Corsair Vengeance M90: robustní laserová herní myš s 15 tlačítky

Podobně jako řada jiných společností hledá i Corsair další cesty, jak obohatit portfolio svých produktů. V nabídce má už několik herních myší. Dnes se podíváme na jeden z nejlépe vybavených modelů M90 navržený zejména pro MMO a realtime strategie, čímž se řadí do zatím nejmladší skupiny herních myší, která se od těch běžných či herních odlišuje především velkým počtem tlačítek a obvykle i několika profily pro programování maker.

Celé označení myši, které výrobce používá na stránkách, je docela šílené – Vengeance M90 Performance MMO and RTS Laser Gaming Mouse.

Od převážné většiny myší se liší už netradiční koncepcí. Na první pohled zaujme nezvyklé uspořádání tlačítek pro palec. Dalším nezvyklým prvkem je to, že je kromě obvyklé horní a dolní plastové skořepiny myš navíc proklátá silným plechem.

Asi není třeba zdůrazňovat, že je myš určená pouze hráčům obsluhujícím myš pravou rukou. To je v kategorii myšší pro MMO a strategie standard, není totiž moc jiných prstů, kterými by se s rukou na myši dalo ovládat tolik tlačítek jako palcem. Prolis pro palcová tlačítka je jen mírný.

Tomu, že je myš uzpůsobená proporcím prstů, pak odpovídá i tvarování základních tlačítek. Senzor je umístěný zhruba uprostřed.

Kromě toho, že je myš mírně asymetrická (s oželením bočních tlačítek se dá celkem dobře používat i levou rukou), má jinak celkem klasický tvar a tím pádem žádné přehnané ergonomické tvarování, které je spíše na škodu. Proporcemi se řadí někam do střední váhové kategorie (je spíše širší než delší), takže se dá celkem dobře používat s malou, střední i velkou rukou, možná jen nepotěší ty, kteří jsou zvyklí do myši „zalehnout“ (tím myslím zejména příznivce Logitechu MX500 a jejích následovníků či přímých konkurentů).

Myš má podsvícení pomocí modrých LED (a bíle podsvícené logo vzadu na hřbetu), podsvícení lze přes ovládací software i vypínat.

Parametry, které na svých stránkách ve specích uvádí výrobce, jsou extrémně stručné:

• zádruka: dva roky
• DPI: 5700
• vzorkovací frekvence: 1000 Hz, 500 Hz, 250 Hz, 125 Hz
• programovatelných tlačítek: 15

Já k tomu přidám ještě další zjištěné údaje:

• snímač: laserový, Avago ADNS-9500
• maximální zrychlení: 30 G
• maximální rychost snímání: 150 palců/s (3,8 m/s).
• rozměry (d × š × v): 120 × 72 × 40 mm
• délka kabelu: 2 m
• hmotnost: 150 g
• připojení: USB 2.0
• paměť pro šest profilů
• cena s DPH: 1600 Kč

 

Tlačítka, kolečko, kabel

Výrobce se chlubí závratnými patnácti programovatelnými tlačítky, u herních myší už je to ale takový marketingový folklór. V praxi to jako obvykle není tak žhavé a je jich o poznání méně. Možnost přeprogramování funkce pravého, levého a často i prostředního tlačítka je prakticky k ničemu.

Další tlačítka pak nemůžete přeprogramovat, pokud se nechcete připravit o možnost nastavení DPI za pochodu a o možnost přepínání profilů. Když tedy pomineme všechna zmíněná tlačítka, zůstává nám (pořád výborných) devět programovatelných tlačítek. Hůře přístupná je snad jen zadní trojice, která je až někde pod druhým článkem palce.

Kolečko není naklápěcí a podrobněji se na něj podíváme v další kapitole s rozborkou.

Chaos mezi tlačitky pro palec jen zdánlivý

Majitelé myši budou mít možná problémy si naprogramované klávesy zapamatovat (také kvůli jejich netradičnímu a nestandardnímu uspořádání). Na předvolených profilech se ale můžete přesvědčit, že jejich uspořádání není zcestné ani tak nelogické a umožňuje vymyslet i celkem zajímavý systém programování s mnemotechnickými pomůckami, u kterých se nabízí spousta možností, jak makra a funkce uspořádat.

