Corsair Carbide 300R: skříň jdoucí Antecu a Fractalu agresivně po krku

Že mezi sebou soupěří výrobci základních desek či grafických karet, to je naprosto běžné. Přiznám se ale, že snad poprvé v životě vidím takto velký konkurenční souboj i mezi výrobci počítačových skříní. Pokud se podíváte do cenové relace okolo 1700 Kč, zjistíte, že se tam nacházejí tři vlastnostmi velmi podobné modely: Antec Three Hundred Two, Corsair Carbide 300R a Fractal Design Core 3000.

Jakožto trochu odbornější uživatel vybírající si vhodnou skříň bych v tomto případě byl velmi na vážkách, kterou vzít. Všechny tři jsou totiž od renomovaných a oblíbených výrobců. V této recenzi se dozvíte, jak na tom je Corsair Carbide 300R, kterou jsme obdrželi ve verzi s „prosklenou“ bočnicí.

 

300R je oproti 400R, která již naší redakcí prošla, poněkud hranatější, což dle mého trochu ubírá na elegantnosti, ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Každému se líbí něco jiného a je na každém, jakou skříň si koupí. Pokud se ptáte, jestli Windowed edition, jak ji Corsair označuje, přináší i něco jiného kromě průhledné bočnice, zklamu vás. Příplatek oproti klasické verzi je ve stejném obchodě necelých 600 Kč, což není zrovna málo.

 

 

Výbava je víceméně klasická v této ceně: několik externích pozic pro 5,25" zařízení, čtyři pozice pro pevné disky, porty USB 3.0 na předním panelu a mnoho pozic pro ventilátory, z čehož jsou dvě již z výroby osazené.

Velký souboj v nižší střední třídě: Corsair, Antec, Fractal Design

Carbide 300R si na nic nehraje, aneb decentnost především

Carbide 300R si na nic nehraje, aneb decentnost především

Balení Corsairu je tradiční, jako ho už známe od 400R. Obyčejná lepenková krabice s jednoduchým černým potiskem ničím nepřekvapí a také k tomu není žádný důvod. Nejvíce „do očí bijícím“ prvkem je modelové značení. Skříň je chráněna polystyrenovými výplněmi, ale také pytlem z hrubšího igelitu, který má zřejmě za úkol ochránit lak před poškrábáním a před prachem.

A zde ji máme, v plné své kráse. Jak můžete vidět, výrobce se snažil zachovat perforace v bočnici, které jsou i u běžné verze, což bohužel trochu kazí dojem z jinak kvalitně provedeného „okna“. Proč kvalitně? Často jsem se totiž setkal s tím, že bylo plexi přichyceno špatně, klepalo o plechovou bočnici, případně bylo slícování s plechovou hranou na úrovni ne moc šikovného domácího kutila a to i u dražších skříní.

Na boku masky se nachází otvor pro nasávání vzduchu předního, případně předních, ventilátorů. Tentýž se nachází i na druhé straně a jak si ještě ukážeme, přes masku se dovnitř dostane minimální množství prachu.

 

Maska je až na dvě boční zvýšené hrany rovná. Osm imbusových šroubů je zde jen pro ozdobu a nemají žádný účel. Přední panel obsahuje jen základní prvky jako tlačítka power a reset, indikační diodu práce disku (dioda indikující zapnutý počítač, se nachází v tlačítku power), dva konektory jack pro sluchátka a mikrofon, a nakonec dva porty USB 3.0.

  

Na zadní straně nic zajímavého nenajdete. Pokud začneme od vrchu, tak je zde akorát osazený 120mm ventilátor ve své pozici, sedm pozic pro rozšiřující karty, pozice pro zdroj a nakonec úplně dole prachový filtr pro mřížku zdroje. Pod ventilátorem se ještě nacházejí tři díry pro hadice vodního chlazení s vylamovacím plechem, avšak bez gumových průchodek.

   

Bočnice se zajišťují klasicky pomocí ručních šroubů, ale uchycují se bohužel nasunutím na několik bodů po jejích stranách. Často stačí, aby byla bočnice jen mírně zakřivená a z nasunutí na všechny body se najednou stává nadlidský úkol. Z tohoto důvodu se mi moc líbí uchycení, které používá například Antec a Chieftec, kdy bočnici nasunete pouze na konci na jakýsi pant (zakulacený plech), přiklopíte a přišroubujete.

