Pusťme se na chvíli do prozkoumávání neuskutečněné reality. Někdy si řeknete, že je dobře, že Mozilla dostala rozum. Jindy si naopak postesknete, že tohle ve Firefoxu neuvidíte. Někdy návrh vypadá dobře na papíře, ale v realitě by se proměnil v noční můru. Ovšem k důvodům, proč se vývojové plány očesávají o řadu aspektů, patří také neschopnost vývojářů dokončit vše včas. Místo zpožďování vydání se funkce přesune na jindy a v případě funkcí s nízkou prioritou to někdy znamená dlouholeté zapomnění.
Ať už jde o funkci, nebo o designový návrh, vždycky je zajímavé podívat se do alternativní reality. Nyní máte možnost nahlédnout pod pokličku Mozilly. I takto mohl Firefox vypadat.
Téma pro režim anonymního prohlížení
Velmi zajímavě působí návrh, který se podle všeho nedaří uskutečnit už pěkných pár let. Na vině je právě nízká priorita, vývoj se potřeboval věnovat úplně jiným věcem, takže při zapnutém anonymního prohlížení vyhlíží Firefox stále stejně. Mohl se ale přepnout do úplně jiných barev. Temné sladění dává dopředu tušit, že aplikace neběží v úplně standardním režimu. Barevné odlišení běžného a anonymního prohlížení by Firefoxu určitě prospělo. V současnosti je od sebe odlišují jen detaily, pořádný rozlišovací prvek by tudíž určitě neuškodil.
Takto návrh vypadal dříve:
Můžete si také prohlédnou aktualizovanou verzi, kde už hraje hlavní roli Firefox 4:
Celoobrazovkové zobrazení
I po letech se prohlížeče potýkají s celoobrazovkovým režimem. Chrome se třeba zvyklo po stisknutí klávesy F11 skrýt veškeré ovládací prvky. Nechává pouze tlačítko pro návrat k běžnému zobrazení. Určitě záleží na úhlu pohledu, ale snad se shodneme, že toto není ideální. Když chcete přejít na jinou stránku, nemáte po ruce žádný adresní řádek, ani žádný prostor pro přepnutí se na jinou otevřenou kartu. Pokud znáte správné klávesové zkratky, poradíte si alespoň s jejich pomocí, neznalý člověk ale potřebuje nějaký grafický prvek, jímž si ovládání usnadní.
Takový „negrafický“ režim je zkrátka v praxi poměrně těžko použitelný. Jiné prohlížeče, včetně Firefoxu, zase umožňují vysunutí celého hlavního ovládacího panelu aplikace. Když myší najedete na horní část obrazovky, vysune se jak adresní řádek, tak lišta s panely. Tady můžete prohlížeč v podstatě plnohodnotně ovládat. Dost možná by ale bylo nejlepší, kdyby se i v celoobrazovkovém zobrazení ukazovala některá základní tlačítka.
Vysouvání nástrojové lišty je kompromis. Kompletní skrytí ovládání je také kompromis. Vybalancovat poměr zobrazených tlačítek tak, aby co nejméně rušila a překážela, lze považovat za ideální řešení. I nad tím designeři v Mozille koumali.
Adresního řádek? Nikoliv, příkazový
Základním stavebním kamenem každého webového prohlížeče je adresní řádek. Zatím se bez něj neobejdeme. Jak ukazuje další koncept, bylo by možná škoda se ho úplně zbavit. Neplatí o něm, že by fungoval stále stejně. I on zažívá po letech rozkvět, pokud se to dá říct. Dnešní adresní řádky nám našeptávají adresy z historie prohlížení, uložené stránky, dokonce nás přepínají mezi otevřenými panely. Postupně přebírají vyhledávací schopnosti, takže kromě výše zmíněného napovídají při hledání.
O žádné stagnaci tedy nemůže být řeč. Naopak, adresním řádkům se v posledních měsících a letech daří více než kdy jindy. Vývojáři je neustále obohacují o větší či menší funkce, takže nabývají na komplexnosti. Není divu, že by někomu mohly pomalu připomínat příkazovou řádku z Windows. Technicky vzato, do adresního řádku svým způsobem píšeme požadavky, příkazy. Mozilla plánovala z adresního řádku učinit už oficiálně řádek příkazový. A s touto myšlenkou pokročila dále, nezůstala jen u konceptů na papíře.