 

Na rozdíl od myší, které mají matrici pravidelně rozmístěných tlačítek, umožňuje použité uspořádání rozdělit tlačítka do různých logických skupin a podle toho na ně pak navázat jednotlivé funkce (tři prostřední tlačítka vzadu, nebo čtveřice tlačítek po obvodu vzadu, skupina horních a dolních tlačítek, pozice v řadě tlačítek, atd.).

Kabel myši je vyvedený mimo střed pod levým tlačítkem. Jde o „lepší“ provedení s opletením, výhodou je, že bužírka kolem něj by neměla časem ztuhnout a ulomit se (což se u levnějších myší v namáhaných místech občas stává) a neklade ani takový odpor jako širší kabely, nevýhodou je, že má větší tendenci k tomu, aby se při překroucení lámal v místě, kde byly v místě smotaného kabelu v balení smyčky. Příjemný „integrovaný“ suchý zip pro svázání smotaného kabelu je v této cenové kategorii častou výbavou.

Nenechte se zmást tím, že má konektor USB stejnou barvu, jaká se používá pro odlišení standardu USB 3.0, jde o klasickou USB 2.0. Občas se stává, že některý z výrobců v této cenové kategorii použije pozlacený konektor, protože je to víc cool, u Corsairu ale mají rozum.

Konstrukce a co je uvnitř

Hned z několika důvodů jsem se tentokrát pustil do rozborky. Jednak nám myš poslal přímo výrobce, takže jsem si nemusel zase moc lámat hlavu s tím, jestli jí moc neublížím, jednak mě zajímalo, jak je vlastně myš s plechem uprostřed těla konstruovaná, a potom jsem chtěl vědět, jak je u jinak robustně sestavené myši řešené kolečko a snímání otáčení, dále jaké je provedení přídavných tlačítek a konečně jsem se chtěl utvrdit v tom, jaký je uvnitř myši snímač.

I za cenu toho, že myšce trochu pocuchám nožičky, jsem tedy vytáhl šroubovák, odlepil kluzáky a pustil se do ní. Když jsem sundal spodní plech, vykoukl na mě jen plast a v něm otvory pro další dvojici šroubků.

Po jejich povolení odskočila horní plastová skořepina, ale jenom proto, aby se pod ní objevila druhá, a to už jsem si připadal jako při loupání cibule. Po povolení třetí sady šroubků jsem se myši konečně dostal na střeva.

Druhý kryt je z průsvitného bílého plastu, na kterém je nastříkaná matná šedočerná barva. Na zadečku myši je logo Corsairu, které je zespoda decentně podsvícené bílou LED. Další prvky už jsou podsvícené modře.

Po sundání horní skořepiny zůstávají ještě dva volné prvky – levý bok s tlačítky a plast pravého boku, které jsou nasazené na čepy na spodním plastu.

A tady už je několik detailů, kvůli kterým jsem myš kuchal. Nejexponovanější tlačítka využívají mikrospínače Omron. „Kolébka“ na straně v přední části levého tlačítka má pod sebou dvojici nízkých celokovových mikrospínačů. Stejné jsou potom i u bočních tlačítek.

Kolečko má provedení typické u levnějších myší a mechanické snímání pohybu. Netvrdím, že kvůli tomu nutně musí odejít dřív než jiné součástky, ostatně i u dražších herních myší se mechanické snímání pohybu běžně používá, ale na poruchy je určitě mnohem náchylnější (ať už kvůli vychození kontaktů nebo jejich oxidaci) než optické snímání a hráči si nejčastěji stěžují právě na problémy s kolečkem (platí to tedy hlavně pro levnější myši).

U opticky snímaného otáčení stačí často v případě problémů jen stáhnout z lamelek usazenou vrstvu prachu nebo smítko a je zase na rok, dva po problémech, u mechanického snímání je čištění složitější, ne-li nemožné.