Spodkem výrobce potěšil hlavně z důvodu, že i u tak levné skříně použil gumu na nohy, na kterých skříň stojí a které by měly zabránit jak klouzání, tak hlavně zredukovat přenos vibrací například na stůl. Je zde také vidět vysuvný prachový filtr pro zdroj.

Horní perforace je již bohužel bez prachového filtru a pokud neosadíte ventilátory do obou 120mm nebo 140mm pozic, bude vám pravděpodobně do počítače prach padat, případně jej může nasávat i chladič procesoru. Vzhledem k množství prostoru mezi perforací a základní deskou nebude problém s montáží 240mm radiátoru vodního chlazení.

 

Chytře řešený interiér s dostatkem prostoru

Chytře řešený interiér s dostatkem prostoru

Vnitřek je stejně jako vnějšek nalakován na černo, což je v dnešní době už takový standard a klasický pozinkovaný plech vídáváme u skříní čím dál tím méně. Otvory pro vedení kabelů nejsou opatřeny gumovými průchodkami, ale že by hrozilo jejich poškození, to se rozhodně brát nemusíte, jelikož hrany otvorů nejsou vůbec ostré.

Pro pevné disky/SSD jsou připraveny „pouze“ čtyři pozice. Důvod takového počtu je asi zřejmý. Jedná se o levnou skříň a výrobce počítá zřejmě s tím, že pokud má uživatel nějakou lepší sestavu s více pevnými disky, nebude se poohlížet po tak levných modelech, ale sáhne výše, například na řadu Graphite či Obsidian.

Rámeček pevného disku je plastový a vybaven trny zasazenými v silikonových průchodkách. Po osazení se tedy disk nedotýká přímo plastového rámečku a vibrace mají překážku v podobě silikonové průchodky. Určitě vás zajímá, jak hodně tohle řešení funguje. Rozhodně se to nemůže rovnat např. zavěšení disku na gumových kroužcích, což je oblíbené řešení mezi kutily, ale pomůže to a konkrétně u našeho WD1600JS se na kostru skříně přenášelo minimum vibrací.

 

Zdroj má pod sebou rozměrnou perforaci, která je však vybavena jemným prachovým filtrem, takže se nemusíte bát, že byste museli zdroj vyfoukávat od prachu pravidelně každý měsíc. Montáž je samozřejmě možná ventilátorem dolů i nahoru.

Zde musím stejně jako u ostatních výrobců zkritizovat bezšroubkové uchycení zařízení do 5,25" pozice. To je totiž opět a zase pouze na jedné straně. Hlavní účel uchycení třeba mechaniky to splní, ale tím to končí, jelikož při práci mechaniky je její druhá strana v podstatě volně a lehce tak může klepat o plech, který ji drží ve vodorovné poloze. Nemyslím si, že by přidání tohoto mechanizmu i na druhou stranu nějak zásadně zvedlo cenu celé skříně.

Zadní 120mm ventilátor při běhu na 12 V nepatří zrovna k nejtišším. Pokud jej však zregulujete na 800 ot./min. a níže, bude již tichý a průtok vzduchu stále dostatečný na odvádění vzduchu od chladiče procesoru, který navíc budeš částečně odcházet i přes vrchní perforaci. Ventilátor se otáčí rychlostí max. 1200 ot./min., přičemž by měl vydávat hluk o hodnotě přibližně 18 dBA.

Záslepky pozic pro rozšiřující karty jsou perforované a klasicky odšroubovatelné. Vylamovatelné záslepky jsou naštěstí v dnešní době u lepších skříní minulostí a vyskytují se snad jenom u těch nejlevnějších.

Otvor v plechu základní desky pro výměnu backplate chladiče je hodně velký a neměl by snad s žádným být problém, což se nedá říct o všech skříních vybavených tímto otvorem.

Pokud se podíváme z opačné strany, čeká na nás příjemné překvapení. Jde o prostor mezi plechem základní desky a bočnicí. Ten je totiž zvětšen na celých 22 milimetrů a není problém ani s protáhnutím tlustého 24pinového kabelu ATX, což si určitě zaslouží pochvalu. Doufejme, že na to bude myslet čím dál více výrobců a stane se to standardem. Přídavné napájení procesoru můžete protáhnout pravým horním rohem nacházejícím se vedle zadního ventilátoru.

  

Přední ventilátor má průměr 140 milimetrů, otáčí se rychlostí maximálně 1000 ot./min. s hlučností 20 dBA. Opět doporučuji jeho alespoň jemné zregulování. Kdo by čekal, že bude chladit pevné disky, mýlí se. Ventilátor totiž prohání vzduch přímým směrem ke grafické kartě. V případě potřeby však není problém ho přišroubovat o pozici níž, případně osadit druhý ventilátor o velikosti 120 či 140 mm.