Laboratoř Mozilla Labs kdysi vyprodukovala doplněk s názvem Ubiquity. Ten se pokoušel právě o ovládání webu a prohlížeče příkazy. Na této myšlence je postavená další koncepce, která adresní řádek taví do jakési moderní, grafické příkazové lišty. Taskfox, jak se idea jmenuje, uvažovala o „akčním slovíčku“ jakožto o základním příkazu. Tím byste vlastně předeslali, co chcete učinit dále, zasadili byste tím váš další text do kontextu. Kdybyste nejprve vybrali třeba Google, bylo by jasné, že v něm chcete hledat. A váš další text by byl přijat jako klíčová slova hledání. Po zadání mapy by bylo zřejmé, že hledáte nějakou adresu.
Možností v souvislosti s tímto způsobem práce s řádkem jsou snad nevyčerpatelné. Stejně tak byste mohli vybrat Twitter a posléze napsat nový status. Potvrdili byste jej klávesou Enter a už by se odesílal na váš profil. Dokonce byste v oblasti, kde vám prohlížeč normálně našeptává adresy z historie, ihned viděli výsledky přidružené k typu akce. U vyhledávání v Googlu by k žádnému překvapení nedošlo, zato třeba při hledání místa by se objevila mapa. Při hledání v obchodě by se vysunul seznam produktů odpovídajících klíčovým slovům.
Mozilla neuvažovala pouze nad adresním řádkem, koncept příkazového ovládání se mohl přesunout do vyhledávacího políčka, případně úplně mimo lištu. Vyčerpávají popis případně naleznete na přehledovém obrázku:
A ukázka zabarvení akčního slovíčka:
Pro řadu uživatelů by byl nový řádek z hlediska chování velká neznámá, takže tentokrát není velkým překvapením, proč k realizaci nedošlo. Pokročilejší jedinci a nadšenci by ovšem dle mého názoru zadávání příkazů ocenili.
Designové výstřelky, část druhá
Grafické prostředí pro příkazy
Co by ovšem přijímala s nadšením širší veřejnost? Grafické prostředí pro příkazy zadané klávesnicí. Počkat, to jsme tu právě měli. Další ze série konceptů má s tím předchozím leccos společného, jen se dění neodehrává v adresním (či spíše příkazovém) řádku, ale v prostoru okna prohlížeče. Pohrává si s myšlenkou, že zvláštní klávesovou zkratkou vyvoláte políčko, jež se funkcemi podobá právě adresnímu/příkazovému řádku zmíněnému výše. Jakmile byste si dokončili zvolenou akci, políčko by se zase ztratilo.
V první řadě by se tak snadno vyhledávalo. Než se probírat historií a záložkami, rychleji svůj požadavek zadáte do Googlu. To něco do sebe má, ale na druhou stranu současný Firefox klidně zvládne uchovat a svižně procházet stránky otevřené v posledním půlroce, takže dnes už se podobné myšlenky zdají malinko zbytečné. Všimněte si ale, z jaké doby koncept pochází. Firefox 2 spatřil světlo světa v roce 2006!
K ikonkám se váže zajímavost. Autor konceptu si napsal kousek kódu a speciální technikou zvětšuje původní favikony, které jinak mají pouhých 16 pixelů na výšku i na šířku. V odbornějších kruzích se tomu říká upscaling.
Už kdysi dávno se počítalo s pěknou grafikou při přepínání mezi otevřenými stránkami. Technické problémy funkci z konečného vydání Firefoxu vždy vyřadily. Nakonec z implementace sešlo úplně. Těžko říct, zda by se náhledy na otevřené stránky uplatnily, přinejmenším vyhledávací políčko pro snazší orientaci v přehledu bychom ale ocenili.
Podobně mohla být uspořádané procházení historie, respektive několika naposledy zavřených stránek.
Přiřazování štítků ke stránkám se příliš neujalo, přestože se to Firefox naučil. Jak vidíte, s dřívější vizí nemá současná podoba štítkování moc společného.
Práce s obsahem na stránce by nám mnohé usnadnila. Prohlížeč by nám rovnou nabízel možnosti, jak s obsahem interagovat.
