Core i7-3517U: rychlý procesor pro nové Ultrabooky (test)

Před pár dny se na trh konečně dostala očekávaná (a zpožděná) dvoujádra Intelu, spadající do třetí generace procesorů Core, známé jako Ivy Bridge. O architektuře jsme vám již psali nějaké informace zhruba před měsícem v testu prvního nového čtyřjádra Core i7-3610QM a zajímavé informace se můžete dočíst i testu kolegů z ExtraHardware, kteří se také zhruba před měsícem podívali na stolní čtyřjádrový procesor Core i7-3770K. Psát znovu o novinkách v Ivy Bridge nemá příliš smysl, jen bychom se opakovali – snad tedy stačí připomenout, že se jedná o procesory vyráběné 22nm výrobním procesem (minulá generace Sandy Bridge využívala 32nm proces) a využívající novou technologii trojrozměrných tranzistorů, anglicky "tri-gate".

Dnes testované Core i7-3517U patří, jak lze odhadnout z písmene U v názvu, mezi nové nízkonapěťové dvoujádrové procesory. Písmeno U zvolil Intel proto, že tyto čipy míří především do Ultrabooků, které se poslední dobou polovodičový gigant snaží čím dál více prosazovat. Nejedná se ale přitom o novou kategorii čipů, nízkonapěťové procesory jsou používány již řadu let v menších, vysoce mobilních noteboocích – nyní jen budou označovány tak, aby na první pohled bylo jasné, o co se jedná. Ještě v minulé generaci totiž mívaly označení M a na první pohled tedy spadaly do stejné skupiny jako běžné mobilní dvoujádrové procesory (čtyřjádra se odlišovala označením QM).

 

Tento konkrétní procesor se nám v redakci za poslední dva týdny objevil hned dvakrát ve dvou různých Ultraboocích. Nejdříve v Asusu Zenbook Prime UX31A, jehož recenzi připravujeme (omlouvám se čtenářům, kteří se na ni dotazovali v diskusi, dělám na tom :). Na tom jsme provedli většinu testů. Včera se k nám navíc zatoulala nová generace Aceru Aspire S3, která tento procesor má také – na tom jsme již výkonnostní testy neprováděli, ale přeměřili jsme spotřebu. To proto, že Zenbook má Full HD displej s velmi silným podsvícením, což by mohlo negativně ovlivnit spotřebu při měření na zásuvkovém wattmetru; Aspire S3 má mnohem obvyklejší displej s rozlišením 1366 × 768, kterým i v blízké budoucnosti bude většina notebooků s tímto procesorem vybavena, takže jsme měli možnost naměřit o něco málo "lepší" (myšleno obvyklejší) výsledky.

O 100 MHz navíc

Core i7-3517U je druhým nejsilnějším procesorem této třídy v současné nové nabídce Intelu. My jej v testu budeme srovnávat především s nejsilnějším srovnatelným procesorem minulé generace, Core i7-2677M. Parametrově jsou si poměrně blízké. Pracovní frekvence 3517U se oproti předchůdci zvýšila o 100 MHz v běžném režimu i s turbem, procesor tedy pracuje na 1,9 GHz v základu a až 3 GHz v režimu Turbo při vytížení jen jednoho ze dvou jader. Oproti minulé generaci přibyla podpora pamětí DDR3-1600 (procesory Sandy Bridge uměly "jen" 1333 MHz), objevila se konečně také nativní podpora USB 3.0 a CPU podporuje až 32 GB paměti – posledně to bylo 8 GB. To jsou změny platné pro všechny mobilní procesory Ivy Bridge. Kompletní srovnání obou procesorů si můžete prohlédnout na stránkách Intelu. Ve srovnání se zároveň dozvíte úplné specifikace procesoru.

