V 30. letech minulého století vznikaly první elektromechanické počítače. Ve 40. letech se v počítačích začaly používat elektronky, v 50. letech tranzistory a v 60. letech integrované obvody. Sedmdesátá léta nám dala první opravdu osobní počítače a předchůdce notebooků. V 80. letech přišlo IBM PC, DOS a první použitelné okenní aplikace. Devátá léta přinesla rozmach internetu.
V prvních deseti letech nového století jsme se naučili používat kapesní dotykové počítače, ale s těmi desktopovými nebo notebooky se už na první pohled nic zásadního nestalo. Jsou zase o kus menší, to díky zdokonaleným technologiím a vyšší integraci. Zvukové a síťové karty dnes kupují jen nadšenci, dostatečně kvalitní čipy jsou dostupné přímo na základní deskách. Nové funkce převzaly i procesory, v jednom pouzdře najdete i paměťový řadič, grafický a video procesor nebo další obvody, jež dříve náležely čipsetům.
Odhlédneme-li od vyšší integrace, modernizovaných sběrnic a jejich konektorů či slotů, v čem se počítače za poslední roky nejvíce proměnily? Které komponenty a příslušenství už z počítačů zmizely nebo k tomu mají nakročeno?
Kuličková myš
Úplně první myš, která před nedávnem oslavila 45 narozeniny, používala dvě kolečka. Jedno z podložky snímalo vertikální a druhé horizontální směr. V nové generaci myší se už podložky dotýkala kulička, která uměla roztočit obě kolečka současně. To přineslo přesnější pohyb a volný směr.
Nijak se tím ovšem nevyřešil problém se zanášením nečistot dovnitř myši. Kulička sbírala prach a mastnotu ze stolu, což pak spolehlivě brzdilo nebo blokovalo snímací kolečka. Každá takový myš se proto musela pravidelně rozebírat a čistit. Přesto s námi tento princip vydržel 30 let. Dnes už mechaniku definitivně nahradila optika (LED nebo laser). S kuličkami se ale stále setkáte u trackballů, u nich ale kulička nejezdí po stole, ale pohybuje s ní uživatel.
Tlačítko Turbo
Před deseti lety jste možná ještě vídávali na skříních vedle tlačítek Power a Reset ještě Turbo, pravděpodobně už ale nefungovalo. Navzdory svému názvu však počítač nezrychlovalo, ale naopak zpomalovalo. Tedy přesněji – standardně bylo zapnuté a stroj tak běžel na plné rychlosti. V případě potřeby jej mohl uživatel zpomalit.
Proč by to dělal? Důvodem byly staré hry, jejichž časovače byly závislé na rychlosti procesoru. Na novějších CPU byl proto zvuk i pohyb panáčka násobně rychlejší, což činili hru nehratelnou. Přepínač Turbo dokázal procesor podtaktovat nebo mohl odstavit cache, takže musel přistupovat k pomalejší operační paměti. V obou případech došlo ke zpomalení a návratu hry na standardní rychlost. Někdy bylo Turbo nahrazeno klávesovou zkratkou. Dnes se s jeho funkcí setkáte například v emulátoru Dosbox.
Dial-up modem
Ještě před deseti lety bylo vytáčené připojení nejčastějším způsobem, jak domácnosti přistupovaly k internetu. Vytáčené proto, že připojení skutečně probíhalo jako telefonní hovor mezi vámi a poskytovatelem. Modem při vytáčení vydával legrační zvuky, byl pomalý (maximálně 56 kb/s) a nespolehlivý. Připojení bylo drahé a navíc závislé nikoliv na přeneseném objemu, ale na délce připojení. Přes den bylo připojení dražší, surfovat se vyplatilo mimo špičku a o víkendech. Analogový charakter linky ještě k tomu nedovoloval, abyste mohli současně volat i používat internet.
Zdokonalení přinesla až digitální technologie ISDN s vyšší rychlostí, spolehlivostí i možností provozovat internet a hovor. V době nasazování už však pomalu přicházelo ADSL. Telefonní linky používáme k připojování doposud, ale tehdejší politika Českého Telecomu pomohla rozmachu alternativního připojení přes bezdrátové sítě. Ve městech se dnes díky rychlostem a cenám rozšiřují optické sítě.
PC speaker
Malý reproduktorek umístěný v počítačové skříni zažil svou premiéru v prvním IBM PC. Tehdy ještě neexistovaly zvukové karty, a tak byl PC Speaker jediným způsobem, jak se mohl počítač ozvat. Pípání sloužilo k diagnostice při startu počítače, později speaker využívali i autoři her nebo přehrávačů hudby. Pro tyto účely ale vůbec nebyl stavěný, takže vývojáři museli jeho funkci doslova hackovat, aby obelstili omezený frekvenční rozsah i dynamiku.
IBM PC a jeho klony si musely počkat až na první karty Adlib nebo Sound Blaster, které díky FM syntéze dokázaly věrněji napodobit zvuk hudebních nástrojů. PC speaker tak zůstal u své původní role, a to signalizace, zda hardware (BIOS) nevykazuje chyby. Dnes už ani to neplatí a v diagnostice jej nahrazují svítivé diody.
