Zřejmě není třeba vysvětlovat, že Li-Ion akumulátor vydrží omezený počet cyklů nabití a vybití. Je to proto, že v uhlíkové anodě se časem vytvoří praskliny, které brání protékání elektrického proudu, a to časem vede až k úplnému zničení baterie. Další problém, kterým Li-Ion akumulátory občas dělají vrásky výrobcům notebooků, je jejich hořlavost, když se přehřejí. Oba problémy vyřešil profesor White způsobem, který byste očekávali spíše od výrobců zubních past: mikrogranulemi.
Granule, kterými Scott White navrhuje obohacovat materiál elektrod, jsou ve skutečnosti kapsle obsahující arsenid galia. Když se v uhlíkové anodě vytvoří prasklina, roztrhne se i kapsle, ze které vyteče tekutá látka s vlastnostmi polovodiče a trhlinu zacelí, takže elektrodou může stále protékat proud.
Pro zamezení vzplanutí akumulátorů slouží jiný druh kapslí. Tyto jsou vyrobeny z tvrdého polyethylenu a profesor White je rozmístil do různých komponent baterie tak, aby při dosažení teploty 105 °C roztály a vytvořily izolující materiál, který zastaví protékání proudu. Akumulátor se tak sice odebere do věčných lovišť, avšak s sebou nevezme notebooky, lidské životy ani jiný hmotný majetek ve své těsné blízkosti.
Kdy a zdali vůbec se zlepšovák začne používat v praxi, je zatím ve hvězdách. Mezitím by se také někdo mohl zabývat tím, jak Li-Ion baterie vylepšit, aby neumíraly po několikaměsíční neaktivitě.
Zdroj: Bright Side of News
ČLÁNKY DO MAILU