       

Beze změny je TDP (Thermal Design Power; poněkud zjednodušeně řečeno se jedná o maximální spotřebu), to zůstává na nízké hodnotě 17 W. Opět je přítomná i integrovaná grafika Intelu, model HD Graphics 4000. Ta nemá sloužit na žádné náročné hraní, jejím úkolem je akcelerovat rozhraní Aero ve Windows (případně odpovídající uživatelská rozhraní na jiných systémech, pokud využívají 3D akceleraci) a přehrávání videa. A zachováno zůstalo i chování turbo režimu, který se automaticky reguluje podle narůstající teploty. Jak psal Petr Broža v testu Core i7-2637M, maximální frekvence Turbo režimu dosahuje procesor jen na chvíli ze začátku; jak se postupně zahřívá, frekvence se pomalu snižuje. To v praxi znamená, že kratší výpočetně náročná úloha bude probíhat rychleji než delší – myšleno tak, že třeba při kódování menšího videosouboru bude proces probíhat s vyšším počtem průměrných snímků za vteřinu než u většího souboru, u kterého se procesor více zahřeje a tím více spadne jeho maximální frekvence.

   

Grafiku jsme již podrobili samostatnému testu (viz odkaz výše), v tom ovšem šlo o čip integrovaný v silném, čtyřjádrovém procesoru a navíc byla testovací sestava vybavená rovnou 16 GB rychlé operační paměti. To grafice tenkrát přidalo pěkných pár procent výkonu navrch, což bylo dobré pro otestování jejích teoretických schopností, ale zároveň tak vznikla nutnost otestovat ji znova na slabší sestavě se slabším procesorem. Proto v testu najdete několik grafů týkajících se grafického výkonu a porovnání výsledků s minule testovanou variantou, minulou generací integrovaných Intelů i lowendem od Nvidie GT 520M.

A nyní již vzhůru k výsledkům testů. Co přináší nová generace oproti dřívějšku? (Výsledky testovaného procesoru najdete v grafech zvýrazněné červenou barvou.)

Výkon: Windows Media Encoder, x264 Benchmark HD 3.0, x264 Benchmark FHD

Nejdříve jsme otestovali převod videa v 64bitovém Windows Media Encoderu. Jedná se o test, který je součástí naší metodiky již velmi dlouho, takže máme bohaté možnosti srovnání. Převádíme 1GB video v rozlišení 1280 × 720 bodů (tedy HD) pomocí presetu High definition quality video (5Mbps VBR) pro obraz a High definition quality audio (VBR) pro zvuk. Měříme hodnotu "session duration", tedy jak dlouho převod trvá.

Windows Media Encoder x64
čas (min); čím méně, tím lépe

 

Dalším starým známým testem je x264 Benchmark HD ve třetí verzi. Používáme zrychlenou variantu testu (fast), který udělá pouze dva průběhy; měříme rychlost převodu u druhého, náročnějšího z nich. Výsledky jsou ve snímcích za vteřinu (fps), ne v čase – tedy čím více, tím lépe.

x264 Benchmark HD v3.0
fps; čím více, tím lépe

x264 Benchmark FHD 1.0.1 je poměrně nový. Součástí naší metodiky je tedy jen relativně krátce a nemáme proto možnost srovnávat s tak velkou množinou konfigurací jako u jiných testů. V grafu tedy část procesorů chybí a tento test také nezapočítáváme do závěrečného srovnání – zbytečně bychom si tím zmenšili okruh notebooků, které můžeme porovnávat, a nezapočítání tohoto testu by netestované notebooky znevýhodnilo. Ale zpět k testu – funguje velmi podobně jako předchozí x264 Benchmark HD 3.0, měří ovšem pouze jeden průchod.

x264 Benchmark FHD v1.0.1
fps; čím více, tím lépe

Výkon: 3DMark 06, 3DMark Vantage, PCMark Vantage, CineBench R11.5

3DMark 06 je sice, jak název naznačuje, test zaměřený na 3D grafiku a herní výkon, nicméně benchmark udává i samostatné skóre pro výkon procesoru (CPU Score). To jsme tedy přeměřili. Vše je v implicitním nastavení, hodnoty jsou v bodech.