Ani uchycení kolečka není nejrobustnější, jde o často používaný koncept hlavně u levnějších myší, které nevyužívají jeho naklápění. Osa kolečka je na jedné straně nasunutá do mechanického snímače pohybu a druhý konec vede nad mikrospínač. Na fotce to možná vypadá až děsivě, ale na jiné fotografii vnitřní části horní plastové skořepiny si můžete všimnout, že osku po obou stranách ještě shora spolehlivě drží a vede dvojice výřezů v silném plastu, která je tady už sundaná.

Se stiskem kolečka jsem tedy problémy nepociťoval, možná také díky tomu, že je kolečko kovové, celkem těžké a dost široké, takže drobná vůle a mírné naklápění místo pohybu přímo dolů nevadilo a výsledek dělal spíš dobrý dojem – dráha pro posun kolečka při stisku je krátká, kolečko přitom klade přiměřený odpor, stisk je jistý a nedochází k nechtěnému zmáčknutí.

 

Popisky na snímači mne utvrdily v tom, že je uvnitř laserový snímač Avago ADNS-9500 (specsheet). Díky tomu dostaneme i další parametry – schopnost snímat pohyb rychlostí až 150 palců/s a zrychlení až 30 G a také opravdové (nezaokrouhlené) rozlišení 5670 cpi.

Na tomto snímku je ještě detail na LED, které signalizují zvolený profil. Pomocí nich lze rozlišit (nejvýše) šest profilů, což je i důvod, proč fungují jen v hardwarovém režimu (viz další kapitolu o softwaru). V softwarovém režimu, kde je počet profilů neomezený, jsou deaktivované.

Software a funkce

Herní myš dělá do velké míry i ovládací software. Vengeance Gaming Software od Corsairu je hodně mladý a přestože už je docela komplexní, je na něm znát, že ještě prochází intenzivním vývojem.

Hodně nepříjemná je absence tooltipů (kontextové nápovědy), bez kterých není jasné, co která tlačítka dělají a nejspíš se neobejdete bez nahlédnutí do manuálu (a ten je bohužel anglicky). Samotné rozhraní je taky lehce neuspořádané.

Myš lze provozovat ve dvou základních režimech – hardwarovém a softwarovém. V softwarovém se o přehrávání maker se stará samotná aplikace, v hardwarovém myš emuluje reálnou periferii prostřednictvím rozhraní HID (Human Interface Device). Hardwarový režim má výhodu v tom, že zatímco některé hry mohou blokovat programy, které simulují stisky klávesnice a myši (jako ochranu proti cheatování), stisky „kláves“ a „tlačítek“ simulované přímo myší v hardwarovém režimu se navenek neliší od běžných periferií a hry nepoznají, jestli je přes USB a rozhraní HID připojená opravdová klávesnice, myš nebo herní ovladač a tak ji blokovat nemohou.

Nevýhodou hardwarového režimu je, že si myš zapamatuje nanejvýš šest profilů a nemůže automaticky detekovat a přepínat profily podle toho, jaká aplikace je spuštěná a změny, které uděláte pomocí aplikace, je nutné do myši vždy nahrát, zatímco v režimu softwarovém fungují okamžitě.

Když všechno selže, prostudujte návod

Změna funkcí tlačítek a nastavování v ovládacím softwaru je opravdu neintuitivní, nezvyklé a nepříliš logické. Dám příklad.

Chcete tlačítku přiřadit jednoduchou funkci. To se dá udělat hned na čtyřech místech – pod Advanced Options i pod Button Options je ještě možnost Basic Commands a Advanced Commands, respektive Basic Buttons a Advanced Buttons. U všech čtyř současně můžete vybrat nějakou funkci a ovladače si to, co jste vybrali „pamatují“. A to i při přepínání tlačítek. K tlačítku se ale přiřadí až tím, že klepnete na plus vedle „roletky“ (že je to vlastně roletka mimochodem také zjistíte až potom, co na ni klepnete).