PATA rámečky
V roce 2003 byl internet ještě pomalý, diskety malé, vypalovačky zase méně pohodlné, rozhraní eSATA ještě neexistovalo a externí disky pro USB byly dost drahé. Oblíbeným způsobem přenosu dat mezi dvěma počítači byly proto zamykatelné šuplíky pro 3,5" PATA disky, které se umisťovaly do rámečků v 5,25" pozicích ve skříni.
Rozhraní nebylo stavěno na výměnu disků za běhu, takže se musel počítač vypínat. Veškeré nevýhody však kompenzoval fakt, že rámečky byly levné a disky mohly běžet plnou rychlostí. Dnes už si však menší data vyměňujeme přes internet, ta velká přes rychlejší externí disky pro rozhraní eSATA a USB 3.0.
CRT, TV karty, diskety atd.
CRT monitory
Byly velké, těžké a blikající. Na monitory vakuovou obrazovkou někteří stále nedají dopustit díky jejich rychlosti, lepšímu zobrazení různých rozlišení, kontrastu nebo homogenitě podsvícení. Mimo bazary je už ale stejně nekoupí. LCD postupně téměř všechny nevýhody smazaly a navíc přinesly vlastní plus. Kromě úspory místa to byla vždy dokonalá geometrie obrazu, nižší spotřeba, více možností polohování. CRT byly hodně náchylné na rušení magnetickým polem a navíc byly silným zdrojem elektromagnetického záření.
Za dalších deset let už možná budeme vzpomínat i na LCD. Výrobci teď sázejí na technologii OLED. Ta monitory ještě ztenčí, přinese perfektní kontrast s dokonalou černou, násobně rychlejší obnovování a rovnoměrné podsvícení. Mají i své nevýhody, kvůli kterým budou nároční uživatelé paradoxně znovu volat po LCD. Výrobci a masa spotřebitelů ale stejně rozhodnou.
Analogové TV karty
Uložit film z televize do počítače byla před 10 lety velká alchymie. Vybrat dobře TV kartu podle jejího čipu, sladit ovladače a zachytávací software nebylo jen tak. Surový záznam pak bylo třeba zpracovat. Odstranit prokládání, sestříhat, oříznout, vyčistit a převést do úspornějšího formátu. Na pomalých počítačích to byla práce na celou noc. Z této éry pochází legendární aplikace jako ATV2000 nebo VirtualDub.
Digitalizace vysílání několik kroků zjednodušila, výkonnější počítače provedou editace rychleji, ale počet nadšenců, kteří toto podstupují, klesá. České seriály najdete v online archivech, zahraniční taktéž a filmy se ripují z lepších zdrojů (Blu-ray). Televizní karty už využívají hlavně pirátské skupiny, díky nimž můžete sledovat seriály hned po jejich americké/britské premiéře.
Diskety
První osobní počítače vůbec neobsahovaly pevné disky, ale spoléhaly se na páskové kazety nebo diskety, ať už 5,25palcové, nebo menší 3,5palcové. Ty už od začátku trápila nízká kapacita (obvykle 1,44 MB), mizerná rychlost, hluk a špatná životnost. Tradiční diskety ale byly poměrně levné, což pravděpodobně zabilo jejich pokročilejší nástupce jako ZIP nebo Jaz.
iMac G3 z roku 1998 byl prvním ze slavných počítačů, jež už „disketovku“ neobsahoval, ve světě Windows PC však toto médium přežilo i nové milénium, než jej vystřídaly přepisovací optické disky.
Optické mechaniky
Rychlý internet, velkokapacitní pevné disky a flash paměti nakonec způsobily, že jsme přestali mít zájem také o polykarbonátové kotouče. Ještě nejsou úplně mrtvé, stále na nich závisí filmový a herní průmysl. Z počítačů ale postupně mizí, v noteboocích je už najdete jen velmi zřídka. Mechaniky jsou totiž velké a těžké, disky se zase co do hustoty dat, rychlosti a jednoduchosti nemohou rovnat nový flash pamětem.
Software proto běžně stahujeme z internetu; hudbu a filmy taktéž. Díky platformám Steam a Origin už DVD nebo Blu-ray nepotřebují ani hry. Apple jako první velký výrobce pohřbil diskety a ve své nabídce už dnes nemá počítač ani s optickou mechanikou.
PCMCIA a Express Card
U desktopových strojů jsme zvyklí na modulární základ. Na desce si můžeme vyměnit procesor, paměti, grafickou i jinou kartu. Výměna interních komponent notebooků je ale komplikovanější. Náhrada starších akumulátorů, operační nebo úložné paměti bude u nových ultrabooků čím dál komplikovanější či zcela nemožná.
Ještě pár let nazpět ale notebooky obsahovaly i sloty typu PCMCIA pro síťové nebo paměťové karty. Novější formát ExpressCard dokonce počítal i s externími grafickými kartami. I ten ale výrobci opouštějí a hlavním způsobem, jak notebook rozšířit, se stávají rozhraní USB a Thunderbolt.