3DMark 06 CPU Score
body; čím více, tím lépe

To stejné se opakuje u novějšího 3DMarku Vantage. V režimu Performance necháme proběhnout celý test a zaznamenáváme dílčí skóre pro procesor.

3DMark Vantage CPU Score
body; čím více, tím lépe

PCMark Vantage je trochu komplikovanější. Mobilní procesor nemáme možnost otestovat na standardizované sestavě, kde by se neměnily komponenty, a benchmark sám z podstatné části závisí na výkonu celé sestavy. Celkové skóre tak nemá u testu CPU smysl srovnávat. Vybrali jsme tři dílčí skóre, ve kterých se výkon procesoru projevuje, ale výsledky je i tak třeba brát s určitou rezervou, protože ostatní komponenty i zde hrají významnou roli.

 

U AMD A6-3400M chybí skóre Communications a u Core i7-2630QM u TV and Movies. Tyto hodnoty se nám nepodařilo v databázi našich výsledků najít. Proto tento test podobně jako x264 Benchmark FHD nezapočítáváme do celkového skóre.

PCMark Vantage
body; čím více, tím lépe

CineBench ve verzi 11.5 testuje výkon procesoru při renderování 3D scény v Cinema 4D, a to ve dvou režimech – s využitím všech procesorových vláken, což u dvoujádrového Intelu s podporou HyperThreadingu znamená čtyři, a při využití pouze jednoho vlákna. Hodnoty jsou v bodech.

CineBench R11.5
body; čím více, tím lépe

Výkon grafiky: 3DMark 06, 3DMark Vantage, 3DMark 11

Testy výkonu integrované grafické karty Intel HD 4000 jsme pojali stejně jako posledně. Začneme tedy výkonem v syntetických testech Futuremarku. Kdybyste se divili, proč v grafy končí u karet střední třídy, tak je to z jednoduchého důvodu: srovnávat slaboučký integrovaný Intel s herními děly (GTX 560M a výš) prostě nemá smysl, rozdíly jsou očekávatelně obrovské. Supersilné grafiky by jen zbytečně prodlužovaly graf a nic by ke srovnání nepřinesly.

 

Prvním z testů je opět 3DMark 06. V části věnované procesoru jsme měřili dílčí skóre pro CPU, zde měříme skóre celkové. To je udáváno opět v bodech. Na testu je vidět, že už je docela starý, a výsledky nejsou vždy úplně spolehlivé (zvlášť u notebooků, kde není možné testovat vždy na přesně stejné konfiguraci) – v tomto případě ovšem relativně bez problémů zapadají mezi ostatní.

3DMark 06
body; čím více, tím lépe

3DMark Vantage jsme také testovali již u procesoru, tady ale půjde o jednak o celkový výsledek a jednak o dílčí skóre pro grafiku. Jak jsme zmiňovali již v minulém testu nové integrované grafiky, HD 4000 tady dosahuje poněkud podezřele vysokých výsledků, které s realitou zas tak mnoho společného nemají – dostali jsme se na dvojnásobný výkon oproti minulé generaci, Intel HD 3000. Výsledek tak berte s rezervou. Měřili jsme jako obvykle v profilu Performance.

3DMark Vantage
body; čím více, tím lépe

Posledním ze syntetických testů je nejnovější 3DMark s číslem 11. Využívá nejnovější knihovny DirectX 11, což je důvod, proč v grafu nenajdete výsledky minulé generace integrovaných grafik Intelu – ty toto rozhraní prostě nepodporovaly a test na nich proto nebylo možné spustit. Nyní to již možné je, takže sice neporovnáme rozdíl mezi generacemi, ale můžeme se alespoň podívat, jak je na tom HD 4000 ve srovnání s ostatními grafikami, které toto rozhraní podporují. Opět jsme naměřili celkový výsledek i dílčí skóre pro grafiku; měřili jsme jako obvykle v základním nastavení profilu Performance.