To znamená, že chcete-li tlačítku přiřadit třeba funkci klávesové kombinace, musíte vybrat tlačítko, klepnout na Button Options a možnost Keystroke je schovaná pod Basic Buttons. K tomu, abyste tlačítko funkci přiřadili, musíte zmáčknout plus vedle rozbalovací roletky. Teprve potom se vás program zeptá na zkratku a tlačítku ji konečně přiřadí.

Pokud ale chcete místo jednoduché zkratky tlačítku přiřadit makro, postupuje se úplně jinak. Nejprve stisknete nahoře nicneříkající tlačítko MR, až poté vyberete tlačítko, které chcete programovat, a začnete na klávesnici vyťukávat makro, jehož nahrávání ukončíte opětovným stiskem MR.

Zkusmo se postup ukládání makra zjišťuje minimálně hodně blbě, přitom by stačilo maličko – aby vám program po stisku MR třeba dole v liště napověděl, že máte vybrat tlačítko, které chcete programovat, a potom že máte začít na klávesnici vyťukávat makro.

Aby to nebylo tak jednoduché, u některých ovládacích vyskočí po stisku pravého tlačítka ještě kontextová nabídka s dalšími funkcemi, zjistíte to opět jen z návodu nebo metodou pokus–omyl.

Ovládací panel umí většinu funkcí, co software tradičních výrobců herních myší. Obvyklou funkcí je možnost zvolit režim přehrávání maker – přehrání jednou, několikrát, opakovat, dokud je tlačítko zmáčknuté nebo stisknutím začít přehrávat a dalším stisknutím přehrávání makra vypnout.

Další běžnou funkcí je možnost nastavit délku prodlev mezi přehráváním jednotlivých akcí.

V pokročilých možnostech jsou pak další obvyklé funkce – kopírování, vyjmutí, vložení, výběr všeho, hledání, nový, tisk, uložení, zavření okna, zamčení PC, otevření Exploreru, nabídka spustit, zobrazení plochy a spuštění programu. Pod Button Options jsou další funkce – obvyklá tlačítka a funkce myší (pravé, levé, prostřední, dopředu, zpět, posun nahoru, dolů, ale i podivně zastrčená klávesová zkratka) a rozšířené – režim Sniper (při držení snižuje citlivost pro přesnější míření), přepínání DPI a profilů.

 

Co mi celkem scházelo, jsou další šikovné funkce, některé programy také umí (například pro ovládání hlasitosti a přehrávání záznamů, díky kterým lze z myši udělat takový dálkový ovladač PC). Ale to se hodí hlavně u těch bezdrátových.

Pod záložkou Manage Performance jsou kromě možností nastavení DPI pro jednotlivé stupně a sniper mód a rychlosti vzorkování...

...ještě dvě velmi nezvyklé funkce – měření kvality podložky a možnost nastavení výšky, ve které bude myš ještě povrch snímat. Nebudu vás napínat, nečekejte od toho zázraky a v případě nastavení výšky ani nějaké velké rozdíly. To, jestli a jak bude nastavení snímání výšky povrchu fungovat, prý závisí i na podložce.

Na poslední záložce je pak správa herních profilů

Zkušenosti z praxe a závěrečné hodnocení

Myš bych určitě nedoporučoval prudším povahám účastnícím se živých klání se svými přáteli. Jak z objektivních, nezaujatých a vyvážených reportáží z mainstreamových médií víme, hraní zejména MMO, pro které je myš určená, podobně jako drogy způsobuje silnou závislost, má negativní vliv na lidskou psychiku a všichni hráči jsou po delším hraní drastických, násilných, no prostě brutálních her ovlivnění, jsou agresivní a mohou mít tendence zabíjet své kamarády (což se stává i u nás) nebo dokonce následkem duševních poruch způsobených hraním ve školách a na ostrovech hromadně střílet děti (což se u nás zatím nestává). Myš má tvar ne nepodobný pěstnímu klínu a celkem robustní konstrukci vyztuženou silným plechem. Může se tak stát, že poté, co vám kamarád natrhne... tričko v návalu nekontrolovaného vzteku hnáni pravěkými pudy svého spoluhráče s Corsair M90 i umlátíte. A myš, která k takovému jednání už jen svým označením „Vengeance“ (pomsta) podprahově vybízí, to vydrží. Širší spáry a opletený kabel jsou lapač na DNA, takže stačí, aby pak někdo malého „mstitele“ našel a než se dostanete z lapáku, nebude vám už M90 k ničemu, protože všichni budou hrát už jen na brýlích (tedy za předpokladu, že poslední prezidentská amnestie byla skutečně na dlouhou dobu poslední, jak se teď všichni prezidentští kandidáti dušují).

