Odpověď na názor

Intel tahal peníze tak maximálně z mentálně retardovaných jedinců, co upgradujou kvůli pár procentům výkonu. U všech ostatních měla politika Intelu přesně opačný efekt. Prodloužení životnosti počítačů. Do té doby, než jsem si pořídil i5 2500K jsem během 15 let vystřídal 7 procesorů (od tří výrobců). Teď už mám 9 let stejný. A ano, už půjde z domu. Ale když se dívám na ceny, tak to není zrovna veselý pohled. Tenkrát to byl druhý nejlepší desktopový procesor a přišel na necelých 4,5 tisíce. Dneska, aby měl upgrade nějaký smysl, musím vypláznout minimálně 8 tisíc. Nějak tedy nevidím ten pozitivní efekt, o kterém tu básníte. Ostatně to, že Intel nijak nerejžoval na chudáčcích zákaznících je vidět na jeho zisku v tom období, který je výrazně menší, než jsou zisky dnešní.
Co podporují nebo nepodporují hry je hlavně o snadnosti programování a o tom, že ty hry musí fungovat i na noteboocích, kterých se dneska prodá několikanásobek toho, co stolních počítačů (cca trojnásobek), případně co zvládnou konzole, aby bylo portování co nejsnažší.
Nějak jsem si taky nevšiml, že by vás někdo přesvědčoval, že se máte vrátit k Intelu. To je vaše volba. Rozumný člověk upgraduje v okamžiku, kdy ten upgrade potřebuje, a teprve v tom okamžiku řeší, co si koupí. Jestli si teď koupím 3700X (zatím asi největší kandidát, přestože mi v něm dost chybí grafika), tak předpokládám, že mi alespoň 5 let vydrží. A i kdyby Intel uvedl nějaký bombácký 7nm procesor, tak dokud nebudu mít potřebu vyššího výkonu, tak upgradovat nebudu.