V druhé kapitole jsem se zmínil o tom, že přes masku bude průchod prachu velmi malý. Je tomu tak z důvodu, že jak na bocích, tak i na hlavní přední perforaci jsou prachové filtry, jejichž jemnost je stejná jako u filtru pro zdroj. K tomu je navíc dole přepážka, která zabraňuje nasávání vzduchu od spodu. Boční filtry lze vytáhnout velmi jednoduše, zato u velkého předního musíte narovnat „háčky“ z perforovaného plechu, který zároveň drží přední perforaci. Celé to však kazí fakt, že v bočnici a na horní perforaci se prachové filtry nenacházejí a tak bude množství nasávaného prachu stále velké.

Tloušťka plechu bočnic je v této kategorii standardních 0,8 mm. Obě jsou relativně pevné, obzvláště levá, ve které se nachází „okno“.

Na připojení předního panelu nic zvláštního není. Můžete vidět, že konektory a káblíky jsou standardní a všechny v černé barvě. Zde můžete vidět taktéž velmi pevnou neohebnou koncovku kabelu pro porty USB 3.0.

V příslušenství kromě jednoduchého manuálu, sady šroubků a několika stahovacích pásků nic dalšího nenaleznete. Kladný bod výrobce získává za přibalení šestnácti samořezných šroubků pro uchycení ventilátorů na bočnici a na vrchní perforaci.

 

Instalace sestavy, testovací metodika, měření teplot a hlučnosti

Instalace sestavy, testovací metodika, měření teplot a hlučnosti

Testovací metodika, měřící přístroje a sestava

Měření se bude točit hlavně kolem teplot a hlučnosti. Teploty měříme při pokojové teplotě zhruba 21 °C. Podívejme se na testovací sestavu, kterou skříň „vyhříváme“.

Pro testování jsme zvolili základní desku z řady Sabertooth od společnosti Asus. Ta je vybavená velkým množstvím teplotních čidel, takže máme možnost měřit teplotu na různých místech skříně, respektive základní desky. Utilita ThermalRadar nám zobrazí „plánek“ základní desky i s body, kde se teploty měří. Po najetí na ně se zobrazí příslušné hodnoty. Více o základní desce viz recenze Asus Sabertooth P67: test unikátní desky s kapotou.

Abychom skříně nijak nešetřili, coby významný zdroj tepla a hluku slouží grafická karta GeForce GTX 470 v provedení SuperOverclock od společnosti Gigabyte. Chladič má v současnosti populární koncepci s více axiálními ventilátory, který ze skříně vyfukuje jen malou část ohřátého vzduchu. Podrobně je popsaná v recenzi Gigabyte GTX 470 SuperOC: I GF100 může být tichá.

 

Kvůli žhavému jádru GF100 z první generace Fermi (navíc přetaktovanému) se teploty v zátěži snadno dostávají na 90 °C i výše. Při nich už se ventilátory chladiče roztáčejí na vysoké otáčky, takže chladič už je (na dnešní poměry) docela hlučný. Ideální grafická karta pro naše účely. 

K zatížení používáme programy OCCT (procesor) a Furmark (grafická karta) a teploty odečítáme po půl hodině běhu těchto testů. Nejhlučnější komponentou ve skříni je po zatížení ve Furmarku grafická karta. Po jejím zatížení snadno zjistíme, jak je skříň schopná tlumit hluk. Hluk měříme pomocí hlukoměru Voltcraft SL-100 umístěného na stativu metr od skříně.

Instalace komponent a kabeláž – cable management zvládnutý na jedničku

Na to, že se jedná o vůbec nejlevnější skříň Corsairu, jsou možnosti vedení kabelů minimálně stejně dobré jako u Antecu Three Hundred Two, který testoval kolega Adam Vágner. Z dřívejších recenzí možná víte, že kabely našeho testovacího zdroje nejsou příliš poddajné a jejich proplétání otvory skříně není zrovna jednoduché. U Carbidu 300R však nebyl nejmenší problém. Jen doporučuji v případě většího chladiče zapojit přídavné napájení procesoru ještě před umístěním základní desky dovnitř, protože není mezi základní deskou a stropem skříně zase nějak moc prostoru. To lze však doporučit obecně pro všechny skříně.