3DMark 11
body; čím více, tím lépe

Výkon grafiky: Far Cry 2, World in Conflict

Nakonec jsme zkusili i dvojici herních testů. Jednalo se v obou případěch o procesorově poměrně náročné hry, což grafice nepochybně uškodilo; na druhou stranu je ale tak jako tak pravdou, že HD 4000 skutečně není herní grafika. Výkonový nárůst oproti minulé generaci je sice patrný, ale diskrétní karty od AMD i Nvidie jsou stále o pořádný kus jinde a nároky počítačových her také. Na integrovaném Intelu si zahrajete uspokojivě plynule jen málokterou hru – až na naprosté výjimky to budou jen staré tituly.

 

Nejdříve se podíváme na střílečku Far Cry. Testovali jsme v rozlišení 1366 × 768 (jednak protože jej na Ultraboocích potkáváme nejčastěji, jednak protože vyšším rozlišením stejně nemělo smysl grafiku trápit, i takto byly výsledky velmi nízko). Ostatní nastavení bylo: detaily na nejvyšší hodnotu (Ultra High), Direct X 10, 4× antialiasing (vyhlazování hran) a trojice průchodů. Z naměřených výsledků jsme vybrali nejlepší průběh. Test probíhá v aplikaci FC2 Benchmark Tool, která je dostupná přímo od vydavatele hry (Ubisoftu).

Far Cry 2
1366 × 768, DX10, Ultra High, 4× AA
snímky za vteřinu; více = lépe

 

Druhou testovanou hrou se stal World in Conflict z roku 2007. Ačkoliv se jedná o poměrně starou strategii, nastavení, ve kterém testujeme, dává dodnes pořádně zabrat i silným herním mašinám. Hra je navíc velmi náročná na procesor. Testujeme opět v 1366 × 768 na nejvyšších detailech, což znamená renderování přes DirectX 10 a se čtyřnásobným vyhlazováním hran; k tomu ještě přenastavíme anisotropní filtrování ze standardní hodnoty 4× na 16×. K testování používáme benchmark zabudovaný přímo ve hře, který hlásí minimální, maximální a průměrné dosažené snímky za vteřinu; počítáme průměrnou hodnotu.

Far Cry 2
1366 × 768, DX10, Nejvyšší, 4× AA, 16× AF
snímky za vteřinu; více = lépe

Spotřeba a závěrečné shrnutí

Možná už máte grafů plné zuby, čekají vás ovšem ještě dva. Ještě před tím se ale podíváme na slibovanou spotřebu. Stejně jako minule se k naměřeným hodnotám váže malé upozornění – měření probíhala pouze na zásuvkovém wattmetru, který je sám o sobě dost nepřesný, a navíc není možné změřit spotřebu stejných sestav. Do naměřených hodnot se tudíž promítají i další detaily, jako je pevný disk, displej a hromada dalších věcí – u notebooků to bohužel jinak nejde. Výsledky v tabulce nechť tedy slouží jako orientační.

Měřili jsme stejně jako minule ve třech režimech. První, idle, je spotřeba minimální – notebook je zapnutý a nabootovaný do Windows a Wi-Fi je aktivní, ale jas displeje je ztlumen na minimum a na notebooku není kromě systému a běžných v pozadí běžících aplikací nic spuštěno. Měření dává informaci o tom, kolik si notebook vezme ze zásuvky v případě, že vám jen stojí na stole a jinak nic nedělá, vy se věnujete něčemu jinému a na počítači běží pouze třeba ICQ či Skype.

Druhý režim, web, probíhá stejně jako měření spotřeby v tomto režimu v recenzích notebooků, kdy takto měříme výdrž na baterii. Tady je ale notebook připojený k elektrické síti a sledujeme, kolik si vezme. Displej jsme tentokrát nechali na 50% jasu (minule jsme jej ztlumili na minimum, protože se jednalo o 17,3″ Full HD monstrum) a v prohlížeči Google Chrome jsme otevřeli pět tabů, které se periodicky obnovovaly (data byla přenášena bezdrátovou sítí).

