Odpověď na názor

Ano, stěžování si na "pomání cizím na úkor našich", to je mantra našich socek. Přitom jim nedochází, že "našim" není třeba pomáhat. Naši mají stejné podmínky jako my všichni, takže je na nich jak se mají. A já 100x raději pomohu Ukrajincům, kteří jsou naprosto objektivně v průšvihu, než abych pomáhal českým sockám.
A to, že by se neučili mluvit česky, je taky nějaké divné, zvláště, když tvrdíte, že tu budou chtít zůstat. Minimálně děti budou muset chodit do školy a česky se naučit. A i u těch dospělých, tomu moc nevěřím. Pro Ukrajince není čeština až tak těžká a naprostá většina těch, co u nás dosud pracovali, se česky jakž takž naučila. Chápu, že se česky nemusí naučit nějaký kopáč, ale složení těch přicházejících Ukrajinců či spíše Ukrajinek, je daleko rozmanitější. Teď třeba sháním práci pro paní, co dělala na Ukrajině pro Pepsico nějakou kancelářskou práci. A ta naprosto jasně chápe, že buď bude muset výrazně zlepšit svojí angličtinu, anebo se bude muset naučit česky. Práci na počítači v ukrajinštině nebo ruštině taky s největší pravděpodobností nesežene. Aktuálně je ochotna dělat cokoli, jen už chce pracovat, protože jí je trapné jen natahovat ruku a nečinně sedět v bytě. A ano, ona je přesně to, co nenávidíte. Člověk, co se už nechce vrátit. Nechce se vrátit, protože nemá kam.
Na závěr bych měl prosbu. Nesnažte se shazovat ty, co pomáhají. Samozřejmě, že pomáhají hlavně kvůli sobě. Pomáhají kvůli tomu, že z té pomoci mají dobrý pocit. Když nechcete pomáhat, tak nepomáhejte. Nikdo vás nenutí. Ale vyčítat těm, co pomáhají, že mají špatnou motivaci a nedělají to z lásky k bližnímu, ale kvůli sobě, je ubohé.
A nemusíte mít strach, že počínání těch, co pomáhají, rozdělí společnost. Ta už je rozdělená dávno. Já bych si s vámi nerozumněl bez ohledu na to, jestli Ukrajincům pomůžu nebo nepomůžu.