Optické propojení je součástí konceptu Open Rack, na kterém Intel spolupracuje s Facebookem. Cílem je nahradit kabeláž, která slouží k datovému propojení bladů optickou technologií. Ta totiž spotřebuje méně energie a měla by přinést i vyšší rychlost. Zatím jsou k dispozici jen prototypy, Intel však pro začátek slibuje rychlost spojení 100 Gb/s. Řadiče, které Intel pro tuto roli vytvoří, budou vyrobeny klasickou křemíkovou technologií, takže by měly být poměrně levné (Intel zřejmě zužitkuje zkušenosti z vývoje původní optické verze Thunderboltu). Tímto propojením bude možno komunikovat jak síťovým protokolem TCP/IP, tak i přímo přes sběrnici PCI Express.
Součástí návrhu je i zcela nová kabeláž a konektory (zatím zvané „New Photonics Connector“). Stávající standardy používané pro telekomunikace údajně nejsou příliš vhodné a navíc jsou již koncepčně poměrně staré. Nová technologie je navržena pro moderní výrobní technologie a má být jednodušší, levnější a spolehlivější. Potřebuje méně komponent, konektory zaberou méně místa (takže bude možné jich na stejném prostoru vyvést více) a má být také odolnější (údajně například lépe snáší prach).
Hlavním přínosem optického propojování v rámci racku není ani tak efektivnější komunikace mezi servery. Ta totiž obyčejně ani není moc důležitá, neboť jednotlivé blady (hezky česky řečeno „žiletky“) komunikují daleko spíše s vnějším světem než se svými sousedy. V architektuře Open Rack ale kvůli zvýšení efektivity není každý blade nezávislým serverem, nýbrž používá sdílené komponenty – rack má být rozdělen na zóny pro napájecí zdroje, zóny pro úložiště, výpočetní blady a přepínač, přes který je vše propojeno. Tím naráz propojovací technologie nabývá na důležitosti, neboť tvoří páteř celého „stohu“ serverů.
Vyšší výkon a nižší spotřeba spojená s optickým řešením má redukovat překážky pro sdílení prostředků. V serverových bladech proto bude více místa pro procesory a paměť (nebo v případě mikroserverů pro procesorové moduly, které také budou moci být propojeny opticky), neboť úlohu úložišť převezmou v racku specializované jednotky. Podobně by se pak mohly osamostatnit například jednotky pro síťovou konektivitu. Externalizace těchto komponent navíc umožní jejich upgrade nezávisle na ostatních složkách (tedy vyměnit úložiště či síťovou konektivitu při zachování výpočetních bladů).
Zdroje: Intel, Open Compute Project