Třetí režim, max, měříme spuštěním zátěžového testu v programu Prime95 v režimu Blend. Ten necháme pět minut běžet a pak odečteme hodnotu z wattmetru. Jedná se o režim maximální zátěže procesoru, grafická karta je v klidu.

Nárůst skoro o čtvrtinu a nižší spotřeba

Nejdříve se podíváme na průměrný výkon ve všech testech procesoru – s výjimkou x264 Benchmarku FHD a PCMarku Vantage z důvodu neúplnosti výsledků. Jako základ, tedy 100 %, tentokrát posloužil procesor, který je nyní testovaným modelem víceméně nahrazován, tedy nízkonapěťové dvoujádro Intel Core i7-2677M.

Zatímco u dříve testovaného čtyřjádrového procesoru nové generace, Core i7-3610QM, jsme zaznamenali nárůst výkonu ve stejných testech o 17 % oproti srovnatelnému předchůdci (tehdy to bylo Core i7-2670QM); nyní je nárůst vyšší a dosáhl přes 20 %. To není vůbec špatné. Spotřeba se přitom na rozdíl od desktopových či mobilních čtyřjádrových procesorů mírně snížila. Přesně naměřené hodnoty sice nemáme, ale třeba Core i5-2467M, tedy nižší nízkonapěťové dvoujádro minulé generace, si v idle bralo okolo 10-11 W; tady jsme naměřili krásných 7 W. V zátěži jsme naměřili víceméně podobné spotřeby, 30 W je při vytížení pouze procesoru u úsporných procesorů vcelku běžné.

Ještě se podívejme na výkon grafické karty ve srovnání se stejným řešením ve čtyřjádrovém procesoru:

Jako referenční zde slouží právě dříve testovaná varianta stejné grafické karty, integrovaná ve čtyřjádře Core i7-3610QM. Jak je vidět, v syntetických testech se i nízkonapěťová grafika docela drží a celkově má náskok nad minulou generací velmi slušný. Srovnání s lowendem Nvidie, GeForce GT 520M, ovšem přináší zajímavé zjištění: zatímco v syntetických benchmarcích od Futuremarku karta ztrácí, což její celkové hodnocení stahuje dolů na 90 % referenčního bodu, v reálných herních testech má naopak mírný náskok.

Rozhodně se povedl

Nízkonapěťová dvoujádra Ivy Bridge se povedla, o tom nemůže být pochyb. Výkonově nový nejvyšší model procesorů Intelu se 17W TDP poráží normální, "plnotučná" dvoujádra minulé generace s výjimkou vysoko taktovaného Core i7-2620M. Střední třídu v podobě Core i5-2410M či -2430M, což jsou procesory, které jsme potkávali asi nejčastěji, ve všech testech poráží, což je při polovičním TDP výborné.

Naše pozitivní hodnocení neznamená, že máte svůj notebook se Sandy Bridge hned zahodit a utíkat do obchodu pro nový. Upgrade o jednu generaci se minimálně u procesorů poslední dobou příliš nevyplácí a Ivy Bridge je navíc tou fází vývojového cyklu Intelu, kdy výrobce zkouší nový výrobní proces (tentokrát 22nm) a nové technologie si nechává na příští rok – je tedy jasné, že velká revoluce se tentokrát nekoná.

Z testovaného procesoru mám ale osobně výborný dojem a abych se přiznal, poprvé jsem ochoten připustit, že bych používal notebook s nízkonapěťovým dvoujádrem jako pracovní nástroj. Dřívější ULV Intely mě výkonem až tak moc neoslovovaly a nechtěl bych na nich třeba upravovat fotky, ale teď si to už dovedu představit.

Galerie screenshotů