CES 2013: Palivové články míří na trh. Nectar slibuje 55 Wh šťávy do kapsy

10. 1. 2013

Sdílet

 Autor: Redakce

Ať si ekologové říkají, co chtějí, nejlepší poměr mezi hmotností a rozměry na jedné straně a uloženou energií na straně druhé stále nabízí kanystr fosilního paliva. Technologie palivových článků, které by pro přenosnou elektroniku vyráběly energii z metanolu, vodíku či jiných energeticky vydatných sloučenin, vypadala před lety jako nadějná náhrada za lithiové akumulátory. Společnost Toshiba slibovala jejich brzký příchod v roce 2010, pak ale od vydání upustila. Jedním z problémů podle ní bylo, že notebook s nádržkou kapalného paliva byste si nemohli vzít na palubu letadla.

Palivové články se vrací, problém s letadly je vyřešen

Vraťme se zpátky do přítomnosti. Píše se rok 2013 a společnost Lilliputian Systems demonstruje na veletrhu CES přenosnou nabíječku pro mobilní telefon (nebo vlastně cokoliv, co lze nabíjet z portu USB) pod obchodním názvem Nectar Mobile Power. Deklarovaná kapacita jednoho článku je 55 000 mWh, typický chytrý mobilní telefon tak můžete nabít přibližně desetkrát.

 

 

 

 

Zařízení se vejde do trochu větší kapsy, samotné váží 200 g, jednorázová nádržka s palivem má sama o sobě 35 g. Jako palivo slouží isobutan, který je při pokojové teplotě v plynném skupenství, v nádržce je ale pod tlakem, takže je kapalný. Tuto unikátní technologii můžete znát i pod názvem „plyn do cigaretového zapalovače“.

Navzdory tomu je Nectar Pod oproti zapalovači mnohonásobně dražší. Zařízení zatím není dostupné, můžete si jej však předobjednat za $299, samostatné náplně stojí po $10. Svůj Nectar Mobile Power System pak obdržíte během léta. Na vysoké ceně má zřejmě podíl i skutečnost, že zařízení si můžete vzít i na palubu letadla, ba dokonce jej v letadle i používat.

Rozumíte-li anglicky, můžete shlédnout video, které na CESu natočili redaktoři serveru Phandroid.

" frameborder="0" height="360" width="640">

Jak to funguje a co se skrývá pod plastovým pouzdrem

Co může být tak těžkého na hoření butanu, ptáte se? Pamatujte, že palivový článek není tepelná elektrárna s turbínou a parním okruhem. Energie se získává přímo z reakce uhlovodíkového paliva s kyslíkem při deklarované účinnosti 25 %. To znamená, že při výkonu 2,5 W se 7,5 W rozptýlí do okolí. Problém však není se tepla zbavit, nýbrž udržet jej uvnitř. Reakce ke svému správnému průběhu potřebuje teploty nad 600 °C, ideálně více. Aby nedocházelo k transferu tepla, je palivový článek uzavřen ve vakuu.

Udržet vakuum po delší dobu je těžké samo o sobě a ještě komplikovanější je to v případě, kdy dotyčné zařízení prochází tepelnými cykly s deltou stovek stupňů Celsia. Firma Lilliputian Systems pro tento účel vyvinula speciální skleněné pouzdro – a předpokládáme, že by nepouštěla produkt na trh, aniž by měla jistotu, že to bude spolehlivě fungovat. Pouzdro musí být dále upraveno tak, aby v maximální možné míře omezovalo vyzařování infračerveného světla (přesněji řečeno vyzářené světlo odráželo zpět dovnitř nebo jinak absorbovalo).

 

Budete možná překvapeni, že základ palivového článku se vyrábí v továrnách na mikroprocesory. Mikroskopické struktury, které se na článku nacházejí, jsou oproti tranzistorům dnešních mikročipů triviální záležitost. Inovativní využití existující výrobní infrastruktury musíme ocenit, to je základ úspěchu. Takto vypadá 200mm wafer s palivovými články:

A takto vypadá hotové srdíčko přenosné nabíječky, vpravo ve zlatém pouzdře, vlevo prototyp v pouzdře ze skla:

bitcoin školení listopad 24

Zdroj: Phandroid, SemiAccurate, Lilliputian Systems