   

Jak můžete vidět na fotografiích, kabely se podařilo schovat skvěle nikde žádný nevadí průtoku vzduchu. Co bych však vytknul snad všem výrobcům skříní, jsou 20pinové kabely s velmi pevnou koncovkou, kdy je možné kabel ohnout až několik centimetrů nad základní deskou a mohou tak občas překážet. Díky rozšířenému prostoru za základní deskou není tudy problém vést i tlustý 24pinový kabel ATX.

Teplotní testy

Měření teplot několika různých komponent a částí základní desky probíhalo podle naší standardní metodiky, se kterou máme již naměřeno několik předchozích modelů.

Měření teplot dopadlo pro 300R poměrně dobře a drží se svého konkurenta Antec Three Hundred Two až na pár vyjímek, které jsou ale spíše jakousi anomálií.

Měření hlučnosti

Po stránce hlučnosti na tom 300R také není vůbec špatně. Nebýt perforace v bočnici, možná by byl výsledek ještě o něco lepší.

Závěr: obstojí Corsair Carbide 300R proti konkurenci?

Závěr: obstojí Corsair Carbide 300R proti konkurenci?

Počátky Corsairu mezi skříněmi byly pro většinu z vás zřejmě nezajímavé, jelikož jako vůbec prvním modelem od tohoto výrobce byl, pokud se tedy nepletu, Obsidian 800D, který je i v dnešní době velmi kvalitní, ale také drahou skříní. Postupně se objevovaly nové a levnější skříně, až to došlo k současné 300R, která je zatím nejlevnější z celé nabídky Corsairu.

A jak obstála v testu? Rovnou řeknu, že na výbornou. Samozřejmě se najdou nedostatky jako třeba chybějící prachové filtry, ale není to nic, co by mělo člověka jednoznačne od koupi této skříně odradit. Kritizovat taktéž budu uchycení zařízení do 5,25" pozice, kterému by se bezšroubkový mechanizmus hodil i na druhé straně.

 

 

V testech teplot a hlučnosti dopadla taktéž dobře. Celkové provedení je na velmi vysoké úrovni a jde vidět, že se jedná o Corsair. V této cenové kategorii se totiž stále vyskytují produkty, které by si v našem testu svou cenu rozhodně neuhájily a kritikou bychom nešetřili. Mám-li Carbide 300R porovnat s Three Hundred Two, jednoznačené plus u Corsairu vidím v možnosti osadit 240mm radiátor i dovnitř skříně. Naopak Antec má více pozic pro pevné desky, ale bez jakékoliv materiálu redukujícího vibrace, a lepší uchycení bočnic.

 

Z cenového pohled by bylo asi vhodné to vzít ze dvou stran a to od modelu s klasickou bočnicí a od Windowed Edition, kterou jsme měli zapůjčenou my. Klasický Corsair 300R stojí něco málo přes 1700 Kč a je zhruba o 160 Kč ve stejném obchodě levnější než Antec Three Hundred Two. Verzi s oknem v bočnici jsem našel pouze v jednom obchodě a to za necelých 2500 kč, za což už se dá pořádit Fractal Design Define R3. Oproti Fractal Design Core 3000 je Corsair v klasické verzi opět levnější, ale pouze o „pár“ korun. 

Oproti Antecu tedy Corsair doporučit můžeme, ale oproti Fractalu zatím nevíme z toho důvodu, že se k nám na recenzi ještě nedostal a nemáme tedy možnost porovnat. Každopádně víme, že si Corsair Carbide 300R jednoznačně zaslouží ocenění Smart Buy za skvělý poměr ceny ku kvalitě provedení a návrhu.

Corsair Carbide 300R

+ kvalitní zpracování, pevná konstrukce
+ skvělé možnosti vedení kabeláže a její schování
+ USB 3.0 na předním panelu
+ decentní a jednoduchý design
+ možnost osadit i dlouhé grafické karty
+ po zregulování tiché ventilátor již od výroby, prachové filtry
+ cena
− ne úplně ideální uchycení mechanik
− chybí prachové filtry u perforací v bočnici a na stropě
– Windowed Edition je zbytečně drahá 

Cena: 1 715 Kč/2 475 Kč (Windowed Edition) 

Za zapůjčení skříně Carbide 300R děkujeme společnosti Corsair

Za zapůjčení základní desky Asus Sabertooth P67 děkujeme českému zastoupení společnosti Asus

Za zapůjčení zdroje MaxRevo EMR1350EWT děkujeme společnosti Enermax