Budoucnost PC? Koncept Christine slibuje hory, doly i úplné nesmysly [CES]

10. 1. 2014

CES je jako všechny veletrhy prosáknut snahou upoutat pozornost. Jako o pokus dostat se do titulků musíme asi zejména chápat efektní koncept firmy Razer, nazvaný Christine. Jedná se údajně o návrh architektury počítače budoucnosti, zamýšlený jako alternativu pro zaběhanou konstrukci a komponenty počítačů PC. Místo klasické provařené bedny navrhuje Razer cosi, co bych popsal jako designový „objekt“, do něhož se zvenku zasouvají různé krabičky skrývající komponenty.

Konstrukce konceptu Christine je tvořena centrálním pilonem, který by měl údajně obsahovat jakousi „páteřní“ infrastrukturu na bázi PCI Express. Do něj se z obou stran zasouvají zakulacené uzavřené moduly obsahující GPU, disky, mechaniky, zdroj, panely s porty a údajně i RAM (netuším, jak se dají paměti připojit přes PCI Express; nejspíš to neví ani původce konceptu). Razer k tomu používá proprietární konektor, takže hardware pro tento „počítač budoucnosti“ byste si eventuálně koupili jen od této firmy. Moduly by bylo údajně možné instalovat za chodu a do libovolné pozice, jakkoli technologicky náročné je něco takového realizovat. Pokud by se to Razeru povedlo, mohl by si moduly nainstalovat i ten nejneschopnější uživatel. Pokud.

Koncept Razer Christine - efektní, ale nereálný (CES 2014)

Jelikož jde o koncept, nasliboval toho Razer skutečně hodně. Stojan by měl údajně mít i „konektory“ pro rozvod chladícího média (kterým je minerální olej), takže i chlazení by fungovalo prostě stylem „plug and play“. Podobně modulárně lze dovnitř „strčit“ i libovolný operační systém; díky kapalinovému chlazení se zase hardware údajně bude smět přetaktovat dle libosti, aniž by zanikla záruka. A navíc to všechno bude efektně černé a zeleně nasvícené ve stylu prvního Matrixu.

Pochopitelně se mohu mýlit, ale obávám se, že Christine má všechny znaky prázdné marketingové bubliny. Vypadá zajímavě, slibuje hory doly, ale od praktické realizace je odtrženější než tuzemský vrcholný politik od běžného života (odpusťte prosím mediální zkratku). Věc není nepodobná různým bláhovým vizím počítačů, operačních systémů a uživatelských rozhraní ve sci-fi filmech.

Komponenty se mají zasouvat do centrálního pilonu stylem plug-n-play a na libovolné místo...

Kdokoliv, kdo se trochu vyzná v hardwaru, asi tuší, že to s údajnými výhodami tohoto efektního konceptu nebude moc horké. Pominu teď evidentní průšvih, že půjde o proprietární hardware, což nevyhnutelně znamená špatný výběr náhradních dílů či komponent pro upgrade (a ceny by jistě byly velmi vysoké). Razer ale také těžko může nabídnout lepší možnosti upgradu než klasický koncept ATX. Pokud jde například o grafiku, zdroj, procesor či disk, má PC nevýhodu jedině v tom, že k tomu musíte otevřít skříň. Nové řadiče či rozhraní lze přidat rozšiřující kartou nebo přes USB. A věci, které se v PC upgradovat nedají – například povýšit paměti z typu DDR3 na DDR4 – nezvládne ani Christine, neboť to bez výměny základní desky a CPU jednoduše nejde.

Je jasné, že dříve nebo později by nějak zastarala ona páteř systému, a pro upgrade na nové technologie byste museli vyměnit celý počítač. Je také jasné, že ne všechny věci se dají vyměňovat stylem plug-n-play. S operační pamětí nebo systémovým diskem asi uspějete těžko. Ani CPU se vám asi za chodu vyměnit nepovede. Slibovat tedy u každé komponenty blbuvzdornou schopnost připojení kdykoliv a kamkoliv je v praxi nereálné, vzhledem k počtu pinů některých komponent a různorodosti rozhraní nelze pro vše vytvořit univerzální konektor. Navíc je leckdy kritická i fyzická délka vodičů (například mezi RAM a CPU).

Koncept Razer Christine - efektní, ale nereálný (CES 2014)

Oblíbený apel na to, že současná PC produkují příliš mnoho elektroodpadu (i na tuto notu totiž firma zkouší hrát), zde určitě neobstojí. Pokud vyměníte komponenty v Christine, půjdou staré do šrotu také, jenže navíc se s nimi vyhodí ještě to speciální pouzdro a konektor, takže ve výsledku bude odpadu víc. Možná se navíc ještě bude na rozdíl od běžného hardwaru kvůli tomu balastu hůř recyklovat.

Christine tedy sotva mohu brát jako něco víc než efektní koncept. Mnohé vlastnosti, které by chtěl realizovat, jsou sice příjmené a třeba i praktické, ale jen těžko je Razer smíří s realitou – zejména tou ekonomickou. Technologie budoucnosti totiž nemůže být jen úžasně progresivní – musí být také reálně a jakž-takž levně vyrobitelná. Razer si asi myslí, že když na CES 2014 sklidí dost mediální pozornosti a investičního kapitálu, dokáže nemožné. Nerad jsem škarohlíd, ale musím pochybovat.