá se držela kolem 7 ms. Nutno ale říct, že u těchto přechodů si BenQ dopomáhá hodně silným Overdrivem, kdy dochází zejména k silnému přepalování signálu. I přes tento nedostatek je monitor velmi vhodný pro sledování filmů i hraní her. Zaryté příznivce měření Inputlagu prozatím ještě zklamu, v době testování tohoto panelu jsem ještě CRT neměl k dispozici. To už se ale změnilo a u příští recenze již i toto měření najdete.
Znatelný Overdrive se projevuje hlavně u přechodů šedá-šedá, kdy dochází k výraznému přepalování signálu.
Průběh odezvy 0-255-0, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 127-255-127, 1 dílek = 40 ms
Průběh odezvy 50-200-50, 1 dílek = 40 ms
Spotřeba je velmi příznivá a začíná již na 18 W. Pak plynule roste společně s nastavením jasu až na úroveň 37 W.
Závěrečné hodnocení
Závěrečný verdikt jistě velmi zklame všechny odpůrce technologie TN, pro které bude v případě panelu BenQ M2200HD nesnesitelně pozitivní. Kromě chabých možností polohování daných provedením stojanu a slabých pozorovacích úhlů (zejména spodního) nemá totiž tento panel žádnou výraznější slabinu. Odezva je velmi rychlá, podsvícení rovnoměrné a nastavení barev je již z výroby velmi dobře vyladěné.
Podstatnou část hodnocení si zaslouží i výbava, která je také nadstandardní. Společně s panelem totiž získáte praktický USB rozbočovač s logicky rozmístěnými porty a 2Mpx webkameru, které není cizí ani naklápění. Vzhledem k dobrým obrazovým vlastnostem, bohaté výbavě a příznivé ceně si od nás monitor BenQ M2200HD odnáší ocenění SmartBuy.
Nástup nového formátu 16:9 je u LCD panelů nezadržitelný a troufám si tvrdit, že během příštích dvou let tento formát zcela vytlačí doposud oblíbený formát 16:10. Naštěstí se společně s touto změnou dostává na menší panely vyšší FullHD rozlišení 1920 × 1080, takže za stejné peníze získá zákazník ještě přibližně 15 % pracovní plochy navíc. Díky tomu se navíc nezmenšil ani vertikální počet řádků, kterých naopak třicet přibylo. Horší to bude jen u menších panelů s rozlišením 1366 × 768, kde se výrobci vrací do doby 17" monitorů. Přece jen, 768 bodů na výšku není v době vysokých internetových prezentací zrovna příliš. Pokud se ale rozhodnete pro FullHD panel místo klasické dvaadvacítky, nemusíte takového rozhodnutí litovat.
Plusy a mínusy
+ malá barevná odchylka
+ rychlá odezva
+ vysoké rozlišení
+ stabilita kontrastu
+ webkamera
+ USB rozbočovač
+ rovnoměrné podsvícení
+ příznivá cena
- možnosti polohování
- pouze D-Sub kabel
- pozorovací úhly
Za zapůjčení LCD panelu děkujeme společnosti BenQ.
ČLÁNKY DO MAILU