Člověk počítačem, nebo počítač člověkem?

31. 5. 2010

Sdílet

 Autor: Redakce

Začalo to u srdce

Už před dvaapadesáti lety byl do lidského těla implantován kardiostimulátor – tedy zařízení, které elektrickými impulzy reguluje činnost srdce. U toho pokroku stáli jeho designér Rune Elmqvist a chirurg Ake Senning, kteří ve Švédsku operovali tehdy 43letého Arne Larssona. První model nevydržel déle než pár hodin, ten druhý fungoval asi dva dny. Nakonec bylo na Larssonovi použito 26 zařízení, které mu pomohly dožít se úctyhodného věku 86 let.

Ani by nás nepřekvapovalo, kdyby ještě dříve zkoušeli různé drátky v nacistickém Německu při tvorbě nadčlověka (übermensch). Není tajemstvím, že tehdejší mozky pracovaly na uskutečnění doslovné Nietzscheho vize, ale výsledky nakonec známy nejsou.

S rozvojem tranzistorů a integrovaných obvodů rostl význam počítačů nejen v armádě, ale také medicíně. Přeskočme o půlstoletí dopředu. Dnešní medicína je na počítačích závislá. Přístroje zachránily miliony životů, při výzkumu se využívá počítačových simulací a vizualizací i tradiční rtuťové teploměry a tlakoměry střídají digitální varianty. Počítače usnadňují i komunikaci mezi různými ordinacemi a jednou i zdravotní karta bude pouze digitální.

RFID se vám dostane pod kůži

Zvlášť poslední použití přímo volá po oné integraci do těla pacientů (vlastně všech lidí). Mohli bychom s sebou nosit kompletní zdravotní informace, které by byly pomocí čtečky dostupné všem lékařům, které navštívíme. Technologické řešení není ani příliš složité. Takové podkožní čipy už se používají řadu let, třeba při identifikaci zvířat.  Tzv. RFID (radio frequency indentification) slouží v mnoha státech/městech na čipových kartách v dopravě, při vstupu do budov a třeba americký gigant Wal-Mart jej nasadil místo tradičních čárových kódů. Pokud využíváte některý z nových cestovních pasů s biometrickými údaji (od dubna už dva znaky), otisky prstů jsou také uloženy v RFID čipech.

RFID implantát před a po operaci, zdroj: Wikipedia

RFID čipy jsou aktivní, nebo pasivní v závislosti na přítomnosti vlastního napájení a způsobu navazování komunikace. Aktivní má vlastní baterii a do éteru je sám schopen vysílat informace. Pasivní potřebuje externí napájení, to vyšle přijímač/vysílač pomocí pulzu, který nabije kondezátor pasivního RFID. Jeho kapacita stačí na odeslání informace zpět. Druhý způsob je levnější, méně náročný na koncová zařízení a proto se také používá ve většině případů. RFID můžeme dělit podle typu paměti (pouze pro čtení, čtení/zápis, jeden zápis / více čtení), případně podle vysílané frekvence a s tím souvisejícím dosahem a anténami. Více detailů o funkcích RFID najdete na Eprin.cz.

A proč o tom všem vlastně mluvíme? Na světě už existuje řada lidí, kteří takový čip v těle nosí. Začalo to domácími pokusy amatérů, kteří RFID využili pro odemykání auta, domu, rozsvícení světel v pokoji apod. Ne každý je ale takový řezník, aby si pod kůži strkal elektroniku sám. V Americe se příležitosti chytila společnost VeriChip (nyní Positive ID). Jejich řešení pokrývá jak ukládání lékařských záznamů, tak zabezpečený přístup do různých míst.

Počítačové viry vs. civilizační choroby

V krajních případech mohou tyto čipy být samy nebezpečné. Toxikologie provedená na některých zvířatech ukázala zhoubné nádory v blízkosti čipu. Projevit se může samotná infekce při vkládání implantátu nebo porušení jeho silikonového obalu. Při magnetické rezonanci může dojít na těchto místech k popálení. Rizika jsou i bezpečnostní. Pokud nebudou signály dostatečně šifrovány, každý potenciální útočník s vlastní čtečkou může dané údaje získat.

Schopnosti programovatelných RFID dokonce dospěly do stavu, kde je možné je zavirovat, protože se v podstatě jedná o miniaturní počítače. Minulý týden vyšlo najevo, že britský vědec Mark Gasson z univerzity v Readingu je prvním člověkem, který se nakazil počítačovým virem. Nákazu si sice způsobil cíleně sám, ale tělu nemůže samozřejmě nijak ublížit. Pomocí čtečky se však může přenést do jiných zařízení. Rizikem je hlavně únik dat. Doktor Gasson bude výsledky svého bádání přednášet v červnu na sympoziu IEEE v Austrálii.

Jenže co se stane, když jiný invazivní virus vyřadí z provozu právě kardiostimulátor nebo jiný lékařský přístroj? Technicky je to zřejmě možné, snad podobně zvědaví nebudou i útočníci. A co když jednou budeme mít místo občanky takový čip všichni? Neztratíme tím svoji identitu a soukromí? Velký bratr je blízko a George Orwell to věděl!

Lidská skládačka

Elektronika je už zhruba pět let ve stádiu, kdy je možné pomocí nervové soustavy ovládat robotickou ruku. Možná nejznámější případ se týká Rakušana Christiana Kandlbauera, který o obě horní končetiny přišel v 17 letech při elektrickém šoku 20 000 voltů. Teď je mu 21, vrátil se mu cit do umělých rukou, udrží sklenici vody a je zřejmě prvním, kdo po této operaci bez problémů uřídí automobil.

zdroj: BBC News

Tým vědců a lékařů vyvinul umělé paže, které jsou napájeny a řízeny pomocí nervů, které předtím totéž prováděly pro živé končetiny. Této metodě říkáme TMR (targeted muscle reinnervation, cílená svalová reinervace). Samotná operace trvala jen 6 hodin, ale němečtí vědci tyto technologie vyvíjeli několik let a investovali spoustu milionů eur. Vzhledem k tomu, že Christian už několik let tyto umělé paže používá bez větších problémů, lékaři v Británii plánují takových operací hned několik.

Robotické paže, byť ovládané člověkem na dálku se také úspěšně používají v chirurgii. I v naší republice je několik nemocnic disponující robotickým systémem s rameny, které zvládnou velmi přesné pohyby a kompenzují únavu samotného chirurga. Více na Ordinace.cz

Intel jako přední výrobce polovodičů má i v této oblasti několik projektů. Např. v Pittsburské laboratoři pracují na čipu, který snímá mozkovou aktivitu a pokud obvody naleznou požadovaný signál, vysílač provede naprogramovanou operaci. Zatím mají několik prototypů náhlavních souprav, které můžou ovládat televizi, mobil apod., ale jednou by chtěli tyto přístroje přímo v mozku. To by velmi zjednodušilo život lidem upoutaným na eletrické invalidní křesla. Spojit lidskou tkáň a nové technologie prý bude možná v horizontu 10–15 let. (zdroj: PhysOrg)

ICTS24

Jaké jsou tedy scénáře do budoucna? Stane se člověk více počítačem/robotem, nebo naopak roboti budou více lidští? Vždyť i bez ohledu na vývoj elektroniky je už spousta lidí jen upgradovatelnými platformami. Máme tu botox, silikon, tetování, piercing. Někteří už na sobě mají více nových komponent než leckterý počítač.

Zdroj: Reading, BBC News, Wikipedia