Nabídka pro gesta myší
Gesta myší pro usnadnění ovládání využijí leda znalci. Většina lidí vůbec neví, že jejich prohlížeč něco takového umí. Přátelštěji se chovají a vypadají až díky grafice. Následující nabídka jasně ukazuje, co které gesto provede. Patří zároveň ke konceptům, které zůstaly na papíře, o převedení do reálné podoby se nikdo nepokusil. Škoda, gesta by se takto mohla uchytit.
Jiná správa záložek
Dnešní knihovna záložek žije v samostatném okně. Tento způsob jsme zvyklí, ovšem systém záložek by šel vyřešit jinak. Co kdyby se knihovna integrovala do hlavního okna aplikace a mohli byste jí procházet podobně jako webovou stránkou? Zásadně by se zde znásobila důležitost adresního řádku, protože byste viděli, na které úrovni se nacházíte. Celkově byste pro navigaci využívali hlavní ovládací prvky prohlížeče. S tímto návrhem se počítalo pro čtvrtý Firefox.
Trend integrování dříve relativně samostatných prvků pod jednu střechu nepostihl pouze Firefox, ale i jeho konkurenty. Ostatně, kolik existuje důvodů k vystrnazení knihovny záložek (nebo čehokoliv jiného) mimo hlavní okno prohlížeče? Dodnes nám nadbytečný prvek v podobě samostatné knihovny záložek zůstal. O kolik by ale bylo lepší, kdybychom klepli na uloženou záložku a ona se začala načítat v tom stejné okně? Takto se ze správce musíme přepnout na dalšího okna, což je dost zbytečný krok navíc.
Integrovaný správce by navíc mohl zastoupit místo Rychlého přístupu. Na náčrtku níže si lze všimnout, jak krásně by to celé mohlo fungovat. Adresní řádek by mohl mimo jiné našeptávat názvy uložených složek. Ty by se otevíraly jako libovolné webové stránky. Spolu se záložkami by v jedné hromadě klidně mohla odpočívat historie.
Kostičky a osm bitů
Mozilla kdysi vyvinula prototyp, který nazvala Prism. Chtěla poskytnout jednoduché prostředí pro webové aplikace. Prism vytvořil na ploše zástupce ke spuštění aplikace a sám o sobě neobsahoval žádné ovládací prvky. Okno mělo záhlaví a dál nic, veškerý prostor byl věnován výhradně webu samotnému. Měl se vám tím přivodit pocit, že používáte úplně normální počítačovou aplikaci. Dojem byl dobrý, jenže Mozilla po čase práce na Prismu zastavila a Firefox přišel o další potenciální funkci. (Chrome naproti tomu svůj Prism má.)
Co ale stálo Prismu krom jiného v cestě? Především favikony. 16 pixelů na výšku i šířku je zkrátka hodně málo a v té době bylo především na Macu potřeba mít obrázky s o dost vyšším rozlišením. Jak s tím naložit? Moc toho vymyslet nešlo, pomohlo jedině zapojit nostalgické vzpomínky na éru osmi bitů a převést ikony do izometrického pohledu. Co se týče Windows, tam zvětšené a rozkostičkované obrázky na hlavním panelu a na ploše vyhlížely podobně, jen nebyly tak uhlazené.
Nápad retro stylu dnes není aktuální, neboť Mozilla zajišťuje, aby webové aplikace dodávaly ikony ve vyšším rozlišení automaticky. Problém s rozkostičkováním tedy neexistuje.
Ikonka pro noční sestavení
Poslední zářez slouží spíše pro pobavení. Autor podal návrh na novou ikonu pro noční sestavení Firefoxu. Nejranější stádium svým způsobem opravu lze vyjádřit takto. Odladěná verze prohlížeče v logu nese Zemi, jak ji známe dnes. Protože často divoká noční sestavení odmítají poslušnost, koncept rozpadlých kontinentů, které se postupně dávají dohromady, jejich náturu docela dobře vystihuje. Kolegové v Mozille však návrh zvrhli s tím, že je přespříliš dramatický.
Letos se ohnivá liška rozdělila do čtyř vývojových kanálů, přičemž skoro každá verze obdržela vlastní logo. Stabilní verze a beta se od sebe neliší, zatímco aurora – stejně jako noční sestavení – dostala do vínku logo vlastní.
Jak se vám designové okénko líbilo? Jste zklamaní, že se některé koncepty neobjevili v naší realitě? Nebo jste raději, že zůstaly ukryté v truhle zapomnění?
Zdroj: Alex Faaborg
ČLÁNKY DO MAILU