 

Ale po malé odbočce pojďme od závažných společenských témat zpátky ke Corsair M90, která je náplní dnešního článku. I přes velké množství funkcí a tlačítek je provedení myši jednodušší, pokud si potrpíte na věci jako míchání barev podsvícení, závažíčka na dovažování, vyměnitelné kluzáky s různým odporem, převlékání různě tvarovaných kabátků nebo nastavování podpěrek a posouvání tlačítek, asi vás M90 nenadchne. A jestli tyhle věci považujete za zbytečné, může se vám naopak dost líbit.

U snímače to bude už nudná klasika, rozlišení i citlivost laserových snímačů už je pro převážnou většinu hráčů více než dostatečné, senzor bez potíží zvládá běžně používané podložky a povrchy včetně těch lesklých s výjimkou skla a zrcadla.

Konstrukce myši je robustní, stisk tlačítek je celkem jistý a kladou přiměřený odpor, na dnešní poměry u lepších výrobků jsou jen trochu větší vůle a spáry v okolí tlačítek a kolečka (mimo jiné se v nich tím pádem ve větší míře usazuje špína). Atypicky uspořádaných tlačítek pro palec se bát nemusíte, pokud vymyslíte systém, jakým způsobem na ně programovat funkce, může to být naopak plus (více v druhé kapitole).

V kontrastu s robustním šasi myši je jednodušší provedení kolečka. Zklamalo mě mechanické snímání pohybu kolečka i jeho konstrukce, která se pro tuto cenovou kategorii už moc nehodí, Corsair ale není v tomto ohledu žádnou výjimkou, výjimečné je i v této třídě spíše to optické snímání.

Méně praktická je povrchová úprava hřbetu myši – na matné barvě s velmi jemným zrnem je hodně znát, pokud ji něčím škrábnete nebo ušpiníte (hlavně mastné prsty na ní dělají divy). Povrch provedený nástřikem barvy také není u myší moc trvanlivý – dřív nebo později se na tlačítkách prsty proleštíte skrz barvu na podklad, který je v tomto případě bohužel bílý.

 

Nepříliš uživatelsky přívětivý je software, u něj to ale hlavně chce osahat si, jak funguje a co a kde se jak nastavuje a pak už ani s jeho ovládáním nebudete mít větší potíže. Pokud máte problémy s angličtinou, může vám ale scházet lokalizace softwaru či manuálu.

Cena myši je adekvátní provedení i velkému množství funkcí a tlačítek, na tuto kategorii myší patří dokonce k těm nejlevnějším.

Nepřišel jsem na žádné závažnější problémy, kvůli kterým bych tuto myš nemohl doporučit, i když uznávám, že jak na tom opravdu je s mechanickou odolností, se dá zjistit až po dlouhodobém intenzivním týrání nejlépe ve hrách, na které v rámci běžné recenze není prostor (i když jsem ji v rámci testování používal i několik týdnů alespoň pro běžnou práci).

Vengeance M90 Performance MMO and RTS Laser Gaming Mouse

cena s DPH: 1600 Kč

+ robustní konstrukce
+ velké množství programovatelných tlačítek
+ ergonomie
+ vhodná pro převážnou většinu rukou
+ kvalitní laserový snímač s dostatečným rozlišením

± design jen pro pravou ruku
± atypické uspořádání tlačítek pro palec

− uživatelsky nepřívětivý ovládací software bez lokalizace
− mechanické snímání pohybu kolečka
− zadní tlačítka na boku jsou hůře přístupná
− na kabelu se při překroucení dělají tuhé smyčky