Jsou tomu sotva dva týdny, co Intel oznámil jméno nového generálního ředitele. Paul Otellini, který firmě šéfoval od roku 2005, si v den svého odchodu z funkce vylil srdíčko v rozhovoru pro magazín The Atlantic. V něm prozradil, co považuje za největší chybu, které se jako CEO Intelu dopustil. Společnost měla šanci stát se dodavatelem procesorů pro telefony Apple iPhone, kterou ale Otellini nevyužil. „Svět by byl dnes o hodně jiný, kdybychom do toho tehdy šli,“ konstatuje.
Ve světě jedniček a nul se instinkt nenosí
V roce 2005, kdy Apple opustil architekturu IBM PowerPC a do Maců a začal montovat procesory od Intelu, panovaly mezi dvěma společnostmi velmi dobré vztahy. Proto se Apple s poptávkou úsporného procesoru pro chystaný iPhone obrátil nejprve na Intel. Pro něj by to znamenalo pořádně zamakat na Atomu, aby byl hotový už v roce 2007 (v naší časové ose vyšel první Atom na jaře roku 2008), nebo během dvou let navrhnout procesor architektury ARM (divize Xscale se Intel zbavil až v roce 2006). Ekonomické kalkulace ale nevycházely.
„Musíte si uvědomit, že to bylo před tím, než byl iPhone představen, a nikdo nevěděl, co později způsobí. Zkrátka se jednalo o čip, který [Apple] chtěl, a za který chtěl zaplatit určitou sumu a ani niklák navíc, a ta cena byla pod naší prognózovanou cenou. Neviděl jsem [tu příležitost]. Vypadalo to jako věc, kterou nedoženete na objemu. A když se na to dívám zpětně, tak prognózovaná cena byla špatně a objem byl stokrát větší, než si kdokoliv myslel.“
Žádný manažer nedělá bezchybná rozhodnutí a podklady od plánovačů hovořily jasně. Otellini se tedy rozhodl podle čísel, ale už tehdy jej nahlodávaly pochybnosti. „I když tady [v Intelu] máme rádi mít v ruce data, tolikrát v mé kariéře jsem se nakonec rozhodoval podle svého instinktu, a měl jsem jej tehdy poslechnout. Můj instinkt tehdy říkal 'ano'.“
iPad: druhá šance, kterou už Intel nedostal
První tablet od Apple vyšel v roce 2009, kdy už procesory Intel Atom byly na trhu. Steve Jobs byl původně této možnosti nakloněn, jak ještě před svou smrtí prozradil životopisci Walteru Isaacsonovi. Proti byl šéf divize iPadu Tony Fadell, který prosazoval architekturu ARM, Jobse ale nakonec zviklalo něco jiného.
„Intel vyrábí jen procesor jako jeden čip, takže potřebujete mnoho dalších součástek. Naše A4 má procesor, grafiku, mobilní operační systém [sic] a paměťový řadič, všechno v jednom čipu,“ vysvětluje zesnulý diktátor myšlenkový pochod, který vyústil k akvizici P. A. Semi a vyvíjení vlastních SoC.
„Snažili jsme se Intelu pomoct, ale oni moc neposlouchají. Říkáme jim už léta, že jejich grafiky jsou na prd. Každého čtvrt roku máme meeting, já, další tři lidi od nás a Paul Otellini. Nejdříve spolu vymýšlíme úžasné věci. Oni chtěli udělat velký společný projekt na čipy pro budoucí iPhony. Byly dva důvody, proč jsme do toho s nimi nešli. Jeden byl ten, že jsou prostě opravdu pomalí. Jsou jako parník, ne zrovna flexibilní. My jsme zvyklí dělat věci pěkně rychle. Za druhé jsme je nechtěli všechno učit, aby to pak prodali našim konkurentům,“ uzavírá Jobs svou kritiku Intelu.
Paul Otellini tehdy tvrdil, že se Intel s Applem nedokázal dohodnout na ceně a že Steve Jobs požadoval příliš velkou rozhodovací pravomoc ohledně vývoje x86 čipu pro iPad.
Zdroj: The Atlantic, X-bit labs
