Zmenšení nemusí být vždy k dobru věci
V současnosti se na trhu setkáváme s různými flashovými paměťmi – liší se kupříkladu počtem bitů na buňku, výrobním procesem a dalšími faktory. Nás zajímá hlavně výrobní proces, díky němu je totiž výrobce schopen vytěžit z waferů více a ušetřit si náklady. Další pozitiva zahrnují menší spotřebu, fyzicky kompaktnější zařízení atd. Dnes jsme zhruba na 25nm výrobním postupu (např. novinka v obchodech Intel „Cherryville“ 520), přičemž zmenšování bude trvat zřejmě až k dosažení fyzikálních limitů.
Americké vědce zajímalo, kam až budeme moci jít s výrobou flashových pamětí pro SSD. Pro svůj výzkum si zvolili 45 rozdílných pamětí, na jejichž příkladu se snažili vyjádřit závislost mezi menším výrobním procesem a latencemi spolu s chybovostí. Resumé pak jistě nepotěší výrobce, kteří na SSD vsadili vše: konečnou pro SSD zřejmě bude 6,5nm výrobní proces (rok 2024). Dále již nebude možné zmenšovat rozměry a navyšovat kapacitu, ne bez vzniku chyb a neúměrného navýšení latencí.
SSD není mrtvé, jenom nemá budoucnost
Ačkoliv by se mohlo zdát, že SSD je odepsanou technologií, opak je pravdou. Po dosažení kritické hodnoty zmenšení sice nebude možné vyrábět vysokokapacitní zařízení (ne bez obětování výkonu a životnosti), i tak mají SSD před sebou minimálně desetiletku, během které mohou stále výrazně expandovat. Navíc není nikde napsáno, že flash nebude nahrazen něčím jiným (slyšeli jste o memristoru?), výslednému produktu však asi SSD říkat nebudeme.
Toto vše je samozřejmě vodou na mlýn pevných disků, které se pravděpodobně dočkají jisté renesance s nástupem zápisu pomocí laseru. Ani v otázkách kapacity se nezdá, že by jim nějak výrazněji docházel dech. Následující roky tedy lze očekávat další líté boje mezi HDD a SSD, možná se také dočkáme třetího perspektivního hráče. Anebo už přestaneme vlastní úložiště řešit a přejdeme rovnou do cloudu?
Zdroj: techPowerUp!
