Nejúspěšnější zpěvák současnosti se tvrdě opřel do šéfa Applu, který je prý příčinou úpadku hudebního průmyslu. Stejný Steve Jobs, který dle vlastních slov hudbu miluje a dokonce svou společnost pojmenoval podle nahrávacího studia legendárních Beatles. Viz výcuc z interview pro The Sunday Times Magazine (prostřednictvím portálu MSN).
Jon Bon Jovi tvrdí: „Dnešním dětem unikl ten zážitek, když si nasadí sluchátka, vohulí hlasitost na maximum, přidrží v ruce obal, zavřou oči a nechají se pohltit albem. Bylo to krásná doba, kdy jste byli závislí na zbytku peněz a museli jste se rozhodnout podle přebalu. Nevěděli jste, jak nahrávky zní, pouze jste viděli obrázky a zbytek si museli představit.“
„Bože, byly to kouzelné časy,“ říká Jon. „Nechci znít jako starý chlapík, ale jsem, a vy si zapamatujte má slova. Později se lidé začnou ptát: ‚Co se stalo?‘ Steve Jobs je osobně zodpovědný za zabití hudebního průmyslu.“
Otevřený dopis proti Bon Jovimu
Soukromý názor na tato tvrzení jsem si udělal při čtení článku už v pondělí, ale nechtěl jsem tím nikoho obtěžovat. Ovšem šéfredaktor apple-pozitivního webu iLounge.com mi svým otevřeným dopisem mluví z duše. Opravdu doporučuji si původní článek přečíst, angličtina v něm není natolik složitá, abyste jej nepochopili.
Jen ve zkratce:
- Hudební průmysl si za úpadek může sám tím, že produkuje tolik nekvalitní hudby.
- Jobs/Apple/iTunes/iPod za to zodpovědný být nemůže. Jen dal vzniknout novému formátu tak, aby lidé mohli svou oblíbenou hudbu mít stále s sebou.
- Bon Jovi je ten poslední, kdo by si mohl stěžovat, protože dnes vydělavá ze všech nejvíce.
Bon Jovi řádí i v iTunes
Kdo je zodpovědný
Je to prostě jen střet zájmů umělců a posluchačů. Pravdu má každý, tu svou. iTunes, ale i další služby přináší dříve nevídanou možnost poslechnout ukázky nahrávek předem a koupit si pouze ty písničky, které se vám líbí.
Pro posluchače to znamená, že nemusí kupovat „hudební výplň“. To jsou písničky, které na albu jsou proto, aby doplnily minimální stopáž 45 minut. Těžko po někom chtít, aby rok co rok vydával nové album a na něm deset skladeb, které se budou líbit. Vždy je nějaká výplň, kterou ale přebije nadšení z ostatních hitů. Jenže nyní je možnost kupovat jen hity.
Byť jsem osobně také staromil a poslouchám hlavně hudbu ze 70.–90. let (a Bon Joviho mám fakt rád), nemyslím si, že by dnes byla taková krize o kvalitní umělce. Jen se změnila doba a tím i vkus. Ale výplň byla vždy přítomná.
Pink Floyd, Led Zeppelin, Radiohead a další tvrdí, že možnost nakupování jednotlivých skladeb zabije kouzlo celého alba. Album je řetěz a písničky jsou jednotlivými články. Jenže řetěz se dá zkrátit, odstranit slabé články, které by jinak mohly způsobit katastrofu. Podle mě je to lepší přirovnání než ke kapitolám knihy. Opravdoví velikáni mohou mít jednotlivé skladby úzce propojeny v kompaktní celek, který vyžaduje všechny díly. Ale kolik takový je?
„Ty za to můžeš“, foto: USA Today a Telegraph
Lze souhlasit, že dnes je hudba více konzumní. Možná se už tolik nehledí na uměleckou hodnotu, ani zvukovou kvalitu, když se uchytily komprimované formáty. Ale takto funguje tržní mechanismus. Nabídka se střetává s poptávkou. A dnešní stav je vyvážením mezi tím, co chtějí umělci a nahrávací společnosti na jedné straně a masoví posluchači na té druhé.
I kdyby se hudební průmysl nezabil sám, nemyslím si, že za to může Jobs nebo iTunes, ale internet. Napster, P2P sítě a dnes filehostingové služby jsou médiem pirátů. Dříve jím byly kazetové pásky, CD nebo třeba MiniDiscy. Proti tomu není možné bojovat, pouze se přizpůsobit. A Jobs se přizpůsil, nechal iTunes svést se na internetové vlně. Tam, kde vládlo pirátství, zavedl ohromný byznys, který dokáže vydělat a je uznáván i samotnými umělci.
Dnes už se nedozvíme, jak by vypadal hudební svět, kdyby studia byla závislá pouze z příjmů z rádií a kompaktních disků. Pirátské nahrávky na webu by možná průmysl úplně zabily. Nebo by přišel jiný vizionář, který by na webu postavil svůj obchod.
A stejně vždy byli tací, podle kterých hudbu zabily vinylové kotouče, pásky a pak i CD. Vždycky se viník našel. Dnešek je jiný tím, že na internet lze „hodit“ všechno. Protože už zabil hudbu, film i tisk. Takovou sabotáž masmédií ještě nic jiného neprovedlo.
ČLÁNKY DO MAILU